Vodní blahobyt může pominout

Podle vodohospodářů zažívá střední Evropa v současnosti „vodní blahobyt“, přitom celosvětově hrozba nedostatku vody trvá a situaci může ještě zhoršit vliv klimatických změn. Proto je třeba investovat prostředky do prevence povodní, ale na druhé straně počítat i se suchem a shromažďovat zásoby vody v nádržích. Na tiskové konferenci ke Světovému dni vody 2005 to řekl minulý týden ministr zemědělství Jaroslav Palas.

Postavení České republiky, pokud jde o vodu, je podle odborníků výjimečné tím, že je „střechou“ starého kontinentu, a zacházení s vodními zdroji u nás ovlivňuje situaci i v řadě dalších zemí. Jak informoval mluvčí MZe Martin Severa, na zdokonalení protipovodňových opatření šlo v loňském roce ze státních peněz 946 milionů korun. Dalších 1,68 miliardy korun bylo určeno na obnovu poškozeného vodohospodářského majetku po povodních v roce 2002. Letos na prevenci před záplavami hodlá ministerstvo vydat přibližně 1,1 miliardy korun, přičemž zhruba stejně vynaloží na pokračování obnovy postižených oblastí.
Na podporu výstavby vodovodů, kanalizací a čistíren odpadních vod šlo předloni ze státních prostředků a zdrojů Evropské investiční banky přes 4,8 miliardy korun a suma se od roku 2000 stále zvyšuje. Prioritou je přitom budování čistíren tak, aby Česká republika do roku 2010 vyhověla ekologickým požadavkům unie. Podle odhadů předsedy Sdružení oboru vodovodů a kanalizací Oty Melchera bude třeba do rekonstrukcí tuzemské vodovodní a kanalizační sítě investovat zhruba 80 až 100 miliard korun. Na veřejné vodovody je u nás totiž u nás napojeno zhruba 90 procent obyvatel, což je podle odborníků ministerstva zemědělství podíl převyšující i průměr starých členských zemí unie. Kanalizaci pak používá asi 78 procent lidí.
Podle ministra životního prostředí Libora Ambrozka, je podíl obyvatel připojených k vodohospodářským sítím výrazně ovlivněn způsobem osídlení. Ve vyspělých západních zemích se lidé stěhují do měst a procento odběratelů obsloužených vodou i kanalizací se tak vzhledem ke koncentraci zvyšuje. Naopak při rozšířeném venkovském osídlení, zejména pokud je rozdrobeno do malých vesnic, je situace obtížnější. Například na sousedním Slovensku je ke kanalizaci připojeno jen 54 procent obyvatel.
Spotřeba vody v českých domácnostech se dnes, po letech poklesu pohybuje na průměru rozšířené Evropské unie, za vyspělými evropskými státy ale zaostává. Češi doma spotřebují asi 103 litrů na osobu a den, což je 60 procent úrovně z roku 1989. Průměr 25 členských zemí unie je podle ministerstva zemědělství asi 100 až 110 litrů. Naše domácnosti výrazně snižovaly spotřebu vody v reakci na její zdražování po roce 1989. Předloni stál metr krychlový v průměru asi 37,7 koruny proti 13,48 koruny v roce 1993. Výdaje lidí za dodávky pitné vody a odkanalizování se tak v roce 2003 proti roku 1993 zhruba zdvojnásobily. Každá domácnost vynaložila na jednoho člena v průměru něco přes 1400 korun za rok. Před deseti lety to bylo necelých 700 korun. Přestože voda v u nás za posledních patnáct let mnohonásobně podražila, její cena je proti průměru západních zemí Evropy stále ještě méně než poloviční. Jestliže metr krychlový nás přišel předloni zhruba na 38 korun, tedy asi 1,2 eura, v zemích unie to bylo v průměru zhruba 2,7 eura.
S rostoucí cenou vody postupně klesají také její ztráty v rozvodném potrubí. Zatímco v roce 1993 uniklo z tuzemské sítě asi 310 milionů metrů krychlových vody, předloni to bylo pouze169 milionů metrů krychlových. Podíl ztrát na vyrobeném objemu se snížil ze zhruba 30 procent v polovině 90. let na 23,3 procenta v roce 2003. Podle Huga Roldána z odboru komunikace MZe se dá stav naší vodovodní sítě hodnotit v rámci Evropské unie se jako lepší nadprůměr.