Vypukl boj o přímé platby

Návrh Evropské komise na financování nových členů, v němž jim přiznává jen část příspěvků v porovnání s nynějšími členskými zeměmi, se u nás povětšinou setkává s ostrým odporem zemědělské veřejnosti. Čeští zemědělci se rozhodně brání vidině, že by první rok po rozšíření unie dostávali značně okleštěné přímé platby a přitom měli soutěžit s evropskými sedláky na společném trhu. Pro některé však zpráva z Bruselu není až takovým překvapením vzhledem k rozpočtu unie na příští roky.

Jan Záhorka, tajemník Agrární komory ČR:
Zásadně jsme pro stejná práva, jaká mají dnešní členské země, protože po nás budou chtít stejné povinnosti. Rozhodně trváme na plných přímých platbách a je pro nás nepřijatelné, aby naši vyjednavači přistoupili na jiný scénář. V minulých dnech jsme to znovu zopakovali hlavnímu vyjednavači Pavlu Teličkovi. Jednoznačně se na plnoprávném členství shodli také vyjednavači přístupových zemích na své nedávné schůzce. Požadavek na stejné platby se netýká jen zemědělství, ale i dalších oblastí - regionální politiky, kam chce Evropská komise rovněž přiznat jen zlomek peněz z toho, co dostávají v nynějších členských zemích. Protože příspěvky do společné kasy budou stejné, tak by samozřejmě mělo být stejné i rozdělování finančních prostředků.

Stanislav Němec, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR:
Samozřejmě každá koruna, která přijde do chalupy, je dobrá. Ovšem důležité je, jestli je to koruna, která někde přinese dlouhodobý efekt, nebo se projí. Filozofií naší asociace je, že není až tak úplně nejpodstatnější výše peněz, ale hlavně na co a jakými mechanismy sem půjdou. Celou dobu preferujeme, aby peníze z EU směřovaly k investicím, ke změně struktury. Pokud by mělo jít jen o peníze v podobě přímých plateb k cenám, okamžitě to vyvolá tlak na zemědělce ze strany dodavatelů a půjdou nahoru ceny všech vstupů, hnojivy počínaje a chemií konče. Zaznamenáváme také reakce lidí, od nichž máme pronajaté pozemky, že by prudce podražilo nájemné. Čím víc se blížíme k EU, ukazuje se, a návrh Evropské komise to jen dokládá, že unie není zlaté tele a samospasitelná záležitost. Osobně rozhodnutím komise nejsem překvapený, i když si o mně někdo může myslet, že jsem euroskeptik. Asociace vždycky říkala, ať někdo nečeká, že EU za nás všechno vyřeší. Nevyřeší, nemá na to.

Miroslav Jirovský, předseda Zemědělského svazu ČR: Rozhodně je pro nás takový plán nepřijatelný. Pokud by se u nás v roce 2005 použily jen 30procentní přímé platby, tak výroba většiny našich komodit bude mít horší rentabilitu a v naprosté většině bude ztrátová. Důsledkem návrhu Evropské komise by byl další útlum zemědělské výroby. Nebyli bychom schopni prodávat ani za úhradu nákladů. Je totiž nutné kalkulovat s tím, že zpevňování koruny nám nedává prostor pro růst cen a pokud by se odbourala celní ochrana, tak bychom ohromně prodělali. Je spočítáno, že při 30procentních přímých platbách by bylo nezbytné zachovat minimálně 25procentní celní ochranu našeho území. Je totiž něco jiného, když se kalkulovalo s tím, že euro bude za 37 korun, ale je reálné, že v roce 2004 může být za 30 korun. Jestli je dnes směrná cena obilí 101 euro, tak při kursu 37 nebo 30 korun se dostáváme k úplně jiné ceně za stejnou tunu pšenice. Zemědělci v EU mají řádově o 10 procent vyšší ceny než jsou směrné, ale oni k tomu dostávají zhruba 20 tisíc korun na hektar přímých plateb a bez toho my nemůžeme obstát.

