Naši zelináři na vlastní kůži zažívají odvrácenou tvář jednotného unijního trhu. „Jsme na tom velice špatně, ale musíme vidět nějaké východisko do budoucna,“ neztrácí naději Karel Holík, tajemník Zelinářské unie Čech a Moravy.
„Na nízké ceny si stěžují také zelináři v původních zemích patnáctky, ale i samotní Poláci. Stále větší měrou se v odbytu zeleniny prosazují zájmy obchodních řetězců,“ konstatuje Holík. Šanci pro domácí zeleninu mohou podle něho do jisté míry ovlivnit i nové bariéry, které zdraží import - tedy drahá nafta a vybírání mýtného. Otázkou je také, zda se i v nových členských zemích EU nastolí podobné ekonomické podmínky, jak dlouho se udrží velké rozdíly v odvodu daní, odměňování apod. Přežijí však naši pěstitelé dobu, než se takové sblížení naplno projeví?
„Menší zelináři prodávají jen velmi málo, velcí mají odbyt, ale za špatnou cenu,“ zobecňuje tajemník profesní unie letošní poměry na trhu. Viníkem není samotný vstup naší země do Evropské unie, ale příznivý rok – prostě se urodilo a navíc pěstitelé téměř v celé Evropě proti loňsku rozšířili plochy. „Vzhledem k tomu, že část Evropy v minulém roce trpěla suchem a byly dobré ceny, zelináři reagovali významným zvýšením výměry. A ještě mají dobré výnosy,“ hodnotí Karel Holík. „V Německu odborníci odhadují, že již patnáctiprocentní nadprodukce snižuje farmářské ceny až o padesát procent. A totéž je u nás,“ dodává tajemník.
Očekává, že letošní rok zřejmě některé pěstitele od zeleniny natrvalo odradí. Nemyslí si však, že by odklon od této produkce byl masový. „Pořídili si technologie, splácejí úvěry. A co také pěstovat, když obilí je přebytek?“ Představitel zelinářské unie poukazuje na vzorec chování, typický pro pěstitele: „Po propadu cen skladovatelného zelí v loňské sezóně se očekávalo, že se plochy zelí ve významných pěstitelských oblastech Evropy sníží. Ve skutečnosti ale zůstaly téměř stejné. Svědčí to o tom, že kdo pěstování omezí, nebo skončí, ztratí šanci znovu vstoupit na trh“.
Tíživá situace by se měla projevit ve větším zájmu o odbytové organizace, podobně jako se to potvrzovalo u krizí v prodeji jatečných prasat. Zatím spojování zelinářů podle Holíka příliš nepokročilo, byť jsou s ním spojené mnohé investiční podpory z evropských zdrojů.
Samostatnou kapitolou je dovoz laciné polské zeleniny. Nejde jen o to, že naši sousedé získali nemalý vliv na trhu s čerstvou produkcí, ale velice rychle se přizpůsobili poptávce a postupně získávají dominantní postavení v dodávkách polotovarů a předupravené zeleniny. „Nejdříve odřízli naše pěstitele od velkých dodávek suroviny na zpracování. Ve druhé fázi vstupují prostřednictvím našich dovozců do výroben lahůdek – podíl polské zeleniny zde citelně narůstá,“ uvedl Holík. Odhaduje, že již hodně přes polovinu kysaného sterilizovaného zelí prodávaného na českém trhu je polského původu, prudce narůstá podíl loupané cibule zpracovatelům ryb apod. Nemluvě o mrazírnách, které do spotřebitelského balení zeleninových směsí či jednotlivých druhů zeleniny zpravidla využívají již zmrazenou produkci dovezenou ve velkých pytlích z Polska.
Dovážená zelenina podléhá kontrolám Státní zemědělské a potravinářské inspekce. „Až dosud všechny kontroly prokázaly, že je přivážené zboží v pořádku. Nikomu již nevadí, že se vyrábí za podmínek, které jsou u nás nepřípustné. Není to srovnatelné konkurenční prostředí, ale bojovat s tím je složité,“ přiznává tajemník zelinářské unie. Zlepšení si slibuje od zákona o dohledatelnosti původu potravin, který má začít platit od příštího roku. „Uvidíme, jak se s tím Poláci vyrovnají. Musí být jasné, odkud pochází zelenina, již obchodník prodává, od kterého konkrétního pěstitele,“ říká Holík. Je podle něho také otázkou času, jak dlouho budou Poláci ochotni pracovat za nízké mzdy, díky nimž je tamní zboží schopné cenou válcovat českou produkci.
Prokázat, jak tuzemským trhem se zeleninou otřásají dovozy, zvláště ty neskutečně laciné z Polska, nebude jednoduché. Zelinářská unie to chce na číslech doložit – ve spolupráci s konzervárnami a výrobci čerstvých salátů – a do konce listopadu analýzu předložit ministerstvu zemědělství.
O kritické situaci ve vývoji farmářských cen informovali představitelé zelinářské unie ministra Jaroslava Palase už koncem července, i když oběma stranám bylo jasné, že do cen se nedá zasahovat. Požádali alespoň ministra, aby se snažil politicky prosadit zjednodušení formalit při zaměstnávání zahraničních sezónních pracovníků. A ti mohli pružně podle potřeb pěstitelů pružně nastoupit do práce. Na schůzce také zaznělo, že jednou z cest lepší pozice české produkce je minimalizace vlastních nákladů. „Při nerovných nákladech na pracovní sílu, daně či dodržování hygienických podmínek je ale obtížné obstát,“ poznamenal Holík. Jak dodal, ministr přislíbil pomoc při řešení diskutovaných problémů.
