23.03.2009 | 02:03
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Vliv půdy na klimatické změny

V ochraně před klimatickými změnami hraje velkou úlohu půda a způsob jejího využití. Půdy v evropské sedmadvacítce poutají zhruba 75 miliard tun uhlíku. Zatímco půdy porostlé lesy a travními porosty uhlík akumulují, orná půda, na níž se pěstují plodiny, jej naopak uvolňuje. Velkou roli v zadržování uhlíku hrají zejména rašeliniště. Vyplývá to ze zprávy o relacích mezi půdou a klimatickými změnami, kterou v uplynulých dnech vydala Evropská komise.

Podle zprávy komise obsahuje půda asi dvojnásobně více uhlíku a vegetace, která na ní roste, akumuluje dokonce trojnásobné množství tohoto prvku, než jej najdeme v atmosféře. Záleží však na tom, jak se s půdou zachází, co na ní roste či jak se obdělává. Komise upozorňuje, že například jen zničení zbývajících velkých evropských rašelinišť může mít stejné důsledky pro skleníkové plyny v atmosféře, jako by se na evropské silnice vydalo dalších 40 milionů aut. Správné zacházení s půdou nevyžaduje žádné nákladné techniky a technologie a přitom může být jeho efekt srovnatelný s omezováním emisí oxidu uhličitého v jiných resortech hospodářství.
„Je zřejmé, že náležitě ošetřovaná půda může absorbovat enormní množství uhlíku z atmosféry,“ komentoval závěry zprávy komisař pro ochranu životního prostředí Řek Stavros Dimas. Upozornil však, že evropské půdy nutně potřebují lepší ochranu. Tu je podle něj však třeba koordinovat.
Vztah mezi půdou a klimatickými změnami
Evropské půdy obsahují podle odhadu 73 až 79 miliard tun uhlíku. Asi polovinu z tohoto množství poutají obrovská rašeliniště ve Švédsku, Finsku,Velké Británii a Irsku. Dalších 20 procent připadá na menší rašeliniště zejména v Polsku a v pobaltských zemích. Půda hraje v klimatických změnách obrovskou roli, protože pouze nepatrné uvolnění 0,1 procenta uhlíku z evropských půd odpovídá emisím ze sta milionů aut, které by kromě stávajícího počtu vozidel brázdily evropské silnice. Toto množství představuje nárůst dnešního evropského vozového parku asi o polovinu. Opačný proces, tedy naopak poutání zmíněného nepatrného množství uhlíku půdami, by v dnešních cenách přišlo na asi 200 milionů eur.
Zásoby uhlíku v půdě značně ovlivňuje její využití. Půda pod travním porostem a lesní půda uhlík pohlcují, a to v Evropě až 100 milionů tun za rok. Na druhé straně orná půda funguje jako čistý emitor, uvolňující ročně v EU-27 až 40 milionů tun uhlíku. Uhlík se ztrácí z půdy, pokud se travní porosty, lesy nebo přírodní ekosystémy rozorají. Tento proces je možné jen pomalu zvrátit, a to i když se půda, na níž se pěstují plodiny, opět oseje trávou.
Některé ze závěrů zprávy nejsou právě optimistické. Pokud bude růst světové populace nadále pokračovat, změní se velké plochy travních porostů a lesů na ornou půdu. Zatímco dnes pohlcují uhlík, budou jej potom tedy naopak uvolňovat. Nejefektivnější strategií, jak předejít globálním ztrátám uhlíku z půdy, by mělo být zastavení jejího zorňování. To ale bude v rozporu s rostoucí světovou poptávkou po potravinách (a dodejme, že také po biopalivech I. generace).
Cenná rašeliniště
Zpráva podtrhuje zejména význam rašelinišť. Původní evropská rašeliniště se rozkládají asi na 310 000 km2, což odpovídá asi polovině rozlohy Francie. Zatím jsou uchráněna před zemědělskou či lesnickou kultivací, urbanizací a také erozí. Více než polovina zbývajících oblastí se odvodňuje a výsledkem může být přebytek až 30 milionů tun uhlíku za rok jen tím, že se v nich bude provozovat zemědělská činnost. To odpovídá stejné situaci, jako by na silnice Evropy vyjelo dalších 40 milionů aut. Bylo by tedy třeba tato rašeliniště, která leží většinou v severní Evropě, zachránit.
