Vakcinace sama o sobě vše nevyřeší

Klinika chorob prasat Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně slouží především k výchově mladých veterinárních lékařů. Kromě své hlavní aktivity ovšem rovněž spolupracuje s terénními specialisty a v některých chovech s nimi pomáhá řešit komplikované nákazové situace. Kombinované infekce provázené nebo neprovázené vysokým úhynem zvířat postupně snižují prosperitu zavedených podniků a ruinují jejich majitele.

V tomto příspěvku se pokusím popsat modelový případ, se kterým se (bohužel) často v České republice setkáváme.
Představme si situaci v chovu se stavem asi 500 kusů prasnic.
Porodna, předvýkrm i výkrm jsou v jednom objektu, praktikován je turnusový odstav, to vše v halách postavených koncem 70. let.
Způsob ventilace a kapacita neodpovídají současným potřebám, podlahu kryjí kovové lamely, příliš úzké, aby na nich prasata mohla svými úzkými spárky pohodlně stát. Betonové rošty mají beton místy vydrolený, způsobující vykloubení či natažení šlachy prstů a záprstí.
Prasnice se střídají na porodně ve skupině 35 zvířat a na to navazuje turnusově provozované ustájení selat v předvýkrmu a výkrmu.

Nákazová situace

V chovu je rozšířeno několik chorob, úhyn selat na porodně byl běžně do 10 %, nejčastější příčinou ztrát bylo zalehnutí nebo průjem.
V posledních několika měsících se však zvyšuje podíl málo životných selat, vyšší je počet zalehnutých selat a také průjmy sajících selat. Podíl úhynů v předvýkrmu je okolo 12 až 15 %, někdy dosahuje 20 %, většinou hynou slabší selata s vystouplými hřbety, přesunutá do zdravotního kotce s léčenými selaty. Zde zůstávají, dokud se nevyléčí nebo neuhynou.
Ve výkrmu je úhyn kolem 3 %, výjimečně v některém jarním nebo podzimním měsíci až 5 až 6 %; někdy se objevuje krev ve výkalech. Občas je ve výkrmu nalezeno uhynulé prase, jinak v dobré výživné kondici, s výtokem zpěněné krve u rypáku.

Medikace a vakcinace

Praktikuje se pravidelná medikace premixu v předvýkrmu, po dobu asi pěti dnů po naskladnění, někdy na konci předvýkrmu a začátku výkrmu v případech vyšších úhynů, a občas podle potřeby předepíše veterinář medikovaný premix ve výkrmu při výskytu krvavého průjmu ve větším měřítku.
Prasnice se vakcinují před porodem proti průjmovým onemocněním selat, způsobovaným E. coli, a před odstavem je u prasnic prováděna vakcinace proti července a parvoviróze.
Příznaky obou onemocnění nebyly dlouhodobě pozorovány.

Náklady na léčbu
V posledním půl roce se zhoršuje ekonomika chovu.
Vedení podniku je rozhodnuto počkat na lepší výkupní cenu vepřového masa, ale současně nechce do chovu se špatnou prosperitou investovat. Přesto se účty za léčbu pohybují někdy přes 150 000 Kč měsíčně, běžně 120 000 až 130 000 Kč, výjimečně pod 100 000 Kč.
Náklady na léčiva a veterináře se však do celkové výkupní ceny za kilogram promítají podílem nejvýše tří korun (spíše méně), obvykle v rozmezí 3 až 5 %.
Výdaje za léčiva přesto zatěžují celkový rozpočet, prosperitu a především cash flow podniku. Majitele našeho modelového chovu totiž rozčilují náklady, které nevedou ke zlepšení a udržují pouze zdravotní stav na stěží přijatelné úrovni. S oblibou se svým veterinářem (ale i s dalšími z různých firem, dojíždějícími do podniku) tuto situaci projednává, ale jiné řešení mu nikdo neumí nabídnout.
Jaké máme možnosti poopravit nepříliš nadějnou situaci chovu, který by mohl za dané situace čekat donekonečna?
Je dobré si říci, že podstatnou část jeho příjmů nespolkne (z pohledu celkových nákladů) jinak vcelku standardní výdaj na léčbu, ale především malá výkonnost prasat a nevyužitý růstový potenciál.

