Pokud pomineme minerální a vitamínovou výživu, existují v laktaci dva hlavní požadavky z hlediska živin. Jednak je to potřeba energie (vyjadřovaná nejčastěji v MJ NEL), jednak potřeba dusíkatých látek, přesněji řečeno metabolizovatelného proteinu s optimálním aminokyselinovým složením.
Krávy během laktace také rostou, hubnou a tloustnou – proto je třeba počítat i s úbytky a přírůstky hmotnosti. Protože příjem sušiny na začátku laktace je nízký a není zatím v lidských silách dostatečně „nakoncentrovat“ krmnou dávku, je běžné, že krávy po otelení ztrácejí okolo 60 kg hmotnosti. Tyto rezervy jsou využity pro tvorbu mléka a kráva je musí během laktace opět doplnit, takže bude potřebovat nějaké živiny navíc.
Nesmíme zapomenout ani na to, že když kráva zabřezne, potřebuje od 160. dne březosti přídavek živin pro výživu rostoucího plodu.
Když si vytvoříme takový krásný obraz potřeby živin, musíme ho ještě zarámovat příjmem sušiny, který nám nakonec řekne, kolik živin dojnice skutečně přijímá.
Abychom to zjednodušili
– v tabulce 1 je uvedená relativní potřeba živin pro krávu během laktace. Je to dospělá holštýnská kráva o hmotnosti 680 kg. Z pohledu užitkovosti a obsahu složek je to skutečná kráva, dojící 10 000 kg mléka
– za základ byl použit průměr ze čtyř českých chovů. Navíc budeme předpokládat, že to je kráva „normální“, která po otelení ztratila jeden bod tělesné kondice a zabřezla 80 dní po otelení.
Bohužel, všechny krávy ale nejsou normální, a pokud kráva pozdě zabřezne, prodlužuje se její laktace a největším nebezpečím se stává její nadměrně rostoucí kondice.
Jak se zvyšuje podíl ztučnělých zvířat v chovu s prodlužující se laktací, je patrné z grafu 1. Potom se dostáváme do začarovaného kruhu metabolických onemocnění po porodu, nadměrných ztrát kondice, problémů s reprodukcí a předčasných vyřazení zvířat z chovu.
Kritéria pro volbu systému
Pokud zvažujete, jaký systém skupin zvolit, je vhodné zhodnotit následující oblasti
1. Velikost chovu, počet možných sekcí – malé chovy pravděpodobně budou uvažovat o jedné krmné dávce, ve velkých chovech bude rozdělení krmení na
2 – 3 skupiny ekonomičtější.
2. Použití speciálních doplňků – pokud používáte speciální doplňky (tuky, kvasinky apod.), bude určitě vhodnější rozdělit chov z pohledu krmení na více skupin.
3. Reprodukce – pro chovy s delším mezidobím a horšími výsledky reprodukce bude vhodné mít zvláštní skupinu zvířat s prodlouženou laktací a rizikem ztučnění.
4. Ekonomika – pokud rozdělíte chov na více skupin, dosáhnete ve většině případů nižších nákladů na litr vyprodukovaného mléka.
5. Kondice – při jedné krmné dávce budete mít větší procento ztučnělých zvířat a vyšší riziko zejména ketóz po otelení. Když jsme hodnotili kondici v chovu tři měsíce před zavedením jedné krmné dávky a tři měsíce po jejím fungování, zjistili jsme, že se počet ztučnělých zvířat zvýšil z 26 na 31,5 %.
6. Očekávání vyšší užitkovosti – většina chovatelů očekává od zavedení jedné krmné dávky lepší perzistenci, a tím i vyšší užitkovosti díky omezení sociálních kontaktů z důvodu přesunů mezi skupinami. Při porovnání jsme nezjistili, že by u chovů s jednou krmnou dávkou byla vyšší perzistence laktace.
7. Pokles tučnosti mléka
– tzv. inzulínová teorie. Zjednodušeně řečeno: pokud krávy v druhé polovině laktace mají krmnou dávku s vyšším obsahem sacharidů, zejména škrobu, zvyšuje se hladina inzulínu v krvi a mění se tok živin. Krávy zvyšují tvorbu tělesného tuku, klesá užitkovost a tučnost mléka.
Jak různé systémy fungují v praxi
Vybral jsem čtyři podniky s přibližně stejnou užitkovostí a různými systémy výživy a pokusil jsem se je porovnat. Podle výsledků si sami můžete porovnat, který systém by byl pro váš chov nejvhodnější. Základní charakteristika podniků je uvedena v tabulce 2.
Z uvedené tabulky vyplývá, že počet krmných dávek neměl vliv na perzistenci laktace, nepotvrdilo se ani to, že chov s jednou krmnou dávkou by měl u krav na konci laktace nižší tučnost mléka. Se zvyšujícím počtem krmných dávek je trend ve snižování bílkoviny, ale protože každý podnik má jiné krmné dávky, nelze to dávat do souvislosti se systémem výživy. Pro porovnání jsem ještě vytvořil tabulku, kde je vyhodnocena spotřeba krmiv a náklady. U jednotlivých komponentů používaných v chovech jsem sice použil stejné ceny, ale vzhledem k rozdílnosti krmných dávek a zdrojů, je to jen tabulka informační.
Na uvedených příkladech jsem chtěl dokumentovat, že v krmení dojnic jsou možné různé systémy, které mohou být plně funkční. Klíčovými hledisky pro hodnocení funkčnosti systému by měla být kondice zvířat a podíl vyřazených zvířat s vysokou kondicí před otelením a rozdíl mezi tržbami za mléko a náklady na krmiva.
Klíčové informace
- Při stanovení potřeby živin pro dojnice je třeba respektovat několik skutečností – především je to živá hmotnost dojnice nebo její metabolická velikost, která nám určuje záchovnou potřebu.
- Následuje užitkovost dojnice, kde určujícími veličinami pro potřebu živin je obsah laktózy, obsah tuku a bílkovin. Zbylých
asi 87 % mléka představuje voda.
- Obsah laktózy je konstantní, protože mléko je v podstatě izotonický roztok cukru ve vodě. Laktóza výrazně klesá jen u dojnic postižených subklinickou mastitidou, jako sekundární jev.
Z tohoto důvodu se většinou bere v úvahu jen obsah tuku a bílkovin.
Ing. Antonín Lopatář,
Milkprogres – poradenství s. r. o.
