21.06.2013 | 07:06
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Welfare v rodičovských chovech slepic

Může se zdát, že problematiku welfare v chovech drůbeže jsme začali intenzivněji vnímat až v souladu se zákazem chovu slepic v konvenčních klecích. Ale již dříve naši chovatelé dodržovali legislativu, která upravovala minimální požadavky pro chov hospodářských zvířat.

V Evropě se problematikou welfare zabývala britská vláda na svém zasedání již v roce 1965, kdy stanovila základní požadavky pro chov hospodářských zvířat v intenzivních chovech.
V té době se požadavky zaměřovaly především na umožnění zvířatům vstát, lehnout si, očistit se, otočit se a protáhnout.
V roce 1993 se Rada pro welfare hospodářských zvířat ve Velké Británii shodla na tom, že původní definice welfare je příliš úzce zaměřena na prostor a rozhodla o jejím rozšíření na tzv. pět svobod, které mají zvířatům zajistit:
– odstranění hladu, žízně a podvýživy,
– odstranění fyzikálních a tepelných faktorů nepohody,
– odstranění příčin vzniku bolesti, zranění a nemoci,
– možnost projevů normálního chování,
– odstranění strachu a deprese (úzkosti).
Veškerá legislativa týkající se welfare v chovech hospodářských zvířat, která dnes v EU vychází, stále ctí těchto pět svobod.

O slepicích i kuřatech
 
Welfare se ovšem neřešilo jen ve Velké Británii.
Již v roce 1978 podepsaly evropské státy Evropskou úmluvu o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely s cílem chránit zvířata chovaná pro hospodářské účely, zejména pak v moderních intenzivních chovatelských systémech.
Od té doby bylo vydáno Radou Evropy několik směrnic upravujících minimální požadavky pro chov hospodářských zvířat.
Pokud jde o chov drůbeže, je velice známá, a i v tomto týdeníku mnohokrát diskutovaná, směrnice Rady 1999/74 ES z 19. července 1999, která v konečném důsledku zakazuje chov slepic v konvenčních klecích a definuje obohacenou klec.
V roce 2007 pak byla vydána směrnice Evropské rady 2007/ 43 ES, která upravuje podmínky pro výkrm kuřat a konkrétním důsledkem této směrnice je snížení koncentrace chovaných kuřat na jednotku plochy.
Podkladem pro vydávání nových směrnic nebo jejich novelizaci Radou Evropy jsou vždy nové vědecké poznatky a závěry výzkumů, které jsou publikovány v renomovaných vědeckých časopisech, což platilo i pro dvě výše zmíněné směrnice.
Pokud se vrátíme zpět k pěti svobodám, můžeme říct, že je v podstatě každý dobrý chovatel splňuje naprosto automaticky, aniž by byl k jejich plnění nucen legislativou.
Ovšem v posledních letech se větší důraz klade na problematiku čtvrté svobody a to je možnost projevu normálního (přirozeného) chování.
Právě tento bod byl zásadní pro zákaz chovu slepic produkujících konzumní vejce v konvenčních klecích i pro snížení koncentrace vykrmovaných kuřat na jednotku plochy. 

Co ovlivňuje welfare rodičů?
 
Od konce devadesátých let dvacátého století se zintenzivňuje diskuse o welfare v chovech rodičů masného typu, a to nejen na vědecké platformě, ale také ve šlechtitelských firmách. Diskutovány jsou hlavně dvě oblasti, které přímo welfare rodičů ovlivňují, a to restrikce krmiva a sexuální chování před pářením a v jeho průběhu. 

