Trend nezadržitelně směřuje k vývoji stále lépe vybavených traktorů. Jinak ani není možné přejímat čím dál víc práce za člověka – řidiče nebo splnit přísné emisní normy a snižovat obsah škodlivin ve výfukových plynech. Lze jenom doufat, že časem budou zdokonaleny i elektrické a elektronické komponenty moderních traktorů do té míry, že jejich spolehlivost bude na úrovni ostatních mechanických či hydraulických komponentů.
Velcí světoví výrobci pracují intenzivně na tom, aby si svou vedoucí pozici udrželi. To je vidět i v obsáhlé nabídce příslušenství a vybavení, které si lze ke stroji jedné značky pořídit – satelitní navigace, shromažďování provozních dat a sledování strojů na dálku, imobilizér traktoru atd. Zapracovali rovněž na sortimentu do té míry, že neobsahuje jedinou mezeru a navíc v mnoha případech dává různé možnosti volby.
Velký výběr převodovek
Převodovky moderních traktorů jsou jedním z komponentů, které stojí za odlišností jednotlivých modelových řad a dávají možnosti výběru. Jejich účinnost ovlivňuje provozní náklady traktoru, a tím i efektivitu práce. Přesto při volbě převodovky zákazníkem rozhodují v první řadě uživatelské vlastnosti a vhodnost pro daný typ nasazení, což je správné.
Největší účinnost mají převodovky, u nichž se musí před řazením sešlápnout pedál spojky. Jejich obsluha je ale nepohodlná a zdlouhavá. U synchronizovaných převodovek zůstává zachován výhodný vysoký stupeň účinnosti a zároveň je jejich ovládání zjednodušeno. Převodovky s násobičem a několika stupni pod zatížením patří z hlediska ovladatelnosti a účinnosti do střední třídy. Verze s řazením pod zatížením v celém rozsahu, hydrostatické a plynulé převodovky jsou pro řidiče nejsnáze ovladatelné, ovšem se zřetelem na svou účinnost patří za výše uvedené typy.
Nejjednodušší mechanické převodovky se nejlépe řadí v klidu stroje, nebo se používají tam, kde se nepožaduje časté řazení rychlostí. Tato levná a efektivní provedení najdeme v zahradních traktorech či nosičích nářadí s malým výkonem. Synchronizované převodovky jsou rozšířeny více. Umožňují řadit častěji a plynule i za jízdy a vykazují pozitivní zkušenosti v kombinaci se spalovacími motory. Jejich zavedení umožnilo zvýšit pojezdovou rychlost traktorů a jejich rozšíření jako tažného stroje v zemědělství. V současnosti jsou tyto převodovky instalovány na nejjednodušší verze traktorů nižší výkonové třídy, a to ještě pro speciální využití. Předností je především nízká cena, jednoduchost a spolehlivost. V případě poruchy je oprava rychle hotova.
Převodovky s dílčím řazením pod zatížením, které funguje i při plné zátěži traktoru, se v posledním desetiletí těší rostoucímu zájmu. Dnes si již traktor bez řazení pod zatížením nikdo nekoupí. Téměř za samozřejmost se považuje také pod zatížením ovládaná reverzace, tedy typická páčka pro levou ruku pod volantem. Traktory s výkonem zhruba od 80 do 220 k jsou často takto standardně vybaveny. Převodovka se třemi až šesti stupni řazenými pod zatížením je výbavou, s níž lze při troše manuální práce zvládnout celé spektrum prací, a to i na polích s utuženou půdou a proměnlivými podmínkami. Se třemi stupni pod zatížením je na poli často dost „těsno“, naopak šest stupňů již hladce pokryje požadavky běžného provozu. Výjimkou jsou práce při velmi pomalé rychlosti, pro které je nutné pořizovat za příplatek plazivé rychlosti. Výrobci nabízejí různé automatické systémy řazení pro pole i dopravu či možnosti nastavení momentu přeřazení apod.
