03.08.2012 | 08:08
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Výživa a metabolismus dojnic

Tradičně je doporučováno krmit krávy v suchostojném období dietou s vyšším obsahem vlákniny a poté, před porodem, jim předkládat několik kilogramů krmných směsí. To má připravit jejich bachorové mikroorganismy a papily na následnou laktační krmnou dávku, zvýšit u nich produkci propionátu a limitovat poporodní negativní bilanci energie a lipomobilizaci.

Jak v rámci svého výzkumu publikovali emeritní prof. Ric Grummer a kolektiv z americké University of Wisconsin-Madison (Dept. of Dairy Science), ani tento postup však nedokáže zabránit výskytu poruch zdravotního stavu. V chovech dojnic je nadále zjišťován nefyziologický průběh puerperia.
Na podporu teorie, že pro bachorové mikroorganismy je nutný několikatýdenní prepartální návyk na následnou laktační krmnou dávku, podle těchto autorů neexistují jasné důkazy v odborné literatuře. Naopak se ukázalo, že k adaptaci na vyšší dotaci škrobů po otelení stačí jejich příjem z kukuřičné siláže, krmené před porodem. Tradiční výživa totiž nezřídka vede k nadbytečné dotaci, zvířata přijímají až o 40 % energie navíc. To se projevuje tloustnutím, zejména nárůstem množství jejich vnitřního (abdominálního) tuku.
Jak uvádí jiný odborník na problematiku energetického metabolismu dojnic, prof. Geert Opsomer z belgické univerzity v Gentu, právě to je základním patogenetickým faktorem rozvoje kaskády vzájemně propojených onemocnění, zahajované intenzivní poporodní lipomobilizací tukové tkáně.
Ta je následována v rámci syndromu peripartálních onemocnění (krize) dojnic nechutenstvím, poklesem příjmu sušiny krmné dávky, hubnutím, rozvojem sub/klinické ketózy, jaterní steatózy, bachorové acidózy, hypokalcemie (poklesu hladin vápníku v krvi pod 1,6 mml/l) a imunosuprese, spolu s poklesem nádoje, ztrátou reprodukčních funkcí a nezřídka i života plemenice.
Primárním jevem jsou zvýšené hladiny neesterifikovaných mastných kyselin (NEMK, nad 0,6 mmol/l) a ketolátky ß-hydroxybutyrátu (BHB, nad 0,8 mmol/l) v krevním séru zvířat.

