03.05.2012 | 02:05
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Vliv hygieny chovu na kvalitu produkce

Může chovné prostředí ovlivnit kvalitu ovčího sýra a jehněčího masa? Vysoká úroveň kvality živočišných surovin a produktů začíná na farmě. O kvalitě ovčího mléka, mléčných výrobků, ale i jehněčího a skopového masa rozhoduje, ať už se nám to líbí nebo ne, hygiena chovu. Dodržování hygieny chovného prostředí je nedílnou součástí správné chovatelské praxe.

V chovu ovcí je řešení této problematiky složitější, protože většina chovů ovcí v našich podmínkách je založena na kombinaci zimního ustájení a pastvy v průběhu vegetace. Pro udržení úrovně hygieny prostředí v ovčíně a na pastvinách, tj. v tak diametrálně odlišných podmínkách, nelze použít stejné metody a prostředky.
V ovčíně je situace poněkud jednodušší v tom, že většinou se jedná o více či méně uzavřený prostor s limitovanou plochou a kubaturou, lze proto pro asanaci ustájovacích objektů vybírat z celé škály čisticích a dezinfekčních prostředků registrovaných v ČR.
Naproti tomu pastevní areály jsou většinou členité, rozlehlé, s různými půdními druhy, různou expozicí vůči světovým stranám a nadmořskou výškou aj. Už jenom představa, že bychom v tomto prostředí měli použít nějaký účinný dezinfekční prostředek, je holou utopií.

Význam udržování hygieny chovného prostředí
 
Má tedy udržování hygieny chovného prostředí pro chovatele význam?
Dodržování hygieny chovného prostředí je jedno ze základních preventivních opatření v chovech hospodářských zvířat. Tato otřepaná fráze vychází ze skutečnosti, že mikroorganismy jsou všude kolem nás: v půdě, ve vodě, ve vzduchu, na zvířatech i na lidech. Cílem dodržování hygieny a zvláště dezinfekce je snížení infekčního tlaku a tím omezení možnosti šíření nemocí. Pouze cíleným výběrem vhodného dezinfekčního přípravku (mléčná žláza, dojicí zařízení, ovčín aj.) je možno dosáhnout účinného výsledku (Verhaeghe, 2011).
Významným rezervoárem mikroorganismů v ovzduší ovčína jsou prachové částice, které jsou pro ně nosičem, ochranou před nepříznivými vlivy prostředí a živným médiem (Novák, 1994; Jílek, 1998). Nejproblematičtější jsou nejjemnější prachové částice polétavého prachu o velikosti do 2,5 µm, které se mohou dostat až do plícních sklípků (Chrapek, 2010). Stávají se tak potenciálním nebezpečím nejen pro plicní tkáň zvířat, ale i lidí. Prachové částice o velikosti 5 µm a menší se ve vzduchu neustále vznášejí (Havlová a Drašarová, 2008). Bio­logický význam mají částice polétavého prachu o velikosti do 10 µm, které se označují jako aerosol. Při vdechnutí jsou z velké části zachyceny již v horních cestách dýchacích, kde se usadí ve vrstvičce hlenu, který je řasinkovým epitelem posouván směrem k nosohltanu a následně spolknut (Bencko, 1998).
Počty mikroorganismů v ovčínech značně kolísají v rozmezí několika řádů (celkový počet mikroorganismů: od 102 do 104 KTJ/m3 vzduchu, počet kvasinek: od 101 do 103 KTJ/m3 vzduchu, počet plísní: 101 do 103 KTJ/m3 vzduchu). Celkový počet mikroorganismů ve stáji narůstá s dobou ustájení.
Mikrobiální kontaminace stájového vzduchu ovčínů závisí na:
 technologii chovu a technice krmení,
 pohybové aktivitě zvířat,
 počtu zvířat v ovčíně,
 úrovni hygieny chovu,
 kvalitě krmiv,
 druzích, kvalitě a množství steliva.

Výběr účinného způsobu asanace ovčína 
Podle čeho vybírat účinný způsob asanace ovčína?
Výběr způsobu asanace ovčína závisí na analýze epizootologické situace v daném chovu.
V chovech ovcí s dobrou epizootologickou situací je možno považovat za vyhovující systém suchého čištění ovčínů s následným letněním. Tento způsob asanace je nejlevnější a jeho účinnost se pohybuje od 95 do 98 %. Bezprostředně před vlastním nastájením ovcí je vhodné objekty vybílit (obr. 1), čímž se zvýší účinnost asanace až na 99 %. Bílení nevydezinfikovaných povrchů má však pouze krátkodobý účinek (Novák, 2011), protože se mikroorganismy v pórech stěn bílením pouze překryjí a v krátké době dochází k jejich zpětnému průniku do prostoru stáje.
V chovech ovcí s nepříznivou epizootologickou situací (výskyt zoonóz, infekčních a invazních onemocnění atd.) je nutné použít kromě mechanického čištění, ještě nízkotlaké, nebo pěnové mytí (obr. 2) s následnou dezinfekcí před nastájením ovcí.

