Welfare představuje vyvážený stav, kdy zvíře je schopno přirozeně se vyrovnat svými vlastními silami s působením životního prostředí, vyhnout se při tom strádání, zachovat si zdraví a plnou životaschopnost. Ochrana zvířat proti týrání a péče o jejich pohodu je odbornou oblastí, která má své historické základy a v posledním období se významně vyvíjí na mezinárodní úrovni a následně i v České republice.
Složitost vztahů mezi člověkem a zvířetem realizovaná ve spektru od vynikajících podmínek pro život zvířete až po vztah přinášející strádání a utrpení zvířete vyžaduje odborné posuzování zabezpečení podmínek ochrany zvířat proti týrání, ale i aktivní vytváření podmínek péče o pohodu (welfare), které umožní zvířeti prožívat život na určité úrovni spokojenosti.
Uplatňování podmínek ochrany zvířat proti týrání a péče o jejich pohodu vychází v praxi z řady vědních oborů a disciplín. Zahrnuje a využívá například vědecké poznatky a praktické zkušenosti z biologie, fyziologie zvířat, etologie, zootechniky, zoohygieny a dalších environmentálních disciplín, při tom musí respektovat poznatky veterinární medicíny, zejména péči o zdraví, prevenci nákaz, ale i ochranu zdravotní bezpečnosti spotřebitele. Nelze ani opomenout zájem, se kterým je sledována výsledná kvalita živočišných produktů pro spotřebitele. To vše v daných ekonomických vztazích a daném právním prostředí.
Naplnění pohody zvířete: teorie a praxe
Na celkovém uplatnění podmínek ochrany zvířat proti týrání včetně péče o jejich pohodu a při jejich posuzování a hodnocení veřejností se významně podílejí společenské a etické vlivy s uplatněním tradic morálních, kulturních, náboženských atd.
Protože z řady důvodů dochází k porušení přirozených podmínek pohody zvířat a člověk se na tom vlivem své činnosti často negativně podílí, vznikaly a vznikají na různé historické úrovni obecně uznávané návyky nebo společenské normy, v současnosti obvykle právní předpisy, které zakotvují zásady ochrany zvířat proti týrání.
Ideální naplnění pohody požadované zvířetem je možné jen v úrovni teoretické. Objektivně ani takový stav nemůžeme zatím zjistit. Zvířata vnímají pohodu jinak než lidé a ani se nemůžeme zeptat na jejich pocity.
Objektivní metody pro posouzení zatím nejsou dostatečné a nepostihují komplexní stav. Nejbližším stupněm k tomu je naplnění podmínek pohody zvířat na úrovni morální, která je představována takovými podmínkami, které si člověk představuje, o nichž se domnívá, že zvířeti naplňují pocit spokojenosti. Splnění těchto podmínek je obvykle předmětem zájmu ochranářských aktivit. Značným rizikem však může být hodnocení situace podle vjemů člověka („polidšťování“) nikoliv hodnocení se znalostí biologie zvířete. Akceptovatelné podmínky pohody představuje naplnění podmínek na úrovni právní, tj. úrovni stanovené a vymahatelné podle příslušných předpisů. Takto stanovené podmínky obvykle chrání zvířata před utrpením a týráním a jsou kompromisem mezi podmínkami na úrovni morální a podmínkami ekonomickými.
Ustanovení těchto podmínek vycházejí při tom z vědeckých poznatků (etologická pozorování, sledování biochemických hodnot, fyzikální a chemické hodnocení podmínek prostředí atd.) a praktických zkušeností. Pokud převažují jednostranné podmínky ekonomické, je úroveň pohody zvířat obvykle na nižší úrovni, než je úroveň právní. V praxi v takových případech často dochází k mylnému hodnocení ekonomiky chovu a v některých případech není respektováno, že snížení primárních nákladů snižuje i výsledný ekonomický efekt.
Podmínky pohody splňující pouze úroveň zachování života zvířat jsou podmínkami, při nichž zvířata strádají a vyžadují si ochranu. Taková úroveň je obvykle ekonomicky ztrátová nebo vychází z ekonomického propadu producenta, který se současně dostává do konfliktu s právními předpisy. Při takových podmínkách je často vyvolána i nutnost řešit porušení kvality a případně i zdravotní nezávadnosti živočišných produktů sloužících k výrobě potravin.