Plynulý pojezd šetří práci, palivo i čas
Plynulá převodovka je výbavou, kterou nabízí již většina výrobců traktorů, v nejvyšší výkonové třídě to však platí jen o čtyřech značkách. Ne všichni výrobci mají dokonale propracovaný elektronický management společného řízení motoru a převodovky. Rozdílnost přístupu je znát v systému ovládání: některé traktory s plynulou převodovkou zvládnou řidiči na výpomoci (mohou „sednout a jet“), pro další je třeba minimálně půldenního zaškolení.
Každopádně mnoho řidičů je uneseno prvními dojmy z plynulé akcelerace traktoru při rozjezdu bez opakovaného řazení a vytáčení motoru.
Plynulá převodovka v kombinaci s elektronickým řízením motoru je ideální řešení pro transportní využití traktoru. Šetří palivo tehdy, pokud traktor pracuje při dílčím zatížení. Zkušenosti z praxe tyto závěry potvrzují – v každém případě se uspoří 5 až 15 % paliva a motor produkuje i méně emisí. V automatickém režimu provozu (provoz s řídicí jednotkou) se snaží elektronická regulace motoru a převodovky udržet úroveň specifické spotřeby paliva na optimální hodnotě s ohledem na aktuální zatížení motoru. Otáčky motoru a převodový poměr se automaticky adaptují situacím vznikajícím za jízdy, zatížení a pojezdové rychlosti. Při náhlém a výrazném zvýšení tahového odporu je rychlost reakce těchto systémů různá. Každopádně je soulad mezi systémy regulace motoru a přenosu výkonu na vyšší úrovni než u převodovek typu full-powershift. Proto v mnoha případech plynulý pojezd tyto převodovky z nabídkové listiny některých modelových řad vymazal (především ve střední výkonové třídě). Takto vybavený traktor se hodí nejen pro polní práce, ale i pro kontinuální a hospodárnou dopravu.
Zjednodušeně lze konstatovat, že:
- Traktor s plynulou převodovkou má lepší schopnost akcelerace a nižší specifickou spotřebu paliva.
- Hlavní příčina úspornosti tkví v automatické redukci otáček motoru ve správný okamžik.
- Rozdíl mezi provedením Powershift a plynulým pojezdem je při dopravních pracích ještě markantnější.
- Při jen částečném zatížení motoru má velký význam správné nastavení potenciometru regulátoru zatížení plynulé převodovky.
Ovládání traktoru s plynulým pojezdem je jiné než u dosavadních mechanických převodovek. Kdo se ho však naučí, získá více komfortu, větší výkonnost díky rychlejší akceleraci i plynulejší práci, a to vše při menší spotřebě paliva.
Životnost moderních plynulých převodovek je podle údajů výrobců 10 000 hodin při plném zatížení. Jsou ale příklady spolehlivé činnosti i po více než 20 000 hodinách provozu. Hodně záleží na zacházení s traktorem a úrovni jeho pravidelné údržby.
Rovněž je dobré znát charakteristiky motoru i tahové vlastnosti traktoru a vhodně zvolit agregované nářadí pro práci v daných podmínkách tak, aby byly oba stroje soupravy optimálně vytíženy.
Pozor na údaje o výkonu motoru
Původní rozdělení traktorů do výkonových tříd je dnes již relevantní a nebo platí jen při uvádění jmenovitého výkonu motoru. Ten se navíc udává v různých normách; nejblíže praxi mezi běžně používanými je norma ECE R 24 udávající čistý výkon měřený na setrvačníku motoru při sepnutých komponentech, které jsou nutné pro provoz motoru (chladič, vzduchový filtr, alternátor). Jde tedy o výkon motoru zabudovaného do traktoru. Naproti tomu při měření podle standardů ISO 14396 není v činnosti hlavně chladič, což neodpovídá podmínkám praktického provozu. Taková měření pak ukazují o 15 procent více koňských sil u stejného motoru, které ale nejsou v podobě tažné síly k dispozici. Poněkud zavádějící je nové označení ECE R 120, jež ovšem s normou ECE R 24 nemá nic společného – jedná se stále jen o přejmenovanou normu ISO, tedy o měření motoru bez vedlejších spotřebičů. Pozor také při záměně starého traktoru za nový typ. Měření nového traktoru podle staré DIN-normy by opět přineslo menší hodnoty výkonu. Navíc platí, že výkonnější klimatizace, hydraulický i vzduchotlakový systém stojí u nového traktoru další energii navíc.