Kdy je možno suché čištění s následným letněním ovčínů považovat za účinný způsob asanace?
Tento způsob asanace závisí především na včasném a důkladném vyhrnutí hluboké podestýlky, tj. co nejdříve po přesunu ovcí na pastvinu s následným ponecháním prostoru bez zvířat. Předpokladem dosažení účinnosti suchého čištění je dlouhodobá expozice mikroorganismů nepříznivým podmínkám pro jejich přežití a pomnožení. V suchém prostředí buněčné tělo na vzduchu vysychá.

Jaké jsou nejčastější chyby při letnění?
Vyhrnutí hluboké podestýlky z ovčína většinou nepatří mezi priority. Ovšem při pozdním vyhrnutí hluboké podestýlky dojde pouze ke krátkodobé expozici mikroorganismů nepříznivým podmínkách, čímž se sníží účinnost suchého čištění i následného letnění ovčína.
Za mechanické čištění nelze považovat pouze vyhrnutí hluboké podestýlky mechanizačními prostředky (nakladač UNC, traktor s radlicí aj.). Využití takového pomocníka v ovčíně je sice nedocenitelné, ale po jeho práci ve stáji stále ještě zbývá poměrně dost organického materiálu na stěnách, na podlaze a hlavně v rozích. Tyto organické zbytky jsou zdrojem mikroorganismů nebo zárodků parazitů. Letnění se potom stává neúčinné.
Využití zaplísněného nebo zahnívajícího materiálu pro první nastlání ovčína před nastájením ovcí vede ke kontaminaci celého prostoru ovčína. Energie a prostředky vynaložené na čištění tak přijdou vniveč a dojde k úplnému znehodnocení účinku čištění a letnění.

Může se k odstranění zbylých organických nečistot využít vysokotlaké mytí?
Vysokotlaké mytí se stalo fenoménem naší doby. Významně šetří práci člověka. Ovšem po­užití vysokotlakého mytí má nejen svá pozitiva, ale i negativa. Na první pohled je výsledek vysokotlakého mytí (120 barů a více) fantastický a dosahuje se s vynaložením poměrně malé fyzické námahy člověka. Na druhé straně silný tlak vody působí na povrchy destruktivně, zejména při použití rotační trysky.

Proč není vhodné používat v chovech s nepříznivou epizootologickou situací při mechanickém čištění ovčína vysokotlaké mytí?
Vysokotlakým mytím se zvyšuje riziko kontaminace celého okolí ovčína mikroorganismy. Vysokotlaký čistič se stává v těchto chovech doslova biologickou zbraní. V průběhu vysokotlakého mytí dochází ke zvíření částic polétavého prachu s mikroorganismy v počtu 0,5 až 2 x 109 KTJ v cm3 vzduchu, a tím se vytváří viditelný aerosol o velikosti částic 5 až 20 µm, který může kontaminovat veškeré okolní povrchy (přilehlé prostory farmy, sklady krmiva, vodoteče, ale i farmy v okolí aj.), a to do vzdálenosti až 3 km. Tento aerosol vydrží ve vzduchu až pět hodin po vlastním mytí (Tittl, 2008).

Pěnové mytí 
V chovech ovcí, kde byl zjištěn výskyt zoonóz nebo dalších infekčních a invazních onemocnění, při krizových situacích při epidemickém výskytu (vysoce nakažlivé) infekční nemoci aj., je vhodnější použít pro ovčín tak­zvané „pěnové mytí“, tj. mytí pomocí smáčedel (detergentů), s následnou dezinfekcí.
Pěnové mytí je způsob čištění, kdy roztok smáčedla je aplikován na vyčištěný povrch ve formě pěny. Přidáním smáčedel, která snižují povrchové napětí, lze významně zvýšit účinnost procesu mytí. Průměrná spotřeba pěnového mycího roztoku se pohybuje v závislosti na úrovni znečištění a použité technologii od 0,3 do 0,6 litru pracovního roztoku mycího přípravku na 1 m2. Hlavní přednosti pěnového mytí jsou následující:
 lepší schopnost fixace pěny na požadovaném povrchu (jak svislé, tak vodorovné plochy),
 delší doba působení přípravku na šikmých, svislých površích a stropech (relativně dlouhá doba rozpadu pěny),
 v průběhu odparu vody z pěny dochází ke zvýšení koncentrace účinné látky na povrchu,
 možnost přídavků dalších detergentních látek a směsí,
 možnost vizuální kontroly nanesení a překrytí čištěného místa pěnou (Kotinský, Hejdová, 2003; Levý, 2010).
Důležité je, aby v průběhu 20–30minutové expozice nedošlo k zaschnutí pěny na ošetřených površích. Po té je nutné odstranit jak organické nečistoty, tak vlastní smáčedlo oplachem vodou v systému nízkotlakého mytí. Pokud je pro smývání organických nečistot a smáčedla z povrchu použito vysokotlakého mytí, hrozí nebezpečí následné rekontaminace povrchů z okolních ploch (asi čtyřnásobně se zvýší mikrobiální kontaminace již umytých povrchů).