Josef Sklenář, člen prezidia Společnosti mladých agrárníků ČR:
Kde nic není, není co vzít, v tom bude ten největší problém. Jinak se kloním k názoru premiéra Zemana, který by si chtěl v tomto ujednotit stanovisko s ostatními kandidátskými zeměmi. Měli bychom tvrdě vyjednávat nejen sami za sebe, ale spojit se s dalšími kandidáty, abychom byli jakousi protiváhou spojené unie. Už je nás deset zemí, tak bychom si měli přestat hrát na nějaké evropské tygry a skutečně zkoordinovat práci ve vyjednávání. A druhá věc: absolutně si nedokážu představit, jak bychom se čtvrtinovými platbami mohli konkurovat zemědělským výrobkům, které se k nám začnou po vstupu do EU valit a budou se prodávat přes zahraniční obchodní řetězce. Že ty budou dávat přednost svým produktům, vidíme už dnes, kdy je dovoz ještě nějakým způsobem omezovaný. Obávám se, že na takto nevýhodné podmínky ze strany EU nejsme schopni postavit nějaká ochranná opatření, aby se sem zboží nevalilo. Pokud nás do unie vezmou, měli by podělit všem stejně, jinak si nemůžeme hrát na nějakou konkurenci.

Miloslav Kučera, stínový ministr zemědělství ODS:
Chtít po Evropské unii stejné přímé platby je strategicky špatně. Dneska už hlavní představitelé EU otevřeně říkají, že v plné výši je členské země dostanou až po skončení přechodných období a peníze půjdou hlavně na infrastrukturu, na rozvoj venkova a údržbu krajiny, i když ani tady nelze očekávat nijak závratně vysoké částky. Jistým znamením je Sapard, který se už přes dva roky odkládá. Česká republika by se neměla hnát za plnými přímými platbami, ale měli bychom jasně říci, že chceme otevřený obchod, a tím pádem máme vytvořené podmínky pro naši transformaci. Nejhorší je, že čekání na evropské peníze zastavilo celou transformaci našich podniků, ať v prvovýrobě, tak ve zpracovatelském průmyslu. A další čekání je to nejhorší, co můžeme udělat. Nebudeme konkurenceschopní a nepřežijeme. Naší šancí je okamžitá transformace, abychom při vlastním vstupu měli srovnatelnou úroveň produktivity práce a efektivity. Bohužel musíme spoléhat na vlastní peníze a ne na evropské. Tím, že naši vyjednavači chtějí peníze a peníze, tak s námi v Bruselu jednají jako s chudým příbuzným. Zrovna jako jsme si vyjednáním sedmiletého zákazu prodeje půdy zadělali na omezení pohybu pracovních sil. A to je přece špatně. Vždyť státní půdu si můžeme prodávat, komu budeme chtít my a půdu od vlastníků si stejně cizinci kupují různým způsobem už dnes.

Jan Grůza, stínový ministr zemědělství Čtyřkoalice:
Samozřejmě, že nelze přistoupit na čtvrtinovou výši přímých plateb po vstupu. Takový návrh je nepřijatelný a musíme usilovat o to, aby platby byly ve stejné výši, jakou mají ostatní země. Nemůžeme akceptovat rozdělování členských států na různé kategorie. Nabídnuté podmínky nezaručují našim zemědělcům téměř nic, naopak by byli velmi výrazně poškozeni. Dostávali by ještě méně než dnes, kdy jim stát poskytuje zhruba třetinu z podpor, které jsme očekávali při plné výši přímých plateb. I kdybychom v počáteční fázi neprosadili shodnou úroveň, tak pětadvacetiprocentní výše je pro nás absolutně nepřijatelná. Budeme odvádět peníze do společného rozpočtu unie a náš stát už pak nemůže dávat další sumy peněz do zemědělství. Je pravda, že členské státy mohou poskytovat příspěvky do resortu ze svého rozpočtu, ale tomu se samozřejmě brání, když odevzdávají peníze do unijní kasy.