17.02.2003 | 07:02
Autor:
Kategorie:
Štítky:

V Rakovníku se sportovalo

Ani jsme se nenadáli a uběhl rok od chvíle, kdy delegáti zúčastněných týmů slavnostně poklepali podrážkami svých kopaček na základní rakovnickou kachli a tímto svým činem slavnostně posvětili tradici lednového mezipodnikového fotbalového klání. „Příští rok ve stejnou dobu!,“ neslo se po skončení turnaje propocenými šatnami a na rozdíl od pointy titulu slavného kinematografického zážitku rozhodně nešlo o 365 dnů dopředu plánovaný sraz se ženami.

Rakovnická palubovka se opět po roce stala místem lítého klání šesti fotbalových mužstev, které pořádalo, a také se ho aktivně účastnilo, naše vydavatelství. Na rozdíl od prvního ročníku nehrál náš tým nikterak podřadnou roli a pomyslné stupínky vítězů unikly tentokrát jen o fous rozhodčího, který bohužel neodevzdal pořádajícímu týmu obvyklá povinná procenta a zůstal víceméně nestranný.
Všechna družstva, která 16. ledna rozbila svůj stan v hledišti víceúčelové haly (nevím, proč se používá tohoto slovního obratu, v rozbitém stanu se, myslím, nedá dlouho přežít, zvlášť v lednu), zpočátku vypadala, že tento den bude jejich posledním. Úvodní zápasy se totiž odehrávaly v tempu, které lze směle nazvat zběsilým, a tak není divu, že týmy, které nedisponovaly kvalitní hráčskou lavičkou a namísto hráčů jim naopak přebývala kila a naplno odžité roky, postupně upadaly do suterénu průběžné tabulky.
Nemá patrně valného smyslu minutu po minutě rozpitvávat průběh jednotlivých mačů, odehrálo se jich celkem patnáct systémem každý s každým (řečeno módním žargonem padni, komu padni), ani vyzvedávat výkony konkrétních borců. Před blížícím se koncem přestupních termínů by nebylo taktické dávat jakékoli informace kolem nás do úmoru kroužícím bafuňářům konkurenčních oddílů. Zvláště, když se koncem února odehraje obdobné zápolení na moravském poli a naše redakční e-mailová pošta je beztak každé ráno zahlcena nejrůznějšími nabídkami až z Malajsie, Filipín atp., takže o pracovní i popracovní vyžití nemáme rozhodně nouzi.
Snad jen stručná charakteristika zúčastněných. Oproti loňskému ročníku došlo k historickému průlomu. Superšestku týmů profesně zaměřených na prodej zemědělské techniky opustil dosud tradiční účastník – firma Strom. Svoji neúčast omluvila nedostatkem bojeschopných jedinců. Nevadí, příště zkusíme jiný sport, třeba cyklistiku.
Jako náhradník zaskočila na poslední chvíli firma Sano, zatím jediný zástupce prodejců zabývajících se výživou hospodářských zvířat. Pro odběratele krmných směsí a dalších preparátů letí éterem dobrá zpráva. Sano se záskoku zhostilo více než dobře a za celý den nenalezlo soupeře. Jeho hráči si také odnesli trofeje pro nejlepšího střelce i brankáře. Jak výkonný asi musí být skot krmený výživnými směsemi po celý život! Pokud lze věřit prohlášením nejmenovaných všudypřítomných škarohlídů, borci Sana snad tyto vysoce energeticky hodnotné bomby musejí alespoň tu a tam ochutnávat v rámci svých pracovních povinností a na atletických postavách a podávaných výkonech je to znát. Ale nezáviďme, důležité jsou výsledky.
Na druhém místě skončil loňský vítěz, firma Kverneland Czech. Ta však myslí zřejmě hlavně na budoucnost a i když se vloni zdálo, že více omladit kádr není možné, v Kvernelandu to dokázali. Špatná zpráva pro potencionální uchazeče o zaměstnání v této firmě, kteří dovršili 25 let věku. V pracovním kolektivu budou patřit k Metuzalémům.
Bronzový stupínek vybojovalo mužstvo hájící čest značky Massey Ferguson. Soupeře mátlo tím, že jako jediné střídalo barvu dresů. Proslulo zajištěnou obranou a rychlými výpady. Připočte-li se k těmto devizám i solidní výkon brankáře, který měl většinou dobře postavené tyče a jehož vstřelená branka přes celé hřiště by se jistě stala ozdobou nejednoho silvestrovského sestřihu sportovních kuriozit, lze třetí místo považovat za zasloužené. Byť tato skutečnost zapříčinila sestup našeho týmu z pomyslného piedestalu a obsazení cenné čtvrté pozice a zisk bramborových medailí. Po loňské šesté příčce jde ale o výrazný posun vpřed. Systémem malých krůčků se, doufejme, jednou dopracujeme i k medailím opravdovým.
Loňské páté místo obhájili borci firmy Pekass. O jeden vavřín získaný v minulém ročníku, ale přišli. V soutěži „Nejveselejší družstvo turnaje“, ve které neměli při premiérovém ročníku konkurenci a jednoznačně v odpoledních hodinách kralovali, letos nezabodovali a titul neobhájili, takže tato čestná cena nenašla svého majitele. Což padá také na vrub pořadatelů. Pro příště bude třeba zajistit kvalitnější a silnější občerstvení.
Na místě šestém a nebojme se nazývat věci pravými jmény – místě posledním, skončili zástupci firmy Agri CS. Od loňského podzimu není, zvláště mezi uživateli zemědělské techniky, žádným tajemstvím, že jim sedí spíše silové soutěže a poháry věnované týdeníkem Zemědělec už tudíž ve svém držení mají. S fotbalovým uměním již to, alespoň pro tentokrát, tak horké nebylo. Na omluvu je nutné uvést, že hráči tohoto týmu byli těmi nejvíce vytíženými a turnaj odehráli prakticky bez střídání. Takto zvolená taktika už se v historii vymstila i slovutnějším klubům.
O atmosféře turnaje lze psát pouze v superlativech. Faulů a tvrdých zákroků na hranici regulérnosti bylo minimálně, k žádným třenicím mezi soupeři nedošlo. A tak si nelze než přát, že za rok se v Rakovníku opět sejdeme. I když se jedná o soutěž takřka profesionální, nezavíráme dveře před nikým. Jak se ukázalo, nové týmy mohou být oživením. Rádi tedy přivítáme další, hlavně pokud budou horší než my.
Roman Paleček

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down