11.01.2013 | 08:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Výživa a hnojení potravinářského máku

Intenzivní technologie mají za cíl optimalizovat výnosy polních plodin při náležité kvalitě sklizeného produktu. Stejně je tomu při pěstování máku, kde bychom měli zvýšit výnos semen ze stávajících 0,5–0,6 t/ha na 1,5–2 t/ha. Základem úspěšného pěstování všech zemědělských plodin je cílené hnojení statkovými a minerálními hnojivy vycházející ze skutečné zásoby přístupných živin v půdě a potřeby pěstovaných rostlin na předpokládaný výnos.

Pro dobrý a kvalitní výnos je třeba včasně založit porost se 70–100 rostlinami na 1 m2, který musí být udržovaný v čistém bezplevelném a dobrém zdravotním stavu. Jen takový porost může dát dobrý výnos, na němž se výrazně podílí nepolehnutí porostu a velké a plné makovice (tobolky). Pomocí intenzivní výživy vytváříme podmínky pro dosažení optimálního výnosu, který bude odpovídat jak agrotechnice, tak povětrnostním podmínkám.
Předpokladem pro úspěšné pěstování máku je výběr půdního stanoviště. Mák vyžaduje hluboké hlinité až jílovité půdy se slabě kyselou až neutrální reakcí (pH 6,2–7,0). Nejvhodnější jsou pro něj černozemě, degradované černozemě, hnědozemě a rendziny. Optimální požadavek je, aby půdy vykazovaly dobré fyzikální, biologické a chemické vlastnosti a byly schopné poutat živiny a vodu. Nevhodné pro mák jsou půdy lehké.

Základní hnojení

Při základním hnojení nesmíme podcenit výběr stanoviště, předplodinu a musíme zohlednit agrochemické vlastnosti půdy stanovené metodou Mehlich III. Nejčastěji se mák zařazuje po obilnině, která by měla následovat po organicky hnojené okopanině.
Následuje-li mák po obilnině a jsou-li posklizňové zbytky předplodiny zaorány, musíme pro jejich rychlejší rozklad upravit poměr C:N. Doporučená dávka dusíku se pohybuje v rozmezí 8–10 kg na jednu tunu slámy.
Bilance organických zbytků, zanechaných na pozemku po předplodině, bývá často velmi problematická a také jejich chemické složení se může značně lišit v závislosti na konkrétních půdních podmínkách, úrovni výživy a podobně. Proto je vhodné stanovit nejen jejich množství, ale také chemickou analýzou zjistit jejich kvalitu (tab. 1).
Ve zranitelných oblastech platí nařízení vlády č. 103/2003 Sb. (nitrátová směrnice), kde nesmí celková dávka dusíku aplikovaného od 1. 7. do začátku zákazu hnojení překročit 40 kg N/ha v minerálních hnojivech nebo 80 kg N/ha v hnojivech s rychle uvolnitelným dusíkem (poměr C : N pod 10 – kejda, močůvka, hnojůvka, drůbeží trus, Betaliq a dnes i digestát či fugát).
Půdní vlastnosti a vliv předplodiny musíme zohlednit s předstihem po její sklizni nebo případně před přípravou půdy k setí. V této fázi je nutné podle předpokládaného výnosu a agrochemických vlastností půdy upravit zásobu P, K, Mg, Ca, ale i S tak, aby byl zajištěn optimální růst rostlin až do sklizně a byly vytvořeny předpoklady pro dosažení vysokého výnosu a kvalitních semen. Při stanovení dávky jednotlivých živin musíme vycházet z jejich potřeby na jednu tunu hlavního produktu. Na výnos jedné tuny semen a odpovídající množství makoviny odčerpá porost v průměru 70 kg N, 26 kg P (60 kg P2O5), 90 kg K (108 kg K2O), 79 kg Ca (111 kg CaO), 15 kg Mg (25 kg MgO), 18 kg S, 0,11 kg B, 0,2 kg Zn a 0,34 kg Mn.
K zajištění předpokládaných výnosů při náležité kvalitě semen je nutné zabezpečit rostlinám optimální půdní podmínky úpravou pH a dostatečný obsah přístupného fosforu, draslíku, hořčíku a síry. Při nízkém obsahu živin v půdě se rostliny máku již v počátečních fázích růstu opožďují ve vývinu (obr. 1).

