Vojtěška setá spolu s jetelem lučním představují naše nejdůležitější jeteloviny pěstované na orné půdě se sečným využitím. Lze je pěstovat jak v monokulturách, tak i ve směsích s travami. Jejich hlavní význam spočívá v produkci kvalitní bílkovinné píce, kde v celkové výrobě dusíkatých látek na jednotku plochy nemají konkurenci.
Kromě produkčního významu jetelovin nelze zapomínat ani na význam mimoprodukční, a to zejména ve vztahu k saturaci půdy kvalitní organickou hmotou kořenů a intenzivní fixaci dusíku, která může dosahovat až stovek kilogramů dusíku ročně.
Útlum v chovu přežvýkavců je příčinou toho, že jejich podíl v osevním postupu stále klesá, což se negativně projevuje v řadě aspektů souvisejících s celkovou úrodností půdy.
Výhody vojtěškotrav
Na rozdíl od jetele lučního, kde je pěstování ve směsích s travami běžnou praxí, je pěstování vojtěškotrav často diskutovaným problémem. Literární údaje obecně uvádějí, že pěstování vojtěšky ve směsi s travami přináší oproti monokultuře celou řadu výhod.
Vojtěškotravní porosty jsou často výnosnější v důsledku efektivnějšího využívání abiotických faktorů a schopností vojtěšky zpřístupnit symbioticky fixovaný dusík travní složce, i když vojtěška při porovnání s jetelem předává méně dusíku travní složce, čímž snižuje částečně její konkurenceschopnost.
U vojtěškotrav také dochází k vzájemným doplněním sezónních růstových rozdílů, kdy travní komponenta bývá produktivnější na jaře a vojtěška v létě.
Z hlediska provozní praxe se vyzdvihuje delší vytrvalost smíšeného porostu (především v podmínkách pro vojtěšku méně vhodných), vyšší podíl vodorozpustných sacharidů ve hmotě a rychlejší zavadání (lepší konzervace sklízené hmoty) i vyšší odolnost proti zaplevelení, poškození škůdci (hraboši) a zhutnění půdy.
Nevýhody vojtěškotrav
Mezi hlavní nevýhody vojtěškotrav patří skutečnost, že přítomnost travního komponentu vede k tvorbě silných konkurenčních vztahů, které snižují výnos vojtěšky a její zastoupení ve směsi.
Důvodem je především rozdílná (například oproti jeteli lučnímu) vertikální architektura kořenového krčku vojtěšky, kterým mělce, ale intenzivně kořenící trávy prorůstají a vojtěšku významně potlačují – čím je vojtěška mladší, tím je tento efekt vyšší. Mělčí kořenový systém trav také lépe využívá dešťové srážky i povrchově dodávaná hnojiva. Z těchto příčin pramení nižší konkurenceschopnost vojtěšky vůči travnímu komponentu, zatímco jetel luční má pupeny na kořenovém krčku uspořádány horizontálně, takže lépe konkuruje o prostor a lépe se vůči travám prosazuje.
Z výše uvedených důvodů se doporučuje zařazovat do vojtěškotrav v případě silně konkurenceschopných druhů (jílky, loloidní hybridy) jen přibližně 5–10 %, zatímco u méně konkurenceschopných druhů (kostřava, festucoidní hybridy) může být tento podíl trav vyšší, maximálně však 20–25 %. Mezi nevýhody, které přináší zařazení trav do směsi, patří velice negativní výnosová i kvalitativní reakce trav na nedostatek vláhy, proto zejména v sušších oblastech je třeba toto riziko zohlednit. Problematické je i načasování sklizně, neboť se uvádí, že frekvence a počet sečí vhodné pro vojtěšku příliš nevyhovuje travní složce, a opačně.
Z hlediska výživy zvířat je oprávněně vytýkáno, že píce vojtěškotrav sníženým podílem vojtěšky ztrácí cenný zdroj dusíkatých látek, její bílkovinná hodnota nedosahuje hodnot čistých porostů vojtěšky a s rostoucím podílem travní komponenty se tento negativní jev zvýrazňuje. Z tohoto důvodu tedy nelze obecně doporučit pěstování vojtěškotrav v podmínkách vhodných pro monokultury, které poskytují vyšší výnos NL z hektaru.
