Na pozici ministra zemědělství se tento týden uskutečnila změna. Ministra Petra Bendla, který zastával tento post od konce roku 2011, nahradil současný šéf Potravinářské komory ČR Miroslav Toman. Bývalého ministra jsme požádali, aby se ohlédl za dobou svého působení v čele resortu zemědělství.
Jak byste zhodnotil své působení na ministerstvu zemědělství? Jsem moc rád, že jsem dostal tuto příležitost. Bylo to pro mě období života, kdy jsem mohl spolupracovat se špičkami zemědělského oboru. Mám velmi dobrý pocit ze společného díla, které se podařilo za rok a tři čtvrtě vytvořit. Zemědělský sektor není jednoduchou oblastí. O co méně lidí zahrnuje, o to ale více jednotlivé nevládní organizace drží pohromadě a nutí ministra k určitým krokům.
Co se vám tedy podařilo prosadit? Mám radost, že v podstatě máme hotovou evropskou agendu. Pro Českou republiku nedopadla nejhůř, kromě franšízy a kromě toho, že nám evropští poslanci snížili finance směřující do českého zemědělství na rok 2013 o 900 milionů korun. Důvodem je právě franšíza s hranicí 5000 euro. Od roku 2014 to vypadá na hranici 2000 euro na podnik a postihne české zemědělství, což je to třeba brát v úvahu v příštích rozpočtech. Jsme tak handicapováni vůči zemím, které mají malé zemědělské farmy, těm peníze zůstanou. To je taková nepříjemnost. Jinak ale řada věcí, které byly v evropské agendě, se podařila vyjednat, a to jak s týmem lidí, které jsem měl na ministerstvu zemědělství, tak s týmem poradců, kteří pocházejí z nevládního sektoru. Nakonec jsme prosadili to, co bylo reálné a možné. Takže evropská agenda je za námi.
Jaké důležité věci se prosadily v tuzemsku? Dokázali jsme věci, kterým předtím nikdo nevěřil. Resort zeštíhlil o necelých tisíc úředníků, což nám vytvořilo finanční prostor věnovat se podpoře živočišné výroby a v rámci možností jsme drželi národní doplňkové platby top-up, když je bylo možné mít. Navyšovali jsme peníze do citlivých sektorů. Podle mě i důsledkem tohoto postupu je, že se zastavil propad produkce vepřového. Letošní poslední statistické období ukazuje, že jsme si sáhli na dno a množství produkce se začíná zvyšovat.
Podařilo se také řešit kauzy, které nás dostávaly do nepříjemné situace, například problém polských vajec, nebo s technickou solí, které tady v minulosti nikdy nebyly. Obecně nám Poláci situaci v zemědělství a konkrétně mně moc nezjednodušovali. Myslím si ale, že díky funkčnímu systému, který má stát v oblasti inspekcí, a to Státní veterinární správy, Státní zemědělské a potravinářské inspekce, se dařilo zachycovat problematické oblasti. Je pravda, že pak byly mediálně víc vidět a vypadalo to, že se tady děje něco špatného. Chtěl bych veterináře a potravináře pochválit za to, že právě díky nim jsme tyto kauzy mohli vůbec otevírat a mohli jsme se věnovat těmto věcem.
Rovněž se podařilo vytvořit Státní pozemkový úřad, a to sloučením Pozemkového fondu ČR a Ústředního pozemkového úřadu. Je to obrovská agenda, která znamenala velké pracovní úsilí řady lidí. Stát tím dosáhl úspory čtvrt miliardy korun ročně a může je směřovat na snížení schodku státního rozpočtu, nebo třeba i ve prospěch podpor v rámci resortu zemědělství.
Jako slušný výsledek bych hodnotil i čerpání evropských fondů, kde patříme k nejlepším resortům nejen v České republice, ale i v Evropě. Je to možné doložit černé na bílém, že právě resort zemědělství čerpá v Programu rozvoje venkova velmi slušně. Nejsou tady v tuto chvíli obavy, že by se peníze nedočerpaly. Naopak jako ministr jsem byl často pod tlakem, aby těch prostředků bylo více.
Hovořil jste i o snižování byrokracie. Jaký je stav v této oblasti? Chtěli jsme novelu zákona o půdě, nakonec se to dostalo do zákona o Pozemkovém úřadě, kde jsme snižovali byrokracii vázanou na vlastníky státní půdy, kteří měli závazky vůči státu. Přestože finanční závazky splatili, zůstalo tam předkupní právo a podobně. Tuto byrokracii se podařilo ze zemědělského systému vyjmout. Zároveň je ve sněmovně návrh zákona (můj a kolegů napříč politickým spektrem), který vychází z práce antibyrokratické komise působící na ministerstvu zemědělství, která vypreparovává ze zemědělského legislativního rámce nadbytečnosti. Doufám, že bude vůle tento návrh zákona projednat a schválit, protože je na něm odvedeno obrovské množství práce. Je také hotový zákon o potravinách, který je ve sněmovně.
Poslední měsíc nás potkaly povodně a na resortu zemědělství leží obrovská odpovědnost za řešení této situace. Musím říct, že třeba Povodí Vltavy odvedlo kus práce. Minulý týden vláda odsouhlasila materiál na řešení škod, kde aktivujeme programy, které má ministerstvo zemědělství a Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond. Existuje dohoda s ministrem financí, že 200 milionů korun půjde na řešení povodňových škod do resortu zemědělství. Konkrétních věcí, které jsme za rok a tři čtvrtě udělali, je dost.