Bohužel, dnešní výrobci nejsou ve volbě norem jednotní. V některých prospektech jsou dokonce uvedeny údaje, které motor poskytuje až při maximálním výkonu (o tom ale ani slovo). Tak vzniká obtížná situace pro objektivní vzájemné srovnávání a zmatek. Důvodem, proč se údaje výkonu v Evropě a v USA liší, je, že ve Spojených státech je výkon měřen na zadním PTO traktoru (norma OECD), a tudíž je snížen o ztráty na spojce, v převodovém ústrojí, v čerpadle hydrauliky na motoru, v klimatizaci atd. Pokud by výrobci v Evropě tento trend následovali, bylo by srovnávání jednodušší. Před koupí traktoru je ale vhodné tento údaj požadovat. V případě pochybností lze provést měření, zda stroj slibovaný výkon skutečně poskytuje.
Poměrně důležitými prodejními argumenty jsou v dnešní době termíny jako CAN-Bus, společný management motoru a převodovky nebo maximální pojezdová rychlost při snížených otáčkách motoru. Rovněž je důležité sledovat, co všechno je zahrnuto v sériovém vybavení traktoru, zda například klimatizace, odpružená přední náprava nebo aktivní sedačka nemusí být pořízeny za příplatek. Větší výrobci mezitím připravili pro různé skupiny svých zákazníků několik variant traktorů v odlišné úrovni vybavení. Týká se to hlavně střední výkonové třídy, kde je spektrum nasazení strojů nejširší.
Kompaktní traktor, pravý všeuměl
Také proto jsou traktory s výkonem 59 až 96 kW (80 až 130 k) nepostradatelné pro každý podnik. Jenom jejich role jsou odlišné. U soukromého zemědělce v malém podniku do 100 ha zastává takový traktor všechny důležité práce na orné půdě, při sklizni pícnin a dopravě. Pomocníkem mu bývají menší, většinou starší stroje s výkonem kolem 51 kW (70 k).
Pro podnik střední velikosti jsou uvedené stroje druhým traktorem na farmě, pravými univerzály. Mají své místo při pravidelném hnojení průmyslovými hnojivy, v ochraně rostlin s návěsnými postřikovači o objemu nádrže 2000 až 6500 l, s mulčovači při údržbě pozemků, cest a areálu podniku a v dopravě s přívěsy a návěsy o celkové hmotnosti do 15 000 kg. Využívají se při úklidu slámy v agregaci s lisy na válcovité balíky nebo samosběracími návěsy střední třídy, při vysekávání špatně přístupných či malých ploch s žacím strojem, při práci s obracečem i shrnovačem, ale i s čelními nakladači. Zde se pak dobře uplatní jejich obratnost díky malému rozvoru, což platí zvláště pro čtyřválcové modely. Čtyřválcové traktory se vyrábějí s výkonem většinou od 40 do 85 až 88 kW (od 55 do 115 až 120 k), ovšem jsou i výjimky s výkonem až 110 kW (150 k).
Hlavní přínos ale není ve výkonu, protože oproti stejně výkonným šestiválcovým strojům mají čtyřválce menší zálohu výkonu, zúžené pásmo konstantního výkonu i menší zálohu točivého momentu. Mají menší poloměr otáčení a jsou znatelně lehčí. Jejich provoz je díky tomu hospodárnější, neboť spotřebují méně paliva. Jednoznačně jde o ekonomicky výhodnou alternativu jak z pohledu pořizovacích, tak i provozních nákladů.
Šestiválcové modely disponují zvedacím zařízením o vyšší nosnosti a jsou o něco stabilnější. Budou tedy vhodnější pro práci např. s neseným pluhem nebo secí kombinací. Pohon aktivního nářadí, ať rotačních bran nebo lisu, zvládnou lépe, protože se snadněji vyrovnávají s proměnlivým zatížením a dobře udržují otáčky vývodového hřídele na konstantní úrovni. Praktické zkušenosti také ukazují, že šestiválcové modely jsou za jízdy s plně naloženými přívěsy klidnější. Může za to jejich větší hmotnost a delší rozvor, případně také sériově dodávané odpružení přední nápravy.
