
Z kanceláří do polí a stájí, tak by bylo možné s trochou nadsázky shrnout snahu ministra zemědělství a jeho nového náměstka o těsnější spojení pracovníků ministerstva a výzkumníků se zemědělskou praxí. Představa, že si úředníci a vědci vyhrnou rukávy a půjdou pomáhat při žních nebo krmit dobytek, jak k tomu byli mnozí nuceni v padesátých letech je samozřejmě iluzorní a jejich dnešní kontakty s reálným životem na venkově budou zřejmě mnohem sofistikovanější.
O přiblížení vědeckého výzkumu praxi se mluví již léta, tedy pouze mluví. Stále však jde hlavně o granty, které se odvíjejí především od publikační činnosti, a objektivní způsob, jak hodnotit výsledky výzkumníků z pohledu užitečnosti pro zemědělství je zatím v nedohlednu. Pokud jde o hodnocení dopadů práce úředníků je situace ještě mnohem komplikovanější. Z laického pohledu by však měla jejich setkání realitou přinést odpověď minimálně na jednu jedinou, avšak velmi zřídka kladenou otázku – co vlastně zemědělce štve. Možná by rázem odpadly nejrůznější byrokratická nařízení, povinná hlášení, či předpisy spojené se společnou zemědělskou politikou Evropské unie, o nichž sice v Bruselu nic nevědí, ale které velmi dobře znají a také plní čeští zemědělci. Možná by kontroly, prověřující statky jedna po druhé svoje návštěvy spojily a možná by mohlo zbýt farmářům víc času na něco smysluplnějšího, než je vyplňování formulářů a dotazníků.
Za čas uvidíme, pokud se totiž opravdu podaří zamýšlené sblížení ministerských úředníků s praxí, zemědělci by to měli velmi rychle poznat.