Přírodní pastva divokých koní, praturů nebo zubrů vede k ukládání uhlíku do půd. Tím pádem uhlík neuniká do atmosféry, což pomáhá ke zpomalování klimatické změny. Vyplývá to z výzkumu pracovníků Biologického centra Akademie věd ČR a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity. Uhlík se do půdy ukládá v podobě stabilní organické hmoty. V tiskové zprávě o tom informovala Daniela Procházková z Biologického centra.
Vědci při výzkumu sledovali osm pastvin. "Přestože se jednotlivé pastevní rezervace od sebe značně lišily, našli jsme zde jednoznačný společný rys: Všechny jejich půdy obsahovaly více organického uhlíku, vyšší podíl stabilního humusu a vykazovaly intenzivnější mikrobiální aktivitu, než v nepasených plochách. Volná pastva tak zvyšuje potenciální úrodnost půd, přispívá k ukládání uhlíku ve formě stabilní organické hmoty, také zvyšuje schopnost půd zadržovat vodu," řekla Eva Kaštovská z Jihočeské univerzity.
Výzkum prokázal, že v minulosti mohla žít na všech kontinentech milionová stáda divokých velkých býložravců, aniž by jejich trávicí procesy zahltily atmosféru skleníkovými plyny. Podle Kaštovské experiment potvrdil předpokládanou verzi. "Dalo se to vlastně očekávat. Když pomineme náplavové oblasti velkých řek, tak nejúrodnější půdy na planetě, včetně známé ukrajinské černozemě, jsou výsledkem statisíců let pastvy velkých stád divokých kopytníků. Ví to každý zemědělec, obeznámený s potřebou vpravovat do země organické hnojení, tedy starý dobrý hnůj," uvedla Kaštovská.
Podle vědců se ukazuje, že rozhodující je způsob pastvy hospodářské zvěře. Intenzivní pojetí, které dnes praktikuje většina zemědělců, s sebou přináší mnoho negativních vlivů. "Tradiční pastva vede k utužení půdy, úbytku organické hmoty a poklesu jejího oživení až po vyplavování dusíkatých látek do vodotečí a podzemních vod. Ukazuje se, že není tak podstatné, jaká zvířata paseme, ale jak je paseme," uvedl Martin Konvička z Biologického centra.*