Restrikce krmiva 
Díky dlouhodobé selekci masného typu slepic na rychlý růst a lepší využívání krmiva mají rodiče vysoký příjem krmiva, pokud žerou ad libitum, což ovšem vede k jejich přerůstání a tučnění a následně vysoký příjem krmiva způsobuje vážné zdravotní a reprodukční problémy během produkčního období (např. kulhání, úhyny před dosažením pohlavní dospělosti, nízkou snášku a špatná oplozenost vajec). Proto se hlavně v odchovu, před dosažením pohlavní dospělosti, využívá výrazná restrikce krmiva.
V komerčních chovech bývá příjem krmiva během odchovu omezován přibližně na 25–33 % příjmu ad libitum (Savory et al., 1996, De Jong et al., 2002) a ve snášce pak restrikce krmiva odpovídá 50–90 % příjmu ad libitum (Bruggeman et al., 1999).
Takto výrazné omezení, hlavně v odchovu, vede k chronickému hladu a má přímý negativní vliv na welfare.
Z etologických pozorování vyplývá, že kuřice a kohouti trpí frustrací, nudou a hladem, což se projevuje stereotypním klováním do předmětů a zvýšeným příjmem vody.
Bylo také zjištěno, že agresivní ozobávání, způsobené soutěživostí o krmivo, se ve zvýšené míře vyskytuje právě u rodičovských hejn masného typu. Tato zvířata navíc mohou vykazovat fyziologické příznaky stresu, což bylo potvrzeno zjištěnými zvýšenými hladinami kortikosteronu v krvi.
U slepic byl v krvi také zaznamenán vyšší podíl heterofilů vůči lymfocytům, což indikuje chronický stres.

Sexuální chování rodičů masného typu 

Kromě výrazného hladovění během odchovu mohou slepice trpět i kožními lézemi během produkčního období, které jsou způsobeny jednak ozobáváním peří a kanibalismem, ale také mnohem častěji samotným pářením.
Dalším stresujícím faktorem pro slepice je časté páření a agresivita kohoutů.
Bylo zjištěno, že u kohoutů se vyskytuje vysoká agresivita vůči slepicím při páření, zatímco chování typické pro námluvy před samotným pářením se téměř nevyskytuje.
Tato agresivita může být jedním z důvodů, proč slepice mají tendenci zůstávat v hnízdech (nebo se schovávat pod nimi) a raději zůstávají na roštech místo na podestýlce, kde se zdržuje většina kohoutů.
U slepic se poranění vyskytuje hlavně na zádech, temeni a týlu hlavy, podél trupu a pod křídly. Sexuální chování kohoutů je popisováno jako hrubé; kohouti klovou nebo pronásledují slepice a nutí je k páření.
Při sledování na osmi nizozemských farmách se ukázalo, že nejenom chování kohoutů vůči slepicím bylo hrubé, ale že také vzorec chování u slepic během námluv byl nekompletní. Slepice většinou nereagovaly na dvoření se kohoutů a často s kohouty bojovaly nebo se snažily uniknout.
Toto chování může vysvětlovat, proč pouze 44 % pokusů o páření bylo úspěšných a nej­méně 80 % páření bylo vynucených (De Jong et al., 2009). Námluvy před pářením se na farmách téměř nevyskytovaly.
Reakce slepic na námluvy kohoutů může být nekompletní proto, že slepice nerozeznávají signály vysílané kohouty. Na druhé straně bylo nedávno zjištěno, že právě toto chování slepic provokuje kohouty k agresivitě. Dále bylo potvrzeno, že restrikce krmiva v tomto hrubém chování nehraje žádnou roli na rozdíl od genetických vlivů.
De Jong et al. (2009) předpokládají, že důležitou roli v absenci námluv a v tom, že slepice nerozeznávají signály kohoutů, hraje oddělený odchov pohlaví, dále velké počty zvířat chovaných v jedné skupině a vysoká koncentrace zvířat na jednotku plochy. Appleby et al. (2004) zdůrazňují, že pro sexuální imprinting, který je klíčový pro ­úspěšnou přirozenou plemenitbu, je velmi důležitý společný odchov obou pohlaví, protože sexuální chování se u ptáků vyvíjí již během odchovu (Kruijt, 1964).
Také vysoká koncentrace zvířat může bránit slepicím v rozpoznávání chování kohoutů. Předběžné výsledky nedávné studie naznačují, že snížení koncentrace zvířat na plochu během snáškového období vede k úspěšnější kopulaci a k menšímu poškození peří.
Podmínky v komerčních chovech jsou naprosto odlišné od přirozených podmínek kura bankivského, takže zde můžeme jen těžko očekávat přirozené chování ptáků.
Pokud chováme slepice v menší skupině s několika kohouty, je mezi nimi ustálena hierarchie a slepice připařuje nejčastěji dominantní kohout a i slepice mají vliv na výběr kohouta.
Ve velkých hejnech má hierarchie mezi kohouty mnohem menší význam a slepice připařují téměř všichni kohouti.