Pět zásad
Pro analýzu různých technologických systémů se v praxi doporučuje vyhodnotit a porovnat je vzájemně podle dále uvedených pěti zásad („pěti svobod“). Jedná se o:
1. Odstranění hladu, žízně a podvýživy – neomezený přístup ke krmivu a čerstvé, zdravotně nezávadné vodě nebo tekutinám v množství nezbytném pro zachování zdravotního stavu a životní energie (vyloučení metabolických poruch).
2. Odstranění nepohodlí – zajištění odpovídajícího prostředí včetně zabezpečení před nepřízní makroklimatu, zabezpečení odpočinku atd.
3. Odstranění příčin vzniku bolesti a nemoci – odstranění rizikových faktorů (např. kluzké podlahy, ostré předměty), prevence onemocnění a nákaz.
4. Možnost projevů normálního chování – možnost realizace normálních etologických aktivit a sociální kontaktů příslušných podle druhu, pohlaví a věkové kategorie zvířat.
5. Odstranění strachu a deprese (úzkosti) – omezení bezdůvodného působení negativních stresových vlivů (např. omezení společného chovu antagonistických jedinců nebo druhů) a zabezpečení podmínek, jež vylučují mentální strádání.
Z praxe vyplývá, že absolutní dosažení všech pěti svobod je však nerealistické, ba dokonce jsou do určité míry vzájemně neslučitelné. Například naprostá volnost v chování by nevedla k hygienickým poměrům ani u žádného zvířecího druhu, ani u člověka. Použitá kritéria mají široký záběr (a jsou tedy poněkud povrchní). To by mělo vyloučit argumentaci o pohodě zvířat vycházející z jednostranných východisek. Například pouze z produkčních hledisek, k čemuž mají často sklon chovatelé, anebo z morálních hledisek, jak to dělávají tendenční aktivističtí ochránci.
Uvedená kritéria tak poskytují pouze základní soubor pravidel pro porozumění pohodě tak, jak ji vnímají zvířata, a tím pro takové úpravy, které mohou sladit oprávněné potřeby životní pohody zvířat s neméně oprávněným provozním cílem.
Ochrana proti týrání
Pro ochranu jednotlivých zvířat před týráním pak mezinárodní i národní právní předpisy ve vyspělých státech ukládají chránit zvířata, jež jsou živými tvory schopnými pociťovat bolest a utrpení, před týráním, poškozováním jejich zdraví a jejich bezdůvodným usmrcením, pokud byly způsobeny byť i z nedbalosti člověkem.
Ochrana proti týrání se pak při současném stavu zatím převážně soustřeďuje na jedince fylogeneticky vyšší, tj. na obratlovce. Předpisy proto obvykle vymezují pojem „zvíře“ jako obratlovce, nikoliv však člověka, zvířecí plody nebo fety. Podmínky jsou proto sledovány a stanoveny pro základní skupinu zvířat hospodářských (včetně zvířat jatečných), zvířat v zájmových chovech, volně žijících a zvířat pokusných.
Zvířata jsou do uvedených skupin zařazována podle účelu chovu a využívání, nikoliv podle zoologických hledisek. Pro tuto informaci se zaměříme pouze na welfare hospodářských zvířat, protože ta jsou převážným zdrojem surovin živočišného původu pro člověka. Je třeba si uvědomit, že se jedná nejen o zdroje potravin, ale i nezbytné zdroje spotřebních předmětů, případně léků a dalších pro život člověka nezbytných potřeb.
Pohoda hospodářských zvířat požaduje pro chovaná a využívaná zvířata dosažení určitého stupně spokojenosti a komfortu. Měla by být vyloučena přílišná technizace, kdy se zvíře musí podvolovat technice. Tento požadavek je zdůvodněn nejen eticky, ale, jak již bylo uvedeno, vyplývá i z požadavků ekonomiky, včetně hlediska na kvalitu výsledného produktu a bezpečnost spotřebitele.