Také např. lisy nebo některé samosběrací návěsy jsou vybavovány ovládáním ISO-Bus a pro jeho využití je třeba odpovídající vybavení traktoru. Dobře vybavené modelové řady nabízejí již odpruženou kabinu i přední nápravu, datovou síť CAN-Bus na všech typech, elektrohydraulické ovládání vnějších okruhů hydrauliky, souvraťovou automatiku, EHR obou závěsů, převodovku s automatikou řazení, vstřikování Common-Rail, výkonový management a další výhody.
Šestiválcové motory se ujímají vedení na hranici 85 až 99 kW (116 až 135 k). Obzvlášť zajímavý je relativně mladý sektor traktorů „s výkonem velkého, ale rozměry malého“, protože poskytuje přesně praxí požadované vlastnosti: velký výkon v tahu i na vývodovém hřídeli, bohatou standardní výbavu, „krátký“ podvozek s dobrou manévrovatelností a obratností a s ohledem na úroveň výkonu příznivou spotřebu paliva. Podvozek a nápravy vycházejí ze standardních šestiválcových typů, ale jmenovitý výkon motoru je zvýšen na 170 až 195 k. Tyto traktory s příznivou hodnotou měrné výkonové hmotnosti zastanou naprosto všechny typy prací v podniku, jsou vysoce univerzální, úsporné a přitom výkonné. Velmi vhodné jsou pro podnik se smíšenou produkcí či soukromé farmy.
Preference se posunují
Systémy navyšování výkonu byly vyvinuty právě proto, aby traktor o určité hmotnosti mohl efektivně vykonávat rozdílné činnosti. Většinou je navýšení vázáno na práce s vývodovým hřídelem anebo dopravní činnosti; ve chvíli, kdy motor dosáhne maxima výkonu a zatížení dále roste, díky aktivaci výkonového managementu výkon dále stoupne až o několik desítek koní. Není třeba zpomalovat jízdu ani měnit převodový poměr, tudíž je zachována pracovní (nebo dopravní) rychlost a efektivita práce.
Traktor se v tu chvíli chová jako stroj o třídu výkonnější, samozřejmě za cenu krátkodobého zvýšení spotřeby paliva.
Toto přídavné navýšení je k dispozici až od určité pojezdové rychlosti a určitých otáček motoru. Nelze také spoléhat na to, že bude pracovat neustále, je určeno k překonání obtížných úseků. Nejčastěji se vyskytuje u traktorů s výkonem do 158 kW (215 k), kde nalezne využití díky jejich kombinovanému nasazení (na poli i v dopravě). Přídavné navýšení výkonu na vývodovém hřídeli vyžaduje měřit jeho zatížení.
Traktory s výkonem motoru kolem 147 kW/200 k se již v mnoha ohledech podobají svým kolegům z vyšší výkonové třídy. Mají zesílený rám i nápravy, které snesou značné zatížení v obou závěsech traktoru. Hmotností se liší téměř o 2000 kg oproti provedením s výkonem okolo 150 k, přípustná celková hmotnost může přesahovat i 13 000 kg. Nárůst hmotnosti je adekvátní úpravám motoru, který v případě potřeby poskytuje zřetelně vyšší výkon. To jsou mimo jiné i typické nároky smíšeného nasazení traktoru. Elektronicky řízené vstřikování paliva Common Rail zajišťuje pružné reakce na proměnlivé zatížení a rozšíření oblasti konstantního výkonu a také nové nastavení křivek výkonu. U Power Boostu již nejsou jenom dvě, jako dříve, ale je jich nekonečně mnoho (díky inteligentnímu managementu výkonu).