Je třeba zlepšit zemědělskou praxi
Na zásoby uhlíku v půdě má výrazný vliv její způsob jejího obdělávání. Největší emise oxidu uhličitého (CO2) z půdy jsou výsledkem změny jejího využití. Příkladem je odvodňování humusových půd, kvůli němuž odchází do atmosféry nemalé množství CO2. Co s tím? Zemědělskou praxi je podle zprávy komise třeba přizpůsobit tak, aby půda byla schopna oxid uhličitý poutat, popřípadě aby jeho emise z ní do atmosféry byly co nejnižší. Příkladem ve zprávě zmiňovaných opatření je u orné půdy zvyšování zbytků biomasy (humusu) v ní, správné orební postupy i zacházení s vodou. U půdy s trvalými travními porosty rozhoduje výběr druhů rostlin, produkce biomasy a intenzita spásání. Důležitá je ochrana před požáry. Ta platí i u lesů, v nichž o množství zadrženého oxidu uhličitého rozhodují rovněž druhy v nich rostoucích dřevin a ostatních rostlin, vedení porostu a jeho ochrana před kalamitami. U rašelinových půd je důležitá hladina spodní vody. Ta působí i na zásoby uhlíku v původních nebo lidskou činností málo pozměněnných vřesovištích a rašeliništích, jejichž schopnost zadržet uhlík ovlivňuje i pH (vápnění), hnojení, pastva a také vypalování.
Zvyšující se používání dusíkatých hnojiv má velký přínos pro růst výnosů, ale další zvyšování povede k větším emisím oxidu dusného (N2O). Jde o plyn s daleko výraznějším skleníkovým efektem, než má oxid uhličitý. Podle komise by se při zvyšování výnosů mělo jít jinými cestami, například zlepšením odrůd pěstovaných plodin.
Odhady se liší Oxid uhličitý se na jednu stranu poutá na půdách v rostoucích rostlinách prostřednictvím fotosyntézy. Při ní, jak známo, vznikají z tohoto plynu a vody působením energie slunečního světla organické látky – cukry. Naopak z půdy se CO2 uvolňuje při rozkladu organických látek. Zpráva upozorňuje, že tento tok uhlíku je pětkrát až desetkrát nižší než emise ze spalování fosilních paliv.
Komise bere v úvahu různé předchozí studie, jejichž výsledky se někdy radikálně liší. Ty, které vycházejí měření ve Velké Británii, Belgii a Francii dokládají, že dlouhodobě se uhlík z půdy ztrácí, a to zejména z půdy obdělávané. Jiné studie opět z Velké Británie či z Nizozemska nenasvědčují tomu, že by se zásoby uhlíku v půdě časem měnily. Všechny práce však dokládají, že uhlík akumulují půdy s trvalými travními porosty. Množství zachyceného uhlíku se v nich ale podstatně liší a pohybuje se od jednoho do 101 milionu tun za rok. Orná půda obecně funguje jako zdroj uhlíku, i když se i zde odhady liší. A to od zjištění, že půda s plodinami poutá deset milionů tun uhlíku ročně, po opačný závěr, že z evropských orných půd za rok unikne do atmosféry až 39 milionů tun tohoto prvku. Existuje dokonce studie, která tvrdí, že za rok se z evropských orných půd dostane do atmosféry až 300 milionů tun uhlíku. Jde ale patrně o značně nadsazený odhad. Lesní půdy akumulují uhlík v každé evropské zemi. Odhady kolísají od 17 do 39 milionů tun za rok, přičemž průměrná hodnota činila v roce 1990 až 26 milionů tun a v roce 2005 to bylo již 38 milionů tun.
Klíčové informace
• Podle zprávy Evropské komise hraje půda důležitou roli v poutání nebo naopak uvolňování skleníkových plynů.
• O množství a toku plynů rozhoduje typ půdy a vegetace, která na ní roste.
• Velkou zásobárnou uhlíku jsou přírodní rašeliniště

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down