Práce v zemědělství vyžadují pro úspěšné splnění úkolů velmi rozmanitá zařízení a prostředky. V jiném oboru lidské činnosti není potřeba takové množství pracovních adaptérů a nástrojů, jako je tomu v rostlinné a živočišné výrobě a rovněž při doplňkové činnosti. Obecně platí, že strojní zařízení s pracovními adaptéry, využívaná v zemědělství, mohou být úspěšně využita i v komunální oblasti. Jedná se zejména o práce spojené s údržbou komunálních ploch, cest, parků, okrasných a jiných dřevin.
Mulčovače jsou zařízení nesená v tříbodovém závěsu traktoru. Jejich rotor je vybaven pohyblivými kladivy různého tvaru, která jsou schopna rozvláknit drobné dřeviny a byliny a při jednom průjezdu vyčistí pruh v závislosti na šířce záběru (délka rotoru).
Mulčovače lze připevnit na přední i zadní část traktorů, pokud je k dispozici vývodový hřídel pro jejich pohon. Jsou určeny zejména k likvidaci částí rostlinné biomasy rostoucí nad povrchem půdy (bylin a jiného organického materiálu), se současným zpracováním biomasy na hmotu vhodných vlastností s následným rovnoměrným rozprostíráním této biomasy na povrchu půdy. Může se jednat o rostoucí i odumřelé části biomasy.
Před rozprostíráním předchází promísení jednotlivých částí biomasy; k likvidaci rostoucích i odumřelých dřevních náletů stromů a dřevin a odumřelých travin v místech, kde jsou jako pokryv půdy nežádoucí (hráze, příkopy, okolí cest). Mulčováním je omezen jejich další růst a je tak snížena četnost ošetřovacích zásahů.
Mulčovače (cepové žací stroje)
Mulčovače pracují na principu rotujícího válce – rotoru, na kterém jsou po obvodu v řadách buď rovných, nebo spirálovitě zahnutých umístěna volně otočná kladiva s velmi odolnými břity (karbid wolframu). Kladiva jsou připevněna tak, aby se mohla volně pohybovat. Variabilní je jejich rozteč (vzdálenost od sebe). Kladiva se liší svým provedením (typ „V“, „T“, „L“). Rotor je umístěn v krytu mulčovače a v zadní části je opatřen ochrannými řetězy nebo manžetou, aby nedocházelo k vylétávání zpracovávaného materiálu.
Rychlost jízdy mobilního energetického zařízení musí být přizpůsobena charakteru zpracovávaného materiálu, konfiguraci terénu a výskytu překážek v pruhu. Pracovní rychlost se pohybuje v rozmezí 1,5–2 m/s. Měrný odpor při mulčování travin se pohybuje v rozmezí 0,8–1,2 kN/m a při mulčování dřevin je měrný odpor v rozmezí 1,4–1,8 kN/m.
Výška mulčování je nastavována
a) pomocí válce umístěného v zadní části mulčovače (údržba luk a komunálních ploch),
b) pomocí opěrných kol (při práci v zemědělství),
c) prostřednictvím bočních ližin,
d) hydraulickým závěsem.
Způsob nesení mulčovače
a) Mulčovač je nesen v zadním tříbodovém závěsu traktoru nebo v přední části stroje, u něhož je k dispozici hřídel v přední části a mechanismus ovládání. Mulčovače s menší šířkou záběru jsou neseny v závěsech na malotraktorech.
b) Mulčovač je nesen výložníkem zemního stroje (smykem řízený nakladač, rýpadlo, univerzální zemní stroj) a rotor je poháněn vývodovým hřídelem mechanizačního prostředku (traktoru) pomocí krátkého kloubového hřídele nebo hydraulickým olejem ze soustavy zemního stroje. Tlak oleje pohání hřídel hydromotoru.
c) Mulčovač je nesen mobilním energetickým zařízením (systémovým nosičem) se zvláštními podvozky pro jízdu ve složitém terénu (málo únosný, svažitý pozemek).
d) Mulčovač je nesen malým víceúčelovým nosičem pro údržbu komunálních ploch v omezených průchodech na členitých plochách.
Z hlediska šířky záběru zpracování lze rozdělit mulčovače na:
a) mulčovače jednosekční (jeden rotor) – šířka záběru se pohybuje v rozmezí 90–260 cm,
b) mulčovače vícesekční (velkoplošné, které jsou složeny ze tří až pěti sekcí) – šířka záběru se pohybuje v rozmezí 400 až 800 cm.