Metabolický syndrom
 
Problematice energetického metabolismu je věnována velká pozornost i u lidí, zejména výskytu tzv. metabolického syndromu. Ten je navozován stresem, nedostatkem fyzické aktivity, nedodržováním životosprávy, nesprávnou skladbou jídelníčku, přejídáním a obezitou.
V praxi to znamená, že s rostoucí nadváhou se narušují metabolické procesy v lidském těle a obézní lidé pak kvůli tomu trpí diabetes (cukrovkou) 2. typu, nemocemi srdce a oběhové soustavy (infarkty, mozkovými mrtvicemi) a dalšími onemocněními.
Vše je důsledkem toho, že naši předkové přežívali právě díky tomu, že dokázali svoje zásoby tuku využívat v době nedostatku potravy. Tato adaptace energetického metabolismu byla zakotvena v genomu člověka (např. genem sdruženým s vysokou hladinou triglyceridů – D2S410 v locusu 1p36).
Lidský organismus však nedokáže beztrestně zvládat chronický přebytek metabolické energie, která se tak stává stresorem. Přebytek tuku v těle zvyšuje množství reaktivních forem kyslíku a dusíku, které nestačí zneškodnit běžná hladina antioxidantů a tyto vysoce reaktivní látky navozují oxidační stres.
Odpovědí je aktivace mechanismů systému přirozené imunity, začínající tzv. reakcí akutní fáze. Její součástí je mobilizace buněčných komponent tukové tkáně, tj. adipocytů (tukových buněk), preadipocytů, monocytů/makrofágů a endotelových (cévních) buněk, které začnou uvolňovat prozánětlivé cytokiny. Adipocyty tak nejsou pouhými zásobárnami energie, uvolňujícími do krevního oběhu triglyceridy, dále v organismu štěpené na NEMK a glycerol, ale secernují také různé biologicky aktivní peptidy, adipokiny. Mezi ně patří hormony (leptin, rezistin), cytokiny (tumor necrosis factor-αlfa, interleukiny), enzymy (lipoproteinová lipáza), faktory komplementu (komplementový faktor B, adipsin) a růstové faktory ­(např. vaskulární endoteliální růstový faktor). Ty se mj. podílejí na vzniku inzulínové rezistence, kdy jsou v intermediárním metabolismu v důsledku složitých pochodů buňky zahlceny nadbytkem glukózy a brání se rezistencí na inzulín, ale i na rozvoji celé řady dalších komplikací obezity.
Všechny tyto i další doprovodné mechanismy mají v organismu původně účinkovat proti působícímu stresu, se snahou neutralizovat „stresor“ a napravit jeho škodlivé účinky.
Při neustávající zátěži, způsobené nadbytkem přijímané energie potravou, se však tento obranný mechanismus nakonec zhroutí a obrátí proti vlastnímu organismu. To se právě projevuje inzulínovou rezistencí (cukrovkou, diabetes 2. typu), hyperglykemií, dyslipidemií, steatózou jater, astmatem, poruchami spánku a aktivací systému renin-angiotensin-aldosteron. To způsobuje vzestup krevního tlaku a prohlubuje uvedenými procesy již navozenou prozánětlivou situaci a aterogenezi (s vaskulárním zánětem a usazováním lipoproteinových částic v endotelu cév, vedoucím k infarktu myokardu) a trombogenezi.
Analogie s problematikou zdravotního stavu dojnic je výrazná, zejména negativní dopad vysoké produkce a ztučnění krav na vývoj jejich zdravotního stavu po otelení.
Metabolická zátěž u dojnice s produkcí 40 l mléka je vysoká: produkce těkavých mastných kyselin v bachoru u nich činí přibližně 100 molů (přibližně 7 kg) denně, obrat glukózy činí více než 3 kg, v bachoru je vstřebáno téměř 500 litrů amoniaku, játry denně proteče 50 tisíc litrů krve, mléčnou žlázou 20 tisíc litrů. U těchto zvířat také probíhají popsané geneticky kontrolované pochody, startované však nikoliv pouze obezitou (i když s nejhorším průběhem právě u dojnic s tělesnou kondicí, BCS, nad 3,50 bodu), ale u zvířat s negativní energetickou bilancí vůbec.
Jak vyplývá z výzkumu prof. Jamese Drackleye z University of Illinois a jeho spolupracovníků, nepřiměřeně vysoká intenzita lipomobilizace (coby původně fyziologického mechanismu k hospodaření se zásobami energie v době jejího deficitu), charakterizovaná vysokými hladinami NEMK v krvi, je u dojnic rovněž provázena účinkem mediátorů zánětlivé reakce, spolupodílejících se na navození inzulínové rezistence a s ní spojenými dalšími poruchami zdravotního stavu. U dojnic pak nejčastěji jaterní steatózou, prohloubenou imunosupresí, následnou hypokalcemií, ale i poruchami plodnosti a celou škálou dalších poporodních onemocnění.
Riziko poruchy zdravotního stavu a následného vyřazení u tlustých dojnic brzy po otelení se zvyšuje mj. proto, že u nich dochází ke vzájemné kombinaci patologických pochodů. Vlivem peripartálního poklesu hladin vápníku, zvýšených hladin NEMK a imunosupresivním účinkem ketolátek se u nich vytvářejí předpoklady k rozvoji zánětlivých infekčních onemocnění (mastitis, metritis), jež jsou dále komplikovány prozánětlivým a imunosupresivním účinkem cytokinů, ale i sekundárně navozenou hypokalcemií, poklesem žravosti a dysfunkcemi bachoru.
Současně má hypokalcemie přímý negativní vliv na imunitu, mj. proto, že vápníkové ionty jsou nutné k aktivaci imunitních buněk. Takto navozený „bludný kruh“ etiopatogeneze vzájemně podmíněných poporodních onemocnění se v současnosti stal nejčastější příčinou brakací plemenic.

