Vliv výživy na výskyt hepatopatií

Negativní dopad výživy na zdravotní stav dojeného skotu se velmi často odráží ve zvýšeném výskytu hepatopatií. V chovu skotu se setkáváme s různými typy hepatopatií, které je možno rozdělit do tří základních skupin: na degenerativní onemocnění jater, dále zánětlivé procesy jater a v neposlední řadě onemocnění žlučového měchýře a žlučových cest. Nejčastější formou hepatopatií u skotu jsou různé stupně steatózy jater.

Steatóza jater (lipidóza, ztukovatění, tuková dystrofie) je charakterizována přítomností nadměrného množství tuku v jaterních buňkách. Normální obsah tuku v játrech je okolo 5 %, při steatóze jater nastává patologické zvýšení obsahu tuku na 20 až 45 %. Při zvýšeném obsahu tuku v jaterních buňkách dochází ke snížení až úplné zástavě jejich metabolické aktivity, což výrazně narušuje funkci jater.
Výsledky testů
V letech 1998 až 2006 bylo na klinice chorob přežvýkavců provedeno 160 metabolických testů, při kterých bylo vyšetřeno celkem 2240 dojnic v různých fázích laktace (reprodukčního cyklu). U 60,7 % všech vyšetřovaných dojnic byly zjištěny hepatopatie různého stupně, které představovaly nejčastěji zjišťovaný zdravotní problém. Metabolické testy jsou zpravidla prováděny při zjištění určitých zdravotních problémů, nejčastěji jsou to poruchy reprodukce, dále potom problémy se složením mléka, zvýšený výskyt onemocnění pohybového aparátu a v neposlední řadě zvýšená nemocnost telat. Pouze menší část (asi 30 %) tvoří tzv. preventivní metabolické testy, kdy jde o zhodnocení působení krmné dávky na zdravotní stav dojnic. Výběr zvířat je tak do jisté míry ovlivněn směrem k problémovým stádům, nicméně s dobrými chovateli, kteří mají zájem problémy řešit. Podle metodiky metabolického testu jsou vyšetřovány dojnice, které se nacházejí v kritickém období z hlediska výskytu metabolických poruch – období rozdojování, vrchol laktace a období stání na sucho se zaměřením na přípravu na porod. Při rozdělení dojnic podle těchto skupin se výskyt hepatopatií pohyboval od 25,3 až do 76,1 %, jak je uvedeno v grafech na str. 11.
Z těchto čísel vyplývá aktuálnost problému hepatopatií v ČR. Výskyt hepatopatií však není doménou České republiky, ale je problémem ve většině chovatelsky vyspělých států. Výskyt hepatopatií ve vybraných státech, tak jak jsou popisovány v literatuře, je uveden v tabulce. Uvedená procenta je však nutno považovat za, do jisté míry, orientační údaje, protože metodika zjišťování hepatopatií a kritéria hodnocení se u jednotlivých autorů liší.
V játrech probíhají prakticky všechny reakce látkové přeměny základních živin, a proto jsou nejdůležitějším metabolickým orgánem, dále mají játra významnou funkci detoxikační a termoregulační.
Funkce jater jako základního metabolického orgánu spočívá v ovlivňování metabolismu sacharidů, tuků, dusíkatých látek a hormonů. Vzhledem k rozsáhlé funkci jater jsou důsledky hepatopatií v chovech skotu velmi závažné. Prakticky při všech typech hepatopatií dochází k narušení reprodukčních funkcí, snížení dojivosti, změnám ve složení mléka, snížení imunity a zvýšení citlivosti zvířat ke stresům. Z hlediska klinických onemocnění jsou s výskytem hepatopatií spojovány dislokace slezu, ketózy, mastitidy, metritidy, laminitidy, porodní paréza a zadržení lůžka. Steatóza jater vznikající v období kolem porodu má závažné zdravotní důsledky, dochází k vážnému narušení zdravotního stavu, které vede často k nutnému odporažení, případně úhynu dojnic. Silná steatóza jater zvyšuje morbiditu a mortalitu prakticky všech běžných onemocnění.
Terapie hepatopatií a zvláště těžké steatózy jater je velmi pracná, drahá a bohužel má nízkou úspěšnost. Z tohoto důvodu je nutno klást důraz především na prevenci vzniku hepatopatií. K tomu, aby bylo možno provádět účinnou prevenci hepatopatií v chovech dojného skotu, je nezbytná dobrá znalost faktorů, které se na vzniku hepatopatií podílí. Problematice etiologie hepatopatií proto bude věnována hlavní část tohoto článku.
