Vlhké zrno a krmné dávky dojnic

Docílit větší rentability zemědělské produkce je ve využívání nových metod sklizně, konzervace a úprav, jak objemné píce, tak i zrna obilnin, luskovin a kukuřice. Praktickým používáním nových metod konzervace, především zrna obilnin, se zabývají odborníci z Finska, Velké Británie, Dánska, Polska, Česka, Ruska a Maďarska a dalších zemí, kteří uplatňují metodu silážování vlhkého mačkaného zrna chemicky konzervovaného.

Vývoj zpracování, konzervování a úprav zrnin byl v posledních letech velice intenzivní a ne každý zemědělec se umí správně rozhodnout, jakou metodu má zvolit.
Jaké metody zpracování zrna má tedy zemědělský podnik k dispozici?
a) Sušení a následné mačkání nebo šrotování
Tato metoda se stále využívá a je standardní. Uplatňuje se v dobrých klimatických podmínkách. Zařazování do krmných dávek je buď ve směsích, nebo samostatně v systému TMR. Výživná hodnota je standardní a živiny odpovídají tabulkovým hodnotám. Nevýhodou je náročnost na sušení a posklizňové úpravy.
b) Louhování zrna
Konzervace spočívá v ošetření zrna louhem sodným v míchacím zařízení. Ošetřené zrno se pak skladuje volně v halách a postupně se zkrmí. Zařazování do krmných dávek je omezené, při vyšších dávkách dochází k přílišnému otupení kyselosti v bachoru. Výživná hodnota u louhovaného zrna je závislá na sušině produktu. Dávka v krmné dávce se pohybuje od 1 do 3 kg. Nevýhodou je nebezpečnost výroby a vysoké náklady na zpracování.
c) Ošetření zrna močovinou
Zrno od kombajnu je ošetřeno močovinou a uskladněno. Tato metoda se používala v Anglii, ale brzy se od ní odstoupilo. Výsledky ošetření nebyly vždy standardní. Zařazování do krmných dávek je také limitováno. Výživná hodnota po energetické stránce vycházela ze sušiny zrna a dusíkaté látky byly povýšeny o dusík z močoviny.
d) Ošetření celého zrna chemickým konzervantem na bázi kyseliny propionové
Zrno od kombajnu je chemicky ošetřeno a uskladněno. Tato metoda je relativně dobrá a výživná hodnota se odvozuje od finální sušiny zrna. Nevýhodou jsou velké náklady na ošetření a problémy při zpracování u vlhčího zrna. Zkrmování takto ošetřeného zrna bylo omezeno jen typem krmné dávky.
e) Konzervace celé obiloviny močovinou
Obilnina se sklízí asi 14 dní před plnou zralostí a sklízí se kombajnem jednu třetinu až jednu čtvrtinu pod klasem. Celá tato hmota prochází přes drtič, který naruší zrna. Takto nadrcená zrna včetně slámy se ošetří močovinou, ke které je přidána ureáza, která štěpí močovinu na čpavek a ten konzervuje hmotu. Tato metoda byla používána v Anglii, ale brzy se od ní odstoupilo. Zkrmované množství bylo omezené, protože při vyšších dávkách docházelo k alkalózám bachoru. Od roku 2002 se tato metoda začala používat i v České republice. I zde se vyskytly problémy s alkalózami. Energetická hodnota je závislá na obsahu slámy a částečně je ovlivněna vyšší stravitelností vlákniny v důsledku působení čpavku.
f) Sklizeň celé obilniny konzervované probiotiky
Tato metoda byla označována jako sklizeň metodou GPS, konzervovanou probiotickými přípravky.
 Tento systém byl a zatím ještě je uplatňován především u krycích plodin, které se sklízejí v mléčné až těstovité zralosti s podsevem. Výsledkem je pak hmota, která má charakter polobílkovinné siláže. Není to krmivo s vysokou koncentrací energie.   
g) Silážování vlhkého mačkaného zrna konzervovaného organickými kyselinami
Je to metoda finské firmy Aimo Kortteen Konepaja OY, která má již více než čtyřicetiletou tradici a je především rozšířena ve výše uvedených státech. Zásadní podmínkou je, že výsledná optimální sušina zrna se pohybuje od 60 do 65 %. Navržená sušina odpovídá časově sklizni přibližně o tři týdny dříve, než je plná zralost. Zrno se kombajnem vymlátí a pak se mačká na mačkacích strojích. Namačkané zrno se chemicky nakonzervuje a silážuje v silážních jamách, vacích nebo v hermetických věžích. Tato metoda se postupně rozšiřuje jak pro její vhodnost při zkrmování systémem TMR u dojnic a výkrmového skotu, tak u výkrmu prasat. Systém se začal také prosazovat především pro svoji ekonomickou výhodnost.