Velmi žádaná kategorie 180 až 220 koní
Je trochu škoda, že současná zemědělská praxe zatím skutečné možnosti těchto traktorů nedoceňuje. Pokud nebudeme hledět na finanční stránku věci, tak mnohé agregace, které vidíme pracovat, nejsou optimální. Ať již z hlediska výkonu motoru, který je zbytečně velký, či z pohledu hmotnosti traktoru. Platí to zvláště při sklizni pícnin, kdy traktory vyšší výkonové třídy (i kolem 300 k) jsou agregovány s taženými žacími stroji nebo dvojkombinacemi mačkačů o celkovém záběru 5 až 6 m. Hmotnost traktoru dosahuje běžně 11 000 až 12 000 kg, což znamená pro louku nebo vojtěškové strniště značnou zátěž. Utužení víceletých porostů navíc nelze odstranit podrýváním, jako je tomu v běžných obilninových sledech, a dochází ke snižování výnosu hmoty.
Naproti tomu traktory s výkonem 200 až 220 k zvládají bez problému i trojkombinace žacích lišt o záběru 8 až 9 m vybavené kondicionéry. Vlastní hmotnost se pohybuje kolem 6200 až 7800 kg, což je výrazně méně. Automatický výkonový management se postará o to, aby byly udrženy konstantní otáčky vývodového hřídele i při velkém množství hmoty či na svazích. Také v dopravě pomáhá motoru překonávat zatížení a udržovat stálou rychlost jízdy; i zde mohou uvedené traktory odvést velké množství práce.
Nejčastěji bývají vybaveny zadním vývodovým hřídelem s otáčkami 540/1000 n/min, na přání 540E/1000/1000E, čelní vývodový hřídel s 1000 n/min se dodává na přání. Aktivace řidičem je elektrohydraulická pod zatížením, rozběh je elektronicky modulován. Elektronika také zajišťuje ochranu hřídele před poškozením, tzn. automatické vypnutí v případě jeho přetížení. Tyto systémy fungují díky technologii datových sběrnic CAN-Bus, která se stává ve střední a vyšší výkonové třídě již téměř standardem.
Zvedací síla zadního závěsu se pohybuje mezi 77 až téměř 110 kN, regulace je elektrohydraulická, často doplněná ještě regulací prokluzu. Sériově jsou vybaveny třemi až čtyřmi vnějšími hydraulickými okruhy, na přání lze tento počet rozšířit na pět až sedm. Doporučuje se pořídit k traktoru čelní tříbodový závěs jak pro nesená nářadí, tak i k uchycení přídavného závaží. I když oblíbeným trikem je nasazení závaží pomocí manuálního spuštění přední odpružené nápravy do spodní polohy. Po adekvátním dotížení lze agregovat i víceradličné nesené pluhy, secí kombinace, záhonovače, půdní nebo lesní frézy či nesená rozmetadla průmyslových hnojiv.
Z pole na silnici
Traktory vyšší výkonové třídy charakterizují motory s vyšším zdvihovým objemem a točivým momentem, větší kapacita palivové nádrže, omezený výběr převodovek, vyšší zvedací síla tříbodových závěsů, větší průtok hydrogenerátoru a uspořádání konstrukčních skupin s cílem dosáhnout maximální tažné síly pro polní práce. Převažující využití těchto strojů spočívá v základním zpracování půdy (orba, předseťová příprava) a setí. Zde dosahují vysoké plošné výkonnosti, protože výkony motorů se pohybují od 158 do 243 kW (215 až 360 k). Jak ukazují vytrvalostní testy na 24 hod., tyto tahače zvládají dlouhodobě odolávat vysoké zátěži.
Kromě tahově náročných operací na poli, prováděných na jaře a potom po sklizni až do začátku zimy, je možné výkonné traktory využívat i k dopravě. Je však třeba vlastnit transportní prostředky s odpovídající kapacitou. Potvrzují to i reakce výrobců, z nichž někteří nabízejí jako volitelnou výbavu plynulou převodovku či vybavují šestiválcové přeplňované motory o zdvihovém objemu 9 l přídavným navýšením výkonu pro transportní práce a práce s PTO. Výhodou těžkých traktorů v dopravě je právě jejich hmotnost zaručující bezpečné brzdění i při vyšších rychlostech nebo na nerovném povrchu cesty a stabilitu v zatáčkách. Některé senážní návěsy s objemem 50 m3 dle DIN již vyžadují traktor s výkonem 213 kW (290 k), výrobce udává horní hranici výkonu dokonce 235 kW/320 k.
Konstantní výkon nebo automatika řazení?
