Pro zajištění optimálního stavu pastevních porostů je třeba pravidelně zasahovat do vývoje travních porostů pratotechnickými opatřeními, mezi která patří hnojení a smykování. Pastviny se na jaře vláčí a je možné spojit vláčení s obnovou pastvin přísevem pro zvýšení výnosů a kvality travního porostu.
Jedním ze základních pratotechnických opatření je hnojení.
Živiny odebrané při pastvě se do ekosystému navracejí prostřednictvím exkrementů zvířat. Návratnost živin je rozdílná v závislosti na způsobu pasení, druhu a kategorii zvířat a při 100% pastevním využití se pohybuje od 70 do 90 %. Předpokladem vyššího využití živin z exkrementů je důsledná pratotechnika, zvláště rozhrnování výkalů.
Vzhledem k často nestejnoměrnému rozdělení výkalů a k značným plynným ztrátám dusíku je jeho využití porostem obecně nižší. Významnou část potřebného dusíku mohou zabezpečit hlízkové bakterie při symbiotické fixaci vzdušného dusíku na kořenech jetelovin.
Obecně platí, že 1 % jetelovin v travních porostech fixuje 3 kg vzdušného dusíku. Určitá část dusíku může být dodána také nesymbiotickou fixací, tj. mykorizou hub a trav v porostu. Potřeby rostlin jsou částečně saturovány také živinami uvolněnými mineralizací odumřelé fytomasy (stařina, kořeny) a rozkladem těl dekompozitorů. Přibližně 10–15 kg N je k dispozici ve formě atmosférických spadů a určitý podíl draslíku může být uvolňován zvětráváním půdního substrátu.
Hnojení pastvin statkovými hnojivy je obdobné jako u lučních porostů. Na pastvinách je vhodné močůvku a kejdu používat ředěné nebo se závlahou. Porosty po aplikaci vyšších dávek stájových hnojiv je vhodné sklízet sečením. Počítá-li se se zahájením pastvy časně na jaře, je třeba kejdu aplikovat na podzim, potom porost na jaře obrůstá o 10–14 dnů dříve. V ostatních případech je nutné dodržovat odstup mezi hnojením a pastvou minimálně 4–5 týdnů. Je-li pastvina hnojena košárováním, je zapotřebí provádět dohnojování fosforem.
Smykování je důležité zejména na jaře. Urovnává se povrch půdy, rozhrnují se výkaly.
Válení obecně zvyšuje kapilární vodivost. Pozitivní účinky má na písčitých půdách. Na jílovitých půdách jsou účinky spíše negativní. Snižuje se provzdušnění půdy. Významné je zejména u nově založených travních porostů. U starších porostů, zejména u pastvin, dochází vlivem pravidelné zátěže k postupnému utužení půdy. Válení by pouze přispívalo k dalšímu utužení a vedlo by k podpoře méně produkčních druhů, jako je jitrocel větší, sedmikráska chudobka.
Vláčení u travních porostů je spíše škodlivé. Dochází pouze k nepatrnému prokypření povrchové vrstvy půdy. Poškozovány jsou odnožovací uzliny kulturních trav. Naopak odnožovací uzliny méně hodnotných trav (metlice trsnatá) zůstávají skoro nepoškozené. K nepatrnému zvýšení výnosů může vláčení přispět na jaře u degradovaných travních porostů (Jančovič a kol., 2003). Vláčení je možné spojit s přísevem.
Obnova pastvin přesevem a přísevem
Při obnově travních porostů můžeme zvolit radikální způsob obnovy, tj. zaorání nekulturního porostu a následnou úpravu stanovištních podmínek nebo přesev, resp. přísev.
Cílem obnovy je zvýšení výnosů a kvality travního porostu. Pod pojmem přesev se rozumí rozsívání vhodného osiva na více nebo méně mezerovitý drn, přičemž se půda nezpracovává nebo se zpracovává jen povrchově (Hrabě a kol., 2004).
Povrchovým zpracováním se rozumí vláčení. Přesev je nejvhodnější provést na jaře právě po vláčení nebo smykování. Na půdách dobře zásobených vodou se může provádět také v létě. Pro přesev je vhodný jílek vytrvalý (Lolium perenne), který vzchází do pěti dnů, rychle zapojuje prázdná místa v porostu a lépe se uplatňuje v konkurenci stávajícího travního drnu. Výsevní množství je 20 kg/ha.
Jílek mnohokvětý (Lolium multiflorum) je možné využít pro přesev míst, která byla výrazně poškozena v důsledku vysokého zatížení zvířaty (místa pro přikrmování, napájení). Díky rychlému vývoji využije naakumulované živiny (NH4-N-) na těchto stanovištích (Opitz von Boberfeld, 1998).
Přísev je možné realizovat různými technologiemi. Nejvhodnějším termínem je opět jaro. V závislosti na povětrnostních podmínkách v daném roce (zejména dostatku srážek) je možné přísevy provádět v průběhu celého vegetačního období až do poloviny září. Pokud není přísev realizován na začátku vegetačního období, je třeba travní porosty posekat a veškerou posečenou biomasu z travní plochy odklidit.