Při polemice nad mírou snížení obsahu bílkovin u vojtěškotrav je však nutné zohlednit i podíl trávy ve směsi a přihlédnout i k požadavku pěstitele, respektive chovatele na výši koncentrace NL v píci a k užitkovosti krmených zvířat.
Vojtěškotrávy tedy mají svůj význam především tam, kde čisté porosty vojtěšek nevytvářejí požadovaně výnosné, zapojené a nezaplevelené porosty. V těchto podmínkách může zařazení vhodných travních komponentů zvýšit nejen výnos, ale i kvalitu píce oproti prořídlé a zaplevelené monokultuře vojtěšky.
Z hlediska snížení obsahu bílkovin v píci vojtěškotrav je ale třeba doplnit, že samotný obsah bílkovin ve sklízené píci nemusí být rozhodující, neboť v principu jde především o konečné využití bílkovin z krmiva zvířaty. Jde tedy v první řadě o ztráty při konzervaci, kde je čistá vojtěška, vzhledem ke své špatné silážovatelnosti, vystavena vysokému riziku rozkladu bílkovin (proteolýzy) s následně horší konverzí N do živočišných bílkovin.
U jetele lučního je na rozdíl od vojtěšky obecně snížen rozklad bílkovin v siláži díky rozvinutému systému polyfenoloxidáz (PPO), neboť tyto enzymy reagují s rostlinnými fenoly za vzniku chinonů, které působí na bílkoviny podobně ochranným způsobem jako třísloviny. V literatuře se proto popisuje i pozitivní efekt směsi vojtěšky a jetele na snížení proteolýzy v porovnání s monokulturou vojtěšky, ale i lepším zavadáním oproti monokultuře jetele.
Tyto kombinace mají význam především v oblastech pro jetel spíše sušších, kde se oba komponenty mohou vhodně doplňovat. Podobně i vyšší obsah zkvasitelných sacharidů ve směsi daný zařazením travního komponentu zlepšuje průběh fermentace a snižuje rozsah proteolýzy i ztrát sušiny.
Z hlediska ztrát při zkrmování je nutné si uvědomit, že monokultury jeteloviny mají sice vysoký obsah bílkovin, ale obsahují obecně vysoký podíl frakcí bílkovin rychle degradovatelných v bachoru (při chemické frakcionaci proteinů jsou to frakce A, B1, B2). Při zkrmování samotných jetelovin proto může značné množství N při degradaci bílkovin v bachoru na čpavek následně unikat ven z těla, neboť bachorové bakterie nestačí vznikající amoniak včas využít především vzhledem k nedostatku pohotové energie.
Proto je žádoucí dostatečný obsah lehce využitelných sacharidů, čehož je možné (samozřejmě mimo jiné) docílit zařazením druhů trav s jejich vyšším obsahem do směsi k jetelovině. Existuje rovněž snaha o přímé snižování příliš vysoké bachorové degradovatelnosti proteinů jetelovin (například šlechtěním), ale v tomto směru zatím nebylo dosaženo výraznějšího pokroku.
Testování vhodnosti odrůd vojtěšky do směsí s travami
V oblasti výzkumu vojtěškotrav bylo již publikováno plno prací zabývajících se vhodností a optimálním podílem jednotlivých travních druhů či odrůd při pěstování vojtěškotrav. Některé zahraniční práce však ukazují, že některé odrůdy vojtěšek jsou pro tyto směsky vhodnější než jiné, přičemž si zachovají vyšší podíl ve směsi, především při delším pěstování.
V současné době se proto zabýváme i testováním konkurenceschopnosti odrůd vojtěšky v rámci našeho sortimentu. Pěstovaná vojtěškotráva by měla dosahovat vyšších výnosů než monokultura vojtěšky a vhodně zvolená odrůda vojtěšky musí být schopna si udržet svůj vysoký podíl zastoupení v této směsi.
