Při výrazném zvýšení produkce skleníkových plynů mohou být ke konci 21. století závažná dvouletá sucha ve střední Evropě až sedmkrát častější. Pokud by se podařilo nárůst emisí zastavit, klesl by oproti tomu počet očekávaných suchých období až o 90 procent. Etapa sucha z let 2018 až 2019 byla závažnější než velké sucho v polovině 20. století. Vyplývá to z výzkumu vědců z České zemědělské univerzity v Praze (ČZU) a Helmholtzova střediska pro výzkum životního prostředí v Lipsku. Informovali o tom mluvčí ČZU Karla Mráčková a spoluautor výzkumu Martin Hanel. Vědci pro výzkum podob sucha využili data z let 1766 až 2019.
Podle Hanela, který působí na Fakultě životního prostředí ČZU, je výzkum přínosný i v tom, že se zabývá právě dvouletým obdobím sucha. Vědec řekl, že většina hodnocení se soustředí na jednotlivá léta, kdy například roky 2003, 2015 či 2018 vystupují extrémně, nicméně se úplně nevymykají ze suchých roků ve 20. a 40. letech 20. století. "Ale jakmile se vezmou do úvahy ta víceletá sucha, tam je jasně vidět, že dva roky po sobě takto velké sucho nikdy v minulosti nebylo," konstatoval vědec. Podle Hanela byly roky 2018 a 2019 extrémnější i oproti závažnému suchu z let 1949 až 1950, které zasáhlo pouze třetinové území. U etap delších než dva roky je pak podle něj rozdíl ještě markantnější.
Při velkém nárůstu emisí lze podle vědců očekávat až sedminásobné zvýšení počtu dvouletých such. Hanel uvedl, že by tak mohlo být suchem zasaženo až o 40 milionů hektarů zemědělské půdy více. Při mírném nárůstu by se očekávaný počet těchto such snížil téměř o polovinu. Pokud se však podaří nárůst koncentrací skleníkových plynů úplně zastavit, modely přepokládají snížení očekávané frekvence až o 90 procent.*