Velký výběr původců problémů

V našem modelovém případě nebudeme uvažovat o dalších z běžných faktorů, jakými jsou  zaplísněné krmivo z vlastní míchárny, neúčinná ventilace a další chovatelské chyby částečně dané technologií, profesní slepotou a zažitými postupy.
Jsou to tzv. produkční choroby, které pozvolna útočí na všechny chovy o podobné velikosti na celém světě, choroby více nebo méně přizpůsobené velkovýrobním podmínkám.
Dokud si nerozebereme možné příčiny na jednotlivé škodlivé faktory, jednotlivé choroby, pak nemůžeme než klestit ve změti bakterií cestu selatům pomocí antibiotik. Ta na chvíli zaženou útočící bakteriální a virové bestie od bezbranných obětí. Ještě že antibiotika máme, bez nich by nebylo možné chovat zvířata v takových velkovýrobních podmínkách, v jakých jsou dnes běžně držena.
Různé skupiny prasnic a selat trpí svébytnými chorobami a potížemi: některé z nich se prolínají všemi kategoriemi jako červená nit.

Březí prasnice

Březí prasnice a jejich potomstvo ohrožují především viry – parvovirus a virus reprodukčního a respiračního syndromu (PRRS). Kromě nich ovšem také všechna horečnatá onemocnění mohou způsobit zmetání.
Prasnice chrání svá selata v děloze pětivrstevným filtrem, oddělujícím případnou infekci kolující v matce od krevního oběhu selat. Tím se ovšem do krve selat nedostávají ani obranné látky proti chorobám, které si matka vytvořila v průběhu svého života. Tyto protilátky mohou přejít až po porodu do krve selat z prvního napití mleziva matky.
Patří k zázrakům přírody, že přechod velké molekuly přes buňky střeva je možný. Tato možnost ovšem končí po uplynutí jednoho dne života selete.

Sající selata

Po porodu ohrožuje selata pěkná řádka především virů, bakterií a prvoků, způsobujících průjmová onemocnění. Pokud sele nepřijímá mléko matky nebo mléko neobsahuje dostatek protilátek, je to především zdivočelá varianta jinak neškodné bakterie E. coli, která obsadí střevo selete a svými toxickými výměšky způsobí průjem a úplné odvodnění selete s osudovými důsledky.
Selata oslabená bojem s průjmovým onemocněním pak nemají schopnost ubránit se některým patogenům, kterým se daří přežívat dezinfekční řádění chovatele mezi turnusy. Ve skrytu, ve škvírách rozdroleného betonu a mechanických nečistot infikují každé poranění kůže selete o ostré hrany roštů (kůže tvoří jinak vysoce účinnou bariéru pro patogenní mikroorganismy) a vnikají do oslabených zvířat.
Obranyschopnost prasat proti mikrobiálnímu napadení je úžasná, přesto je tvorba imunity proces, který zahrnuje produkci množství bílých krvinek. Jsou buňky obsahující dusíkaté látky, cukry a tuky, které nemohou být získány odjinud než z krmiva. Organismus je tím nucen tvořit obranné mechanismy, namísto využití těchto živin k růstu.

Odstav, smršť změn 

Selata po odstavu jsou nucena překonat ztrátu protilátek proudících mlékem od matek, které chrání střevo před infekcí.
Dále jsou to především sliznice, které musí čelit útoku vnějšího bakteriálního světa. Jsou chráněny důmyslným systémem protilátek, které přestupují povrch sliznic a ještě tzv. daleko před branami zneškodňují patogeny: jednak mechanicky utopením ve slizu sliznic a jednak přímým útokem protilátek, vystupujících ze sliznic navenek.
Navíc jsou selata vystavena velikému stresu při změně hierarchie v nově vytvořených skupinách, tedy nutností vybojovat si své místo na slunci – u koryta. To usnadňuje patogenům pronikání přes mechanicky i hormonálně narušenou obranyschopnost zvířat.
Pokud jsou v původcích poznáni staří známí škůdci, organismus ihned odstartuje obrannou reakci a masivním atakem překvapený patogen zlikviduje. Pokud je patogen neznámý a je teprve zkoumán, trvá dva a více týdnů, než organismus rozhodne a zmobilizuje obranu.
Tato doba je nutná, aby organismus především rozhodl, zda se nejedná o planý poplach, či nějakou vlastní buněčnou strukturu.
Rovněž tvorba paměťových buněk a příprava k sériové výrobě protilátek je složitá. Pokud k ní však dojde, snaží se organismus využít všech možností k ráznému kroku a likvidaci původce. To však zastaví růst, neboť „válečný průmysl“ si žádá přednostní dodávky na „bojiště“.