The Goldilocks Diet
 
V poslední době je s prokazatelně dobrým dopadem na zdravotní stav krav i novorozených telat v USA i v Evropě uplatňována od zaprahnutí až po porod jednotná krmná dávka s nízkým obsahem energie, vápníku a draslíku a vysokým obsahem vlákniny.
Jejími autory, uznávaným americkým poradcem a chovatelem dojnic dr. Gordonem Jonesem a prof. Jamesem Drackleyem (které, stejně jako prof. Grummera, zná naše chovatelská veřejnost z projektu US-CZ Dairy Plan), je tato krmná dávka označována jako The Goldilocks Diet. Ta v jejich sledováních vede k požadovanému poporodnímu snížení hladin NEMK a BHB a udržení fyziologické koncentrace vápníku v krvi zvířat, stimulaci žravosti a zejména k poklesu výskytu komplikovaných porodů, počtu mrtvě narozených telat a menší četnosti indigescí, ketóz, ulehnutí, mastitid, metritid, laminitid, dislokací slezu i dalším projevům zlepšení zdraví stáda.
Základními komponentami této krmné dávky jsou kukuřičná siláž, sláma, sójový extrahovaný šrot a minerální doplňkové krmivo. Travní (případně jetelová či vojtěšková) senáž je do ní zařazována pouze v minimálním množství, mnohdy vůbec ne.
Podmínkou je, aby sušina směsné krmné dávky byla kolem 45 % a ta byla zvířaty přijímána bez separace jednotlivých částí. Řezanka krmné slámy má dosahovat 3 až 5 cm. Její dávka kolem 4 kg denně je faktorem, bránícím zvířeti přijmout nadbytek energie i při vysoké žravosti. Navíc snižuje příjem iontů Ca2+ a K+, a tím i podporuje udržení požadované úrovně kationtově aniontové rovnováhy a poporodní normokalcemie.
Podle autorů má být tato krmná dávka zvířatům podávána po celou dobu stání na sucho (6–8 týdnů před porodem) v množství 12–13 kg sušiny na kus a den, s koncentrací energie 5,6 až 6 MJ NEL/kg sušiny, 12 až 15 % NL a 12–16 % škrobu.
Při loňské návštěvě obou autorů v českých chovech, ale i v průběhu celého uplynulého roku v komunikaci s nimi a také na základě zkušeností z řady zemí, v nichž je (ve stále rostoucí míře) uplatňována, jsme se měli možnost opakovaně přesvědčit o účinnosti The Goldilocks Diet.
V některých stádech je po této krmné dávce zjišťován mírný pokles mléčné užitkovosti, kompenzovaný však významným zlepšením zdravotního stavu a reprodukčních ukazatelů stáda. V našich domácích podmínkách je tato krmná dávka využívána již v řadě chovů a je pozitivně hodnocena.
Nejmenší výskyt poporodních zdravotních poruch krav a ztrát telat je zjišťován v těch zemědělských podnicích, ve kterých se uplatňování The Goldilocks Diet stalo součástí nového preventivně medicínského konceptu kontroly okoloporodního období, zahrnujícího ještě další prvky péče o zdraví, tělesnou kondici a komfort chovaných krav (viz níže). Také pro krmnou dávku dojnic po otelení autoři považují za potřebné zařazení 0,3–1 kg řezané krmné slámy denně.

Kvalita objemných krmiv
 
Podmínkou úspěchu při používání The Goldilocks Diet pro suchostojná zvířata je její samostatná příprava, nikoliv naředění laktační dávky s vysokým obsahem škrobů (energie), vápníku a draslíku slámou. A také vysoká kvalita krmiv (což platí všeobecně).
V našich chovech dokážou mít špičkové chovy prakticky vždy dostatek kvalitních konzervovaných krmiv, mnoho zemědělských podniků však s odkazem na nepříznivé počasí, nedostatečné vybavení technikou, ale i pro vlastní nekvalitní přístup to stále ještě nedokáže a pravidelně zkrmuje objemná (a někdy i jadrná) krmiva, škodící zdraví chovaných zvířat. To způsobuje velká postižení jejich zdravotního stavu, produkce, reprodukce a celkové ekonomiky chovu.