Před přísevem není vhodné hnojení, aby se nezvyšovala konkurence stávajícího travního drnu. Původní travní drn se částečně naruší a bezprostředně navazuje zapravení osiva. Stroje vytvářejí v drnu úzké štěrbiny pomocí disku či radličky nebo jsou rotačními stroji frézovány širší brázdy či dochází k úplnému frézování původního travního porostu.
Čím radikálnější je narušení původního travního drnu, tím vyšší je úspěšnost přísevu. Úspěšnost pásových přísevů se pohybuje v suchých letech nad 60 % a ve vlhkých nad 85 %. Úspěšnost mělkých povrchových přísevů je od 15 do 30 % (Pozdíšek a kol., 2004).
Pro přísev je možné využít nejenom jílek vytrvalý (Lolium perenne), ale také druhy s pomalejším vývojem, jako je lipnice luční (Poa pratensis). Přisévat můžeme také jeteloviny. Výsevní množství závisí na použité technologii a může se pohybovat od 20 do 35 kg/ha. Podle Hochberga (1994) se efekt přísevu u trvalých travních porostů projeví plně od třetího užitkového roku.
Pastevní porost v Orlických horách
Na stanovišti Bartošovice v Orlických horách jsme realizovali přísev do pastevního porostu pomocí čtyř různých technologií.
Pokusné stanoviště se nachází v nadmořské výšce 650 m. Porovnávali jsme efekt přísevu pomocí stroje Lener, páskového secího stroje (SPS), Horsche Exaktor SE310 a Horsche Disk Pronto 3DC.
Pomocí technologie Lener ve spojení s lučním smykem došlo k pouhému rozhození osiva na široko a osivo již nebylo dále zapravováno do stávajícího travního drnu. SPS a Horsch Disk narušily částečně původní travní drn a osivo bylo vyséváno do vytvořených štěrbin. Nejradikálněji byl travní drn narušen při použití technologie Horsch Exaktor. Původní travní drn byl plošně frézován, výrazně tak byla narušena konkurence původního travního porostu.
Pro výsev byla využita směs festulolia (kostřava rákosovitá x jílek mnohokvětý), odrůda Felina, srhy laločnaté, pozdní odrůda Vega ovsíku vyvýšeného, odrůda Medián a štírovníku růžkatého odrůda Táborský.
Cílem bylo zvýšení kvality travního porostu. Přísev festulolia by měl umožnit prodloužení pastevního období. Díky křížení s kostřavou rákosovitou mají festucoidní hybridy vzpřímené listy, které na podzim nepoléhají a mají schopnost růstu při nízkých teplotách.
Štírovník růžkatý je ve srovnání s jetelem plazivým méně nadýmavý. Štírovník růžkatý a festulolium navíc obrůstají i v době dlouhodobého sucha. Ovsík vyvýšený se vyznačuje rychlým vývinem a zvyšuje produkci travních porostů v prvních letech po výsevu, na druhou stranu v nadmořské výšce 650 m n. m. bude vymrzat a jeho vytrvalost bude omezená, navíc mu nevyhovuje intenzivní využívání a pastva.
V přisévaných travních porostech by měl zajistit produkci prvních sečí využívaných pro silážování.
Z tabulky 1 vyplývá, že přisévané druhy se uplatnily při všech technologiích přísevu. Nicméně je zřejmé, že při radikálním narušení travního drnu (Horsch Exaktor) byla dominance přisetých druhů v travním porostu nejvyšší. Naopak nejhůře se přiseté druhy uplatnily při pouhém rozhození osiva bez narušení stávajícího travního drnu (technologie Lener). Přísev zvýšil kvalitu travních porostů, zejména díky snížení podílu bylin.
Radikální narušení (Horsch Exaktor) umožnilo vývoj štírovníku růžkatého, který doplnil jetel plazivý, jehož dominance v porostu klesla pod 20 %. Výsledky ukazují situaci první rok po provedení přísevu. Vzhledem k pomalému vývinu festulolia a štírovníku růžkatého se dá jejich rozvoj očekávat v dalších letech. Již první rok po provedení přísevu byla zřejmá vyšší produkce u přisévaných travních porostů (tabulka 2).
Tento příspěvek vznikl s podporou grantu QH81040 „Kvalita travního porostu a jeho využití ve výživě přežvýkavců“ financovaného Národní agenturou pro zemědělský výzkum.
Klíčové informace
- Při přesevu se rozsívá vhodné osivo na více nebo méně mezerovitý drn, půda se nezpracovává nebo se zpracovává jen povrchově vláčením.
- Pro výsev na pokusné pastvině byla použita směs festulolia (kostřava rákosovitá x jílek mnohokvětý), srhy laločnaté, ovsíku vyvýšeného a štírovníku růžkatého.
- Přísev festulolia by měl umožnit prodloužení pastevního období. Štírovník růžkatý a festulolium obrůstají i v době dlouhodobého sucha. Ovsík vyvýšený měl v travních porostech zajistit produkci prvních sečí využívaných pro silážování.
Doc. Ing. Jiří Skládanka, Ph.D.
Doc. Ing. Pavel Ryant, Ph.D.
Ing. Libuše RosickáMendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta
Ing. František Mikyska
Ing. Jan Šeda
Agrokonzulta-poradenství, s. r. o. Žamberk
