Menu
e-shop
Dominantní skupinu víceletých pícnin jednoznačně představují směsi jetele lučního s travami. Celková plocha víceletých pícnin představuje 180 000 hektarů, zatímco v roce 2000 přesahovala 400 000 hektarů. S prohlubujícím se útlumem živočišné produkce lze očekávat další pokles. Hektarové výnosy obou jetelovin (vojtěšky a jetele) se pohybují v průměru mezi sedmi až osmi tunami, v kategorii „ostatních víceletých pícnin“ jsou vykazovány výnosy na úrovni čtyř až pěti tun sena.
Na rozdíl od jetele lučního, kde je pěstování ve směsích s travami běžnou praxí, je pěstování vojtěškotrav často diskutovaným problémem.
Údaje v literatuře uvádějí, že pěstování vojtěšky ve směsi s travami přináší oproti monokultuře celou řadu výhod.
Vojtěškotravní porosty jsou často výnosnější v důsledku efektivnějšího využívání abiotických faktorů a schopností vojtěšky zpřístupnit symbioticky fixovaný dusík travní složce, i když vojtěška při porovnání s jetelem předává travní komponentě méně dusíku, čímž snižuje částečně její konkurenceschopnost.
Toto množství dusíku zpřístupněné travní složce se podle uváděných výsledků v průměru pohybuje kolem 5 – 20 kg N ročně, může se ale měnit v závislosti na některých faktorech. Jako příčina relativně menšího množství zpřístupněného dusíku oproti jetelům se uvádí kombinace faktorů poměru C : N v kořenech vojtěšky a rozdílné dynamiky růstu.
U vojtěškotrav také dochází k vzájemným doplněním sezónních růstových rozdílů, kdy travní komponenta bývá produktivnější na jaře a vojtěška v létě. Je nutné podotknout, že předpokladům o vyšších výnosech jetelovinotrav obecně neodpovídají výsledky statistických údajů, kdy „ostatní víceleté pícniny“ (směsi jetelovin a trav jsou nejvýznamnější složka této kategorie) dosahují nižších výnosů než monokultury jetele a vojtěšky.
Z hlediska provozní praxe se vyzdvihuje delší vytrvalost smíšeného porostu (především v podmínkách pro vojtěšku méně vhodných), vyšší podíl vodorozpustných sacharidů ve hmotě a rychlejší zavadání (lepší konzervace sklízené hmoty) i vyšší odolnost proti zaplevelení, poškození škůdci (hraboši) i zhutnění půd.
Mezi hlavní nevýhody vojtěškotrav patří skutečnost, že přítomnost travního komponentu vede k tvorbě silných konkurenčních vztahů, které snižují výnos vojtěšky a její zastoupení ve směsi. Důvodem je především rozdílná (např. oproti jeteli lučnímu) vertikální architektura kořenového krčku vojtěšky, který mělce, ale intenzivně kořenící trávy prorůstají a vojtěšku významně potlačují – čím je vojtěška mladší, tím je tento efekt vyšší.
Mělčí kořenový systém trav také lépe využívá dešťové srážky i povrchově dodávaná hnojiva. Z toho pramení nižší konkurenceschopnost vojtěšky vůči travnímu komponentu, zatímco jetel luční má pupeny na kořenovém krčku uspořádány horizontálně, takže lépe konkuruje o prostor a lépe se vůči travám prosazuje.
Z výše uvedených důvodů se doporučuje zařazovat do vojtěškotrav v případě silně konkurenceschopných druhů (jílky, loloidní hybridy) jen asi 5 – 10 %, zatímco u méně konkurenceschopných druhů (kostřava, festucoidní hybridy) může být tento podíl trav vyšší, maximálně však 20 až 25 %. Mezi nevýhodami trav je třeba zmínit jejich velice negativní výnosovou i kvalitativní reakci na nedostatek vláhy, proto zejména v sušších oblastech je třeba toto riziko zohlednit.
Obsah dusíkatých látek
Píce vojtěškotrav sníženým podílem vojtěšky ztrácí cenný zdroj dusíkatých látek, její bílkovinná hodnota nedosahuje hodnot čistých porostů vojtěšky a s rostoucím podílem travní komponenty se tento negativní jev zvýrazňuje. Vojtěška totiž obsahuje v době optimální sklizňové zralosti nad 20 % NL, kdežto trávy obsahují ve stejné době přibližně 12 – 15 % NL (záleží i na druhu, odrůdě, hnojení).
Z hlediska výživy zvířat je pak oprávněně vytýkáno, že u těchto vojtěškotrav je nižší obsah dusíkatých látek, což je v rozporu s hlavním cílem při pěstování jetelovin.
