Neanonymní rodinná farma je ideální formou odpovědného podnikání. Jejich prezentace je jednou z cest, jak zlepšit image podnikání v naší zemi žádoucím způsobem. Uvedl to na česko- švýcarském dožínkovém festivalu, který se konal koncem září na farmě rodiny Jankových ve Vysoké Libyni u Královic předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Josef Stehlík a připomněl, že rok 2014 byl Organizací spojených národů vyhlášen Rokem rodinných farem. Kardinál Dominik Duka požehnal dožínkový věnec, pronesl modlitbu za venkov a omluvil se soukromým zemědělcům za jejich nedostatečnou podporu v předchozích letech.
Jak sdělil na semináři v rámci této akce, pořádané Asociací soukromého zemědělství ČR společně s občanským sdružením Park dětem a švýcarskou Asociací soukromých zemědělců, Tomáš Doucha z Ústavu zemědělské ekonomiky a informací, výhodou rodinné farmy proti větším zemědělským podnikům je větší flexibilita využití zdrojů, vyšší míra kooperace a tím i lepší odolávání ekonomickým výkyvům. Projevuje se tu i větší pružnost odměňování za práci a snižování vázanosti na toky peněz v důsledku využívání vlastních zdrojů. Na druhou stranu mají menší možnost uplatnění výhod z velikosti a ztížený přístup ke kapitálu.
Doucha ve své prezentaci také poznamenal, že rodinné farmy mají vyšší až stoprocentní podíl vlastní půdy a práce. Také proto v ekonomice rodinných farem hrají daleko významnější úlohu takzvané náklady příležitosti využití vlastních zdrojů než je v jiných formách zemědělského hospodaření. „Je tak nutné rozlišovat účetní a ekonomické výsledky rodinných farem,“ upozornil. Ředitel odboru zemědělských statistik Českého statistického úřadu Jiří Hrbek poukázal mimo jiné i na trend koncentrace v této oblasti. „Co se týká malých farem do pěti hektarů, jejich počet klesá. Koncentrace šla výrazným způsobem nahoru i v této oblasti,“ podotkl s tím, že v rodinných farmách má významné zastoupení ekologické hospodaření.
Důraz na ochranu krajiny
Stehlík poznamenal, že rodinné farmy hospodaří s důrazem na ochranu krajiny a celkově životního prostředí. Jak definovala asociace ve svém materiálu, postupující vodní větrná eroze je největším problémem české krajiny, zasahující polovinu území České republiky. Tato situace zvyšuje rizika poškození soukromého, obecního i státního majetku, neboť zvyšuje negativní důsledky klimatických extrémů, a to jak povodní, tak sucha, a navíc snižuje konkurenceschopnost českého zemědělství poklesem kvality půdy. Této systémové devastaci naší krajiny musí stát, zejména pak ministerstvo zemědělství vhodně nastavenými podmínkami předcházet. Klíčovým nástrojem je podle Stehlíka ochrana vlastníků půdy a snaha o růst vlastnictví půdy obhospodařované rodinnými farmami. Podle Asociace soukromého zemědělství ČR je nutné napravit otázku ochrany vlastnictví. Ačkoliv by měla být ochrana vlastníků půdy a ochrana vlastnictví obecně jednou ze zásad vyspělé společnosti, tuzemská legislativa upřednostňuje v desítkách zákonů a vyhlášek proti vlastníkům nájemce nebo stát. Tento stav je bezpodmínečně nutné napravit, přičemž jedním z důležitých kroků je zrychlení takzvaných komplexních pozemkových úprav, jejichž hlavním cílem má být identifikace vlastníků pozemků v příslušných lokalitách a zpřístupnění těchto pozemků, aby s nimi jejich vlastník mohl plnohodnotně nakládat. Jedním ze strategických cílů rodinných farem je totiž předat pozemky v nejlepším možném stavu dalším generacím, což v praxi přispívá také ke zlepšení stavu životního prostředí. Zemědělští hospodáři obnovují také pestrost krajiny budováním a udržováním krajinných prvků, které podporují žádoucí biodiverzitu místních organismů a rostlin, a přispívají tak nejen k vyšší úrodnosti půdy, ale i vyšší atraktivitě životního prostředí jako celku. Nedílnou součástí hospodaření na rodinných farmách je i snaha o návrat vodních prvků do krajiny, jako jsou studánky, rybníky, mokřady a další přirozená protipovodňová opatření. „Tyto aktivity však téměř nejsou podporovány státem, případně jsou zatíženy vysokou byrokracií. Stabilizaci vodního režimu považují farmáři v rodinných farmách za jednu ze základních priorit,“ uvedla Asociace soukromého zemědělství.
