Výsadba sazenic révy

V České republiky je více než 40 % výsadeb starších dvaceti let. Proto bude nutné i v nadcházejících letech každoročně provádět podsazovaní chybějících nebo uhynulých keřů a zajišťovat pravidelnou obnovu vyklučených vinic. Výsadba sazenic révy vinné představuje z pracovního a organizačního hlediska poměrně náročnou pracovní operaci, kterou lze s ohledem na celkový plánovaný rozsah výrazně usnadnit s využitím vhodného nářadí nebo mechanizačních prostředků.

Úspěšnost výsadby může být ovlivněna celou řadou aspektů, z nichž mezi hlavními lze uvést např.
– důkladnou přípravu pozemku, která spočívá v odstranění původního porostu, příp. náletových dřevin, likvidaci plevelů, doplnění zásoby živin a v kvalitním zpracování půdy (rigolace, hluboká orba),
– naplánování organizace porostu, kdy je potřebné s ohledem na tvar, svažitost a přístupnost pozemku a budoucí nasazení mechanizačních prostředků rozvrhnout orientaci řádků, jejich vzdálenost, šířku úvratí, vzdálenost keřů v řádcích atd.,
– termín výsadby, připadá v našich podmínkách nejčastěji na podzimní období (od listopadu do zámrazu) nebo jarní období (březen – květen), kdy je v půdě dostatek vláhy a mladé rostliny netrpí suchem,
– výběr kvalitních sazenic a jejich správná předvýsadbová úprava je významná z hlediska jejich dalšího vývoje na stanovišti. Jedná se o pořízení dostatečně silných a zdravých sazenic vhodných odrůd i podnoží (obr. 1). Sazenice pro jarní výsadby je nezbytné skladovat při správné teplotě a vlhkosti vzduchu, aby nedocházelo k jejich předčasnému narašení, příp. plesnivění. Po vyskladnění je vhodné sazenice namočit na několik hodin do vody. Před vlastní výsadbou se provádí úprava sazenic, která spočívá v zakrácení kořenové i nadzemní části s jejím případným naparafínováním,
– vlastní způsob výsadby je ovlivněn především využívaným nářadím a mechanizací. Velkou roli zde sehrává zapracovanost obsluhy. Tabulka 1 uvádí přehled pracnosti u jednotlivých způsobů výsadby s využitím nářadí a mechanizačních prostředků. Sazenice by měla být uložena svisle nebo mírně šikmo tak, aby byla štěpovaným místem v rovině pozemku (obr. 2). Upřednostňován by měl být způsob výsadby „na vodu“. Snad nejdůležitější však je důkladné utužení půdy v kořenové zóně sazenic. V blízkosti kořenů tak nemohou vznikat dutiny vyplněné vzduchem, které vedou k jejich zasychání spojeným se špatným růstem, příp. odumřením sazenic. Nad sazenicí je možné přihrnutím okolní půdy vytvořit hrůbek.
Výsadbu lze u menších ploch (řádově desítky až stovky metrů čtverečních) nebo při podsazovaní menšího počtu jedinců provádět pomocí standardního ručního nářadí. Jedná se o různé typy rýčů, výsadbových klínů a ručních vrtáků (obr. 3). Používání uváděných typů nářadí vyžaduje dostatečnou zručnost a zapracovanost pracovníka. I přesto je spojeno s jeho vysokou fyzickou zátěží, která může být navíc násobena například u těžších půd nebo u půd s větším množstvím skeletu. V silně kamenitých půdách nelze klíny ani vrtáky používat.
Běžné typy rýčů s dřevěnými násadami jsou dnes často nahrazovány novými výrobky s čepelemi různých tvarů, které jsou spojeny zpravidla s ocelovými, anatomicky tvarovanými násadami a plastovými rukojeťmi (izolace ruky od chladu). S ohledem na obsluhu není zanedbatelné ani snížení hmotnosti nových rýčů z původních asi 3 kg na 1,7 kg. Pracovník je při přípravě jamky nucen k poměrně velkému přesunu půdy, která musí být po vložení sazenice zpětně přihrnuta, nejčastěji pomocí motyky. Přednosti tohoto způsobu výsadby spočívají v menším zakrácení kořenů a lepším ujmutí a vývoji mladých rostlin.
Výsadbové klíny (obr. 4) bývají nejčastěji v ocelovém provedení. Jejich hmotnost se pohybuje kolem 7 až 10 kg. Jsou tvořeny rukojetí, šlapkou a rozšířeným klínem trojúhelníkového průřezu o délce asi 0,4 m (odpovídá délce sazenice), který je ve spodní části pro lepší průnik do půdy zašpičatělý nebo opatřený naostřenou hranou. Při výsadbě pomocí klínu se vytvoří nejprve pohybem do stran kónická jamka. Po vložení sazenice, jejíž kořeny musí být zakráceny na délku asi 20 mm, je nutné k ní přimáčknout půdu opět pomocí klínu zarytého v odstupu několika centimetrů od původní jamky. Sazenice vysazené tímto způsobem v půdě velmi pevně drží a lze je jen obtížně vytáhnout (krádeže).