Jaká je účinnost pěnového mytí s následnou dezinfekcí, když se u ovčína vynechá mechanické čištění?
Kvalita mechanické očisty rozhoduje významným způsobem o konečném efektu dezinfekce (Novák a kol., 2008). Pokud si chovatel chce ušetřit práci a vynechá mechanické čištění vnitřních povrchů stěn, stropu a podlahy ovčína, účinnost pěnového čištění s následnou dezinfekcí se pohybuje pouze od 69 do 93 %. Tato účinnost je nižší než při dodržení zásad suchého čištění s následným letněním (95 až 98 %).
Účinnost pěnového čištění s následnou dezinfekcí je ovlivněna mnoha faktory. Jedním z nich je frekvence asanace ustájovacích objektů. Pokud se ustájovací objekty čistí a dezinfikují nepravidelně v několikaletých cyklech, lze jen těžko očekávat dosažení odpovídající účinnosti asanačního zákroku. Ani sebelepší mycí a dezinfekční přípravek neodstraní dlouholetou zátěž hned po prvním použití.

Typ podlahy objektu 
Dalším faktorem působícím přímo na účinnost asanace je typ podlahy objektu.
V některých objektech pro zimní ustájení hospodářských zvířat v podhorských oblastech byla podmínkou betonová vana. Pokud je v ovčíně kompaktní betonová podlaha, je vyhráno, riziko snížení účinnosti asanace bude při dodržení postupu čištění a dezinfekce minimalizováno. Nejhorší situace se vyskytuje u objektů s roštovou podlahou zejména v případech, kdy bezstelivový způsob chovu byl nahrazen ustájením ovcí na hluboké podestýlce.
Ale co s rošty v takových objektech? Pokud byl chovatel hlava otevřená a mohl si dovolit dát zavést podroštové prostory a potom celou plochu podlahy zalil vrstvou betonu, má vyhráno. V těchto stájích budou asanační zásahy mít adekvátní odezvu.
Naproti tomu tam, kde chovatelé navezli do podroštových prostor stavební suť, případně jiný materiál, jako např. zeminu, chlévskou mrvu, zbytky krmiv atd., jakékoliv asanační zásahy v tomto objektu se budou míjet účinkem. Ovčíny s podlahou z udusané hlíny jsou chemickými dezinfekčními prostředky prakticky nedezinfikovatelné.
Ve snaze ušetřit dochází také ke snížení koncentrace použitých dezinfekčních přípravků pod hodnoty doporučené výrobcem nebo dodavatelem, stejně tak i k malé spotřebě dezinfekčního prostředku na 1 m2 plochy ustájovacího objektu, což vede k významnému snížení účinnosti dezinfekce.

