Pastevní porosty mají kromě produkční funkce i velice významnou mimoprodukční funkci při tvorbě a ochraně krajiny. Rozhodující role pastevních porostů však stále spočívá v produkci kvalitního krmiva především pro výživu skotu a ovcí a to zejména ve výše položených výrobních oblastech. Základním předpokladem úspěšného zhodnocení pastevních porostů je založení výkonného pastevního porostu vhodného pro dané stanovištní podmínky, vyznačujícího se trvanlivostí a možností využití k přímému spásání i občasnému posečení.
Výnos a kvalita pastevních porostů jsou ovlivňovány řadou vzájemně korelujících faktorů, z nichž mezi nejdůležitější je možno zařadit botanické složení porostů, hnojení a ošetřování pastevní plochy, způsob využití porostů a vývojové stadium při jejich spásání. Přirozené trvalé travní porosty se vyznačují neobyčejně pestrým a rozdílným floristickým složením. Proto také mají daleko větší diferenci v produkční účinnosti i kvalitě než pícniny na orné půdě. Dané rozdíly nejsou ovlivněny jen stupněm intenzity agrotechnických zásahů, ale primárně jsou ovlivňovány úrovní stanovištních podmínek. Podstatné je, že uplatnění racionálních agrotechnických zásahů povede nejen ke zvýšení produkce kvalitního krmiva, ale i k posílení mimoprodukčních funkcí pastevních porostů v ochraně a tvorbě krajiny.
Spektrum zhodnocení pastevních porostů se v podmínkách zemědělské praxe pohybuje od intenzivních forem až po extenzivní způsoby využití. Z hlediska pratotechniky se k hlavním příčinám extenzivního využívání pastevních porostů řadí:
– velká svažitost některých travních ploch,
– větší terénní nerovnosti a výskyt kamenů a balvanů,
– nedostatečné povrchové ošetření travních ploch často doprovázené stromovým a keřovým náletem,
– těžší dostupnost spolu s omezenou možností ve využití mechanizace pro jejich ošetřování, resp. sklizeň,
– nevhodný vodní režim (přílišné zamokření, resp. přesušení stanoviště),
– nedostatečná úroveň výživy nebo naprostá absence výživy pastevních porostů.
Tyto základní faktory negativně ovlivňují jejich úrodnost a omezují možnost uplatnění techniky při agrotechnických zásazích a využívání porostů.
Výživa porostů
Mezi základní intenzifikační zásahy patří výživa pastevních porostů. Travní porosty reagují na dodané živiny spontánně a rychle zvýšením produkce o 40 – 100 %. Hnojení zvyšuje produkci a kvalitu pastevních porostů ve dvou rovinách. V prvé řadě zvýšením produkce využitelné biomasy všech druhů zastoupených v porostu, včetně těch méně hodnotných. Dále pak změnou druhového složení porostů. Podporuje rozvoj vzrůstnějších druhů, náročnějších na přístupné živiny. Konečný efekt správného hnojení nezávisí jen na úrovni dosažených výnosů a kvalitě pícniny, ale také na správném využívání porostů a zejména na zhodnocení takto vyprodukovaného krmiva v živočišné výrobě. Základním předpokladem optimálního využití pastevních porostů jsou vhodné pastviny, odpovídající mechanizační vybavení pro sběr a konzervaci píce (vrchol výnosové křivky v jarních měsících), spolu s odpovídající úrovní chovu a pastevní technikou.
Pastevní technika, stanovištní podmínky
V souvislosti s aplikovanou pastevní technikou je třeba mít na paměti, že produkční potenciál pastevních porostů je ve značné míře ovlivněn jejich botanickým složením. Při silném pastevním tlaku dochází k interakcím mezi pasoucími se zvířaty, porostem a půdou. Porost je spásán selektivně, mění se jeho fytocenologická skladba. Pasoucí se zvířata okusují jen určité druhy rostlin, jedovaté a nechutné zůstávají, čímž se rozšiřují nežádoucí druhy. Kromě toho pasení ovlivňuje pastvu i sešlapáváním půdy a produkcí exkrementů. Přísun N ve výkalech podporuje růst nitrofilní flóry. Následné zaplevelení kvalitních porostů pak může jejich produkční účinnost snížit až na polovinu.