Úprava půdní reakce a vápnění

Úpravu půdní reakce (podle výměnného pH) provádíme vápněním již k předplodinám organicky hnojeným (obilniny, okopaniny, silážní plodiny aj.) nebo ihned po jejich sklizni. Mák je značně citlivý na vyšší půdní kyselost, zejména je-li hodnota výměnného pH nižší než 6. Na takových půdách je výrazně redukován kořenový systém a příjem většiny živin a rovněž se zvyšuje přijatelnost kadmia pro rostliny.
K vápnění používáme především uhličitanové formy vápenatých hnojiv a tam, kde je v půdě nedostatek hořčíku, preferujeme dolomitický vápenec. Při stanovení dávky vápenatého hnojiva vycházíme z hodnoty pH/CaCl2 (dříve KCl), zohledňujeme půdní druh (viz tab. 2) a orientujeme se i podle obsahu přístupného Ca v půdě (tab. 3), který by se s ohledem na náročnost máku na tuto živinu měl pohybovat v rozmezí dobré zásoby.

Hnojení fosforečnými, draselnými a hořečnatými hnojivy

Dávku volíme podle předpokládaného výnosu a obsahu přístupné živiny v půdě (tab. 4 a 5). Při výpočtu normativu vycházíme z potřeby živiny na jednu tunu produkce (26 kg P, 90 kg K a 15 kg Mg) a předpokládaného výnosu. Vynásobením normativu plánovaným výnosem získáme množství živin, které bude pravděpodobně odčerpáno. Pokud byly zaorány posklizňové zbytky, můžeme počítat s živinami v nich obsaženými, a tak lze provést případně další korekci normativu. U některých posklizňových zbytků, jako je například řepný chrást, kde je široký poměr C : P, normativ fosforu neupravujeme.
Je-li zásoba živin nízká (tab. 4 a 5), zvyšujeme vypočítaný normativ o 25–50 %, je-li vyhovující, o 10–25 %, pokud je zásoba dobrá, použijeme stanovený normativ (tab. 6). V případě vysoké a velmi vysoké zásoby živin nehnojíme po dobu tří let.
Při volbě fosforečného hnojiva bychom měli preferovat takové, které obsahuje v převážné míře vodorozpustnou formu fosforu, protože mák má na tuto živinu z počátku vegetace velké nároky. Z hnojiv můžeme použít pro úhradu fosforu například superfosfát jednoduchý (17–19 % P2O5 a 11 % S) nebo trojitý (45–48 % P2O5), Amofos (12 % N a 52 % P2O5), případně PK hnojiva a další. Pro základní hnojení používáme zpravidla tuhá hnojiva, kapalná volíme pro přihnojení v průběhu vegetace.
Výsledky polních pokusů s dávkami fosforečných hnojiv prokázaly, že jejich aplikace při nízké a vyhovující zásobě P v půdě pozitivně ovlivňuje hmotnost sušiny a obsah fosforu a dusíku v rostlině (tab. 7).
Zvýšená produkce sušiny se kladně odrazila v intenzivním odběru fosforu (nárůst o 65 %), ale i dusíku, který se oproti variantě bez P zvýšil v průměru o 30 %.
Výnos semen sice nezaznamenal statisticky průkazné rozdíly (graf 1), ale vedl k jeho zvýšení o 4,2 %. Použitím fosforečných hnojiv se současně zlepšuje i živinný režim a zásoba tohoto prvku v půdě.
Draselná a hořečnatá hnojiva zapravujeme do půdy při základním hnojení nebo nejpozději před setím. Z draselných hnojiv používáme zpravidla draselnou sůl. Pro mák je ale vhodnější použít hnojiva se sírou (síran draselný 52 % K2O a 18 % S, Patentkali 28,5 % K2O, 9,1 % MgO, 17 % S, Korn-Kali 40 % K2O, 6 % MgO a 4 % S aj.), která příznivě působí na využití dusíku, výnos semen a obsah morfinu v makovině.
Aplikaci hořečnatých hnojiv můžeme provádět buď samostatně, nebo v rámci vápnění, kdy použijeme dolomitický vápenec. Část Mg můžeme uhradit i při aplikaci draselných a dusíkatých hnojiv s obsahem hořčíku. Pro základní hnojení používáme zpravidla Kieserit (25–27 % MgO a 20 % S) nebo hořkou sůl = Epso Top (16 % MgO a 13 % S).
Polní pokusy s dávkami draselných hnojiv (45 kg K2O/ha) bez ohledu na formu draslíku stabilizovaly produkci sušiny a zvýšily obsah N, P, K, Ca, Mg a S v rostlině. Při hnojení síranem draselným se zvýšil výrazně odběr všech živin včetně S a to se promítlo i do zvýšeného výnosu semen v průměru o 9 %.
Z forem draselných hnojiv byl v polním pokuse prokázán příznivější vliv síranu draselného v porovnání s draselnou solí (graf 2). Hnojení draselnou solí poskytlo výnos o 6,5 % vyšší než draslíkem nehnojená varianta.