Při práci soupravy traktoru s připojeným strojem spočívá hlavní úkol nejen v zajištění nejvyšší výkonnosti (obdělaná výměra, objem přepravených materiálů), ale i v agrotechnicky optimální pracovní rychlosti a minimálních provozních nákladech a spotřebě paliva. Během pracovního nasazení působí na motor a systém přenosu výkonu proměnlivé zatížení. Způsob práce motoru ovlivňují především změny zatížení o velké frekvenci.
Výkyvy otáček v důsledku změn točivého momentu snižují výkon motoru a zvyšují specifickou spotřebu paliva. Určitou pomocí zde mají být automatické režimy řazení pod zatížením; časté řazení ale zvyšuje opotřebení převodů, a tak se v praxi využívá jen zřídka. Místo toho se spoléhá na kompenzaci pomocí konstantního výkonu motoru. Tato vlastnost je u motorů různých značek na rozdílné úrovni.
Přednosti systémových traktorů
Traktory typu systémového nosiče s kabinou umístěnou uprostřed jsou vhodné pro dopravní práce i rychlé polní práce, případně pro smíšenou dopravu pole – silnice.
Úspěšně pracují při sklizni pícnin, odvozu zrna od mlátiček či okopanin od vyorávačů, aplikaci organických i průmyslových hnojiv a dalších činnostech. Po poli se mohou pohybovat rychleji než standardní traktory díky plnohodnotnému odpružení všech kol. Systém odpružení má automatickou úrovňovou regulaci, která se snaží bez ohledu na zatížení udržovat stejnou světlou výšku stroje. Vybaveny jsou systémem ABS, prostornou kabinou s dostatkem místa i pro spolujezdce a četnými odkládacími prostory; plochu za kabinou lze využít např. pro zásobník osiva nebo hnojiva. Rozložení hmotnosti na nápravy je příznivé – vpředu bývá kolem 56 %, vzadu pak 44 %. Nedostatkem může být velký poloměr otáčení a u některých typů jen průměrná zvedací síla tříbodového závěsu. Velkou výhodou je vysoká maximální pojezdová rychlost 60 i 70 km/h a možnost jízdy po dálnici bez placení mýtného.
Těžko lze ale splnit všechny požadavky na vysokou pojezdovou rychlost a zároveň jemné odstupňování převodových stupňů na poli pomocí klasické mechanické převodovky. Znamenalo by to mít celkem 54 dopředných rychlostí, všechny s plnou synchronizací; jako lepší řešení se ukazuje plynulá převodovka. Její ovládání je jednoduché a umožní citlivě regulovat rychlost i při tahově náročných pracích na poli. Výkon motoru těchto strojů se pohybuje od 96 do 280 kW (130 až 380 k), přičemž větší modely lze i dlouhodobě nasadit k operacím základního zpracování půdy a setí.
Pásové a vícenápravové traktory
V České republice nacházejí uplatnění také traktory s pásovým podvozkem. Je to v podmínkách s těžkou půdou vyžadující velkou tažnou sílu, nebo tam, kde se požaduje velká plošná výkonnost (velké podniky nebo rodinné farmy s malým počtem pracovníků) či u zákazníka, pro něhož má pásová technologie zásadní význam. Zde pak jeden pásový traktor dokáže nahradit několik traktorů s kolovým podvozkem.
První zemědělský stroj s pryžovými pásy vyjel v roce 1987. Do současnosti byly provedeny četné úpravy ke zvýšení nosnosti, tažné síly a maximální pojezdové rychlosti pro urychlení přejezdů, zlepšení jízdních vlastností, komfortu jízdy zavedením odpružení či ke snížení měrného tlaku na půdu (rozšíření pásů). Zákazník si podle potřeby může vybrat z mnoha šířek a dezénů pásů a šířek hnacích, napínacích a středních kol. Nové série dvoupásových traktorů mají prodloužený rozvor, což přináší lepší stabilitu a rovnováhu, nižší tlak na půdu i větší tažnou sílu. Trochu nevýhodou je tento jev v zatáčkách při jízdě po silnici. Maximální pojezdová rychlost je již těsně pod 40 km/h. Rovněž na poli je možné pracovat při vyšších rychlostech, protože nárazy podvozku tlumí promyšlené systémy odpružení.