Nutno je také respektovat specifické stanovištní podmínky. Reakce pastevního porostu na určitý zásah, který má ovlivnit jediný ekologický činitel, má komplexní charakter. Neprojeví se jen přímým vlivem zásahu, ale i indukováním sekundárních účinků, vyvolaným interakcemi jednotlivých faktorů. Tato provázanost a různorodost reakcí na změny vnějších faktorů však na druhé straně přispívá k tomu, že pastevní společenstva mají značnou schopnost autoregulace, přetrvávají v určité ekologické rovnováze a tím přispívají k stabilitě krajiny.
Z praktického hlediska je možno vlivy působící na botanické složení pastevního porostu rozdělit do dvou skupin. Na faktory, které lze lidskou činností pozměnit málo nebo vůbec ne (klimatické poměry, půdní typ a geologický podklad) a na faktory člověkem ovládnutelné, nestálé (vodní režim, obsah humusu, fyzikální vlastnosti, obsah přístupných živin a některé antropicky navozené biotické faktory, jako je třeba intenzita kosení a pastva). Antropický faktor se na tvorbě produkce pastevních porostů uplatňuje v závislosti na stupni intenzity obhospodařování. Při extrémně extenzivním se omezuje jen na využívání porostů, čímž zabraňuje nástupu lesního společenstva. Naopak pro efektivní využívání intenzivních, uměle založených porostů je antropický faktor naprosto rozhodujícím faktorem. V této souvislosti je podstatné, že produkci většiny pastvin, s výjimkou některých extrémních stanovišť, víc podmiňují faktory člověkem ovládnutelné, takže pomocí vhodné agrotechniky je možno docílit výrazného produkčního efektu.
Smykování
Smykování je nejdůležitějším povrchovým mechanizačním zásahem na pastvinách. Zvětšení užitkové plochy odstraněním drobných terénních nerovností (např. likvidací krtinců) a rozetření výkalů může nepřímo vést ke zvýšení produkce až o 10 – 15 %. Nerozhrnuté výkaly jsou totiž příčinou tzv. mastných míst v porostu, která zvířata nespásají. Pod tuhými exkrementy se vytváří prostředí nepříznivé pro vývoj kulturních pastevních druhů. Dochází zde k hnilobným procesům, zvyšuje se koncentrace půdních roztoků a porost se „vypaluje“. Na místo kulturních rostlin nastupují druhy, které snáší vysokou koncentraci živin – zejména dusíku a draslíku. Porost na těchto místech rychle stárne a vysemení, což dále zhoršuje jeho druhové složení a negativně ovlivňuje výnos pastevních porostů.
Naproti tomu rozetřené výkaly jsou účinným hnojivem a lze jimi za pastevní sezónu pohnojit asi 1/10 – 1/12 spásané plochy. Musí být ale rozetřeny na co největší plochu a přitom nesmí tvořit souvislou vrstvu. Nevhodné je však roztírání čerstvých výkalů za suchého počasí. V takovém případě je nebezpečí, že se rozmažou po povrchu pastevního porostu, a tak sníží jeho asimilaci i příjem zvířaty. Proto by se měly roztírat výkaly, které jsou již zaschlé (minimálně 1 – 2 dny), nebo by jejich roztírání mělo být prováděno za deštivého počasí. Smykování by mělo proběhnout časně zjara, resp. i na podzim, popřípadě po každém pastevním cyklu. Konstrukce použitých smyků musí umožnit, aby se přizpůsobily konfiguraci terénu, účinně roztíraly výkaly a přitom nenarušovaly pastevní drn. Pastviny se mohou smykovat současně se sečením nedopasků a přihnojováním.
