Podle Jiřího Drápala ze Státní veterinární správy (SVS) nemá žádný stát zavedeno sledování dioxinů a hygienické limity těchto látek nejsou určeny ani v zemích Evropské unie. Aby se tyto hygienické limity mohly stanovit, musí proběhnout řada studií.
Pak se musí zvážit toxikologická závažnost a teprve potom může být stanovena maximální hranice hygienického limitu. Jak Drápal uvedl, existuje pouze doporučená maximální přijatelná dávka, kterou člověk může dostat za den ze všech zdrojů (ovzduší, vody a potravin), tzv. ADI, která je 1 až 4 pikogramů na den a kilogram tělesné hmotnosti konzumenta (pikogram=10-12gramu). Jak Drápal uvedl, bude SVS v letošním roce sledovat obsah dioxinů ve vzorcích kafilérních tuků vyrobených v našich deseti veterinárně asanačních podnicích, dále v čerstvém másle a v tkáni kaprů. Co vedlo k tomuto výběru? Kafilerní tuk je dokonale zhomogenizovaný materiál získaný ze zvířat, jejichž těla (nebo konfiskované části) se likvidují v asanačních podnicích. Dokonale zhomogenizovaným vzorkem je i čerstvé máslo. Navíc dioxiny se koncentrují v tukové složce. Z literatury je dále známo, že vyšší koncentrace dioxinů bývají právě u vodních živočichů.