Příčiny vzniku hepatopatií
Faktory, které způsobují vznik hepatopatií, je možno rozdělit do čtyř základních skupin:
1) Chyby ve výživě dojnic
2) Příjem toxických látek
3) Nevyhovující zoohygienické podmínky
4) Poruchy zdravotního stavu
Z pohledu výživy je rozhodující důsledná diferenciace krmné dávky nejen podle aktuální užitkovosti, ale i podle kondice a fáze laktace. Základní riziko pro vznik steatózy jater představuje obezita. U obézních krav dochází ke zvýšené mobilizaci tuku a rozvoji lipomobilizačního syndromu při všech poruchách zdravotního stavu, ať už jde o infekce, orgánové nebo metabolické poruchy, vznikající i jindy než v období kolem porodu. Nejčastější příčinou rozvoje lipomobilizačního syndromu je neadekvátní výživa v období stání na sucho a v první fázi laktace. Riziko rozvoje lipomobilizačního syndromu v poporodním období je nejvyšší u dojnic ve velmi dobré až tučné kondici (BCS > 4). U těchto dojnic je vznik energetického deficitu podmíněn tím, že příjem sušiny v předporodním období je u nich nižší než u dojnic v horší kondici. U tlustých dojnic může navíc docházet ke vzniku steatózy jater již v období stání na sucho v souvislosti se zvýšeným ukládáním zásobního tuku. Díky velkým zásobám tělesného tuku pak dochází v poporodním období k masivní lipomobilizaci a uvolňuje se velké množství mastných kyselin, které játra nejsou schopna zpracovat, a proto dochází k jejich hromadění v jaterních buňkách. Tím se stává velmi dobrá kondice dojnic před porodem predispozičním faktorem pro rozvoj lipomobilizačního syndromu.
Z dalších dietních faktorů může vznik steatózy jater způsobit překrmování dojnic koncentrovanými krmivy s následným vznikem bachorové acidózy, při které dochází ke zvýšení koncentrace endotoxinů a cytokinů. Poruchy trávení způsobují prohloubení negativní energetické bilance a rovněž dochází např. ke zvýšení koncentrace amoniaku v krvi, který je toxický. V této souvislosti má negativní vliv na jaterní parenchym rovněž překrmování dojnic dusíkatými látkami, kdy musí játra detoxikovat velké množství amoniaku vznikajícího v bachoru degradací bílkovin. Tvorba močoviny je jedna z energeticky nejnáročnějších reakcí v organismu, takže při detoxikaci amoniaku je spotřebovávána část energie krmné dávky na to, aby se organismus zbavil nadbytku dusíkatých látek ve formě amoniaku, což je nervový jed.
Nejednoznačný názor je na vliv zkrmování tuků na vznik steatózy jater v období kolem porodu. Někteří autoři doporučují zkrmování tuků jako zdroje koncentrované energie snižující hloubku energetického deficitu, ale jiní autoři naopak doporučují tuky až na vrcholu laktace. Na základě našich výsledků není vhodné používat doplňkové tuky v krmné dávce dojnic ve velmi dobré kondici v období rozdojování, protože u těchto dojnic tuky potencují vznik steatózy jater. Negativní působení tuku je dáno jednak snížením příjmu sušiny a dále jsou játra nucena zpracovat nejen mobilizovaný endogenní tuk, ale rovněž exogenní tuk z krmné dávky, čímž dochází rychleji k překročení kapacity jater pro metabolizaci tuků.
Vznik steatózy jater je zapříčiněn deficitem aminokyselin, vodorozpustných vitamínů a antioxidantů. Jejich karence může u skotu nastat při narušení bachorového trávení, neboť jsou bachorovou mikroflórou z velké části syntetizovány. Citlivější jsou k těmto karencím dojnice s vysokou užitkovostí.
Toxické látky a další problémy
Dalším důležitým faktorem pro rozvoj hepatopatií je příjem toxických látek. Toxické látky mohou dojnice dostávat v důsledku zaplevelení porostů a příjmem jedovatých rostlin, které v konzervovaných krmivech zvířata nejsou schopna eliminovat. Z hlediska hepatotoxického působení jsou to především pyrolizidinové alkaloidy, které způsobují nekrózu jaterních buněk, cirhózu jater a jsou potenciálními karcinogeny. Z nejběžněji se vyskytujících rostlin jsou to např. starček obecný (Senecio vulgaris), starček přímětník (Senecio jacobaea), podběl lékařský (Tussilago farfara), hadinec obecný (Echium vulgare), kostival lékařský (Symphytum officinale) apod.
