Zásadním a hlavním důvodem pozvolného odumírání českého zemědělství jsou dramaticky rozdílné podmínky, za kterých hospodaří čeští zemědělci a jejich kolegové ve staré patnáctce. Prý se mají vyrovnat v roce 2013. "Budeme čekat a další čtyři roky pozvolna umírat? Věříme tomu, že se skutečně vyrovnají? Proč se ale znovu prohloubily při zdravotní prohlídce? Proč nemůžeme stejně jako naši kolegové ze staré patnáctky použít článek 68 na pomoc dojenému skotu už letos? Proč vůbec, paní komisařko Boelová, nazýváte tuto politiku jako společnou? Uvedl to na dnešní demonstraci zemědělců před ministerstvem zemědělství prezident Agrární komory ĆR Jan Veleba.
Připomněl, že uplynulo necelých pět roků od našeho vstupu do Evropské unie. Od vstupu, který čeští zemědělci podpořili. „Podpořili, ale se zlou se v dalším vývoji potázali. Netušili jsme tenkrát, co s námi udělají podmínky, které podepsal tehdejší premiér Špidla. Teď už to ale víme. Vyrábíme polovinu vepřového masa. Z cukrovarnické velmoci jsme se stali dovozovou zemí a náš tehdejší největší cukrovar v Hrochově Týnci vypadá jako Stalingrad po bombardování. Z našich polí zmizel len, brambor pěstujeme takřka polovinu. Stejné to je se zeleninou a ovocem. Naše stáje se vyprazdňují, po pádu prasat (meziročně o 20 %) jsme na počátku pádu klíčového oboru agrární soustavy – dojného skotu. I proto jsme tady, abychom pád dojného skotu zastavili,“ seznámil přítomné se situací v zemědělství.
Podle Veleby jsou při řešení jen dvě možné cesty. Ta první – čekat a pod clonou jednání a slibů pasivně přihlížet pokračujícímu pádu našeho zemědělství. Druhá cesta – postavit se tomuto vývoji na otevřený odpor. „Kterou cestu zvolíme,“ zeptal se a sám si odpověděl. „Ano, druhou, tak to uděláme. A jaké jsou naše možnosti? Je jich více, ale jenom jedna je opravdu účinná – do vyrovnání podmínek zastavit ratifikaci Lisabonské smlouvy!“
Dále Veleba sdělil, že zemědělci mají podporu hlavy státu, prezidenta republiky Václava Klause. Jeho poslední věta v dopise, který mně napsal 4. února podle něj zní: „chci přislíbit svoji pomoc v rámci ústavních kompetencí“. Jak dále uvedl, podporu mají zemědělci i veřejného mínění, většiny občanů této země. „Necítíme ale dostatečnou podporu předsedajícího šéfa Rady ministrů zemědělství, našeho resortního ministra. Žádám vás proto pane ministře, abyste před tímto fórem tisíců farmářů z osmi zemí EU se k naší věci postavil. Řekněte prosím zcela jasně – podpoříte jako český ministr zemědělství náš požadavek vyrovnat podmínky, respektive zahájit během českého předsednictví EU jednání o vyrovnání? Pokud je vaše odpověď kladná, stojíme za Vámi a podpoříme vás. Pokud ne, pak si vyhrazujeme právo se zachovat podle toho. Nechceme, abyste byl černý Petr zemědělství nových států EU. Chceme, abyste byl náš ministr a jsme vám k dispozici – můžete se o nás opřít,“ oznámil Veleba ve svém porjevu.
Na závěr svého vystoupení Veleba zopakoval, proč dnes zemědělci přijeli do Prahy. Za prvé – chceme od roku 2010 rovné podmínky. Za druhé – žádáme o okamžité a účinné kroky k záchraně dojného skotu. Zdůraznil, že dnešním dnem úsilí zemědělců za dosažení stanovených dvou cílů nekončí, ale začíná. „V rezervě mámě další aktivity, které v případě nutnosti použijeme. Bude ale dobře, paní komisařko Boelová a pane ministře Gandaloviči, vzít naše požadavky vážně. Jsou totiž víc než oprávněné a nikdo po nás nemůže chtít, abychom dál nečinně přihlíželi svému pádu.
„Bude dobře přestat proti nám stavět veřejnost neustálým vytrubováním, kolik že to peněz jde do zemědělství. Jsme například rádi za injekci do PGRLF, ale připomínám, že podpůrné programy, které se teď otevřou, už tam byly minimálně před 10 lety a bez hospodářské krize. Nebo si snad pane ministře zemědělství a pane předsedo vlády skutečně myslíte, že tyto tisíce lidí přijely sem do Prahy z rozmaru? Myslíte si, že cesta z Vilniusu, z Lublaně, Varšavy, Budapešti či od Košic v tomto počasí je akt nátlaku a konfrontace, jak pilně reprodukujete médiím?“ prohlásil Veleba.