Při práci s ručním vrtákem roste pracnost s vyšší hloubkou zejména v těžších půdách. Požadovaná hloubka 350 až 400 mm se dosáhne pouze vícenásobným zavrtáním. Vyšší výkonnost a menší fyzickou náročnost představuje ruční motorový vrták (obr. 7). Tento stroj je poháněn od spalovacího motoru o výkonu 1,5 až 2 kW. Obsluhu tvoří zpravidla dva pracovníci. Vrták bývá vybaven rámem pro přesné vedení jamky. Hlavní výhodou je snížení fyzické námahy.
S traktorovým neseným vrtákem se lze setkat ve dojím provedení. První představuje obdobu dvoumužného vrtáku s motorovým pohonem, který je ale poháněn hydromotorem od hydrauliky traktoru. Výhodou je pružné spojení vrtáku s traktorem a možnost přesného umístění jamky. U druhého provedení je vrták upevněný na konzole přípojené mezinápravově nebo vzadu na tříbodovém závěsu traktoru. Konzola umožňuje nastavení hloubky i směru vrtání. Jistou nevýhodou je požadavek velmi přesného najíždění na vytyčené místo. Obě provedení mají vrták o průměru 100 až 150 mm a vrtají jamky o hloubce až 0,8 až 1 m. Používají se často i pro stavbu sloupků opěrné konstrukce. Obecně se u vrtáků za nevýhodu považuje utužení stěn jamky a problematické nasazení v kamenitých půdách (poškození vrtáku).
Novinku v této oblasti představují tzv. jamkovače. Stroje mohou být řešeny jako ruční, jednomužné, motorové jamkovače nebo jako jamkovače nesené na traktoru na hydraulicky ovládaném rameni. Pracovní orgán těchto strojů tvoří kovový trn kruhového nebo čtvercového průřezu na konci zahrocený o délce 0,6 až 1 m. Trn je nasazen v pracovní hlavě, která využívá principu příklepu. Pohon je u ručního provedení řešen od vlastního spalovacího motoru, u traktorového provedení od hydrauliky traktoru (nesený typ). Předností zařízení je možnost jeho využití i v těžších a kamenitých půdách, kde nelze běžně využívat motorové vrtáky.
Velmi účinnou, jednoduchou, relativně levnou a spolehlivou metodu výsadby představuje použití hydrovrtu (obr. 5). Souprava je tvořena traktorem s nádrží vody (běžně nesený nebo návěsný rosič) s jedním až šesti hadicovými vývody od čerpadla. Na konci každé hadice je připojen injektor s rukojetí a šlapkou. Potřebný tlak vody je 2 až 4 bary (0,2 až 0,4 MPa) a na jednu jamku je potřeba 2 až 4 l vody. Při pomalém pojíždění soupravy jsou obsluhou ve vytyčených místech pomocí injektorů vyhloubeny jamky. Tlaková voda výrazně usnadní vnikání injektoru do požadované hloubky (300 až 400 mm). Do připravených jamek další pracovníci ukládají sazenice. Důležité je zde pečlivé zasypání a upěchování půdy v okolí kořenového systému i celé sazenice.
Z hlediska nároků na investice při pořízení strojů představují nejdražší variantu poloautomatické sázeče (obr. 6). Z tohoto důvodu bývá tento způsob výsadby často nabízen formou služby. V současné době jsou tyto stroje řešeny jako návěsné nebo jako adaptéry multifunkčních portálových nosičů. Principem jejich činnosti je ukládání sazenic do řádku (rýhy) o požadované hloubce, která je vytvořena sázecí radlicí. Sazenice jsou pomocí sázecího ústrojí automaticky ukládány do rýhy (obr. 8) v přesných roztečích (0,9 až 1,1 m), přičemž do sázecího ústrojí jsou sazenice vkládány obsluhou ručně (kořeny vzhůru), a to přímo nebo pomocí zakladačů (elevátorový zakladač). Po uložení sazenice musí být rýha zahrnuta a utužena zejména v oblasti kořenového systému. To zabezpečují prutová utužovací kola, která pronikají až ke kořenům sazenice. Přihrnovací talíře a zamačkávací kola pak spolehlivě vytvoří nad sazenicemi hrůbek. Pro spolehlivé udržení přímého řádku se dnes běžně využívá navádění stroje pomocí laseru. Paprsek se odráží od terčů umístěných v přesně vytyčených vzdálenostech na okrajích řádku. Povrch pozemku před výsadbou musí být dostatečně upraven, aby kyprá vrstva umožnila přihrnout půdu k sazenicím. Výkonnost při použití traktoru s jednořádkovým sázečem je 800 až 1200 sazenic za hodinu, což je v závislosti na sponu přibližně 0,2 až 0,3 ha/h (2 až 2,5 ha za směnu).

Klíčové informace

- Úspěšnost výsadby sazenic révy vinné podstatně ovlivňuje více faktorů.
- Jedním z nich je vlastní způsob výsadby, který lze rozdělit na dva základní typy: ruční a částečně mechanizovaný.
- Oba způsoby výsadby se výrazně liší v použití nářadí (použití strojů) a z toho plynoucí rozdílnou pracností.

Doc. Ing. Patrik Burg, Ph.D.
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta, Ústav zahradnické techniky