10.08.2001 | 07:08
Autor:
Kategorie:
Štítky:

V Klapý vsadili na rozmanitost

Úzká specializace, nebo široký podnikatelský záběr, to je otázka, kterou si musí zodpovědět každý manager zemědělského podniku. Obě alternativy mají svá pro i proti, úspěch je ale dán tím, jak je dokáží jednotlivé podniky využít. Zemědělské družstvo Klapý vsadilo na rozmanitost a podle jeho ředitele Ing. Otakara Šaška vsadilo správně.

V úrodné krajině pod hradem Hazmburk na Litoměřicku hospodaří Zemědělské družstvo Klapý zhruba na 1800 ha orné půdy. Kromě obilovin, kterými je oseta více než polovina výměry, pěstují cukrovku, luštěniny, kukuřici, vojtěšku a také osivo, na jehož produkci má družstvo certifikát. Druhou část rostlinné výroby představuje asi 150 hektarů ovocných sadů, ze kterých většinou sklízejí jabka, višně, třešně, meruňky a rybíz. Živočišnou výrobu má družstvo menší než před lety. Dnes chová zhruba 175 dojných krav, 300 kusů býků na výkrm, asi 250 prasnic..
Dluhy je třeba platit
Družstvo prošlo restrukturalizací v roce 1992 a z původních 750 oprávněných osob, které se transformace účastnily, jich dnes zůstalo členy asi 235. V průběhu transformace přišlo družstvo asi o 500 ha orné půdy, ale v roce 1996 prakticky tutéž výměru získali od sousedního družstva, které skončilo. Dnes tedy hospodaří zhruba na stejné výměře kolem 2000 ha jako před transformací. Na rozdíl od řady jiných, se Zemědělské družstvo Klapý od konce transformace snaží vypořádávat restitučních podíly. "Každoročně splácíme naše dluhy vůči oprávněným osobám částkou 500 korun na hektar zemědělské půdy. Jde na to asi půl milionu korun za rok. Problém je ale v tom, že tohle vyrovnávání není daňově uznaný náklad, přitom je to závazek, který nepochází z obchodního styku, ale de facto jsme jej zdědili a stát takto vyplacené peníze dnes ještě jednatřiceti procenty zdaňuje," říká ekonom podniku Otto Jáhen s tím, že k vykrytí zbývá už jen něco málo přes jednu třetinu nároků.
Ročně podnikem projde v průměru asi sto pracovníků včetně brigádníků, celoroční pracovní smlouvu však jich má jen 89. Obrat družstva se každoročně pohybuje kolem 75 milionů korun se ziskem v rozmezí jednoho až dvou milionů korun.
Podle ředitele Otakara Šaška zajišťuje stálý obrat družstvu právě rozmanitost jeho aktivit, která v celkové bilanci vyrovnává meziroční kolísání cen jednotlivých zemědělských komodit i případnou neúrodu. "Naší výhodou je to, že podnik vytváří komplex činností a není jednostranně zaměřen. Je dobře, že neskáčeme z jednoho na druhé, držíme se klasiky a hlavně hodně věcí realizujeme sami. Důležité je ale především to, že jsme nespadli do žádných úvěrů, kupujeme jen to, na co máme, a neprodáváme nic dopředu nastojato. Pak jste pro každého úplně jiný partner. Když například při nákupu pesticidů můžete zaplatit do 30 dnů, dostanete logicky lepší cenu," vysvětluje.
Dobré kontakty
znamenají dobrý obchod
Přestože úrodu i kvalitu sklízeného ovoce výrazně ovlivňuje počasí, družstvo si v posledních letech vybudovalo dobré obchodní kontakty a veškeré měkké ovoce, tedy třešně, višně i rybíz prodává do zahraničí. Hlavními odběrateli jsou Němci a Holanďané. "Na vybudování těchto obchodních kanálů pracujeme od počátku devadesátých let. Nyní prodáváme sami bez mezičlánků a překupníků a vyplácí se to. Letos jsme například třešně realizovali v průměru za 53 korun za kilogram a podobně je to i s višněmi" říká ředitel Šašek. Zahraniční zákazník ovšem vyžaduje zboží zachlazené ovoce maximálně dva až tři dny po natrhání. Družstvo disponuje chladicími kapacitami asi na dva kamiony, to znamená například dvakrát 1320 přepravek višní. Natrhat během dvou či tří dnů takové množství ovoce by vyžadovalo obrovské množství brigádníků, takže při expedici kamiony kompletují z dodávek od jiných producentů, kteří jim višně prodávají, a to za lepší cenu, než jakou by bylo možné dostat na tuzemském trhu.
I když zatím letošní úroda ovoce i jeho prodej vypadají slušně, rozhodne o úspěchu nebo o ztrátě ovocnářské sekce družstva teprve sklizeň jablek a jejich prodej. "Vždycky se nám dařilo vyprodat většinu jablek do konce roku. To v posledních letech úplně padlo, protože dřív byli lidé zvyklí nakoupit si jablka na zimní uskladnění. Dnes je ale na trhu taková nabídka, že si každý může koupit jablka vlastně kdykoli," říká Šašek a vysvětluje, že podnik zatím nemá skladovací prostory, v nichž by ovoce vydrželo v dobré kvalitě až do května či června. Letos si družstvo chladírnu pro uskladnění jablek ještě pronajímalo, existuje však už projekt na výstavbu vlastní chladírny ovoce s řízenou atmosférou, která bude mít kapacitu asi 700 tun jablek. Podle Šaška je to nezbytná podmínka pro dosažení dobré ceny. K této investici hodlá družstvo využít program SAPARD. V budoucnu ale uvažují i o vybudování vlastních kapacit na finální zpracování ovoce v rámci průmyslové zóny vznikající u nedalekých Třebenic.