Šlechtění na welfare
 
Od padesátých let dvacátého století se začal zvyšovat selekční tlak na vytvoření linií se speciálním zaměřením s důrazem na rozdílnost mezi nimi a následné použití křížení a hybridů v komerčních chovech místo použití čistokrevných plemen.
Až do nedávna nebyla věnována pozornost vlivu intenzivního šlechtění na růst na změnu repertoáru chování a na adaptabilitu zvířat. Selekce na vysokou intenzitu růstu a efektivitu využití krmiva je spojena s celkovým poklesem aktivity včetně sexuálního chování, s vyššími nároky na výživu a s problémy s pohybovým aparátem zvířat.
Na druhou stranu se selekce na vyšší produkci vajec u nosného typu projevila vyšší nervozitou zvířat, agresivitou a ozobáváním peří. Právě tyto změny nastolují otázky dopadu doposud používaných selekčních programů na welfare a dnes se jimi zabývají i přední šlechtitelské firmy (McKay, 2009).
Jak již bylo výše zmíněno, čím dál větší roli v přijímané legislativě hraje snaha zajistit ptákům podmínky pro přirozené chování. Na druhou stranu se intenzivním šlechtěním změnilo i chování jak nosného, tak masného typu drůbeže a to, co je přirozené pro kohouta kura bankivského (nebo kura chovaného v drobnochovech), nemusí být již přirozené pro kohouta současných rychle rostoucích hybridů.
Dilemat pro řešení welfare v chovech rodičů masného typu je hned několik.
Nejjednodušším kritériem pro posouzení welfare je mortalita, což je logické, neboť čím horší jsou životní podmínky tím vyšší je mortalita. Na druhou stranu výrazná restrikce krmiva v odchovu je zárukou nízkého úhynu.
Zdá se být téměř nemožné sladit produkční požadavky na chov rodičů (dobrá produkce vajec, dobrý zdravotní stav a nízká mortalita) s požadavky na finální hybridy (uspokojivý růst, výborná konverze krmiva a životaschopnost) bez použití výrazné restrikce krmiva u rodičů. Přičemž selekce zaměřená na produkční parametry je klíčová nejen z ekonomického hlediska, ale také s ohledem na životní prostředí a je nepřímo podporována konzumenty prostřednictvím specifických požadavků obchodních řetězců. A právě restrikce krmiva je hlavním problémem welfare v odchovu rodičů masného typu.
Podobně problematické se jeví i zohledňování chování (především sexuálního) při šlechtění. Jde o to, že čistokrevné linie ve šlechtitelských chovech se chovají v mnohem nižších koncentracích a menších skupinách než rodiče v komerčních chovech. Což znamená, že chování linií nemusí odpovídat chování rodičů.
Řešení může nabídnout jen hlubší studium fyziologických indikátorů welfare.
A zde se otevírá prostor i pro genomickou selekci a využití QTL a dalších nástrojů molekulární biologie.

 

Klíčové informace

– Navzdory pozitivnímu vlivu restrikce krmiva na zdravotní stav a efektivitu reprodukce v dospělosti je jasné, že aplikace restrikce krmiva během odchovu má výrazný negativní vliv na pohodu zvířat.
– Hrubé chování kohoutů během páření a také vysoká frekvence páření negativně ovlivňují welfare slepic.
– Intenzivní selekce na produkční parametry nezohledňovala dopad na repertoár chování a adaptační kapacitu ptáků.
– Sexuální chování kohoutů a slepic je ovlivněno jak geneticky, tak podmínkami prostředí nejen v samotném chovu, ale již během odchovu.
– Díky intenzivnímu šlechtění dochází i ke změnám chování ptáků jak u nosného, tak u masného typu slepic a to, co patřilo mezi přirozené chování čistokrevných plemen drůbeže po 2. světové válce, nemusí být přirozené pro v současné době používané vysoce produkční hybridy
.

Doc. Ing. Martina Lichovníková, Ph.D.
Mendelova univerzita v Brně
Agronomická fakulta
Ústav chovu a šlechtění zvířat
Oddělení chovu a šlechtění drůbeže

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 ČTK. Profi Press, s.r.o. využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
crossmenuchevron-down