V komunální sféře se dají využít některé zemědělské stroje používané v rostlinné výrobě nebo v polním zahradnictví. Jedná se především o energetické prostředky – traktory, žací stroje ať prstové nebo rotační, shrnovače píce a na vyvlačování mechů hřebové nebo síťové brány. Na přihnojování potom rozmetadla minerálních hnojiv.
Používané energetické prostředky lze rozdělit podle následujícího schématu
- Traktory kolové – tzv. univerzální, jsou určeny k více účelům. Nejširší uplatnění mají v zemědělství, ale jsou využívány i ve stavebnictví.
- Traktory pásové – pásový podvozek umožňuje dosáhnout lepších záběrových podmínek a spolehlivější práce v náročnějších terénech.
- Jednonápravové malotraktory – tvořené nápravou a energetickou jednotkou, jsou ovládány pomocí rukojeti.
- Dvounápravové malotraktory – konstrukčně nejčastěji řešeny s pohonem obou náprav, široké využití je dáno menšími rozměry a dobrou ovladatelností.
- Nářaďové nosiče – umožňují svou konstrukcí uchycení strojů a nářadí mezinápravově, což znamená spolehlivější kontrolu provedené práce.
- Komunální nosiče – určeny pro činnost v komunální oblasti, umožňují využívání různých nástaveb a adaptérů pro údržbu komunálních ploch.
Údržba travních ploch
Při údržbě intenzivních typů travních ploch sehrává důležitou roli problematika jejich sečení. Důležitý požadavek udržet stejnoměrnou výšku strniště je dnes dosahován jen pomocí žacích strojů, které splňují agronomický požadavek, tj. oddělení nadzemní zelené hmoty kolmým hladkým řezem ve výšce 10 až 70 mm.
Žací stroje musí mít přiměřenou výkonnost a požadovanou kvalitu řezu (střihu). Měly by oddělovat nadzemní zelenou hmotu kolmým hladkým řezem ve výšce 10 až 70 mm.
Další požadavky:- snadná ovladatelnost,
- umožňovat změnu rychlosti pojezdu a nastavení výšky strniště,
- mít robustní konstrukci (aby nedocházelo ke kroucení krytů).
Při výběru žacích strojů je nutno brát v úvahu:- celkovou výměru trávníků, která má být udržována, strukturu ploch, tj. typ trávníku a roztříštěnost ploch (zda se jedná o celistvé plochy, nebo narušené výsadbou dřevin), svahovou dostupnost (lepší samostatné žací stroje s dvoudobým motorem),
- provozní podmínky (hlučnost),
- nenáročnost na obsluhu žacího stroje a nízké náklady na koupi stroje,
- nízké náklady na opravy a údržbu.
Rozdělení žacích strojů podle žacího ústrojí
- Travní žací lišty – s přímovratným pohybem
- Rotační žací stroje – se svislou osou rotace nebo s vodorovnou osou rotace
Činnost žacího ústrojí je řešena na principu řezu s oporou (řezná rychlost do 4 m/s), nebo řezu bez opory od 15 do 60 m/s.
Travní žací lišty pracují na principu řezu s oporou. Prstová žací lišta je tvořena kosou, která je aktivním řezným nástrojem a nosičem prstů, opatřených ocelovými vložkami – protiostřím. Rozměry nožů jsou normalizovány. Kosa koná přímovratný pohyb v mezeře prstu. Hmota je odřezávána mezi břitem nože a protiostřím prstu. Prstové žací lišty se dělí na řídké, polohusté a husté. Mohou být řešeny podle přivěšení na traktor jako nesené nebo návěsné, nebo jsou vyráběny se samostatným motorem a podvozkem (motorové nebo elektrické).
Rotační žací stroje pracují na principu řezu bez opory. Řezný břit koná rotační pohyb. Jemnostébelnaté porosty vyžadují větší řeznou rychlost než porosty hrubostébelnaté. Žací ústrojí se svislou osou rotace mohou být řešena jako vícerotorová u traktorových žacích strojů.
U samojízdných žacích strojů jsou však obvykle řešena u malé mechanizace jako jednorotorové nebo dvourotorové, které mohou být také vedeny ručně. Celé ústrojí je chráněno krytem, na němž může být umístěn hnací motor (spalovací nebo elektrický) nebo příruba pro pohon od vývodového hřídele traktoru.
Protože řez je doprovázen úderem, dochází k poškození stébla v délce l až 5 mm. Tato část stébla zasychá, a proto není rotační žací ústrojí se svislou osou rotace vhodné pro sečení trávníkových hřišť. Uplatnění nachází spíše při sekání v parcích.
Do kategorie těchto strojů můžeme také řadit tzv. strunové vyžínací stroje, hojně užívané pro údržbu hůře přístupných míst, obsečení kolem stromů, obrubníků atd.
Využívají setrvačnosti stébel trávy vystavené úderu kruhově se otáčející nylonové struny. Žací stroj poháněný elektrickým nebo benzínovým motorem má hmotnost 1 až 4 kg. Nylonová struna o průměru 1,2 až 1,6 mm je navinuta uvnitř rotujícího disku. Rotující disk má 8500 až 12 000 n/min a je vlastním pracovním ústrojím.
Některé typy strojů, především samojízdné nebo i ručně vedené s motorovým pohonem jsou vybaveny zásobníkem, kam je pomocí ventilačního účinku nožů dopravována posečená hmota. Tyto rotační žací stroje se mohou pohybovat také na vzduchovém polštáři a jsou vhodné na méně přístupná místa.
Rotační ústrojí s horizontální osou rotace, kdy nože jsou umístěny ve šroubovici, se nazývá vřetenové. K řezu dochází mezi těmito rotujícími noži (4 až 10) a protibřitem, což je vodorovný nůž ve spodní části žacího stroje. Tyto stroje mohou být ručně vedené (tlačené) bez motorového pohonu, nebo ručně vedené a samojízdné s motorovým pohonem. Pak je nožové vřeteno poháněno buď od pojezdových kol, nebo motorovou hnací jednotkou klínovým řemenem či hydromotorem. Výška řezu strniště se nastavuje pomocí opěrných kluzných lišt nebo vodicích válečků. Maximální výška sežínané trávy by neměla být větší než polovina průměru nožového vřetena, bývá do 130 mm. Vyšší stébla se ohýbají a zůstanou neposečena.
Vřetenové žací stroje se používají k intenzivnímu sekání nízkých trávníků, hřišť a parků, které mají rovný povrch.
Ing. Josef Krupička, CSc.
Česká zemědělská univerzita v Praze
Technická fakulta
Katedra zemědělských strojů