Cukrovka je problém
Na tržbách firmy se podle ekonoma Jáhena podílejí nejvýrazněji obiloviny. V Klapý mají u potravinářské pšenice hektarové výnosy v průměru 5,5 až šest tun. Obilí si prodávají poslední dva roky sami a ani u potravinářské pšenice nevyužívají intervenční fond. Umožňuje jim to dostatek skladovacích kapacit, které bez problémů pojmou veškerou úrodu. "To nám dává možnost nespěchat s prodejem a počkat si na lepší cenu," dodává. Důležité je, že se družstvo snaží u každé zemědělské komodity diverzifikovat odběratele a dodávat více subjektům, aby nezůstalo odkázáno pouze na jediného partnera. To se jim vyplatilo v případě cukrovky, kdy dodávali řepu jak do lovosického cukrovaru, tak do cukrovaru na Mělníku. Po uzavření cukrovaru v Lovosicích, tak nezůstali na holičkách a dodávky pro Mělník pouze zvýšili.
V katastru družstva však sklizeň cukrovky často komplikuje počasí. Podnik musí
plnit harmonogram dodávek do cukrovarů, takže řepu sklízí postupně zhruba od 25 září až do konce listopadu. V průběhu této relativně dlouhé doby však téměř vždy přišlo mokro a zhutnělá půda ztěžovala práce a zhoršovala kvalitu cukrovky. Ustoupili proto od původně čtyřfázové sklizně prováděné zařízeními taženými za traktorem a nyní si pronajímají samochodný sklízeč Holmer, který vše provede jednou operací a vyorávací ústrojí má před sebou.
V poslední době hodně mluví o cukerných kvótách o nových cukrovarech, které chtějí začít vyrábět. Podle Šaška to souvisí s tím, že zemědělství u nás jde tak trochu odezdi ke zdi. "Po transformaci většina menších pěstitelů přešla z cukrovky na obilí, což bylo finančně lepší. Dnes se v pěstování cukrovky začíná zavádět pořádek a tato plodina zřejmě bude atraktivní tak jako v západní Evropě. Proto by zase všichni rádi řepu dělali. Přitom stávající cukrovary mají spíš snahu podržet si stálé dodavatele, kteří jim řepu dodávali i dříve. Teď se objevily nové cukrovary, které zalovily ve vodách nespokojených malých pěstitelů a nakupují od nich. Stávající cukrovary ale určité procento svojí produkce vyvezou za světové ceny, které jsou podstatně nižší než ceny na tuzemském trhu, jenže současně se předpokládá, že nové, malé cukrovary nevyvezou nic a prodají u nás, a loňský rok ukázal, že tomu tak skutečně je, čímž rozkolísají tuzemský trh. Stát by měl proto ohlídat rovnou povinnost vyvést část produkce za světové ceny i pro nové cukrovary," dodal.
Krajina chce své
V důsledku scelování ploch v padesátých letech ohrožuje krajinu kolem Hazmburku větrná eroze, která strhává z polí vrchní vrstvu ornice a obnažuje kořínky rostlin. Kromě ní trápí oblast také nedostatek vody, která kvůli necitlivým melioračním zásahům v minulosti vždy velmi rychle z katastru družstva odteče. To byl také hlavní důvod, proč se v Klapý pustili ve spolupráci se Státní meliorační správou a Agenturou ochrany přírody a krajiny z Ústí nad Labem do rekultivace. V posledních letech postavili tři rybníky o celkové výměře téměř 20 hektarů a loni začali s výsadbou větrolamů. Peníze poskytlo ze své rozpočtové kapitoly ministerstvo životního prostředí, ale jak bývá obvyklé, mělo to háček.
"Ministerstvo si dalo podmínku, že se na rekultivaci bude podílet také ministerstvo zemědělství, které uhradí následnou údržbu, tedy například nátěry proti okusu, sekání trávy ve větrolamech nebo zavlažování. Jednali jsme tedy na ministerstvu zemědělství, ale to bohužel nemá chlíveček, do kterého by něco takového zařadilo. Aby se celá akce vůbec rozhýbala, zavázali jsme se jako družstvo k tomu, že pokud peníze na následnou údržbu nedostaneme, budeme ji provádět na vlastní náklady. A také to tak dopadlo. My z toho v téhle chvíli máme sice pouze starosti, ale je v tom kousek fandovství a myslím, že bychom měli něco do té zdejší krajiny vrátit," říká Šašek
Větrolamy kolem Klapý jsou polopropustného typu. Skládají se ze tří řad stromů. Ta . prostřední je z topolů a na každé straně větrolam končí a začíná keřovým patrem. Spon je vyřešen tak aby rostliny vítr zpomalily ale zároveň mu nebránily v prostupu. Základní větrolam je sedm a půl metr široký, páteřový větrolam, který spojuje jednotlivé úseky soustavy je patnáctimetrový a slouží současně jako biokoridor. Loni družstvo vysázelo asi dva kilometry větrolamů, na konci letošního roku jich přibude dalších 2,5 kilometru. Celá akce je rozplánována pět až sedm let a dosud přišla zhruba na sedm milionů korun. "Kromě toho jsme se zavázali vlastníkům pozemků, na nichž větrolamy stojí, platit nájem a zemědělskou daň, jako by se na nich hospodařilo. Po dokončení soustavy půjde ročně asi o 25 hektarů a bylo by smutné, kdybychom tohle neutáhli," dodává Šašek.

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down