Hnojení sírou
S ohledem na pokles emisí síry (5–10 kg/ha/rok v ČR) je účelné použít již při přípravě půdy (na podzim nebo nejpozději na jaře) také hnojiva se sírou. Dobré zkušenosti jsou se sádrovcem (Pregips-H), jednoduchým superfosfátem, draselnými i hořečnatými hnojivy s obsahem síry. Jejich pozitivní vliv se projevuje zvláště v regionech s dlouhodobě nízkými emisemi síry a na půdách s nízkým obsahem vodorozpustné síry.
Při výpočtu potřeby hnojení sírou vycházíme z předpokládaného výnosu stejně jako u předcházejících živin. Pokud se projeví její nedostatek během vegetace, provedeme mimokořenovou výživu kapalnými hnojivy se sírou. Nedostatek síry se u rostlin máku projevuje žloutnutím nejmladších listů a při trvalém nedostatku přechází i na starší listy, jak ukazuje obrázek 2.
V pokusech provedených v letech 2004–2006 byl prokázán pozitivní vliv síry aplikované ve formě síranu amonného na výnos semen (tab. 8). Ještě výraznějšího navýšení výnosů bylo dosaženo v interakci dusíkatého hnojení se sírou (graf 3).

Hnojení dusíkem

Při pěstování máku má dusík rozhodující úlohu, a proto je třeba zvolit vhodnou dávku, formu a termín aplikace. Optimální potřeba dusíku se u rostlin máku projevuje krátce po vzejití a trvá až do vytvoření generativních orgánů. Z toho důvodu je vhodné u máku rozdělit hnojení dusíkem na základní a přihnojení během vegetace.
Pro hnojení před setím musíme správně určit jeho základní dávku. Ta by měla být zapravena do půdy v minerálních hnojivech před setím nebo po vzejití. Důležitá je celková potřeba dusíku na předpokládaný výnos a dynamika příjmu dusíku a ostatních živin u máku během vegetace (graf 4).
Při stanovení základní dávky dusíku vycházíme z hodnoty N minerálního (Nmin) v půdě a předpokládaného výnosu. S ohledem na cíl zvýšit výnosy máku nad 1 t/ha je vhodné vycházet z normativu potřebného na dosažení 2 t semen/ha. Tento normativ snížíme o obsah Nmin v půdě v kg/ha.
K hnojení před setím nebo po zasetí budeme aplikovat základní dávku sníženou o 20–30 kg N na přihnojení ve fázi DC 41 (stonkování, obr. 3) – 49 (butonizace, obr. 4). Dávku dusíku můžeme upravit také podle anorganických rozborů rostlin provedených v DC 35 (listová růžice, obr. 5) nebo DC 41.
Dusík bychom neměli aplikovat v neúměrně vysoké dávce, protože při přehnojení N dochází k nežádoucímu větvení rostlin. To vede zvláště při nevhodných povětrnostních podmínkách a nedostatečné výživě fosforem a draslíkem k zeslabení stonku, poléhání a k prodloužení doby kvetení. Dusík aplikujeme v pevné formě (močovina, Ureastabil, močovina s inhibitorem nitrifikace – Alzon, LA, LAV, LAD, SA) nebo v kapalné formě s preemergentně aplikovaným herbicidem brzy po zasetí (DAM 390, SAM-240, DUSADAM-325, LOVOSAN 24 + 3 S). Na pozemcích, kde je nízký obsah síry v půdě nebo spady síry pod 15 kg S na hektar, upřednostňujeme hnojiva se sírou DASA (26 % N + 13 % S), síran amonný (20 % N + 23 % S), DUSADAM 325 (26 % N + 4 % S), LOVOSAN (24 % N + 3 % S), YARA Sulfan (24 % N + 6 % S) a další.
Optimálně stanovená dávka dusíku se příznivě projeví na výnosu. Naopak paušální (schematické) hnojení N bez reakce na konkrétní obsah N minerálního v půdě výnos dále nezvyšuje a vede k neekonomickému hnojení (tab. 9).
Dělené dávky dusíku aplikované v DC 41-49 pozitivně působí na vývoj rostlin. Nedochází již k větvení rostlin, ale zvyšuje se velikost listů, prodlužuje se jejich aktivní činnost, a to při vhodných povětrnostních podmínkách přispívá ke zvýšení výnosu semen, jak dokumentuje graf 5. Přitom je zvláště výhodné použít kapalná hnojiva s dusíkem a sírou (SAM 240).