Potraviny od konkrétního výrobce
Účastníci seminář se dotkli také problematiky kvalitních potravin. Globalizace trhu s potravinami a koncentrace výrobních kapacit vede totiž v praxi k anonymitě výrobců a v důsledku i k možným zdravotním rizikům vzhledem k cenovým dostihům mezi potravinářskými korporacemi. Určitou alternativou, kterou spotřebitelé preferují, je naopak identifikovatelný výrobce a surovina. Navíc výrobky od konkrétních farmářů a lokality zvyšují atraktivitu odlišnost regionů a plní zároveň přirozenou propagaci domácí potravinářské produkce, zaznělo na semináři. Bývalý ministr zemědělství Petr Bendl připomněl, že prioritou je podpora živočišné výroby.
Sedláci a podniky rodinných farem zvyšují rovněž zaměstnanost na venkově. V zájmu zastavení vyklidňování venkova je proto nutné umožnit v rámci legislativního procesu širší zapojení rodinných farem v rámci diverzifikace zemědělských činností do kategorií podnikání na venkově. Přínosem je i přirozený chov zvířat v nižších koncentracích při vyšších standardech welfare. Velkým problémem je v posledních letech útlum společenského života na venkově a obcích Jedním z hybatelů vesnických venkovských aktivit byli přitom historicky sedláci na rodinných farmách, kteřís e standardně podíleli na vedení obcí a sami se aktivně zapojovali do politického života. Tento přístup si zachovali mnozí současní hospodáři dodnes, jejich vliv na lokální úrovni však i díky přístupu sedláků v minulém století poklesl. Přestože angažovanost rodinných farem ve společenském procesu je dostatečně známa, je tento potenciál v politickém slova smyslu podhodnocen a nevyužit, uvedla asociace.
Rodinné hospodaření ve Švýcarsku
Na rozdíl od České republiky, kde byla kontinuita rozvoje rodinných farem zpřetrhána, výrazné zastoupení má tato forma hospodaření ve Švýcarsku. Peter Friedli ze švýcarského svazu rolníků uvedl, že v této zemi v současnosti funguje kolem 57 tisíc rodinných farem. Připomněl, že švýcarští zemědělci mají ústavní mandát zabezpečit základní dodávky potravin pro švýcarskou populaci. Federální ústava také zakotvuje ochranu obdělávané půdy a přírody. Toto je zabezpečeno podporou farem při obhospodařování půdy, přímými platbami ve spojení podporou výrobních forem šetrných k životnímu prostředí. Rovněž zahrnuje podporu výzkumu, poradenství a investičních úvěrů.
Hansueli Ruegsegger připomněl, že zhruba každé čtyři roky dochází ve Švýcarsku k reformě zemědělství. Ta nejbližší by měla být od příštího roku a měla by s sebou přinést nové přímé platby, které by dávaly větší důraz na ekologické hospodaření. Poslední reformou agrární politiky došlo ke zrušení subvencí na export, snížení podpory trhu o více než polovinu, změna prostředků v přímých platbách a snížení cla na obilí a krmiva. Nižší podpory měly tak dopad na snížení konkurenceschopnosti. Produkce ve Švýcarsku je totiž podmíněna přísnými zákony a nařízeními a topografickým omezením. Velké souvislé a ploché oblasti se tu vyskytují pouze v omezeném množství. Ne každá oblast přitom může být z klimatických důvodů obdělávána a vysoké náklady vedou k vysokým cenám produkce, které jsou vyšší než v Evropské unii. Zástupci švýcarských sedláků poznamenali, že v posledních dvaceti letech došlo k výrazným změnám zemědělské politiky. Švýcarsko má vysoký ekologický standard, který se nadále rozvíjí. Má přísnější zákon na ochranu zvířat a doplňkové požadavky prostřednictvím přímých plateb. Co se týká celkové soběstačnosti v potravinách, je tato země soběstačná z více než 60 procent. V oblasti mléka a mléčných produktů představuje její soběstačnost 110 procent. Naopak dováží například poměrné velké množství obilovin.
Zástupci švýcarských zemědělců se rovněž dohodli na budoucí vzájemné spolupráci s Asociací soukromého zemědělství ČR.