Pásové traktory zvládají celé spektrum prací, od podmítky přes orbu a přípravu půdy až k setí či sázení. Nedostatkem jsou vyšší pořizovací i variabilní náklady. Z toho důvodu také některé podniky raději volí kolové verze kloubových tahačů vybavené širokými pneumatikami, nebo pořízení několika standardních traktorů vyšší výkonové třídy. Je to operativní řešení, protože lze provádět více různých operací najednou, případně během výpadku jednoho stroje se nezastaví všechny práce. Na druhou stranu je možné s pásovými traktory dosahovat zatím nezvyklé výkonnosti, jako je 30 až 70 zoraných hektarů denně či zpracování 100 až 120 ha při předseťové přípravě půdy. Výkony motorů se pohybují v rozmezí 276 až 425 kW (375 až 570 k).
Nové možnosti zajištění tažné síly při stále rostoucím výkonu motoru skýtá koncept třínápravového traktoru. Projektová studie je předmětem dalšího vývoje. Řeší se například strategie regulace rozdělování točivého momentu na jednotlivé nápravy pomocí obou vario převodovek a vývoj modelu šestikolového traktoru pro dokonalou simulaci jeho činnosti.
Hybridní pohon pro traktory
V tomto roce by měla začít výroba traktorů vybavených generátorem. Ten při otáčkách motoru 1800 n/min produkuje elektřinu k pohonu ventilátoru, kompresoru vzduchotlakové soustavy a klimatizace. Jde o trend, kterému patří budoucnost, a jeho následné vývojové kroky nyní můžeme jen odhadovat. Ve všech ostatních oblastech, kde dochází k přenosu velkých sil, je dieselelektrický pohon již standardem. Tak například u velkých křižníků, dieselových lokomotiv či městských autobusů se již dlouho takový pohon využívá. Hybridní pohon pracuje také v některých typech kolových nakladačů.
Četní výrobci traktorů, resp. motorů, se v současnosti vývojem v této oblasti zabývají. Jeho hlavním cílem je zvýšit stupeň účinnosti některých komponent spalovacího motoru; to by nebyl problém, protože účinnost moderních motorů na střídavý proud dosahuje 98 %, a to samé platí o generátorech. Určitým problémem budou náklady na vývoj takového systému. Možnosti, které se díky tomuto pohonu otevírají, jsou úplně nové: začínají vzduchotlakovou soustavou nebo klimatizací pracující nezávisle na otáčkách motoru, tedy i na maximální výkon během stání traktoru, pokračují elektropohonem připojeného nářadí (např. rozmetadel průmyslových hnojiv nebo ventilátoru secích strojů) až k elektromotorům v nábojích kol, které budou plynule regulovatelné s vysokou účinností.
Důležité je to, že tohoto cíle lze dosáhnout s průmyslovými komponenty, které jsou již dlouhodobě vyzkoušené a osvědčené v mnoha situacích. Je možné, že hybridní pohon bude jednou z oblastí, kterou čeká velký rozvoj.
Moderní závěsná zařízení
Změny v zemědělství, vývoj a používání stále výkonnějších traktorů, jiná dopravní technika a nasazování nářadí velkých záběrů vedlo ke zvýšení požadavků na závěsná zařízení. Rostoucí hmotnost přípojných strojů a s tím se zvyšující nároky na závěsné mechanismy nebylo možné trvale splňovat se stávajícím vybavením. Nadměrná vůle mezi závěsným čepem a okem oje spolu s enormním opotřebením z důvodu velkého svislého zatížení vedly stále k problémům a zkrácení životnosti. Dokonce mohlo připojení stroje do etážového závěsu přivodit nebezpečné situace při požadavcích na velkou tažnou sílu a značnou hmotnost agregovaných návěsů. Je to způsobeno hlavně velkým ramenem páky, kterým jsou tyto síly bezprostředně přenášeny na záď traktoru. Ideální variantou nebyl ani pevný závěsný čep či výkyvný závěs. Přesto jsou tyto varianty stále součástí zádi traktoru, protože žádné jiné odvětví nemá tak mnohostranné požadavky na spojovací zařízení tažného prostředku jako zemědělství a lesnictví.