Nebezpečí ve výkrmu

Ve výkrmu jsou prasata již vcelku odolná vůči většině původců nepříliš útočných chorob, které se již dostatečně vyřádily na bezbranných selatech v předvýkrmu.
Přesto i ve výkrmu číhají skuteční zabijáci a oč je jejich počet omezenější, o to větší škody umí napáchat.
Pokud v předvýkrmu zabíjeli jinak vcelku mírumilovní mikrobi (jako E. coli, mykoplazmata, Haemophilus parasuis či Streptococcus suis a Arcanobacter suis) jen za stavu, kdy došlo buď ke společné infekci více původců, nebo většinou vlivem špatně provedené nebo neúplné dezinfekce k únavě prostředí a přemnožení patogenů, mikroorganismy ve výkrmu si vystačí jen s několika exempláři. Pak se rychle pomnoží a při pouhém kontaktu mezi prasaty se díky své virulenci rozšíří.
Jedná se zpravidla o plicní nebo střevní onemocnění. Zřídka dochází k cílenému napadení jiného orgánu.
Úhyn ve výkrmu a onemocnění vůbec, pokud propukne, má mnohem horší důsledky jak pro jedince, tak pro chov. Jde totiž o zvířata, která spotřebují větší dávky účinných látek a u kterých bývá nutná nákladná osobní intervence a injekční léčba, následovaná medikací celé skupiny prasat.

Smysl opatření

Mají prováděná opatření v našem modelovém chovu (léčba selat a vakcinace prasnic) vůbec nějaký smysl, když nedojde k vyléčení a ozdravění chovu?
Odpovědět na tuto otázku nelze zcela jednoznačně a jednoduše.
Je logické, že ke zlepšení zdravotního stavu dojde, pokud je dodržena většina podmínek zdravého odchovu, nebo učiněny konkrétní kroky k nápravě. Těmi myslím například minimalizaci stresujících faktorů (přílišného tepla či chladu a výkyvů teploty prostředí) a infekčního tlaku zamořeného prostředí, podávání nezaplísněného krmiva odpovídající výživné hodnoty a velikosti částic, obsluhu schopným a motivovaným personálem a dodržování dalších zásad welfare zvířat (optimální počet zvířat v kotcích, stav podlah, správná ventilace a proudění vzduchu, odpovídající počet krmných míst u žlabů atd.).
V chovu je třeba povzbudit vlastní obranyschopnost selat pomocí cílené vakcinace proti původcům, kteří od útlého stáří selat zahajují útok na imunitní systém zvířat a po jeho vyblokování dochází k uplatnění i takových infekcí, proti kterým jsou selata jinak velmi dobře chráněna.
Tyto „otevírače bran“ je třeba odhalit a v selatech probudit obranyschopnost od časného věku. Mezi časné patogeny patří mykoplazmové infekce, virus PRRS a cirkoviry způsobovaná onemocnění.

Špatné vyhlídky

V popisovaném modelovém chovu nedošlo k investici do zlepšení podmínek ustájení prasat, odpovídající jak současným požadavkům na welfare, tak genetickému potenciálu zvířat.
Nelze proto očekávat, že dojde k úplnému ozdravení. Přesto i zde lze správným dodržením provozních postupů a některými úpravami vakcinačního schéma dosáhnout zlepšení a úspor.
Je málo známým faktem, že vakcinace chrání proti pomnožení původce v očkovaném zvířeti, nezabrání ale jeho infekci. Rovněž vakcína je sestavena tak, aby povinně chránila nejméně 80 % stáda, avšak nikdy nedojde k úplné ochraně. Zde záleží hodně na výrobci, jak velký podíl stáda zvířat je chráněn a jak kvalitně je vakcína vyrobena.
Čím je prostředí méně schopno očisty (nerovný povrch podlah kotců je příčinou přetrvávání mechanické nečistoty a tím zhoršení účinné dezinfekce prostředí), tím více a rychleji dochází k infikování zvířat a navzdory vakcinaci i k prolomení imunity a propuknutí onemocnění u vakcinovaných zvířat.
Zdravotní opatření pak mají žádaný účinek, jen jsou-li vykonána kvalitně a ve správném načasování – v jednom šiku; podobně jako organismus útočí na původce chorob.