Z tohoto důvodu tedy nelze obecně doporučit pěstování vojtěškotrav v podmínkách vhodných pro monokultury, které poskytují vyšší výnos NL z hektaru. Při polemice nad mírou snížení obsahu bílkovin u vojtěškotrav je však nutné zohlednit i podíl trávy ve směsi a přihlédnout i k požadavku pěstitele, resp. chovatele na výši koncentrace NL v píci a k užitkovosti krmených zvířat.
Vojtěškotrávy tedy mají svůj význam především tam, kde čisté porosty vojtěšek nevytvářejí požadované výnosné, zapojené a nezaplevelené porosty. V těchto podmínkách může zařazení vhodných travních komponentů zvýšit nejen výnos, ale i kvalitu píce oproti prořídlé a zaplevelené monokultuře vojtěšky.
Z hlediska snížení obsahu bílkovin v píci vojtěškotrav je ale třeba uvést, že samotný obsah bílkovin ve sklízené píci nemusí být rozhodující, neboť z celkového pohledu jde především o konečné využití bílkovin z krmiva zvířaty.
Zde jde v první řadě o ztráty při konzervaci, kde je čistá vojtěška, vzhledem ke své špatné silážovatelnosti, vystavena vysokému riziku rozkladu bílkovin (proteolýzy) s následně horší konverzí N do živočišných bílkovin. U jetele lučního je na rozdíl od vojtěšky obecně snížen rozklad bílkovin v siláži díky rozvinutému systému polyfenoloxidáz, neboť tyto enzymy reagují s rostlinnými fenoly za vzniku chinonů, které působí na bílkoviny podobně ochranným způsobem jako třísloviny.
Z hlediska ztrát při zkrmování je nutné si uvědomit, že při zkrmování samotných jetelovin může značné množství N při degradaci bílkovin v bachoru na čpavek následně unikat ven z těla. Příčinou je, že bachorové bakterie nestačí vznikající amoniak včas využít, především vzhledem k nedostatku pohotové energie.
Proto je žádoucí dostatečný obsah lehce využitelných sacharidů, čehož je možné (samozřejmě mimo jiné) docílit zařazením druhů trav s jejich vyšším obsahem do směsi k jetelovině. Z hlediska kvality píce pak také trávy v pro ně optimálním termínu sklizně zpravidla zvyšují i stravitelnost píce. Je však nutné mít sladěný růstový rytmus jednotlivých komponent.
Výzkum vojtěškotrav
V oblasti výzkumu vojtěškotrav bylo již publikováno hodně prací zabývajících se vhodností a optimálním podílem jednotlivých travních druhů při pěstování vojtěškotrav.
Některé zahraniční práce však ukazují, že některé odrůdy vojtěšek jsou pro tyto směsky vhodnější než jiné, přičemž si zachovají vyšší podíl ve směsi, především při delším pěstování. V současné době se proto zabýváme testováním konkurenceschopnosti odrůd vojtěšky v rámci našeho sortimentu.
Další oblast výzkumu představuje kvalita píce vojtěšky ve směsi, kdy naše první předběžné výsledky naznačují, že nižší podíl bílkovin u vojtěškotrav není dán jen změnou hmotnostního podílu vojtěšky, ale i snižováním obsahu bílkovin v samotné vojtěšce v závislosti na rostoucím podílu travního komponentu.
Pokud se tento jev potvrdí, bude vhodné stanovit podíl morfologických změn u vojtěšky (počet a délka lodyh, podíl listů aj.) na těchto změnách i s ohledem na intenzitu fixace dusíku.
Dále je třeba si uvědomit, že podíl vojtěšky ve směsi není žádnou statickou hodnotou danou výsevním poměrem, ale dynamicky se mění v jednotlivých sečích i letech, což má následný logický vztah jak k výnosu, tak i ke kvalitě píce. Tyto vztahy však bude třeba ještě ověřit i v dalších letech pokusů.
Úspěšnost pěstování
Závěrem lze říci, že pro nalezení nejvhodnějších podmínek pro společné pěstování vojtěšky s travami a pochopení jejich vzájemných vztahů je třeba zodpovědět ještě řadu otázek. Z výše uvedených výhod a nevýhod vojtěškotrav vyplývá, že odpověď na otázku jejich pěstování či nepěstování není jednoznačná.
O úspěšnosti jejich pěstování vypovídá především výše výnosů v porovnání s monokulturou a schopnost dosahovat při jejich zkrmování požadované užitkovosti bez nutnosti vyššího doplňování bílkovin do krmné dávky.
Tyto faktory výnosu a kvality se spolu s nákladovostí pěstování promítají do výsledné ekonomiky hospodaření.
Podle našeho názoru pěstování vojtěšky v monokultuře nebo s travami nepředstavují vzájemné protiklady, ale dva doplňující se systémy, kdy je v konkrétních podmínkách možné vždy zvolit tu výhodnější variantu.
Ing. Josef Hakl, Ph.D.
Česká zemědělská univerzita v Praze
Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů
Katedra pícninářství a trávníkářství