Mikrobiogenní prvky ve výživě máku

Z mikrobiogenních prvků je pro mák velmi významný bór. I když jeho obsah v půdě kolísá podle půdního druhu, jeho přístupnost pro rostlinu je výrazně ovlivněná půdní kyselostí. Snížená rozpustnost bóru je častá na půdách zásaditějších nebo po vápnění a při déletrvajícím suchu zvláště na počátku růstu. Nedostatek bóru se také výrazněji projevuje za nižších teplot a na neprovzdušených půdách.
Pro zabezpečení potřeby se osvědčila mimokořenová výživa ve fázi pěti až osmi pravých listů (obr. 6). Ta umožňuje do pěti hodin po postřiku přijmout rostlinami asi 50 % B z aplikovaného roztoku. Protože bór je v rostlině středně mobilní živinou, je vhodné jeho aplikaci opakovat, zvláště pokud budou trvat zhoršené podmínky pro jeho příjem. Pozitivní vliv bóru na mák ukazuje tabulka 10.
Z hnojiv můžeme vedle kyseliny borité a boraxu použít dobře rozpustná listová hnojiva s bórem v dávce 110–150 g B ve 200–300 l vody na hektar.
Mák také vyžaduje optimální obsah zinku. Rovněž jeho příjem závisí na půdní reakci. Značně omezený je pohyb Zn na neutrálních půdách, které mají současně vysoký obsah fosforu a při delším období sucha. Doporučuje se aplikovat formou mimokořenové výživy ve fázi pylových tetrád v dávce 200 g Zn/ha ve 300 l vody. K optimalizaci jeho hnojení používáme listová hnojiva.
Mák má také značné nároky na mangan, železo a molybden. Podle analýz je jejich obsah v rostlinách dosud na dostatečné úrovni. Pozitivní výsledky s působením foliární výživy na výnos semen jsme prokázali v roce 2012 při extrémně suchém jaru, a to v závislosti na lokalitě jak u bóru, zinku, tak i nově u molybdenu a manganu (tab. 10).

 

Klíčové informace

– Pěstování máku má v České republice dlouholetou tradici, přesto se jeho plochy mění v závislosti na ceně této komodity. 
– Výnosy semen u nás stagnují. Z toho důvodu je třeba hledat takové intenzifikační prvky, které by výnosy zvýšily, a přitom byla zachována vysoká kvalita českého máku. 
– Pomocí objektivně zhodnocených půdních vlastností lze upravit půdní kyselost a živinný režim tak, aby při měnících se povětrnostních podmínkách bylo dosaženo maximálně možného výnosu při současné kvalitě. 
– Uvedený praktický postup postihuje na základě desetiletých výsledků z polních pokusů stěžejní články výživy této plodiny.

 

(Tabulky a grafy na jdete v tištěné verzi Zemědělce)

Použitá literatura je k dispozici u autorů.
Příspěvek byl zpracován za podpory projektu NAZV QF3173 „Inovace pěstitelské technologie máku (Papaver somniferum)“
.

Ing. Petr Škarpa, Ph.D.
prof. Ing. Rostislav Richter, DrSc.
doc. Ing. Tomáš Lošák, Ph.D.

Mendelova univerzita v Brně
Agronomická fakulta
Ústav agrochemie
půdoznalství, mikrobiologie a výživy rostlin

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Komentáře k článku

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down