23.11.2012 | 08:11
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Výživa a krmení prasat podle kategorií

V podmínkách našich chovů jsou prasata téměř výhradně krmena kompletními krmnými směsmi, které jsou chovatelům dodávány výrobci, nebo si je, zvláště v podnicích s chovem prasat i rostlinnou výrobou, vyrábějí sami. Receptury v obou případech připravují specialisté příslušných podniků, případně ve spolupráci s výživářskými specialisty firem, dodávajících například doplňky biofaktorů.

Dá se tedy předpokládat, že krmné směsi jsou sestaveny tak, aby zařazenými komponenty i obsahem a poměrem živin, minerálních látek a vitamínů zajistily požadovanou užitkovost příslušné kategorie prasat.
Na většině chovů mají k dispozici „růžovku“, jak je pro barvu obalu nazývána publikace Potřeba živin a tabulky výživné hodnoty krmiv pro prasata autorů Šimeček, Zeman, Heger, která vyšla v několika vydáních a deklarované hodnoty směsí s údaji v této „růžovce“ občas porovnávají. Živinové složení krmných směsí by tedy nějakým limitujícím problémem být nemělo. Na druhé straně ale je nutné připustit možnost, že člověk se občas může dopustit omylu.
Závažnějším problémem může být kvalita použitých surovin. Toto se týká především mykotoxinů, které mohou negativním způsobem ovlivnit nejen užitkovost, ale i celkový zdravotní stav prasat.

Rozdílný efekt stejného krmiva

Efekt stejného krmiva se nutně musí na různých chovech lišit. Využití krmiva je ovlivněno celou řadou dalších faktorů, jako je umístění chovu, stav objektu, technologie, plemeno, resp. hybrid, zdravotní stav zvířat, voda, lidský faktor.
Každému chovateli záleží na tom, aby ten jeho chov se svými specifickými podmínkami fungoval co nejlépe.
Nedávno jsem měl možnost se seznámit s jedním zajímavým stimulačním řešením: Velkovýkrmna je krmena tekutým krmením, připravovaným ve dvou kuchyních. V kuchyních se připravuje krmná dávka ze dvou koncentrátů a šrotu.
Chovatel zadal krmení dvěma krmivářským firmám, každá pečuje o jednu kuchyni a oba dodavatelé se musí snažit o dosažení alespoň stejných výsledků, jako má ten druhý, který zásobuje tu sousední kuchyň. Oběma dodavatelům je zřejmé, že nějaký propad proti tomu druhému by měl dopad ve změně dodavatele, což určitě přináší chovateli užitek.

Sele jako základ

Z hlediska organizace práce a krmné techniky jsou základem selata. K základním požadavkům patří, aby se selata rodila zdravá, vrhy byly početné, selata rychle přijímala mléko, rychle se vyvíjela a rostla a ztráty úhynem byly co nejnižší.
Odchov selat je velice důležitým faktorem v chovu prasat, neboť podstatně zasahuje do navazujícího výkrmu nebo využití jedinců v reprodukci.
Narozením selete končí jeho nitroděložní vývoj a nastává období poporodní, které je zahájeno vlastním příjmem potravy, kterou je v prvních hodinách života mlezivo, poté mateřského mléko, později příkrm v době kojení a následně v době odstavu přechod na kompletní krmnou směs.
Důležitý je příjem kolostra co nejdříve po narození a v co největším množství. Pro malý obsah žaludku i celého trávicího traktu je vhodné, aby selata sála nejméně každou hodinu.
Z hlediska organizace práce bych považoval za vhodné, aby při porodech byl přítomen ošetřovatel a to i mimo pracovní dobu. Pomoc při porodu, ošetření pupečního pahýlu, osušení selat, případné přiložení k struku – tyto zásahy mohou pomoci snížit ztráty selat. Udává se, že k největším ztrátám dochází během prvních dvou až tří dnů po porodu a z převážné míry jsou následkem zalehnutí nebo nižší životnosti selat, kdy se sele nedokáže dostatečně napít kolostra. Bohužel také občas reaguje prasnička na narozená selata agresivitou a v této situaci přítomnost ošetřovatele rozhoduje o tom, zda vůbec nějaké sele z vrhu se odchová.
Sele se rodí bez vlastní imunitní ochrany a je ihned vystaveno velkému množství zárodků, které jsou vždy přítomné v okolním prostředí a z nichž některé jsou choroboplodné. Teprve od druhého týdne života se vyvíjí vlastní imunitní systém selete. V prvním období po porodu je sele zcela odkázáno na ochranu kolostrálními protilátkami. V optimálním případě by mělo sele co nejdříve po porodu přijmout 200 ml kolostra. U prasniček je koncentrace protilátek i jejich spektrum v mlezivu celkově nižší než u starších prasnic. Schopnost selat absorbovat tyto protilátky ze střeva do krve klesá významně již šest hodin po porodu a je ukončena zhruba do 24 hodin. Obsah imunoglobulinu v mlezivu po porodu velice rychle klesá a mlezivo se mění na mléko. Proto při delším průběhu porodu a větším počtu selat naposled narození sourozenci z vrhu přijímají mlezivo mnohem později než prvorození, a tím přijímají i méně imunoglobulinů. Trpí-li prasnice navíc ještě nedostatkem mléka, příp. syndromem MMA, pak není dostatečný příjem kolostra zajištěn vůbec. To má důsledky pro budoucnost selete: selata nedostatečně zásobená kolostrem rozvíjejí později také horší aktivní imunitu.
Mléko nadále obsahuje protilátky, tyto však působí již pouze v trávicí trubici.
Sele má po narození nízké energetické rezervy a rychle se podchladí. Proto je obzvláště důležité dát právě narozeným selatům dodatečný přísun energie, aby si rychle našla struk s vysokou produkcí mléka a aby se dostala do svého teplého hnízda.
Dále je nutné zabezpečit selatům (nikoliv prasnici!) optimální teplotu zejména v prvním týdnu po narození tj. 32 OC, zajistit včasný příjem antianemických přípravků, a to od 2.–3. dne po narození a poskytnout dostatek čisté pitné vody (již od třetího dne po narození), dostatek čerstvého vzduchu, vyloučit průvan a nadměrnou vlhkost v kotci, a také zabezpečit důslednou čistotu korýtek, napáječek a celého prostředí odchovu.

