13.08.2010 | 07:08
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Význam obsahu sušiny při silážování

Kukuřice představuje v současné době nejdůležitější jednoletou pícninu určenou nejen ke krmení zvířat, ale také jako „palivo“ pro bioplynové stanice. V rámci výživy zvířat je možné kukuřici zkrmovat buďto jako zelené krmení, ve většině případů se však pro potřebu celoročního zajištění krmiv konzervuje.

Na trhu existuje celá škála kukuřičných hybridů, lišících se od sebe číslem FAO (číslem ranosti), účelem použití (zrno, siláž, kukuřice pro bioplynové stanice), typem (klasické vs. stay green), výnosovým potenciálem apod.
Využití genetického potenciálu těchto hybridů je však podmíněno dokonalým zvládnutím všech agrotechnických operací. Neméně důležitá je však také správná a zvládnutá technologie silážování.
V této souvislosti je nutné říci, že ze špatné píce již nelze vyrobit kvalitní siláž, ale ani píce o vysoké kvalitě nemusí znamenat, že budeme krmit kvalitní siláž. Avšak ani zkrmování kvalitních siláží nemusí vždy vézt k očekávaným výsledkům, a to zejména v důsledku špatně sestavené krmné dávky, nebo její špatné přípravy.
Z výše uvedeného tedy jasně vyplývá, že kvalitní, zdravý porost představuje pouze část cesty vedoucí ke zdárnému cíli.

Kvasné procesy při konzervaci

Kukuřice se konzervuje pro účely krmení, nejen v zimních měsících, silážováním.
Silážování je proces, při kterém se uplatňuje konzervační efekt organických kyselin (především kyseliny mléčné), vzniklých metabolickou činností mikroorganismů.
Tyto mikroorganismy se na porostech vyskytují přirozeně (jako tzv. epifytní mikroflóra) a jejich poměrné i celkové zastoupení je specifické pro každý druh pícniny. Ve většině případů jsou však vybrané kmeny bakterií přidávány do silážované hmoty externě, jako tzv. inokulanty. Ty usměrňují fermentační proces žádaným směrem a svým intenzivním rozvojem zabraňují pomnožení ostatních, nežádoucích a škodlivých mikroorganismů. Přídavek těchto silážních přísad dává předpoklad pro výrobu kvalitních siláží s nízkými ztrátami energie, živin a sušiny, mohou pozitivně ovlivnit aerobní stabilitu těchto siláží po otevření sila či vaku.  
Je nutno mít na paměti, že proces silážování vždy vede ke ztrátám živin, energie a sušiny, jde však o to, v jakém rozsahu.
O míře ztrát živin, energie a sušiny, ale také o výskytu nežádoucích, ba i škodlivých látek, rozhoduje druh a míra hlavních kvasných procesů v silážích.  Kvasné procesy lze usměrnit (resp. jsou ovlivněny) technologickými faktory.
Jako hlavní lze uvézt sušinu rostlin při sklizni, délku řezanky, stupeň udusání, zakrytí, ale také již zmiňovaná silážní aditiva.

Ideální obsah sušiny při sklizni

Sušina kukuřice při sklizni by se měla pohybovat v rozmezí 32 až 34 %. V tomto období je dosaženo maximálního podílu fyziologicky zralých a zdravých zrn bez napadení fuzárii, při této sušině bývá uloženo v rostlině více než 30 % škrobu v kg sušiny.
Obsah vlákniny je ovlivněn technologií sklizně (LKS vs. CCM vs. sklizeň celých rostlin). Velmi nízká sušina kukuřice při silážování (okolo 26 %) vede zpravidla vždy k silnému odtoku silážních šťáv, nebyl- li do silážní hmoty přidán nasávací materiál.
Často se však můžeme setkat s opožděnými termíny sklizně kukuřice, kdy se sušina rostlin pohybuje nad 35 %. Z technologického hlediska představuje kukuřice o vyšší sušině obtížnější dusání (a v tom důsledku horší vytěsnění vzduchu z masy) a horší úpravu zrna. Obecně platí zásada, že se zvyšující se sušinou hmoty klesá délka řezanky, a to právě z důvodu dosažení dostatečné míry udusání.
Délka řezanky by se při sušině kukuřice nad 34 % měla pohybovat v rozmezí 6–8 mm. Kukuřice, jejíž sušina se pohybuje nad 40 %, již nepředstavuje vhodný materiál pro silážování. Takto vysoká sušina redukuje fermentační proces. Při silážování kukuřice s takto vysokou sušinou se doporučuje přidávat silážní aditiva, ať už silážní inokulanty, nebo přípravky na bázi organických kyselin a solí.
Podle některých literárních zdrojů je vysoký obsah sušiny kukuřice v rámci silážování spojen s nižší tvorbou kyseliny mléčné. Množství kyseliny octové je sušinou hmoty ovlivněno podstatně méně. Výše uvedené poznatky souvisejí se skutečností, že vyšší obsah sušiny je vždy spojen s vyšší hodnotou pH siláží. Kromě nižšího obsahu kyseliny mléčné u siláží s vyšším obsahem sušiny byl zaznamenán i nižší obsah alkoholu v silážích. 
Pro kukuřici sklizenou v pozdních vegetačních stadiích jsou typická tvrdá zrna, která, pokud se vhodnou mechanickou úpravou nenaruší, procházejí nestrávená bez užitku zažívacím traktem zvířat ve výkalech.
Kukuřice sklizená při sušině 40 % má vyšší podíl klasů a nižší podíl ostatních částí (stonek, listeny a listy). Sklizeň v pozdějších vegetačních stadiích (40 % sušiny oproti 30 % sušiny) má za následek snížení stravitelnosti organické hmoty u všech částí rostliny o 4,1 % (69,2 %, resp. 73,3 %).
Nutností při silážování kukuřice s vyšším obsahem sušiny je úprava zrna. Kukuřice s vyšším obsahem sušiny je hůře silážovatelná plodina, která obsahuje pod 2,5 % vodorozpustných sacharidů. 
Z nutričního hlediska je třeba zmínit, že při této sušině již nedochází ke zvyšování obsahu energie ve hmotě, zvyšuje se však koncentrace vlákniny a také snižuje její stravitelnost v důsledků lignifikace. Tato obecně uznávaná skutečnost však byla v některých pokusech vyvracena a mezi sušinou kukuřice při sběru a obsahem vlákniny byla nalezena negativní závislost. Bylo právě naopak zjištěno, že vyšší stravitelnost organické hmoty byla u siláží, které byly vyrobeny z kukuřice, jejichž sušina byla při sklizni okolo 35,5 % oproti silážím z kukuřice o sušině 30 %. Tento trend byl však způsoben vyšším obsahem škrobu.