Z hlediska způsobu jejich nesení a ovládání lze rozdělit mulčovače na:
a) horizontální, umístěné v ose traktoru (stroje),
b) horizontální s možností bočního vychýlení (posun do stran),
c) horizontální s automatickým vyosením při nárazu mechanického čidla na překážku,
d) příkopové s umístěním na hydraulickém rameni stroje (možnost naklápění rotoru v určitém úhlu),
e) svahové, umístěné na rameni hydraulického jeřábu nebo na násadě rýpadla.
Předpokládanému využití travnatých ploch v komunální sféře odpovídá kvalita trávního porostu (druhové složení), četnost sečení a charakter plochy, na které je porost sklízen.
V zemědělské praxi obecně platí, že pícniny jsou pěstovány a sklízeny na rovných a velkoplošných pozemcích. V komunální sféře, kde není porost využíván na krmivo, je jeho skladba všedruhová a jedná se tedy o trávní a bylinný porost velmi rozdílných vlastností (tloušťka stébel, výška porostu). Také se na komunálních plochách mohou vyskytovat erozní nerovnosti, ležící nebo vyčnívající kameny, pařízky, ojedinělé dřevní nálety a sklon pozemku může být vyšší než 12°. Z výše uvedeného pak vyplývá, že na žací stroje a jejich pohonná zařízení budou kladeny rozdílné agrotechnické a energetické požadavky, než je tomu například v zemědělství, ale vzhledem k dispozicím výkonů motorů traktorů a jejich jízdním vlastnostem to žádné problémy nepředstavuje.
Výrobci žacích strojů se rozmanitým požadavkům uživatelů přizpůsobují. Proto jsou vyráběny pro sečení tenkostébelné a tlustostébelné píce na rovinných pozemcích rotační a lištové žací stroje rozdílných šířek sečení. Pro odstranění nadzemní části porostů, které vyžaduje komunální sféra, jsou zpravidla používány cepové žací stroje (mulčovače). Pro všechny typy žacích strojů jsou určena energetická zařízení s potřebnými výkony motorů pro jejich bezproblémový pohon. V některých případech lze nasadit na travnaté plochy všechny tři typy strojů, záleží na podmínkách, například na charakteru porostu, na charakteru pozemku a dalším využití porostu. V žádném případě však nelze nasadit rotační žací stroj poháněný motorem malého mobilního energetického zařízení o výkonu 3,5 kW do porostu buřeně s výškou 1,2 m a tloušťkou stébla 2 cm, na neudržované ploše. Do takových podmínek tento stroj určen není. Vynikajících výsledků dosáhne tento stroj v pravidelně sečeném tenkostébelném porostu v parku, kde by naopak cepový žací stroj nesklidil velký úspěch z hlediska kvality posečení pozemku pro dosažení příznivého estetického vjemu.
Při nesprávném ošetřování nebo při jeho dlouhodobém zanedbávání se z krásného, zeleného, svěžího a zdravého trávníku může stát zažloutlý, zplstnatělý, vydřený, zaplevelený, zamechovaný trávník, který pozbyl někdejší krásy. Údržba a ošetřování okrasného trávníku pro jeho špičkové vlastnosti nespočívá pouze v pravidelném sečení žacími stroji a vyžínači, ale vyžaduje i mnohé další ošetřovací operace. Takových travnatých ploch je v komunální sféře mnoho.
K základním ošetřovacím operacím prováděným na užitkových a estetických trávnících patří především sečení, hnojení, závlaha, provzdušňování, dosévání a čištění. Každá z výše uvedených operací má několik variantních řešení, která jsou závislá na stavu travnaté plochy, vzrůstu travin, způsobu zatěžování trávníku a požadavku na jeho vlastnosti. Pro sečení reprezentačních trávníků mohou být použity žací stroje s nožovým adaptérem pracujícím v jedné nebo několika sekcích, které jsou používány v zemědělství. Žací adaptér může být umístěn na ručně vedeném stroji nebo na samojízdném malotraktoru nebo jednoúčelovém stroji.