Jen zvíře zdravé má na dostatečné úrovni zajištěny své materiální (krmivo, voda, prostor), ale i nemateriální (etologické, sociální a „psychické“) podmínky, může poskytovat maximální užitkovost odpovídající jeho genetickému potenciálu, může optimálně zhodnocovat krmnou dávku, uchovávat si zdraví, produkční schopnost, schopnost rozmnožování i přirozené projevy chování a jeho chov může být proto úspěšný.
I když se to zdá paradoxní, i pohoda zvířat při jejich jatečném využití, tj. přepravě na jatky, pobytu na jatkách před porážkou a zacházení s nimi, způsob omráčení a vykrvení se při dodržení správného postupu obrazí nejen na tom, že je sníženo nezbytné strádání a bolest zvířat na minimum, ale je dosaženo i zlepšení ekonomického efektu (snížení výskytu nekvalitní suroviny pro hyperemii, vyčerpanost, zhmožděniny, poranění, DFD a PSE maso atd.).
Ve většině případů, pokud jsou i následně dodrženy podmínky správné výrobní praxe, přepravy, skladování a uchovávání výrobků, je i lepší konečný výsledek pro spotřebitele. Je třeba však objektivně přiznat, že zvyšování komfortu pro zvířata a péče o jejich pohodu, zejména v technologicky vyspělých chovech, s sebou přináší zvyšování nákladů na takovou produkci.
V našich podmínkách je základním předpisem sledujícím uvedenou problematiku zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, v platném znění (zákon OZT), který je doplněn řadou speciálních vyhlášek, např. stanovujících minimální standardy pro chov hospodářských zvířat, požadavky na kvalifikaci pracovníků a pracovní postupy při porážení jatečných zvířat a to včetně podmínek pro stánkový prodej ryb.
Současně v naší republice, jako členském státě Evropské unie, platí přímo využitelné předpisy EU, např. nařízení Rady EK č. 1/2005/ES o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činnostech atd. Zásady welfare respektují i další předpisy vztahující se k chovu, šlechtění a plemenitbě zvířat, předpisy o veterinární péči, stavební předpisy, předpisy o použití léčiv, chemikálií atd.
Od roku 1993, od kdy je problematika soustavně sledována, provedli inspektoři SVS celkem 217 712 kontrol. Za rok 2010 to bylo 10 212 kontrol. Počet a typ plánovaných kontrol byly stanoveny na základě analýzy rizika podle víceletého plánu kontrol.
V roce 2011 byly zjištěny závady celkem při 821 dozorových akcích a týkaly se 316 336 zvířat. Počet podaných podnětů podle zákona OZT k zahájení správního řízení obecními úřady ORP v roce 2011 mírně klesl na 430, oproti 442 podnětům v roce 2010. Přitom je ovšem nutné respektovat, že byly využívány i další sankce.
Podle sdělení Ministerstva spravedlnosti bylo za týrání zvířat podle trestního zákona celkem v období od roku 1993 stíháno 681 a odsouzeno 375 osob. V roce 2010 bylo pro tento trestný čin stíháno 16, obžalováno 13 a odsouzeno 25 osob; zkrácené přípravné řízení proběhlo se 78 osobami.
Ovlivnění kvality potravin
Po teoretickém úvodu je možné vybrat následující příklad.
K nejvýraznějšímu ovlivnění kvality potravin může dojít nedostatečnou nebo chybně prováděnou výživou zvířat.
Chovatel musí již preventivně podporovat pozitivní vlivy a vytvářet podmínky pro to, aby získané potraviny byly zdravotně nezávadné a kvalitní. Pomineme-li omezení vyplývající z veterinárních a hygienických předpisů o použití látek, jejichž rezidua (např. těžké kovy, antibiotika, hormonální preparáty) mohou ovlivnit negativně zdraví spotřebitele.
Je třeba si všimnout i prostředí, ve kterém jsou zvířata chována. Nejčastěji jsou veřejností vnímány prostorové nároky a nároky na možnost volného pohybu zvířat. Pro skot, ale i kozy a ovce je významné zajištění pastvy.
Přirozený pohyb na čerstvém vzduchu má pozitivní vliv na vývoj kostry, její osvalení a činnost všech orgánových systému.
Významné pro pohodu zvířat je zajištění napájení nezávadnou vodou a to nejen na pastvě. To vše může ovlivnit kvalitu výsledného produktu.