Polní parcelový pokus pro testování vhodnosti odrůd vojtěšky do směsí s travami byl založen v dubnu roku 2008 na pokusné stanici v Červeném Újezdě při České zemědělské univerzitě v Praze. Jedná se o oblast v nadmořské výšce 405 m. Průměrná roční teplota vzduchu představuje 7,7 °C, za vegetační období 13,8 °C. Průměrný roční úhrn srážek činí 493 mm a za vegetaci 333 mm. Půda na pozemku pokusu je středně těžká, hlinitá. Půdní typ je zde zastoupen hnědozemí se sprašovým podložím.
Varianty v pokusu představovaly použité odrůdy (Jarka, Zuzana, Oslava, Tereza) a rozdílný výsevní podíl vojtěšky ve směsi, který činil 0-75-90-100 %. Zařazený travní druh představuje raný tetraploidní hybrid Achilles, který vznikl křížením tetraploidního jílku mnohokvětého s tetraploidní kostřavou luční.
Ačkoliv se podíl jílků a jílkovitých hybridů ve vojtěškotrávě doporučuje do 10 %, z důvodu testování konkurenceschopnosti odrůd byl použit i záměrně vyšší podíl 25 %. Pokus nebyl hnojen dusíkem a sklizeň probíhala třikrát ročně, vždy ve čtyřech opakováních. Sklizňová plocha na pokusných parcelách činila 10 m2. Podíl vojtěšky byl na jednotlivých parcelách stanoven odhadovou metodou během 2. a 3. seče v roce 2011.
Výsledky pokusu
Dosahovaný výnos sušiny jednoznačně patří mezi rozhodující kritéria ovlivňující ekonomickou efektivnost výroby píce.
Z výsledků uvedených v grafu 1 je patrné, že vojtěškotravní směsi dosahovaly vyššího průměrného výnosu než monokultury vojtěšky, ale tento rozdíl nebyl obecně statisticky významný. Monokultura odrůdy Zuzana a její směs 75 % však dosáhly průkazně vyššího výnosu než monokultura odrůdy Tereza.
Z výsledků je dále zřejmé, že dusíkem nehnojený travní porost dosahuje statisticky průkazně nižších výnosů ve srovnání s vojtěškou a vojtěškotravní směsí s vysokým zastoupením vojtěšky.
O uplatnění jednotlivých odrůd vojtěšky ve směsích vypovídá graf 2, kde jsou uvedeny procentické podíly vojtěšky ve směsi ve třetím užitkovém roce 2011. Je patrné, že nejvyšší podíl si ve směsi udržela odrůda Zuzana bez ohledu na počáteční výsevní množství trávy. Odrůda Jarka si udržela vysoký podíl jen při počátečním nižším výsevním podílu travního komponentu. U odrůd Oslava a Tereza bylo zjištěno celkově nižší zastoupení ve směsi, kdy podíl travní složky přesáhl v průměru 20 %.
Závěr
Závěrem lze říci, že o úspěšnosti pěstování vojtěškotrav vypovídá především výše výnosů v porovnání s monokulturou při požadované úrovni kvality píce. Lze shrnout, že vojtěškotravní směsi dosahovaly vyššího průměrného výnosu než monokultury vojtěšky, ale tento rozdíl byl statisticky významný jen v některých letech.
Ukazuje se, že i volba odrůdy vojtěšky může mít významný vliv na její podíl ve směsi, a proto by měla být rovněž zohledněna. Za těchto předpokladů budou splněny nejen produkční, ale i kvalitativní požadavky na sklízené krmivo. Výnos a kvalita píce se pak spolu s nákladovostí pěstování promítají do výsledné ekonomiky hospodaření.
Příspěvek byl zpracován za podpory výzkumného záměru MSM 6046070901 na FAPPZ ČZU v Praze. Poděkování patří především všem pracovníkům stanice v Červeném Újezdě za pomoc při sklizních pokusu.
Klíčové informace
– Vojtěškotrávy mají svůj význam tam, kde monokultury vojtěšek nevytvářejí požadovaně výnosné a zapojené porosty.
– Volba odrůdy vojtěšky může mít významný vliv na její podíl ve směsi, a proto by měla být zohledněna.
– Přítomnost travního komponentu vede k tvorbě silných konkurenčních vztahů, které snižují výnos vojtěšky a její zastoupení ve směsi.
Ing. Josef Hakl, Ph.D.
