
Bohužel u nás stále platí dnes již poněkud otřepané tvrzení, že není umění produkt vyrobit ale prodat. Pro tuzemské zemědělské a potravinářské zboží, to platí zejména na zahraničních trzích dvojnásob. Je všeobecně známo, že do obchodů nejen našich západních či jižních sousedů, ale i celé západní Evropy se naše potraviny kromě piva dostanou jen sporadicky, pokud vůbec.
Na východní ruský trh, kde bývaly úspěšné, mají již několik let vstup zakázán, a tak nezbývá, než se poohlédnout jinde. Ministerstvo zemědělství se snaží takové poohlížení českým podnikům usnadnit a zastupitelské úřady v některých teritoriích proto vybavilo zemědělskými diplomaty, kteří by měli uplatnění našich potravin na tamních trzích pomoci.
Minulý týden se objevila další možná o něco silnější pomocná ruka, a to ze strany České exportní banky, která svoje aktivity v letošním roce zaměřila na malé a střední firmy z agropotravinářského sektoru. Šíře těchto aktivit je poměrně značná, počínaje odkupem zahraničních pohledávek, přes zajištění výroby pro export až po financování investičních projektů v zahraničí. Navíc se banka soustřeďuje na země, které mohou být z pohledu jiných bankovních domů rizikové a nejisté, a přestože v posledním roce zrychlila svoje rozhodování o jednotlivých projektech z řádu několika měsíců na několik dní, nezaznamenala podle svého ředitele za posledních několik let u svých klientů žádné výraznější problémy.
Posílit vývozní potenciál našich zemědělců a potravinářů je samozřejmě během na dlouhou trať, ale díky cílené snaze státu exportních možností přibývá. Podstatné však bude, jak je dokážeme využít.