Všichni jsme spotřebitelé, někteří z nás i výrobci

Jednou z hlavních věcí, na kterou klade Evropská unie velký důraz, jsou práva spotřebitelů. Těmi jsme ostatně všichni, včetně výrobců a obchodníků. Každý z nás si musí koupit nějaké zboží, ať už je to chleba nebo jiné potraviny, či třeba traktor. Evropská unie se při ochraně spotřebitelů řídí deseti základními pravidly, které vydalo Generální ředitelství pro zdraví a ochranu spotřebitele Evropské komise.

1. Nakupujte, co chcete a kde chcete
EU umožňuje svým občanům nakupovat v kterémkoliv členském státě bez omezení cly nebo dodatečnou daní z přidané hodnoty, kterou by museli zaplatit po svém návratu domů. To platí nejen pro nákupy, při nichž si zboží osobně vybíráme a odnášíme, ale i pro ostatní formy prodeje — po internetu, po telefonu či na základě zaslaných objednávek. Nikdo nemůže zakázat dovézt zboží řádně zakoupené v jiné zemi EU. Pozor: i tady existují určité výjimky. Jednou z nich jsou střené zbraně.
2. Pokud je zboží vadné, vraťte je
Platí pravidlo, že zboží musí odpovídat kupní smlouvě. Pokud tedy nesplňuje podmínky dané při nákupu, má kupující právo je vrátit, požadovat jeho opravu nebo výměnu, popřípadě žádat o slevu při dalším nákupu nebo vrácení vyplacené ceny. To platí do dvou let od převzetí nakoupeného zboží. Podle materiálu zmíněného generálního ředitelství by během prvních šesti měsíců mělo břemeno dokazování ležet na prodejci. Ten by tedy měl v této době prokázat, že je zakoupené zboží v pořádku. Později již musí spotřebitel dokázat, že má závadu.
Skutečnost, že zboží musí odpovídat kupní smlouvě, chrání zákazníka také v případě, že by si objednal zboží určité kvality a vlastností a místo něj dostal jen pouhou napodobeninu.
 3. Vysoké standardy
Vysoké standardy platí v EU v oblasti potravin a dalšího spotřebního zboží. Proto by tedy tyto výrobky měly být ve všech zemích EU bezpečné. To, co známe u potravin, se týká i spotřebního zboží. Pokud se na trh dostane výrobek, který z nějakého důvodu není bezpečný, musí firma, která jej uvedla na trh, o tom neprodleně informovat odpovědné orgány v členských zemích, kam tento výrobek dovezla. Pokud by šlo o výrobek, který představuje závažné riziko, pak musí zajistit jeho stažení z trhu.
 4. Informujte se o tom, co jíte
Předpisy o tom, co se musí uvádět na etiketách potravin, platí nejen u nás, ale v celé EU. Ve všech členských zemích bychom tedy — pokud to jazykové bariéry dovolí — měli z obalu zjistit, jaké suroviny, přísady a další látky daná potravina obsahuje, zda pochází z organického (ekologického) zemědělství nebo ze surovin geneticky modifikovaných apod.
 5. Smlouvy musejí být čestné
Podle generálního ředitelství pro ochranu zdraví a spotřebitele EK ochraňuje legislativa unie také před nečestným jednáním při podpisu smluv. Jde například o situaci, kdy k hlavní smlouvě, kterou zákazník podepisuje, je přidruženo několik dalších drobně tištěných dodatků, které například tvrdí, že vyplacená záloha je nevratná nebo že je smlouvu možné zrušit jen po vyplacení vysokého stornovacího poplatku.
 6. Spotřebitelé mohou měnit svá rozhodnutí
Legislativa EU ochraňuje spotřebitele při nákupech prostřednictvím poštovních objednávek, internetu, telefonického prodeje a jiných obchodů na dálku. Vymáhání plateb za zboží, které zákazník dostal, aniž si je objednal, EU zakazuje. Zboží zakoupené prostřednictvím internetu, zásilkové služby nebo telefonického prodeje je možné do sedmi dnů vrátit bez udání důvodu. U některých finančních služeb je tato lhůta až 14 dní.
 7. Možnost porovnat ceny
Určitě jste si v obchodech povšimli, že údaje u potravin se rozšířily o cenu za jeden kilogram (popřípadě jeden litr). Je to proto, aby si spotřebitel mohl snáze a bez dlouhého přepočítávání porovnat ceny stejného zboží od různých výrobců, kteří je prodávají v různé gramáži.
 8. Spotřebitel nesmí být klamán
Unie zakazuje reklamu, která mylně informuje nebo dokonce přímo obelhává zákazníky. Nejde jen o běžné formy prodeje, ale také o firmy, které nabízejí své zboží na internetu či telefonicky. I po nich unie požaduje, aby poskytovaly údaje o sobě, kolik výrobky, které nabízejí, stojí, a to včetně všech daní a poplatků za doručení, a také, jak dlouho bude zákazník na objednané zboží čekat. Důležité je znát všechny potřebné informace i u úvěrujících bank a jiných institucí, a to písemně ještě před sjednáním a podpisem úvěrové smlouvy. Tyto údaje musí obsahovat informaci o výši úroků, o délce platnosti smlouvy a způsobech jejího zrušení.
 9 Ochrana na dovolené
I v případě krachu cestovní kanceláře musí mít zákazník zajištěný návrat domů. Cestovní kancelář mu také musí nabídnout náhradu za služby, které neodpovídají těm, jež v popisu zájezdu nabízela. Pokud kancelář zvýší cenu zájezdu nebo změní místo pobytu bez souhlasu zákazníka, má tento právo zájezd zrušit. Zákazník má také právo na odškodnění, pokud při příjezdu na letiště zjistí, že se určený let nemůže použít, protože je vinou operátora již plně obsazen jinými cestujícími.
Při kupování podílu na vlastnických právech bytu ve světových letoviscích má zákazník právo na kopii časového rozvrhu, z níž mu bude zřejmé, kdy bude moci daný byt užívat, a také na překlad smlouvy, kterou podepisuje. Od smlouvy může během následujících deseti dnů odstoupit.
 10. Urovnání přeshraničních sporů
Dnes si spotřebitelé v EU mohou vybrat, ve kterém členském státě je pro ně výhodnější nakupovat. Jaká mají práva, pokud nakupují za hranicemi své země, jim poradí evropská spotřebitelská centra. Ta také pomohou zajistit nápravu při sporech s obchodníky v jiné zemi EU. Centra vytvářejí propojenou síť. Za ČR je v ní Evropské spotřebitelské centrum, které sídlí v budově ministerstva průmyslu a obchodu (esc@mpo.cz, www.mpo).