Cesty k nápravě 

Na základě zhodnocení klinického obrazu, pitev a celkových hospodářských výsledků, stájových deníků a úhynů, kde je třeba vzít do úvahy údaje za několik let zpátky (pro srovnání mezi ročními obdobími), je možné vyslovit podezření a podle provedených zdravotních zkoušek navrhnout medikační a vakcinační program.
Veterinární opatření sama o sobě, pokud nejsou spojena s organizačními zásahy, důkladnou změnou dezinfekce a zastavení šíření infekce opatřeními v chovu, zůstanou v rovině alibistického pokusu přestat s kouřením s krabičkou cigaret v kapse.
Porodna
Podle stoupajícího stupně úhynů na porodně a počtu slabých selat se v našem chovu zdá vhodné (na základě potvrzeného nálezu původce po provedení vyšetření několika skupin prasnic) rozšířit vakcinace prasnic před porodem o vakcinaci proti PRRS a upřesnit, zda E. coli vakcína pokrývá přítomné patogenní kmeny. V případě nutnosti lze zavést u savých selat vakcinaci proti edémové chorobě a enzootické pneumonii.
Předvýkrm
Hubnoucí selata v předvýkrmu ve stáří 12 až 16 týdnů signalizují syndrom chřadnutí selat a cirkovirovou infekci, kterou je nutno potvrdit pitevním nálezem a stanovením stupně napadení stáda kvantifikací viru ve vzorcích.
Zjevně nemocná selata jako zdroj infekce je nutno co nejrychleji přesunout do zdravotního kotce, kde mohou být přeléčena, nicméně po poměrně krátké době, nedojde-li k jejich vyléčení, musí být z chovu vyřazena.
Nové možnosti profylaxe proti cirkovirové infekci jsou lákavou možností, přesto nedostatek zkušeností s vakcinačními programy vybízí k určité opatrnosti, podobně jako tomu bylo při zavádění vakcíny proti PRRS.
Přítomnost patogenů respiračních chorob ve výkrmu je možno řešit právě v období předvýkrmu vakcinací. Je ovšem třeba vakcinovat selata v dobré kondici a tedy vyléčená, nebo dříve než k propuknutí chorob dojde, případně v návaznosti na medikaci bezprostředně po ní, než selata opět onemocní. Jen taková obranyschopnost vakcinovaných selat může přetrvat do období výkrmu.
Výkrm
Kromě pitev uhynulých kusů a klinické prohlídky nemocných zvířat by bylo zajímavé znát plicní index v našem chovu, stanovený prohlídkou jedné stovky plic na jatkách, který více než jasně ukazuje stav respirační infekce stáda, např. mykoplazmovou infekcí, aktinobacilovou pleuropneumonií, pasteurelami či dalšími patogeny. Z prohlídky plic a odebraných vzorků pro laboratorní vyšetření vyplyne nutnost či zbytečnost provádění vakcinace selat už před odstavem nebo po naskladnění do předvýkrmu.
Rovněž prohlídka konečného úseku tenkého střeva – kyčelníku (ilea) a tlustého střeva (kolonu) porážených zvířat je významným pohledem na zdravotní situaci trávicího traktu, která pomůže zpřesnit diagnózu dyzenterie (původce Brachyspira hyodysenteriae) nebo odhalit nákazu ileitídou (původce Lawsonia intracellularis), přesněji a levněji než stanovení sérologického profilu. Sérologický profil ale pomůže určit dobu, ve které dojde k infekci, a tedy i načasování medikace, nebo zavést vakcinaci.

Patogeny všech zemí spojují své síly
Prosperita chovu prasat je multifaktoriální věc s příliš složitými vstupy pro úplné pochopení dějů, které ji ovlivňují.
Přesto je na chovateli, aby si tvořil vlastní strategii a (při rutinní pobídce zaměstnanců, úprku před byrokratickým šimlem a touze po stabilizaci situace při prodeji a zpeněžení jatečných zvířat) správně vyhodnotil, které služby jsou nápomocné až nezbytné a které nikoli.
Po otevření hranic v devadesátých letech se do našich chovů dostaly dosud nebývalé infekce, které se ve velkých chovech, v ozdraveném prostředí od „velkých“ nákaz typu Aujeszkyho nemoci a technologicky mírně řečeno nepřizpůsobených novým nákazám, musely cítit jako v ráji mikrobů.
Chovatelé a veterináři byli nuceni, podobně jako jejich mikroskopičtí protivníci, přizpůsobit své metody současné situaci.
Patogenní činitelé nyní spojují své síly zejména proti účinným zbraním, kterými chovatelé a veterinární lékaři disponují. Jinak nemají mikroby individuálně naději.
Proto i chovatelé a veterinární lékaři nemají příliš na vybranou a v chovatelsky tradičním a vyspělém prostředí velkých chovů musí postupovat jednotně
Veterinární služba a věda se snaží být na té prospěšné straně, jakkoliv nelze dobré služby žádat zdarma.

Klíčové informace
Pokud lze nákazu potlačit zvýšením obranyschopnosti chovaných zvířat, je to řešení nadmíru účinné a účelné. Vzhledem k poměrně složité struktuře jednotlivých vakcinačních programů, (při nesprávném zařazení se mohou navzájem vyrušit nebo dokonce zhoršit hospodářské výsledky) ovšem nelze kalkulovat s jednoduchým vytvořením univerzálního programu vakcinace. Samotná veterinární opatření navíc nemají naději být účinná bez dodržení základních zoohygienických podmínek provozu chovu.

MVDr. Jan Bernardy
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Fakulta veterinárního lékařství, klinika chorob prasat

(Další článek k tématu zdraví prasat a prosperita chovu vyjde v Zemědělci č. 5/2008 v rubrice Živočišná výroba)