Také jste sloučili zemědělské agentury se Státním intervenčním fondem, což zpočátku vyvolávalo nevoli? Ano. Vyvolávalo to nevoli. Ale během povodní jsem jezdil v terénu a bylo vidět, že lidé jsou připraveni, týmy tam fungují. Sice jsme snižovali aparát, ale ne ten výkonný, spíše provozní tak, aby stát nemusel vynakládat tolik peněz na počty svých úředníků. V důsledku toho mě řada lidí, kteří přišli o práci, nemá ráda, ale to už je úděl každého manažera a ministr je z velké části manažerská funkce.
Musím poděkovat lidem, kteří pracovali v týmu poradců, jako je předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Josef Stehlík, ale i zástupcům Agrární komory ČR Bohumilu Beladovi, Martinu Fantyšovi, představitelům Svazu marginálních oblastí Petru Krogmanovi, Milanu Boleslavovi či Lubomíru Burkoňovi z Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů i Martinu Pýchovi ze Zemědělského svazu ČR. Organizovali jsme kulaté stoly a na ministerstvu byly i pracovní komise, abychom připravili nové evropské finanční období lépe než v minulosti. V tomto ohledu můžeme mít čisté svědomí, i když neříkám, že to bylo bez chyby. Když člověk něco dělá, může udělat chybu. Horší je, když nikdo nic nedělá. Je však pravda, že ten, co nic nedělá, bývá nejpopulárnější. Tady se snad kus práce udělal a já jsem vděčný za příležitost dozvědět se více o zemědělství a něco pro zemědělský resort udělat.
Já jako koňák musím říct, že českému zemědělství věřím, specielně věřím českým potravinám. Nastartovali jsme větší propojení zemědělského sektoru a české potraviny a samozřejmě podporu živočišné výroby a zemědělské produkce se vším všudy.
Zemědělec je tady od toho, aby produkoval potraviny a ne od toho, aby krmil bioplynové stanice. V tomto ohledu se snad podařilo ledacos pozitivně změnit a je na těch, co přijdou, aby v tom pokračovali.
Kde vidíte nějaké rezervy, co se nepodařilo dotáhnout do konce? Pořád vidím problém, který se týká myslivosti, a tím je větší propojení vlastníků půdy s myslivectvím jako takovým. Jde o to, aby byla větší šance zapojit vlastníka do účinné regulace stavů zvěře. My s tím máme obrovský problém, protože škody způsobené zvěří v lesích a na polích jsou čím dál tím větší a je třeba tuto záležitost řešit. My jsme pro to ledacos udělali. V Poslanecké sněmovně je zákon, který umožňuje používat noční vidění, a vpodstatě je hotová vyhláška, která bude posunovat doby lovu. Myslím si ale, že to není dostatečné. Mluvil jsem s řadou zemědělců, kteří upozorňují na fakt, že jsou životně závislí na tom, aby měli úrodu. Nedá se však říct o všech myslivcích, že to chápou. A to říkám v hluboké úctě vůči myslivosti a myslivcům. Většinou ti starší myslivci si toho jsou vědomí. Narazil jsem uprostřed mysliveckého spolku na spoustu lidí, kteří říkali, že se s tím musí něco udělat a je třeba o tom mluvit. Já jsem tu debatu spustil a myslím si, že je třeba ji dotáhnout do konce a najít rozumný přijatelný kompromis.
Při slučování organizací v resortu zemědělství ještě nedošlo ke sloučení všech, jak jste si původně představovali? Není ještě sloučena Státní rostlinolékařská správa se Státní plemenářskou inspekcí.
Resort však tyto změny potřebuje. Chceme-li do budoucna mít dostatek peněz, abychom účinně podporovali zemědělce, pak je třeba, abychom měli levný stát, abychom neměli drahé úřady a více peněz nám zbývalo na podpory, které chceme. Máme dvě možnosti: buď budeme platit velkou armádu úředníků a nebudou nám zbývat peníze na podpory, po kterých zemědělci volají, nebo obráceně. Cesta ztenčení byrokratického aparátu je strašně těžká, protože zúžit ho a říct těm lidem: „Nedá se nic dělat, bude nás tu muset být méně“, je otázka velké odvahy. Nakonec to je ale ve prospěch daňového poplatníka a v našem případě i zemědělce.
Mohl byste konkretizovat pomoc zemědělcům, kteří byli postižení povodní?
Na vládě jsme odsouhlasili spuštění takzvaných spících programů, které má k dispozici ministerstvo zemědělství a Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, s tím, že to ministr financí dostal za úkol a bylo to po dohodě s ním.
Některé zemědělské škody však není možné definovat hned, protože například rybáři poznají škodyzpůsobené povodní až tehdy, když vyloví rybník. Přitom také neplatí, že všechno, co bylo zatopeno, bylo odepsáno. Proto Státní zemědělský intervenční fond monitoruje škody v souladu s metodickými pokyny, které má Česká republika. Sumarizujeme veškeré podklady pro to, aby stát mohl pomoci.
Speciální pomoc zemědělcům je načrtnuta, vláda některé kroky odsouhlasila a je potřeba je dotáhnout od konce. Řekli jsme si například, že by se půjčky neposkytovaly na 40, ale dávaly by se na 60 měsíců. Musí však být ošetřeno, aby ČR nemohla být postihována za nedovolenou podporu.
Chtěl bych připomenout, že škody nejsou v zemědělském sektoru jen v privátní oblasti, ale jsou i na státní majetku, a to dvojnásobné ve srovnání s tím privátním. Čítají kolem 2,3 miliardy korun. I tam stát bude muset zasáhnout. Významná část škod je sice sečtena, ale všechny ještě nejsou sumarizovány.