Vlivy na výživnou hodnotu ječmene
Ve finském institutu MTT Agrifood Research Finland (Seija Jaakkola and Eeva Saarisalo) sledovali vliv sklizně na výnos a výživnou hodnotu ječmene.
Z grafu 1 vyplývá, že pokud sklízíme ječmen na siláž mačkaného zrna, pak sklidíme téměř stejné množství sušiny, jako když sklidíme zrno v plné zralosti a dosušíme. V grafu 2 vidíme, že obsah škrobu po sklizni na siláž zrna ještě roste, ale již nepatrně. Stejný charakter je i u celkového dusíku. Z těchto závislostí vychází, že živinová úroveň siláže ze zrna ve 100% sušině je téměř totožná s živinami dosušeného zrna ječmene.
Rozdíly v chemickém složení  vyplývají z tab. 1.
Dusíkaté látky, jak u mačkaného chemicky ošetřeného, tak i u suchého ječmene při zkrmování, jsou téměř shodné. Vlivem chemického ošetření a fermentace došlo u mačkaného ječmene ke snížení škrobu a též hodnota NDF se snížila. U mačkaného ječmene jsou vodorozpustné cukry na hodnotě 32 g/kg, kdežto u suchého nejsou.
Hodnoty fermentačního procesu jsou obdobné jako u siláží chemicky ošetřených a pH je na úrovni 3,86. Organické kyseliny jsou v souladu s konzervací. Obsah etanolu 8,5 g/kg sušiny je obdobný jako v silážích z kukuřice a odpovídá naměřeným hodnotám v ČR. Amoniak s hodnotou 33 g/kg sušiny je relativně vysoký, ale také odpovídá typu konzervace.
Produkční účinnost krmných dávek
Institut MTT Agrifood Research v roce 2003 provedl i krmné pokusy u dojnic na produkční účinnost krmných dávek, kde byla zařazena siláž z mačkaného ječmene chemicky ošetřeného, oproti suchému mačkanému ječmenu. Krmné dávky byly aplikovány v systému TMR. Byly založeny tři skupiny dojnic:
1) dojnice s více laktacemi – krmná dávka se skládala z
– trávní siláže,
– 6,3 kg sušiny  suchého nebo silážovaného ječmene,
– 1 kg řepkového šrotu,
– melasy a minerální směsi;
2) dojnice s více laktacemi – krmná dávka se skládala z
– trávní siláže,
– 6 kg sušiny  suchého nebo silážovaného ječmene,
– 2 kg řepkového šrotu,
– melasy a minerální směsi;
3) prvotelky – krmná dávka se skládala z
– trávní siláže,
– 5,1 kg sušiny  suchého nebo silážovaného ječmene,
– melasy a minerální směsi.
Výsledky z krmných pokusů jsou vyjádřeny v tabulkách 1 a 2.
Sledovaná užitkovost mezi skupinami, krmenými suchým ječmenem a siláží z vlhkého mačkaného zrna ječmene, nebyla signifikantně rozdílná (graf 3). Obdobné výsledky, které taktéž nebyly signifikantní, jsou u tuku (graf 4) a shodné výsledky byly i u bílkoviny v mléce (graf 5). Velice hodnotné bylo sledování příjmu vody, kde se signifikantně potvrdil nižší příjem napájecí vody (graf 6) u dojnic i u prvotelek, které dostávaly v krmné dávce siláž z vlhkého mačkaného ječmene. Rozdíl v příjmu vody tak činil čtyři až pět litrů.
Ekonomická metoda
Hlavním závěrem celého pokusu však bylo ekonomické vyhodnocení (graf 7), které uvádíme v eurocentech vzhledem k daným ekonomickým poměrům ve Finsku. Z výsledků, které byly získány, vyplývá, že metoda silážování vlhkého mačkaného zrna ječmene je především metodou ekonomickou.
Obdobné výsledky jako ve Finsku jsme zjistili v roce 1999, kdy jsme v krmných pokusech v zemědělských podnicích zjišťovali produkční účinnost siláže z vlhkého mačkaného zrna obilnin konzervovaných přípravkem Kemisile. Tyto pokusy byly prováděny v rámci výzkumného projektu EP7124 Zvyšování produkční účinnosti objemných krmiv ve vazbě na technologii výroby a ekonomiku.

Ing. František Mikyska
AgroKonzulta Žamberk, s. r. o.