Co ovlivňuje vyšší obsah sušiny

U siláží připravených z kukuřice o vyšší sušině byla zjištěna větší míra degradace beta-karotenu. Z hlediska silážování je potřeba zmínit skutečnost, že při vyšší sušině dochází k přeměně jednoduchých sacharidů na škrob, ale také na strukturní sacharidy (vláknina). Tyto jednoduché cukry poté nejsou k dispozici bakteriím mléčného kvašení při počáteční fázi fermentaci. Obsah škrobu roste se zvyšující se sušinou rostlin. Z našich pokusů dále vyplývá, že se stárnutím rostlin (resp. s pozdějšími vegetačními stadii) se mění některé charakteristiky škrobu, jako například jeho bachorová degradovatelnost neboli množství škrobu, které se v bachoru tráví činností mikroorganismů. Změna v množství škrobu, které je tráveno v bachoru, souvisí se zpevňováním struktury zrna.
Z rozborů kukuřic o různých sušinách (viz graf) je viditelná nepřímá úměra mezi rostoucí sušinou rostlin kukuřice a snižováním množství v bachoru tráveného škrobu. Tento trend je pozitivní z hlediska zásobení dojnic energií (trávení energetických složek krmiv v bachoru je spojeno se značnými ztrátami), což je důležité zvláště v období nástupu laktace.
Na druhou stranu je však třeba vzít na vědomí, že nedostatek lehce rozpustných cukrů a škrobu (nebo velké množství škrobu, které není v bachoru tráveno) může negativně ovlivnit intenzitu mikrobiální syntézy v bachoru. Při zkrmování kukuřice o vyšší sušině byl zjištěn vyšší denní příjem sušiny. Obsah tuku a dusíkatých látek je se zvyšujícím se obsahem sušiny kukuřice ovlivněn minimálně.
Vysoká sušina kukuřice při silážování však s sebou nese i nebezpečí zhoršení hygienické kvality. Pro takto zaschlé kukuřice je typický vyšší výskyt hlavně plísní, ale také kvasinek, které zhoršují fermentační proces. Při sušině kukuřice nad 50 % již nelze očekávat zdárný průběh fermentačního procesu. V takovéto hmotě se nachází vysoký počet spor plísní a kvasinek. Kolonie plísní na rostlinách jsou v mnoha případech patrné už pohledem pouhým okem. Důsledkem takto hromadného osídlení rostlin kukuřice plísněmi je snížení energetické hodnoty, ale také obsahu bílkovin. Vysoká intenzita zaplísnění, resp. výskytu kolonií plísní však nemusí vždy být spjata s vysokou sušinou. Vysoká množství kolonií plísní byla zjištěna u kukuřic napadených zavíječem kukuřičným. Tento hlavní škůdce porostů kukuřice porušuje integritu rostlin a je vstupní bránou pro infiltraci rostliny sporami plísní, ale také kvasinkami. Při hodnocení fermentačních procesů kukuřičných siláží byly zřetelné  rozdíly v parametrech hodnocení mezi ošetřenými porosty proti zavíječi kukuřičnému a porosty bez ošetření. 

Závěr

Vezmeme-li do úvahy skutečnost, že siláže tvoří mnohdy i polovinu sušiny ve směsných krmných dávkách skotu, je jasné, jakou měrou se kvalita těchto siláží promítá nejen do zdravotního stavu stáda, ale hlavně také do ekonomiky chovu.
V době, kdy jsou výkupní ceny zemědělských komodit pod hranicí jejich výrobních nákladů, by měla být výroba kvalitních siláží hlavním úkolem každého chovatele.

 

Klíčové informace

- Správné načasování sklizně porostu kukuřice hraje klíčovou roli ve výrobě kvalitních objemných krmiv. 
- Časné, nebo naopak opožděné termíny sklizní vedou vždy k technologických problémům.
- Termín sklizně je často hlavním faktorem ovlivňujícím výživnou hodnotu a hygienickou jakost krmiva
.

Ing. Roman Poštulka
Mendelova univerzita v Brně
Agronomická fakulta
Ústav výživy zvířat a pícninářství

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down