Z Fischlerově návštěvy

Reforma společné zemědělské politiky (SZP) není v žádném případě důvodem pro otevření věcí dohodnutých v přístupové smlouvě, upozornil při své návštěvě Prahy Franz Fischler, komisař pro zemědělství, rozvoj venkova a rybolov. Evropská komise podle něj v nejbližší době připraví velice podrobné návrhy, jak se budou moci nové členské země do nové SZP zapojit.

Výhody z reformy i pro nováčky
Reformovaná SZP podle komisaře orientuje zemědělce více na požadavky spotřebitelů a poptávku trhu a měla by také snížit byrokracii. Tuto politiku však nebudou moci okamžitě a beze zbytku uplatnit nové členské státy. Komise proto, jak Fischler uvedl, formuje návrhy, které jim mají v přístupu k nové SZP pomoci. „Tyto návrhy komise budou dobře vyvážené. Budou maximalizovat výhody členství v unii pro přistupující země, ale přitom budou přísně sledovat kontury dohod, k nimž se dospělo při vyjednávání o podmínkách vstupu do EU. Balíčky prostředků dohodnuté během vyjednávání jsou zachovány a uplatňují se na jakékoliv nové prvky. Diskuse o reformě SZP není příležitostí ke znovuotevření kodaňské dohody o přistoupení,“ vysvětlil Fischler. Odmítl názor Miroslava Jirovského, předsedy Zemědělského svazu ČR, že by i zemědělci v nových zemích měli mít nárok na nedávno přijatou kompenzační platbu na mléko. „Po vstupu budete dostávat platby tak, jak bylo dohodnuto,“ uvedl a poukázal na to, že na rozdíl od dnešních členských zemí nebude na nováčky uplatňována ani modulace ani finanční disciplína, které platí pro zemědělce v dnešních státech unie. „Nebylo by správné, kdyby se modulace uplatňovala na české zemědělce již nyní,“ dodal. (Modulace je mechanismus, jímž se budou v členských státech postupně snižovat přímé platby pro farmy, jejichž úhrnné subvence překročí za rok pět tisíc eur, tedy asi 150 tisíc korun. V roce 2005 se těmto subjektům sníží platba stanovená na základě průměrných úhrnných subvencí z období let 1999 až 2002 o tři procenta, v dalším roce o čtyři procenta a od roku 2007 do roku 2013 ročně o pět procent. Tyto peníze se budou přesouvat do prostředků na rozvoj venkova. Přitom unie dává členským státům možnost ve vnitrostátní modulaci pokračovat až dosáhnou úroveň prostředků potřebných na financování svých programů rozvoje venkova. Cílem tzv. finanční disciplíny je udržet výdaje na SZP v rámci přísných rozpočtových limitů stanovených v Bruselu v říjnu roku 2002. Znamená to, že pokud prognózy ukáží, že hrozí překročení výdajů na přímou pomoc, musí se tato pomoc omezit, aby k předpokládanému překročení limitu nedošlo. Potřebné úpravy stanoví Evropská rada na návrh Evropské komise pro každý rok.
Cancúnské jednání WTO
Krach jednání Světové obchodní organizace v Cancúnu označil Fischler za ztrátu pro všechny zúčastněné strany. „V podstatě jsme všichni o něco přišli. Možná těmi, kdo utrpěl největší ztráty jsou rozvojové země,“ podotkl s tím, že ztráta Evropské unie je hlavně v tom, že pokud by v Cancúnu došlo k nějaké dohodě, musely by Spojené státy americké změnit svoji zemědělskou politiku, zatímco nyní je k tomu nikdo nenutí. Fischler poukázal na to, že unie SZP reformovala a zpracovala i strategii společného postupu s USA. „Další krok není na nás. Musíme se snažit, aby i druzí přispěli.“ Rozvojové země přitom pokládají reformu SZP za nedostatečnou. Protestují, že podpora zemědělců v členských státech unie, ochrana jejího trhu i subvencované vývozy potravin ničí jejich zemědělství. Unie však těmto zemím své trhy postupně otevírá. Fischler poznamenal. že podle studie Světové banky by po úplné celosvětové liberalizaci obchodu s potravinami tři čtvrtiny přínosů, které by z toho vzešly, byly v podstatě díky tomu, že by se otevřely navzájem trhy rozvojových zemí – podle jeho slov trhy jihu proti jihu. Jen zbytek by představoval přínos z otevření trhů sever – jih, tedy rozvinutých a rozvojových zemí.
Důležité teď je podle Fischlera rozhodnout, jak pokračovat dál: „Nejdůležitější je, že i nadále musíme udržovat multilaterální jednání. Pokud bychom začali jednat bilaterálně, bylo by to velice špatné. Principem pro další jednání musí být vzájemné sbližování pozic“. Jedním z problémů jednání WTO je však právě otázka, jak vést diskusi s téměř 150 členy tak, aby vedla k nějakému konsenzu.
Velcí nebo malí
Kdo má větší šanci uspět na evropském kolbišti? Malé rodinné farmy nebo velké podniky? Podle Fischlera jsou v unii oba typy zemědělských subjektů. Důležité podle něj je, jaké může unie poskytovat podmínky a jak je zemědělci dokáží využít. „Srovnáme-li výnosy obilí před dvaceti lety a dnes, vidíme pokrok, který se dosáhl i díky změně podnikatelské struktury,“ poznamenal. Fischler poznamenal, že velké podniky jsou pro ČR výhodou. Zdůraznil však, že je iluzí věřit, že v budoucnu lze dosáhnout životaschopnosti oblastí pouze díky zemědělství. Uvedl, že zemědělci potřebují také, aby na vysoké úrovni bylo i zpracování jejich produkce. Má dojem, že tady čeká ČR ještě dost práce. Přitom potravináři, kteří by pomoc unie také potřebovali, se dostali do sektorového operačního programu ministerstva průmyslu a obchodu, které nemá zkušenosti se Sapardem. Potravináři se navíc pod jeho křídly ocitli nenadále, jen právě v rámci zmíněného programu.
Jak na rozmary počasí
Po loňských katastrofálních povodních unie poměrně pružně zareagovala. Dostali jsme peníze z fondu solidarity a postižené subjekty mohly také využít mimořádné povodňové kolo Sapardu se změkčenými nároky na žadatele. Letos poškodilo zemědělce mimořádné sucho. „Vnímám to jako problém letošního roku, ale není to jen problém ČR, ale celé Evropy,“poznamenal Václav Hlaváček, prezident Agrární komory ČR, který se Fischlera otázal, zda komise neuvažuje o pomoci pro postižené zemědělce. Podle Fischlera schválila komise pomoc pro Portugalsko, které postihly ničivé požáry. O možnosti trvalé změny počasí diskutují pracovníci z komise s vědci. Pokud by k ní opravdu mělo dojít, pak by bylo nutné vzít ji v úvahu v dalším rozpočtovém období. Fischler se však domnívá, že spíše půjde o místní extrémní výkyvy počasí, jako jsou povodně nebo na druhé straně sucho. Pak by to spíš bylo věcí pojistných systémů. „Myslím si, že je zapotřebí vybudovat systém pojištění a je také třeba přemýšlet o vytvoření fondu, který by kompenzoval pokles příjmů zemědělců vzniklý z důvodů, které daný subjekt nezapříčinil, ale způsobila je vyšší moc,“ poznamenal Hlaváček, kterému je jasné, že řešení není nijak jednoduché a navíc je ovlivní i