Není tedy divu, že podnět k vývoji nového závěsu vzešel od inženýrů firmy, vyrábějící transportní návěsy o velké nosnosti. Následně byl uveden na trh závěs s koulí, který dnes nabízejí všichni významnější výrobci dopravní techniky. Rovněž se intenzivně využívá v zemědělských provozech mnoha podniků nebo firem poskytujících služby. Původně jako systém umožňující agregaci velkoobjemových návěsů či kejdovačů slouží nyní i k tažení například univerzálních systémových nosičů nářadí pro zpracování půdy. Systém s označením K-80 (koule o průměru 80 mm) obdržel brzo vlastní normu (ISO norma č. 24347), která zajistila vzájemnou kompatibilitu. Díky standardním rozměrům je možné v závěsu traktoru vyměňovat nářadí a stroje, pokud jsou opatřeny odpovídající ojí.
Bylo možné připojovat i návěsy s velkou celkovou hmotností, ovšem zatížení pevného čepu nesmělo překročit přípustné zatížení udávané výrobcem traktoru. To se zřídkakdy vyšplhá nad 3500 kg. Bezpečně bylo možné tahat velké přesýpací vozy nebo kejdovače na dvou i třínápravových podvozcích, které se v současnosti vyrábějí již jen s tímto závěsem. Není tedy možné je připojit do standardního typu závěsu. Prakticky všichni výrobci traktorů nabízejí jako jednu z alternativ závěs s koulí o průměru 80 mm. Buď je možná jeho instalace záměnou za pevný závěsný čep či je již pevně instalován (např. systém 3 v 1). Zvláštností je závěs s koulí o průměru 110 mm na volné ploše za kabinou systémového nosiče, který, protože je uložen nad zadní nápravou a ne za ní, má dovolené svislé zatížení 15 000 kg. V průběhu let byl tento systém zdokonalen o automatické zajištění a odjištění přinášející obsluze více komfortu při práci.
Připojení na kouli má své výhody: malá úroveň opotřebení, snadné mazání, téměř žádná vůle spojení, které je velmi pevné, za jízdy dobře chráněné před znečištěním a snadné připojování a odpojování strojů. Systém se rozšířil a těší se značné popularitě.
Uvedené přednosti vedly také k vývoji dalšího řešení na podobném principu, a tím je nucené řízení náprav. Pro řádnou funkci vyžaduje toto řízení přesné a bezvůlové spojení mezi návěsem a traktorem. Systém se objevil nejprve pro kejdovače a nyní se stále více rozšiřuje i pro velkoobjemové návěsy s třínápravovými podvozky. Jedno nebo dvě táhla se připojují ke kouli o menším průměru umístěné po straně závěsu. Vychýlení traktoru v průběhu zatáčení se přenáší pomocí táhel na řízení kol návěsu.
Bezporuchový traktor je zatím jen sen
V praxi se potvrzuje pravidlo o tom, že čím více techniky traktor obsahuje, tím je také náchylnější k poruchám. Rovněž opravy, a tím i výpadky stroje trvají déle než dříve. Častým problémem je elektroinstalace nebo elektronika. Problémy způsobují také některé novinky, uvedené čerstvě na trh, a jejich nepříjemné „dětské nemoci“. Náklady na opravu sice převezme výrobce, ovšem prostoje na dílně zdržují.
Klíčové informace
- Volba správného traktoru v praxi není jednoduchá. V podnicích s rostlinnou i živočišnou výrobou je vyhraněné nasazení jen k určitým pracím téměř nemožné.
- Situaci ztěžuje rovněž úbytek pracovních sil v zemědělství. Četné práce se nestihnou v agrotechnickém termínu a probíhají za zhoršených podmínek. To si žádá použití traktoru s vyšším výkonem.
- Volba značky je většinou otázka obliby nebo vlivu prodejce či blízkosti servisu.
- Kompletní výrobní program velkých světových výrobců ale staví zájemce před volbu správné výkonové třídy, komplikovanou ještě různě vybavenými traktory se stejným výkonem ve střední výkonové třídě.
Petr Beneš