Při komplexním posouzení welfare je však třeba vnímat i další relativně nesouvisející podmínky. Napájení u napajedla s rozbahněným okolím vytváří podmínky pro vývoj mezihostitelů parazitů a po jejich invazi musí být zvířata léčena. Častěji dochází k poranění končetin, vzniku jejich zánětů apod.
Obdobně použití nekvalitního ohrazení (ostré hrany, štěpiny, vyčnívající hřebíky) nebo ohrazení ostnatým drátem nejen že zvyšuje rizika poranění zvěře (v zimě případně i lyžařů), ale může rovněž vyvolat poranění, která mohou hnisat a vyvolat riziko celkové infekce opět s nutností léčby.
I když mají veterinární léčiva stanovenu tzv. ochrannou lhůtu, tj. dobu, po kterou nesmějí být po podání daného léčiva zvířata porážena nebo od nich nesmějí být použity jejich produkty (mléko, vejce, med), jedná se o zásah do pohody zvířat, který přináší i další rizika.
Přestože je zákonem OZT stanoveno, že během přepravy, přemísťování, přehánění, ustájení, fixace nebo omráčení za účelem provedení porážky, dále v průběhu porážky, usmrcování anebo utrácení zvířete nesmí být zvíře vystaveno jakékoliv jiné než nezbytné bolesti nebo utrpení, může být dalším z příkladů ovlivnění kvality potravin péče o zvířata během předporážkové péče.
Všechny uvedené druhy manipulace se zvířaty u nich vyvolávají stres. Nejčastěji je veřejností vnímáno, že se při takových stavech zvyšuje hladina adrenalinu a ten pak údajně může negativně ovlivňovat zdraví spotřebitele. Přitom se pomíjí, že se při trávení v těle člověka přijímané látky rozkládají na nižší složky, a tím se ztrácí jejich možná aktivita. Protože jatečná zvířata podléhají před poražením na jatkách soustavnému veterinárnímu dozoru, je tak minimalizováno riziko nákaz.
Daleko významněji se mohou na kvalitě výsledného produktu jatečných zvířat podílet stavy přehřátí, nedostatku tekutin a případných poranění, které vedou k ekonomickým ztrátám, protože produkty zvířat ovlivněných těmito stavy bývají při veterinární hygienické kontrole vyloučeny.
Mezi části těla a orgány, které jsou konfiskovány, pak patří nejen zánětlivé nebo po poraněním změněné části, ale i ty, u nichž jsou při prohlídce nalezeni paraziti (např. jaterní motolice) nebo jejich vývojová stadia.
Tím se zdá, že se uvedený příklad začínající na pastvě uzavírá.
Vlivem nedodržení, byť podle zdání přímo nesouvisejících podmínek welfare zvířat, dochází k vzniku určitých rizik, k ekonomickým ztrátám a pokud by nebyl důsledný výkon dozorových orgánů, pak může dojít i k ovlivnění kvality potravin.
Obdobných příkladů by z praxe bylo možno doložit celou řadu.
Bližší údaje k uvedené problematice najdete na www.svscr.cz
Klíčové informace
– Vrcholovým orgánem ochrany zvířat v ČR je Ministerstvo zemědělství, které řídí výkon státní správy na tomto úseku. To od 1. ledna 2009 zřídilo v rámci odboru živočišných komodit oddělení ochrany zvířat.
– Ústřední komise pro ochranu zvířat, složená ze zástupců příslušných státních orgánů a reprezentantů nevládních organizací, již není orgánem státní správy a stala se poradním orgánem ministra zemědělství.
– Dozor nad ochranou zvířat a péčí o jejich pohodu vykonávají inspektoři Státní veterinární správy (SVS). Výkonnými orgány, které řeší podněty předložené SVS a ukládají sankční opatření, včetně možnosti nařízení náhradní péče o zvíře, jsou ve správním řízení úřady obcí s rozšířenou působností (ORP), v trestním řízení pak policie, státní zastupitelství a soudy.
MVDr. Jiří Dousek, Ph.D.
Státní veterinární správa ČR
odbor ochrany zdraví
a pohody zvířat