Podstatný vliv má rovněž kvalita konzervovaných krmiv. Při nekvalitním průběhu silážování může vznikat vyšší množství kyseliny máselné a octové, které jsou ketogenní a napomáhají vzniku hepatopatií. Při silážování mohou dále vznikat nižší alkoholy (metanol, propanol, butanol, etanol), z nichž především koncentrace etanolu může dosahovat až 2 %. Působení těchto alkoholů v organismu není přesně dokumentováno, ale předpokládá se negativní vliv na příjem siláží, na bachorovou mikroflóru a při dlouhodobém zkrmování i hepatotoxické účinky. Při silážování mohou vznikat rovněž aldehydy a ketony, u nichž se předpokládají hepatotoxické účinky. Při tepelné úpravě krmiv, případně při samovolném zahřátí sena nebo siláže s vyšší sušinou, může vznikat řada škodlivých látek. Při zahřátí nad 60 oC dochází k reakci aldehydů s aminoskupinami (nejčastěji sacharidů s aminokyselinami) tzv. Maillardově reakci (neenzymové hnědnutí), kdy vznikají tmavé melanoidiny. Meziprodukty této reakce jsou premelanoidy, které jsou hepatotoxické, mají negativní vliv na bachorovou mikroflóru, narušují reprodukci a laktaci.
Velmi aktuálním problémem v současné době je rovněž výskyt mykotoxinů, které vznikají v důsledku zvýšeného výskytu polních plísní, chybách při konzervaci, skladování krmiv, případně přítomností škůdců v jadrných krmivech. Hepatotoxické působení je známé především u aflatoxinů, které způsobují nejen cirhózu a karcinom jater, ale i steatózu jater v důsledku narušení metabolismu lipidů. Nekrózu hepatocytů dále způsobují ochratoxin A, rubratoxin B a fomopsin A, který se vyskytuje v lupině. Degenerativní procesy v játrech způsobují klavinové toxiny (produkované např. Aspergilus fumigatus), fumonisiny (Fusarium moniliforme, Fusarium proliferatum) a sporidesminy (Pithomyces chartum).
Z dalších potenciálních zdrojů toxických látek přichází v úvahu napájecí voda, která může být kontaminována řadou toxických látek, nebo v ní může docházet k pomnožení sinic a řas produkujících hepatotoxické látky (mikrocystiny, nodulariny).
Nedodržení agrotechnických a ochranných lhůt při používání herbicidů, insekticidů, fungicidů a dalších chemických látek může způsobit příjem řady hepatotoxických látek, jako je tetrachlórmetan, polychlorované bifenyly, polybromované bifenyly, karbon bisulfid, paraquat, diquat, fenol, fosfor, měď apod.
Z chovatelských faktorů se na vzniku steatózy jater může podílet nedostatečná zoohygiena, přeplněnost sekcí, vysoká teplota prostředí, vysoká vlhkost, nedostatečná cirkulace vzduchu apod. Všechny tyto faktory způsobují narušení pohody zvířat s následným rozvojem stresové reakce. Stresová reakce je charakterizována uvolňováním hormonů, které stimulují mobilizaci tělesných rezerv s následnou lipolýzou, která především při dlouhodobém působení stresorů způsobuje zvýšené riziko rozvoje steatózy jater a narušení imunitních funkcí. Snížení imunity pak vede ke zvýšenému výskytu klinických onemocnění s následným narušením příjmu krmiva, který vede rovněž ke vzniku energetického deficitu a navíc dochází v organismu ke zvýšené produkci toxických látek, jejichž detoxikací jsou játra do značné míry zatěžována.
Prevence
Výše uvedený přehled především nutričních faktorů, které se mohou spolupodílet na vysokém výskytu hepatopatií v chovech skotu, není zcela určitě vyčerpávající, ale upozorňuje alespoň na některé okruhy problémů, kterým je nutno věnovat pozornost při prevenci výskytu hepatopatií.
Prevence vzniku hepatopatií spočívá v zamezení všech vlivů, které mohou steatózu jater vyvolat. Nejdůležitější roli má výživa, která musí být vyvážená z hlediska obsahu jednotlivých živin a odpovídat potřebám dojnice, dále je to kvalita krmiv, nepodávat dojnicím nekvalitní krmiva (zaplísněná, špatně konzervovaná, zaplevelená) a zabránit přístupu k toxickým látkám. Důležitý je rovněž dostatek specificky účinných látek, které mají vztah k metabolismu lipidů v hepatocytech (niacin, cholin, metionin, karnitin), které je možno dojnicím suplementovat, ale rozhodující pro jejich dostatek je optimální funkce bachoru. Dále je nutno omezit všechny faktory, které snižují pohodu zvířat a způsobují tak zvýšenou stresovou zátěž.
Důležitá je rovněž včasná terapie všech klinických onemocnění, která se u dojnic vyskytují. Pro kontrolu výskytu hepatopatií v chovech dojnic je nutné pravidelně kontrolovat stav jater jednak na základě vyšetření krve v rámci preventivní diagnostiky subklinických onemocnění a dále na základě zpětné vazby na patologické nálezy na jatkách.
Práce vznikla za podpory VZ MŠM 6215712403.

Doc. MVDr. Alena Pechová, CSc.
Doc. MVDr. Leoš Pavlata, Ph.D.
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Fakulta veterinárního lékařství, klinika chorob přežvýkavců