Rozhovor s Petrem Zajíčkem, vedoucím oddělení environmentálního a technologického rozvoje ministerstva zemědělství, o tom, kolik integrovaných povolení dostaly podniky v gesci ministerstva zemědělství a jak si tento resort vede v porovnání s ostatními.
Do 30. října měly mít všechny podniky spadající pod zákon o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC) integrované povolení ke své činnosti. Za nesplnění této povinnosti jim zákon hrozí vysokou pokutou, nebo dokonce ukončením činnosti. Jak jsou na tom podniky spadající do gesce ministerstva zemědělství?
Ze subjektů, kterým zákon tuto povinnost ukládá a spadají pod ministerstvo zemědělství, má integrované povolení již 83 procent. Čísla se stále ještě mění. Mnoho řízení kolem podaných žádostí je totiž v závěrečném stadiu povolování, tedy těsně před rozhodnutím nebo již po něm a je to jen otázka dní, kdy podniky povolení dostanou. Je ale pravděpodobné, že z celkem předpokládaného množství podniků kolem pěti procent o povolení z různých důvodů vůbec nepožádá. Třeba i proto, že s výrobou končí.
Z odhadovaného celkového počtu 130 potravinářských a krmivářských podniků jich žádost podalo 125 a k 30. říjnu dostalo povolení 106. Z předpokládaných 450 velkochovů drůbeže a prasat podalo žádost 439 a v termínu mělo povolení 378. U kafilérií a asanačních podniků se počítalo s tím, že povolení jich bude potřebovat 15, žádost o ně si podalo 12 subjektů z toho polovina povolení získala.
Máte srovnání s ostatními resorty v České republice? Jen o málo lépe než náš resort je na tom energetika, kde má povolení 87 procent z předpokládaného počtu podniků. V chemickém průmyslu dostalo povolení 76 procent subjektů, v odvětví zpracování nerostů 77 procent a ve zpracování odpadů jen 67 procent.
Ale situace v uplynulých letech zdaleka nevypadala tak růžově. Můžeme mluvit o dvou obdobích. První bylo od roku 2002 do roku 2004, kdy proces IPPC u nás začínal a učili se jej za pochodu jak podnikatelé a soukromá sféra, tak i pracovníci státní správy a krajů. Problémy měly i země evropské patnáctky. Nebylo od koho se učit a teprve jsme vyhodnocovali první pilotní projekty. První vyjádření na podnik spadající pod MZe jsem shodou okolností dělal sám, a to ještě jako zaměstnanec tehdejšího Českého ekologického ústavu. Dnes je to Česká agentura pro životní prostředí Cenia. Šlo o drůbežárnu společnosti Best Milotice v Moravskoslezském kraji.
A ve druhém období bylo líp? Koncem roku 2005 měly velkochovy prasat a drůbeže podáno pouze 29 žádostí a z nich jen 14 mělo integrované povolení, potravináři odeslali 61 žádostí a z nich měli 28 integrovaných povolení a ze dvou podaných žádostí kafilérií získala povolení pouze jedna. Byla to zoufalá situace. MZe proto změnilo personální i organizační strukturu oddělení IPPC a zahájilo razantní informační kampaň. Ta proběhla v roce 2005 nejprve ve spolupráci se zemědělskými agenturami. Následoval cyklus seminářů pořádaných ve všech krajích, na nichž se podílely také krajské úřady. Počet podaných žádostí se zvýšil. Přes opakovaná upozornění na náročnost a délku celého procesu schvalování však poslaly naše podniky nejvíce žádostí o integrované povolení na krajské úřady až letos.
A pokud se podíváme na celou Evropskou unii? V tomto srovnání jsme dopadli velmi dobře. Podle informací, které má k dispozici ministerstvo životního prostředí, neměla integrované povolení k 30. říjnu letošího roku podstatná část z celkem padesáti tisíc všech podniků spadajících v celé EU pod IPPC. Podle odhadu to je asi 40 procent subjektů. Již nyní v době předběžných výsledků IPPC patří náš resort MZe (potravinářské, asanační a zemědělské zařízení zejména velkochovy) mezi nejlepší státy EU v celém procesu první etapy IPPC.
Kdo se na tomto úspěchu nejvíce podílel? Poděkování patří vedení ministerstva zemědělství, krajským úřadům, které nejvíce nesly tíhu celého procesu, nevládním organizacím resortu MZe, odborníkům a členům technických a expertních pracovních skupin, vědecko-výzkumným institucím, vysokým školám, agentuře Cenia a České inspekci životního prostředí. Osvědčila se úzká odborná spolupráce mezi odborníky resortů zemědělství a životního prostředí. Samozřejmě veliké uznání za spoustu odvedené práce náleží provozovatelům našich potravinářských, asanačních a zemědělských zařízení.