Nedopasky, vláčení, válcování a přísev
Tvorba nedopasků je problémem prakticky všech pastvin. Jak již bylo výše uvedeno, primární příčinou vzniku nedopasků – tzv. mastných míst, je výskyt nerozetřených výkalů na ploše pastviny. Vznik nedopasků však může souviset i s nepřiměřeným (nízkým) pastevním zatížením pasené plochy. Porost na ploše, kterou zvířata nestačí přepást, přestárne a stává se pro zvířata neatraktivní. Proto je třeba sečení nedopasků na výhradně spásaných plochách provádět především po prvním a druhém pastevním cyklu. V dané souvislosti se traduje, že zvířata pokosený porost (nedopasky) přijímají, a tak redukují jeho výskyt na ploše pastviny. Z etologických pozorování, která jsme prováděli, však jednoznačně vyplynulo, že zvířata pokosené nedopasky naprosto ignorují a při jejich vyšším výskytu na ploše pastviny dochází pod nimi k vyhnívání drnu a následně k floristickému znehodnocení takto narušených ploch. Při vyšším objemu nedopasků je proto třeba je z plochy pastviny buď odstranit, nebo pokosenou hmotu mechanicky rozrušit (mulčovat) a následně rovnoměrně rozprostřít po povrchu pastviny.
Vláčení patřilo k nejběžnějším zásahům při úpravě pastvin. Mělo za úkol provzdušnit půdu, zintenzivnit biochemické procesy, urychlit koloběh živin mezi půdou a porostem a příznivě ovlivnit vodní režim v půdě. Časem bylo zjištěno, že těchto cílů není možno danou úpravou dosáhnout. Travní porosty vyžadují přiměřeně zpevněný a neporušený povrch, ale kypřejší půdu v nižších horizontech drnu, případně i podloží. Brány však pracují právě opačně, což v konečném důsledku může snižovat produkci porostů o 9 – 22 %. Použití bran ovlivňuje i floristické složení porostu. Podstatné je, že na složení dobrých porostů, v důsledku poškozování rostlin, se opět projevuje negativně. A to především na kulturních pastvinách, kde je vyšší podíl jetele plazivého, jehož kořenující lodyhy se potrhají. Jediné opodstatnění pro použití bran je jen na nehodnotných porostech s vyšším výskytem nízkých plevelů s nadzemními výběžky.
Výskyt stařiny a mechu je důkazem extenzivního využívání a nedostatečného ošetřování porostu. Stařina zabraňuje v jarních měsících rozvoji porostu jeho zastíněním a tepelnou izolací, později může zhoršovat půdní prostředí, snižuje krmnou hodnotu a chutnost porostu a výraznou měrou zvyšuje podíl nedopasků. Proto je třeba ji odstraňovat co nejspíš na jaře. Mechanické likvidování mechu je nutno spojit i s odstraněním příčin vedoucích k jeho výskytu v porostu. Především se to týká úpravy vodního režimu a půdní reakce a racionálního využívání porostů.
Efekt válcování podmiňují především půdní a vláhové poměry stanoviště, termín válcování, ale i floristické složení porostu. Větší význam má především na nově založených loukách, zejména v prvních užitkových letech. Na pastvinách nahrazuje účinek válcování ušlapávání porostů a udupávání půdy zvířaty. Proto se obyčejně neválcují. Trvalá pastvina s dobře zapojeným drnem prakticky nepotřebuje válet.
Významným agrotechnickým zásahem na pastvinách je i přísev, jehož úlohou je zvýšení podílu výkonných jetelovin a trav v méněhodnotných a maloprodukčních porostech. Problematika přísevu je detailně probrána v samostatném příspěvku.
Doc. Ing. Pavel Veselý, CSc.
Ing. Jiří Skládanka, Ph.D.
Ústav výživy zvířat a pícninářství
Mendelova zemědělská a lesnická fakulta v Brně
