I větších zemědělských a potravinářských podniků se týká povinné hlášení do integrovaného registru znečišťování životního prostředí (IRZ), které proběhlo letos poprvé. K tomu přistupuje i evidence sledovaných látek. Zatím jde o 72 látek, z nichž pro zemědělství a potravinářství jsou nejdůležitější metan, oxid uhličitý a amoniak.
Přiblížit a vysvětlit zmíněné povinnosti se snaží cyklus seminářů, které postupně probíhají v jednotlivých krajích. Hlášení do integrovaného registru za celý rok se podává do 15. února roku následujícího do tzv. centrální ohlašovny. Podává se pouze tehdy, pokud množství některé ze sledovaných látek v emisích do vzduchu, vody či půdy a v přenosech dosáhne nebo překročí stanovený ohlašovací práh. Pod pojmem přenos se přitom myslí například odpadní vody nebo odpady, které se čistí či likvidují mimo danou provozovnu. Ke zjištění emisí dané látky je možné použít metody, které uvádějí právní předpisy týkající se jednotlivých složek životního prostředí, tedy např. vody či vzduchu.
V zemědělství jsou zdroje emisí velmi různé: například siláží jámy, haly s hospodářskými zvířaty, jímky na kejdu či hnojiště. Povinnost hlásit do IRZ se v zemědělství týká zejména velkochovů zvířat. Pro ně je důležité sledovat hlavně emise do ovzduší, a to u amoniaku (práh 10 tun za rok), oxid uhličitý (100 000 tun), metan (100 tun), oxid uhelnatý (500 tun), ale i další látky. Údajem, s nímž se porovnává ohlašovací práh a který při jeho překročení hlásí podnik do registru, je součet všech emisí daného plynu do ovzduší z celé zemědělské výroby. V případě amoniaku je možné použít výpočet uvedený v nařízení vlády č. 353/2002 Sb. Přitom chovatelé, kterým krajský úřad schválil zavedení správné zásad zemědělské praxe a kteří zároveň používají technologie omezujících množství amoniaku v emisích, si mohou vypočtené množství snížit podle bodu 8 zmíněného nařízení vlády. Stejně jako emise do ovzduší se sčítají za celý rok emise sledovaných látek, které zemědělský podnik vypouští do vody a do půdy. Přestože mezi látky, jejichž nadměrné emise do půdy se mají hlásit do IRZ, patří i dusík a fosfor, netýká se to hnojení. Aplikace těchto prvků do půdy v souladu se správnou zemědělskou praxí se totiž nepovažuje za znečišťování životního prostředí. To platí třeba i v případě přímého vypouštění kejdy na pole. Kejda totiž podle zákona č. 156/1998 Sb. spadá pod statková hnojiva. Její použití pro hnojení vlastních či pronajatých pozemků se nepovažuje za emisi do půdy. Stejně tak se za emisi do vody nepovažuje aplikace chlévské mrvy či kejdy do rybníka za účelem jeho hnojení a zlepšení výživy ryb. Jiná by byla situace, pokud by zemědělský podnik kejdu předával dalšímu subjektu, a to nikoliv jako hnojivo, ale jako odpad. V tom případě by šlo o přenos a bylo by nutné kejdu analyzovat na přítomnost sledovaných látek, vést o těchto přenosech evidenci po celý rok a při překročení ohlašovacího prahu je hlásit do IRZ. V zemědělství je nutné sledovat také aplikaci dalších nebezpečných látek, a to zejména pesticidů a čistírenských kalů.
Pokud množství sledované látky nedosáhne ohlašovací práh, pak provozovatel daného zařízení nadále podává hlášení podle předpisů týkajících se jednotlivých složek životního prostředí.
O sledovaných látkách, které daný subjekt zpracovává nebi produkuje, je nutno vést evidenci, a to od počátku kalendářního roku. Evidenční list musí mít každá znečišťující látka, kterou daná provozovna zpracovává nebo produkuje, a to i tehdy, pokud je od počátku zřejmé, že nedojde k překročení ohlašovacího prahu. Údaje z evidence jsou podkladem pro hlášení do IRZ a také slouží pro kontrolu úplnosti a správnosti dat. Evidenční listy se archivují.
Data ohlášení do registru ověřuje Cenia — česká informační agentura životního prostředí, a také Česká inspekce životního prostředí. Údaje z registru za předchozí rok se vždy do 30. září objeví na internetových stránkách www.irz.cz. Letos se tak stalo poprvé. Na stejné internetové stránce jsou i veškeré potřebné informace pro hlášení do registru.