Přechod od mléka ke krmným směsím

Jednou z podmínek pro optimální vývin selete a ekonomiku chovu je zajištění plynulého přechodu z výživy mateřským mlékem v porodně na výživu směsmi. Je nutné naučit selata přijímat dostatečné množství směsi již v době laktace matky, aby již při odstavu uměla žrát.
Produkce mléka prasnic se zvyšuje do druhého týdne po porodu, kdy dosahuje svého vrcholu a potom postupně klesá až do doby odstavu. Respektive průměrná tvorba mléka prasnice je v prvním týdnu udávána 5,5–7,5 litru, ve druhém 8,5 litru a od třetího týdne má klesající tendenci. Naproti tomu požadavky selat na množství přijatých živin, tedy především mateřského mléka, neustále rostou.
Tento rozdíl, vznikající mezi potřebou živin selat a nabídkou, je čím dál vyšší s postupujícím věkem a musí být uhrazen přikrmováním. Při správném krmení prasnice obsahuje mateřské mléko všechny nutné živiny v postačujícím množství, ve správném složení a poměru.
Jeden litr mléka prasnice má dvojnásobnou energetickou hodnotu než kravské mléko a obsahuje dvakrát více tuku a bílkovin.
Selata sají podle věku 15x až 25x denně a dané činnosti věnují 10 až 20 % doby z celého dne, přičemž sají častěji ve dne nežli v noci. V průběhu 24 hodin byla zjištěna tato frekvence sání: Prvý a druhý týden po narození selata sála 16x až 18x, třetí týden 15x a čtvrtý až pátý týden 13x.
Ne všechny struky prasnice jsou stejně mléčné. Více mléka produkují přední struky a díky tomu jsou více vyhledávané mláďaty. Nejmléčnější struky tedy obsadí těžší a agresivnější jedinci.
Tento fakt se tudíž projeví v rozdílné růstové intenzitě selat, jelikož si selata své pozice hájí a většinou stále sají ze stejných struků. U početných vrhů dochází dříve k obsazení pozic nežli u vrhů malých. Své struky má v prvním týdnu vybráno již 60 %, ve druhém týdnu 75 %, ve třetím týdnu 89 % a ve čtvrtém týdnu 92 % jedinců.
Slabší jednotlivci mají stále menší možnost pít mléko, protože silnější a agresivnější selata jsou schopnější si svou dávku zajistit. Slabší jedinci jsou tudíž nuceni vyhledávat příkrm, popřípadě se snaží užírat krmivo prasnici. V extrémních případech požírají podestýlku a výkaly, z čehož vznikají zdravotní problémy, které se mohou přenést na celý vrh.
Silná selata si zajišťují dostatečný příjem mléka a nemusí proto jevit zájem o příkrm. Následně nastává situace, při které po odstavu dokážou slabší jednotlivci konzumovat krmnou dávku bez větších problémů (zvláště, je-li shodná s příkrmem alespoň v posledních dnech pobytu v porodně).
Nejsilnější jedinci nemají s příjmem příkrmu dostatečné zkušenosti. Zpočátku krmivo odmítají do té doby, až je pocit hladu donutí přijmout větší dávky krmiva, na které ale není jejich trávicí systém zvyklý. Vzniká riziko dalších zdravotních poruch, které se mohou opět přenášet na celý vrh. Proto je vhodné regulací krmné dávky prasnicím, případně usměrňováním přístupu selat k matce, snížit v posledním týdnu před odstavem produkci mléka a naučit selata přijímat krmnou směs.
Začít s podáváním příkrmu je různými autory doporučováno od čtvrtého až čtrnáctého dne po narození.
První týden nemá přikrmování význam jako krmivo, nýbrž slouží selatům především k hraní. Naproti tomu třetí týden je příkrm již nutný pro zajištění dostatečného přísunu živin. Jeho samotným podáváním se však nedocílí, aby jej všechna selata v dostatečné míře skutečně přijímala. V době kojení jej konzumují pouze velmi sporadicky.
Po dosažení 25. dne věku začínají již přijímat krmivo některé vrhy (asi 10 %), 28. den asi 40 %, 30. den asi 80 % vrhů. Průměrný příjem metabolizovatelné energie na konci prvního týdne po odstavu je v běžných podmínkách 60 % toho, co sele denně přijme v mléce poslední týden laktace.
Teprve na konci druhého týdne po odstavu se příjem energie z pevného krmiva vyrovná příjmu energie při sání mléka. Energetická bilance je však stále negativní. Pro zabezpečení alespoň minimálního růstu musí proto sele odbourávat tukové zásoby. S postupně se zvyšujícím příjmem krmiva se energetická bilance vyrovnává.
Nulové bilance je však dosaženo teprve tehdy, když denní přírůstek dosahuje hodnoty přibližně 200 g. Až teprve po čtyřech až šesti týdnech po odstavu se procentický obsah tuku v těle dostane na úroveň odpovídající době odstavu.