Speciálním žacím adaptérem, který v zemědělství není využíván, je vřetenový adaptér. Sečení golfového trávníku je prováděno vřetenovým adaptérem, protože rotující nůž není schopen realizovat střih bez roztřepených hran travního listu na rozdíl od vřetenového adaptéru, který to dokáže. Stroj, který nese vřetenový žací adaptér, musí mít široké pneumatiky, aby se do půdy nebořil a nezanechával za sebou viditelné stopy. Pneumatiky mají ochranný dezén, aby při zatáčení nedocházelo k vytrhávání trávy a tvorbě rýh na povrchu půdy. Některé trávníky jsou založeny technologickým postupem, který vychází z agrotechnických požadavků na budoucí využití, takže půdní profil je připraven pro optimální růst trávních směsí v konkrétních podmínkách.
Pojezd mechanizace pro údržbu travnatých komunálních ploch může být realizován živou silou (postrkem nebo nesením člověkem nebo zvířetem) a motorem, který je součástí energetického zařízení (nosič, traktor).
Záleží na velikosti (rozloha pozemku, tvar plochy) a charakteru plochy (členitost a rovinatost, omezené průjezdy apod.), kde má být práce prováděna. Pohyb pracovního orgánu je realizován prostřednictvím různých přenosů točivého momentu (mechanicky, hydraulicky) od motoru.
Žací stroje
Žací stroje lze rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří stroje s přímovratným pohybem nožů. Principem jejich práce je střih s oporou. Tyto stroje používají zpravidla malé řezné rychlosti.
Druhou skupinu tvoří žací stroje s rotačním pohybem nožů, které využívají velkých řezných rychlostí (kolem 85 m/s) a ke své práci nepotřebují konstrukčně vyřešené protiostří.
Pro komunální sféru lze využít obě technická řešení, což nelze říci o zemědělské velkovýrobě, kde převažují stroje s rotačním pohybem nožů. Je to tím, že instalování potřebného výkonu motoru na malou mechanizaci činí určité obtíže vzhledem k nutnosti používat malorozměrové a lehké motory, které nedisponují potřebným výkonem. Díky technickému pokroku ve vývoji motorů se i v oblasti malých žacích strojů více prosazují žací stroje s rotačním pohybem nožů.
Žací adaptéry s přímovratným pohybem nožů
Jedná se o žací adaptéry, jejichž nože při práci konají přímovratný pohyb a pracují na principu střihu, resp. na principu řezu s oporou.
Princip řezu s oporou je charakterizován tím, že svazek sečených stébel je přiveden mezi dva řezné břity a po stlačení je odříznut. Dva řezné břity tvoří buď nůž kosy (aktivní břit) a břitová vložka prstu (pasívní břit) u prstové žací lišty, anebo nože dvou protiběžných kos (oba břity aktivní) u žací lišty s protiběžnými kosami.
U malé mechanizace se nejčastěji objevují žací adaptéry s prstovou žací lištou polohustou a částečně také žací adaptéry s protiběžnou lištou. Celý žací adaptér se nasazuje na pohonnou jednotku s hnacími koly. Pohon je řešen přes výsuvnou spojku nebo pomocí klínového řemene.
Žací adaptéry s rotačním pohybem nožů
Žací ústrojí těchto strojů pracuje na principu řezu bez opory. Princip řezu bez opory je charakterizován tím, že na volně stojící porost působí svým břitem pouze aktivně se pohybující řezný nástroj. Odpor porostu je dán tuhostí a setrvačností stébel a je předpokladem pro odříznutí. Řezná rychlost musí být tím větší, čím je porost měkčí a houževnatější a čím je nástroj méně ostrý. Prakticky se rychlost řezného nástroje pohybuje od 30 do 72 m/s.
Z hlediska konstrukčního používá malá mechanizace v komunální sféře rotační žací adaptéry se svislou osou otáčení pracovních orgánů a pohonem shora. V praxi se označují jako rotační žací stroje bubnové. Podle konstrukce adaptéru jsou rozděleny na jednobubnové a dvoububnové.
Jednobubnové rotační žací adaptéry mají jeden buben umístěný před strojem. Průměr bubnu udává také šířku záběru stroje. Buben se při práci otáčí a nože umístěné otočně na jeho obvodu sečou píci v šířce záběru bubnu s noži. Píce je transportována na jednu stranu podle smyslu otáčení a tvoří řádek. K tvorbě řádku přispívá i clona, která je na boku stroje podél bubnu. Pohon bubnu je zpravidla zajištěn klínovým řemenem. Záběr stroje se pohybuje v rozmezí 45 až 71 cm.