Boj proti mykotoxinům
 
Chovatelé pak se svými výživářskými poradci a spolupracujícími laboratořemi prokazují nejenom nedostatečnou dietetickou úroveň (málo živin, zejména energie a dusíkatých látek) v uplatňovaných krmivech, ale i nekvalitní průběh fermentačních pochodů v nich (vysoké hladiny kyseliny octové, zvýšený výskyt kyseliny máselné, proteolýzu a další nežádoucí procesy).
A co je ještě závažnější, nezřídka zjišťují i zvýšené hladiny produktů plísní – mykotoxinů. Ze­jména těch, jež postihují krmné plodiny již během jejich vývoje na poli, tj. fuzáriových trichothecenů (deoxynivalenolu, T-2 toxinu aj.) a zearalenonu.
Nabídka přípravků do krmné dávky dojnic, umožňujících prokazatelně eliminovat škodlivý vliv těchto nejvýznamnějších mykotoxinů, je omezená, neboť je prakticky není možné vyvazovat, musí být zajištěna jejich deaktivace.
Vhodným mechanismem pro jejich eliminaci z krmné dávky v organismu zvířat je proto jejich enzymatická degradace specifickým preparátem. Ta (při svých nákladech ve výši 5–15 haléřů na litr mléka) představuje investici ekonomicky návratnou i v době nízké ceny mléka, neboť škodlivý účinek trichothecenových mykotoxinů a zearalenonu obvykle uvedenou částku převyšuje.
Proto je například emeritním profesorem Michaelem Hutjensem (i z návštěv v ČR známým odborníkem z americké University of Illinois) doporučováno užívání přípravku účinného proti mykotoxinům i v období poklesu cen mléka, protože zlepšuje procesy v bachoru, chuť k příjmu krmiva, imunitu, reprodukci a zdravotní stav mléčné žlázy dojnic. Současně představuje krmný doplněk, jehož spotřeba v USA zaznamenala v posledních letech největší vzestup ze všech krmných aditiv.

Zkrácení doby stání na sucho, výživa v průběhu rozdojování
 
Za ekonomicky výhodné opatření, v kombinaci s The Goldilocks Diet, je považováno zkrácení doby stání na sucho u březích zvířat na průměrnou hodnotu 45–50 dnů, s výjimkou prvotelek a krav s nejvyššími nádoji mléka ve stádu.
Při uplatnění The Goldilocks Diet není nutné pro poporodní období připravovat zvláštní krmnou dávku. V rozdoji lze využívat krmnou dávku pro dojnice na vrcholu laktace, neboť riziko subakutní bachorové acidózy krav je u nich eliminováno (fyziologicky) nižší úrovní (současně postupným nárůstem) jejich žravosti a také přítomností dostatečně velké vrstvy (matrace) z vláknitého krmiva v bachoru.
Vždy je však třeba vhodnou strukturou, vlhkostí a chutností míchanice, případně zařazováním energetických aditiv dojnicím zabránit v selektovaném příjmu jadrného krmiva ze směsné krmné dávky.

Ziskovost krav v období laktace
 
Základem zdravé výživy a plnohodnotné funkce předžaludků i v době laktace jsou a nadále v rostoucí míře budou kvalitní objemná krmiva. Dnes je sestavována krmná dávka vysokoprodukčních dojnic s obsahem sušiny objemných krmiv ve výši 55 až 65 %, s doplňkem škrobů 22 až 25 %, jednoduchých cukrů kolem 5 % a premixů vitamínů a minerálních látek ve vybalancované krmné dávce.
A jak je také stále více prosazováno, s obsahem vlákniny nepocházející jenom z píce, ale např. i ze sladového květu, mláta, cukrovarských řízků, dužniny z citrusů apod. A obdobně jako u suchostojných krav s přídavkem kvalitní krmné slámy v dávce 2,5 až 4 % sušiny (podle celkových hodnot hrubé vlákniny, resp. přesněji podle obsahu NDF a ADF ve směsné krmné dávce). To současně umožňuje snížit obsah krmné sody a dalších pufrů.
Rozhodnutí o zařazení výpalků do krmné dávky by mělo být uskutečňováno po kalkulaci jeho ekonomické návratnosti, tj. při znalosti obsahu dusíkatých látek, fosforu a dalších živin a vyloučení přítomnosti mykotoxinů ve zkrmovaných šaržích tohoto krmiva.
Nově je doporučováno mírné snížení obsahu dusíkatých látek ve směsné krmné dávce pro vrchol laktace na 17 % (případně až na 16,5 %), obdobně je v menším množství než v minulosti podáván krmnou dávkou dojnicím fosfor.

 

Klíčové informace

– Vydělává jenom zdravá kráva – a to pouze tehdy, když dojí a je opakovaně březí.
– K tomu nutně, po celý svůj život, potřebuje plnohodnotnou péči. Každá jednotlivě, na pastvině a ve stáji, i když jich je v sekci vedle sebe několik stovek kusů.
– A rovněž vždy potřebuje perfektní znalost chovatele svého stavu a výkonnosti
.

MVDr. Miloslav Skřivánek, CSc.
MVDr. Soňa Šlosárková, Ph.D.
MVDr. Petr Fleischer, Ph.D.

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 ČTK. Profi Press, s.r.o. využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
crossmenuchevron-down