Odstav

Odstav představuje pro selata celou řadu změn, na které nejsou ještě dostatečně připravená. Není zcela dokončen vývoj obranných mechanismů, trávicí soustava se teprve přizpůsobuje k plnému využití krmných směsí.
Při odstavu jsou mláďata často přemístěna do jiných prostor vybavených jinou technologií, někdy dochází i ke změně ošetřovatele. Většinou se mění skladby skupiny selat v kotci – je třeba vytvořit novou hierarchii. Končí kontakt s matkou a výživa mateřským mlékem.
Změnou prostředí, krmiva a ukončením příjmu protilátek z mateřského mléka dochází k přestavbě střevní mikroflóry. Opatření v oblasti výživy mohou vyřešit pouze část těchto problémů a jejich úspěšnost se projeví pouze tehdy, jsou-li doprovázeny dalšími zootechnickými a technologickými zásahy.
Nejmenší problémy s odstavem můžeme vždy pozorovat u „slabších“ selat, pocházejících od málo mléčných prasnic. Tato selata se již na porodně naučila přijímat krmnou směs. Ostatní, která nejsou na směs připravena, nejprve po několik dní většinou nepřijímají žádné krmivo. Poté ho zkonzumují velké množství s následnými zdravotními problémy.
Během prvních deseti dnů po odstavu se projevují občasné průjmy. Za jednu z příčin vzniku průjmů je považován nízký příjem energie po odstavu, který je předpokladem pro involuci klků tenkého střeva a následné snížení resorpce živin, dále je velmi malý obsah žaludku, což způsobuje průchod nedostatečně natrávené potravy tenkým a tlustým střevem a nedokonalé vstřebávání živin.
Enzymatické vybavení trávicí trubice je zaměřeno na trávení mléčného cukru a ne na škrob a další složky krmné směsi. Ve vzdálenějších úsecích střev setrvávají zbytky nestráveného krmiva, které zde tvoří vhodný substrát pro pomnožení patogenních zárodků.
Podávání příkrmu má tedy v období sání zásadní funkce: Zvířata si pomalu navyknou na pevné krmivo a současně se připravují na následné trávení živin rostlinného původu a navíc jsou selata zásobena vysoce stravitelnými živinami, čímž je vyrovnáván deficit živin z již nedostačujícího příjmu mléka. Tím je zaručen pozvolný přechod z mléka na pevnou stravu, což ulehčuje odstav a redukuje poruchy růstu, jakož i úhyny selat způsobené trávicími poruchami z krmiva.