Žací malotraktory
Žací malotraktory (ŽMT) tvoří samostatnou kategorii mezi malotraktory a jsou v komunální sféře hojně využívány. Jsou to samojízdné žací stroje, které jsou určeny k sečení trávníků v rámci pravidelné údržby travnatých ploch nebo pro získání příznivého estetického vzhledu travnaté plochy.
Název traktor obdržely tyto stroje zřejmě z doslovného překladu ze zahraniční dokumentace (např. z příruček k používání, knihy o zahradách apod.), ve kterých jsou uváděny jako Lawn-mover Tractor, čili trávní žací traktor. Vzhledem ke svým malým rozměrům a technickým parametrům byly označeny jako malotraktory. Navíc lze připustit i zdánlivou podobu s malotraktory, které jsou určeny pro práce v komunální nebo zemědělské sféře (motor před sedícím řidičem, řidič ovládá stroj pomocí pedálů a volantu, přední kola menšího průměru než zadní). Název je sice předurčuje k jejich hlavní funkci, kterou je sečení okrasných a užitkových trávníků, ale mohou pracovat bez vážnějších problémů i při údržbě komunálních ploch.
Mohou být vybaveny i dalšími doplňky, které rozšiřují jejich využití, zejména v komunální oblasti (válec, rozmetadlo hnojiv nebo písku, trávní provzdušňovač, zametací kartáč, radlice na sníh, fréza na úklid sněhu, brány, přívěs, postřikovač, kultivátor apod). Žací malotraktrory mohou ponechat posečenou trávní hmotu na ploše (mulčováním), ale většinou je tráva z udržovaných ploch sbírána do sběrných košů (vaků, kontejnerů), které jsou součástí malotraktorů. Jsou vhodné pro údržbu velkých travnatých ploch na zahradách, v parcích, na plovárnách, hřištích a jiných sportovištích. Lze je využít i při údržbě travnatých ploch v komunální oblasti. Žací mechanismus je umístěn mezi nápravami. Nejčastěji je dvousekční, resp. dvounožový. Pohon nožů je realizován prostřednictvím řemenů od motoru. Výšku sečení lze nastavovat výběrem z několika poloh. Skříň žacího ústrojí je opatřena zpravidla čtyřmi nebo dvěma pomocnými opěrnými kolečky. Při transportu traktoru je žací ústrojí ve zvednuté poloze a při vlastním sečení je spouštěno pákou nebo pedálem do pracovní polohy. Záběr sečení se pohybuje v rozsahu 90 až 122 cm. Výhoz trávy do sběrného koše zajišťuje proud vzduchu vytvořený pomocí tvarovaných nožů. Tráva je transportována sběrným kanálem do sběrného koše. Sběrný koš na trávu je zpravidla zhotoven z trubkového ocelového rámu, plastového víka a textilního vaku.
Mechanizace pro odstranění nežádoucích nárostů na komunálních plochách
Téměř na každé ploše, která není pokryta betonem, asfaltem nebo obdobným materiálem, za velmi krátkou dobu živelně vyroste rozmanitý bylinný pokryv a nálety různých dřevin. Každý betonový příkop a kanál, kterým neproudí kontinuálně čistá voda určitou rychlostí, se zanáší usazeninami. Každý příkop, který nemá betonové dno a stěny, se velmi brzy pokryje nárosty dřevin.
Nežádoucí nárosty jsou tvořeny vysokými travinami, křovím, náletovými stromy, buření a jejich odumřelých částí, bylinami, křovím a odumřelými zbytky, nálety dřevin různého stáří (jednoleté a víceleté), jednotlivými stromy různého stáří, pozůstatky kalamitou poškozených dřevin (pařezy, vývraty, zlomy kmenů), směsí komunálního odpadu a dřevin, nevyužívanými řízenými nárosty (staré ovocné sady, plantáže), naplaveninami (nánosy) tvořenými směsí dřevin a bylin.
Nežádoucí nárosty vznikají většinou živelně v místech, která poskytují vhodné podmínky pro jejich uchycení a růst. Příčinou jsou větrné nálety a vodní nánosy semen, řízků a oddenků, nebo pozůstatků kořenových systémů po odstraněných dřevinách.
Jsou příčinou mnoha přímých a nepřímých překážek v lidské činnosti.