Hygiena chovného prostředí na pastvinách 
Jak zajistit hygienu chovného prostředí na pastvinách?
Ovce jsou chovány na pastvinách větší část roku (od 140 do 210 dní). Proto právě zde je nutné nepodceňovat dodržování základních hygienických opatření. Úhel pohledu na úroveň hygieny pastvin je poněkud rozdílný. Prioritou je zamezit vstupu ovcím na vlhké a zamokřené části pastviny (obr. 3) oplocením. Jednak se tato místa vyznačují porostem s nízkou kvalitou a jednak jsou významným zdrojem endoparazitů, ektoparazitů, jejich mezihostitelů nebo jiného „zákeřného“ hmyzu. U míst, která zůstávají po celý rok mokrá, je dobré kromě oplocení zvážit možnost jejich vysušení např. drenáží.
Dále je nutné zamezit devastaci ploch a likvidaci travního drnu. O tom rozhoduje především zatížení pastvin a organizace pastvy. Nízké zatížení pastvin v systémech s omezenými vstupy dosahuje 0,25 DJ/ha, v oplůtkových systémech pastvy 0,5 DJ/ha. V přírodně znevýhodněných oblastech (LFA) a v ekologických chovech je doporučeno zatížení pastvin od 0,2 do 1,5 DJ/ha, naproti tomu v intenzivních chovech může činit až 2 DJ/ha. Větší zatížení pastvin také přispívá k příliš hlubokému spásání (pod 5 cm), což značně zvyšuje pravděpodobnost rizika parazitární invaze, protože až 80 % parazitů žije v přízemní vrstvě (Šarapatka a kol., 2005).
Neúměrné zatížení s následnou devastací plochy a likvidací travního drnu se vyskytuje i na velmi frekventovaných místech, tj. napajedla, příkrmiště, naháněcí nebo příhonové cesty, shromaždiště, okolí stíniště nebo přístřešku apod. (obr. 4). U silně exponovaných ploch je vhodné buď upravit podloží zpevněním štěrkovou drenáží, pokrytím dřevěnými rošty, betonovými panely, betonovými či zatravňovacími dlaždicemi, nebo pravidelným střídáním těchto ploch.
Základní pratotechnické operace jsou nezbytné k zajištění preventivních hygienických opatření: rozvláčení výkalů, sečení nedopasků a vláčení (Kozáková a Pojar, 2011). Přirozenou asanaci pastvin je možno řešit střídavým využitím pastevního porostu (1. rok pastva ovcí, 2. rok pastva skotu, 3. rok sklizeň sena), kdy dochází k přerušení vývojových cyklů parazitů. Vhodná je i společná pastva více druhů (ovce a kůň, skot a ovce atd.).
Z hlediska úrovně hygieny i protipararitárního managementu je optimálním pastevním managementem krátkodobá pastva, která zajistí pasení pozemků na jaře v intervalu 1x za čtyři týdny, v létě 1x za 5–6 týdnů a na podzim 1x za 7–8 týdnů. V průběhu pastevního období se dosahuje až pěti pastevních cyklů (David, 2008). Doba odpočinku pastviny na jaře je kratší (20–25 dní) než v létě a na podzim (30–40 dní). Podle kvality porostu a podle vláhových a půdních podmínek se ovce pasou v jednom oplůtku 3–5 dní, v létě a na podzim 5–7 dní. Zvířata stěhujeme z oplůtku do oplůtku, jakmile se objeví na ploše nedopasky – místa s rostlinami, které zvířatům nechutnají (Švéda, 2005).
Umělá asanace pastvin spočívá v podzimní aplikaci kainitu v dávce 200 kg/ha, popř. lze použít superfosfát nebo ledek amonný (Novák a kol., 2008). Vápnění představuje osvědčený dezinfekční zásah, který znaly a využívaly již generace našich předků. Devitalizuje vajíčka parazitů. Vápnění se osvědčilo v chovech ovcí především při použití na malých plochách jako např. v zimovištích ovcí (Švéda, 2005). Pravidelné vápnění pastvin lze doporučit pouze u kyselých půd (pH 5,5–6,5), a to v tří- až pětiletých intervalech. Na půdách s pH 6,5–7,0 je vápnění neúčelné a může dokonce způsobit nežádoucí prořídnutí porostu a nadměrné rozšíření dvouděložných druhů (Pulkrábek a kol., 2012).
Nejvhodnějším zdrojem vápníku pro trvalé travní porosty je pomalu působící mletý vápenec. Jeho dávka závisí na půdním druhu a pohybuje se od 800 do 1000 kg/ha (Davídek, 2010). Pastviny lze vápnit v průběhu celého roku (Koubová, 2007) za předpokladu, že bezprostředně po vápnění nebude pozemek využíván k pastvě.

 

Klíčové informace

– Chovatel ovcí může mít hygienu v chovu na špičkové úrovni, ale při nedodržení základních zásad technologie chovu a techniky krmení je veškeré jeho snažení marné.
– Udržení odpovídající hygieny chovného prostředí je základním předpokladem produkce biologicky plnohodnotných a zdravotně nezávadných surovin a potravin živočišného původu i zárukou udržení jejich kvality.
– Všichni chovatelé/producenti mají vůči spotřebitelům odpovědnost za kvalitu, hygienickou nezávadnost a biologickou bezpečnost produkovaných živočišných výrobků
.

Příspěvek vychází z řešení projektu NAZV č. QH72286.
Použitá literatura je k dispozici u autorů
.

Ing. Gabriela Malá, Ph.D.
Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i., Praha-Uhříněves,
oddělení technologie a techniky chovu hospodářských zvířat
Doc. MVDr. Pavel Novák, CSc.
Tekro spol. s r. o., Praha

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down