Zdravá a správně krmená matka

Tak, jako platí, že kvalitní, zdravé a dobře živené sele dává předpoklad pro získání kvalitních chovných zvířat, platí i konstatování opačné – kvalitní, zdravá a správně krmená prasnice dává předpoklad odchovu kvalitních selat.
V období březosti a laktace lze správnou technikou krmení odchov selat ovlivnit.
V první fázi březosti, zhruba první 3–4 týdny po zapuštění, je nutná restrikce příjmu energie asi na 28 MJ MEp. V této fázi je jako doporučené rozmezí udávána denní dávka 1,7–2,3 kg krmné směsi.
Navýšení energie, resp. krmné dávky (a prasnice ochotně vyšší dávku přijme) vede k likvidaci oplozených vajíček, tedy poklesu početnosti vrhu, případně zvýšenému přebíhání. Naopak při větší restrikci krmiva je udávána větší brykače prasnic. Při dodržení uvedeného rozmezí si podle některých údajů prasnice podrží plodnost po dobu pěti vrhů.
Následně je nutné úpravou krmné dávky optimalizovat tělesnou kondici.
Podle populární pětibodové stupnice, kde by kondice prasnic před porodem měla být zhruba v rozmezí 3,5–4, u prasniček, kde ještě není ukončen tělesný růst, těsně nad bodem 4. Správná kondice při příchodu na porodnu je důležitá pro průběh porodu, kdy u prasnic obézních lze očekávat ztížené porody, dále na mléčnost a reprodukci.
Zvyšováním příjmu energie (krmiva) v době březosti a při nadměrném přírůstku hmotnosti dochází k snižování příjmu krmiva v době laktace. Na druhou stranu žerou tato zvířata po oprasení málo, takže se jejich zásoby tuku v průběhu laktace musí mobilizovat pro tvorbu mléka a kojení, tím je vyšší úbytek hmotnosti a tuto ztrátu hmotnosti musí prasnice před dalším porodem nahrazovat. To vede dále opět k problémům s reprodukcí, jako je opožděná říje, potraty, nižší velikost vrhu a zvýšená míra přebíhání.
Prasnice v optimální kondici by měla být asi týden před termínem porodu přesunuta na porodnu. Důvodem je nejen vhodnost návyku na jiné krmivo a prostředí, ale i to, že ne vždy je doba březosti přesně těch lehce zapamatovatelných tří měsíců, tří týdnů a tří dnů. Při přesunu na porodnu je vhodné i omytí prasnice.
V den porodu se doporučuje prasnici nekrmit.
Zdůvodňuje se jednak značnou pravděpodobností zvracení, tedy v podstatě znehodnocení krmiva, a zdravotním rizikem při případném vdechnutí zvratků. Následně se během 6–7 dní doporučuje denní dávku postupně zvyšovat na dávku, odpovídající počtu selat (uvádí se asi 1,5 kg na záchovu pro prasnici + 0,5 kg na každé sele).
V období druhého a třetího týdne laktace je snaha krmit prasnici takovou dávkou, aby pokud možno vytvářela veškeré mléko z přijatého krmiva. Cílem je, aby během kojení prasnice nezhubla, reálně se udává ztráta hmotnosti do 20 kg. Při vysokém počtu selat se doporučuje pro zlepšení příjmu velkého množství krmiva zvýšit frekvenci krmení na 3–4x denně, zvlhčovat krmivo apod.
Během 4. týdne je vhodné postupně snižovat krmnou dávku až na nulovou v den odstavu, což podporuje útlum tvorby mléka a zvyšuje zájem selat o příkrm. Faktem ale je, že někteří chovatelé mají dobré zkušenosti s udržením plné dávky až do dne před odstavem.
V den odstavu je doporučováno uzavřít prasnici přívod vody.

Klíčové informace

– Chovatel má (alespoň teoreticky) možnost si vybrat dodavatele krmiv, který mu po všech stránkách vyhovuje. Volí proto dodavatele, jehož krmné směsi považuje za nejvýhodnější pro svůj chov. 
– Na chovateli potom záleží, jak toto krmivo využije: rozhoduje tedy organizace chovu a použitá krmná technika.
– O zajištění optimální výživy zvířat tak nerozhoduje jen živinové a komponentní složení krmiv (které může chovatel ovlivnit pouze do určité míry) ale i způsob použití krmiv. To naopak lze chovatelem ovlivnit výrazným způsobem.

 

Příspěvek vznikl za podpory projektu QI 111A116.

MVDr. Petr Daněk, CSc.
Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i., Kostelec nad Orlicí
oddělení chovu prasat

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down