Například tvorby překážek v zamýšlené činnosti (skladování mechanizace a zemědělských produktů) komplikují pohyb lidí a zvířat, jsou příčinou porušení funkce dočasných a operativních vodních kanálů, průchodnosti vodotečí, narušují břehy a hráze, jsou příčinou zanášení objektů odvádějících vodu, přehrazují toky v obdobích zvýšeného průtoku, jsou příčinou vymílání břehů, změn koryt potoků a nezpevněných břehů malých řek, způsobují rozliv vody do nežádoucích lokalit a také jsou příčinou negativních estetických vjemů, a podobně.
Nežádoucí nárosty lze rozdělit na jednoleté (dřeviny, byliny) a víceleté (křoviny, dřeviny, vysoké byliny, buřeň).
Rozdělení mechanizace z hlediska manipulace s pracovními adaptéry:
a) nesená obsluhou (pro malé plochy a nepřístupné terény, svahy, úzké profily),
b) nesená na stroji (ovládaná a poháněná strojem, pracovní mechanismus nemá zpravidla vlastní pohon).
Nesená mechanizace obsluhou je využívaná pro plochy do 2500 m2, pro pozemky svažité, s úzkými profily, málo únosné a všechny, které obdobným způsobem brání pohybu těžší mechanizace nebo takové, která by na povrchu zanechala známky devastace nebo by negativně ovlivnila životní prostředí.
Mechanizace nesená obsluhou (pracovníkem) je taková mechanizace, jejíž hmotnost, nároky na obsluhu a předpoklady bezpečné práce vyhovují ručnímu ovládání. Pracovní adaptér je integrován se strojem a k práci je využívána změna polohy, změna úhlu natočení a změna režimu pohonu stroje (změna otáček motoru). Nejčastěji jsou pro likvidaci jednoletých nárostů využívány křovinořezy (pro likvidaci dřevin do průměru 60 mm, sečení bylin), motorové řetězové pily (pro likvidaci dřevin průměrů nad 60 mm) a postřikovače. Určitou nevýhodou této mechanizace je ta skutečnost, že odříznuté (odumřelé) drobné dřeviny a byliny zůstávají ležet na povrchu země a musí být dodatečně další mechanizací (nebo ručně sesbírány a odneseny) odstraněny.
Mechanizace nesená na stroji je taková mechanizace, která je určena pro větší udržované plochy a zpravidla jedním přejezdem po udržované ploše je provedena komplexní údržba. Odpadá tak problém s odstraněním zbytků nárostů, protože jsou rozvlákněny a rovnoměrně rozprostřeny po udržované ploše. Mohou částečně pozastavit nárůst dalších nežádoucích dřevin a bylin.
V současné době se pro likvidaci jednoletých nežádoucích nárostů uplatňuje následující na stroji nesená mechanizace:
1. nesené mulčovače (cepové žací stroje, likvidují kmínky do průměru 15 mm, záběr 1200 až 3000 mm);
2. žací stroje bubnové (likvidují dřeviny do průměru 10 mm);
3. žací stroje diskové (likvidují dřeviny do průměru 6 mm);
4. drtiče kladívkové – tzv. cepové žací stroje (likvidují kmínky do průměru 80 až 200 mm – mohou být neseny na ramenech hydraulických jeřábů, mohou být montovány na traktorech, ale i na podvozcích zemních strojů jako jsou univerzální nakladače smykem řízená a rýpadla).
Klíčové informace
– Při údržbě travnatých komunálních ploch, na rozdíl od zemědělsky využívaných travnatých porostů, není výsledkem operace sklizeň a využití pícnin. Je to odstranění nadzemní části travin a drobných dřevin v určité výšce nad povrchem terénu a současné zpracování této rostlinné hmoty a její rovnoměrné rozprostření na povrchu terénu.
– Odpadá zde proto problematika řízeného sběru nebo úpravy posečeného trávního porostu k další manipulaci s ním (ukládání na podélný řádek, obracení pro sušení, snadný sběr bez ponechaných zbytků).
– Není sledován stav porostu po sečení (znečištění půdou, správné vysušení) ani stav strniště po provedeném sečení a sběru (výška strniště, ztráty neposečením, polehlý porost vlivem přejezdu strojů).
Ing. Ivo Celjak, CSc.
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Zemědělská fakulta
Katedra zemědělské, dopravní a manipulační techniky
