Hospodaření Zemědělského obchodního družstva (ZOD) Kolinec v podhůří Šumavy bylo od svého počátku postaveno na přidružené výrobě. V posledních letech se však v oblasti nezemědělských činností začalo potýkat s konkurencí zahraničních firem, které mohly věnovat mnohem více prostředků do reklamy a marketingu, shrnul předseda ZOD František Kohout.
Přidružená výroba bývala pro družstvo podobně jako pro další zemědělské podniky, hospodařící v znevýhodněných podmínkách, před rokem 1990 téměř nezbytností. „Měli jsme významné diferenciální příplatky, které následně byly počátkem devadesátých let z roku na rok zrušeny,“ vzpomíná Kohout s tím, že ještě před dvaceti lety dostávali na dotacích 30 milionů korun. „Běžné byly tenkrát zisky kolem 15 milionů korun za rok,“ sdělil.
Nezemědělská produkce ZOD Kolinec, které se rozkládá v nadmořské výšce 550 až 600 metrů, bývala podle jeho předsedy velmi rozsáhlá. V truhlárně hoblovali fošny pro České dráhy, vyráběli atypická okna a dveře, nebo tramvajové brzdy a byli monopolním dodavatelem komínových vložek. Rovněž měli na starosti náhradní rekultivace, zpracovávali kůru a organické odpady při výrobě kompostů. Kromě toho podnik provozoval vnitrostátní dopravu, kde zaměstnával dvacet řidičů. „Měli jsme i bytové hospodářství – kolem 40 bytových jednotek,“ vyčíslil. V 80. letech minulého století družstvo zaměstnávalo přes 300 lidí, nyní má asi 45 zaměstnanců.
Kohout připomněl, že současné ZOD Kolinec navázalo na činnost předlistopadového družstva. „Ti, kteří chtěli soukromě hospodařit, si vzali svůj podíl,“ sdělil. Za chybu však považuje, že družstva své podílníky vypláceli přímo finančními prostředky. Ti totiž nabyté peníze většinou nechtěli využít k dalšímu hospodaření a vyvedli je ze zemědělství, čímž ho oslabili, míní Kohout. Podle něj se kolinecké družstvo již s většinou členů vyrovnalo nebo se vyrovnává.
Zůstali u doplňků
Po roce 1990 podle Kohouta již nešlo pokračovat v tak rozsáhlé přidružené výrobě. „Odběratelé často neplatili a zůstalo nám 14 milionů korun pohledávek, přiblížil předseda družstva. Řada činností kvůli rozvoji nových technologií zanikla, jiné se osamostatnily. Družstvo se následně soustředilo na masnou výrobu, produkci vařených jídel a výrobu krmných doplňků. „V republice v každém kraji byl podnik, který zajišťoval výrobu minerálních doplňků. Kolínecké družstvo mělo na starosti Plzeňský kraj,“ zavzpomínal. Certifikát Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského získalo pro výrobu minerálních doplňků pro hlavní kategorie zvířat, jako jsou skot, prasata, drůbež. „Z technologických důvodů nemáme ale možnost dělat směs pro kuřata,“ podotkl. Ačkoliv dříve se věnovali produkci všech doplňků, které měli povolené, nyní vyrábějí pouze směsi pro skot. „Dříve jsme dělali až osm tisíc tun směsí ročně, dnes se je počítáme na stovky tun,“ řekl Kohout. „Problémem je, že postupně nás vytlačují firmy ze zahraničí. Mají totiž větší prostředky na marketingovou podporu,“ doplnil. .
Podnik sázel také na výrobu hotových jídel. V letech 1993 až 1994 zprovoznil jejich výrobnu, těsně sousedící s administrativní budovou družstva. Jen technologie vyšla asi na 7,5 milionu korun, přičemž využil tehdejších půjček od ministerstva zemědělství. „V té době tu byla armáda a počítalo se s tím, že tak bude zajištěn pravidelný odbyt vařených jídel. Pak se posádka zredukovala a kasárna v nedaleké Sušici byla zásobena centrálně. Zbyly nám tak penziony na Šumavě,“ prozradil Kohout s tím, že družstvo zásobovalo hotovými jídly také cestovní kanceláře. „S obchodními řetězci jsme se na prodeji našich jídel nedohodli. Julius Meinl, který tu tehdy působil, požadoval, aby tyto produkty mohly být vystaveny na pultě při pokojové teplotě po dobu tří měsíců. A v tomto případě jsme samozřejmě nemohli zaručit, že se nezkazí,“ poznamenal a vysvětlil, že jde o potraviny, které nejsou konzervované, pouze zavařené. Doba jejich trvanlivosti činí půl roku, ale doporučují se skladovat při teplotě nula až pět stupňů Celsia, krátkodobě i 15 až 20 stupňů. Výhodou je, že uvařené jídlo se balí do skladné, tvrdé krabice, prodejna je tak může dodávat i na dobírku. „Tento systém jsme převzali z Německa.“ Podnik vaří kolem 25 druhů jídel a osm druhů polévek, Jsou to však jídla bez příloh. Připomněl, že i v této produkci měli problém s vymáháním pohledávek. Výrobnu jídel tak koncem minulého roku pronajali soukromé firmě. „Tato výroba se nepodílela výrazně na tržbách, chtěli jsme hlavně, aby lidé měli práci,“shrnul předseda ZOD.
Horší osud však postihl masnou výrobu. Produkovali kompletní sortiment uzenin, jako jsou vuřty, jitrnice a další výrobky, kromě suchých salámů. „Maso jsme nakupovali a naši dodavatelé, jakmile zjistili, že ho dále zpracováváme, začali zdražovat. Po pěti až šesti letech jsme výrobu uzavřeli, protože již se ekonomicky nevyplatila,“ prozradil.
Soustředili se na kuřata Družstvo hospodaří podle LPIS zhruba na 1600 hektarech zemědělské půdy, z toho je 600 hektarů orné. Ponechávají si v nájmu i nevýhodné pozemky. „Vždycky jsem si myslel, že tady nikdo nebude mít o půdu zájem. Ale je tomu naopak, zaznamenáváme hlad po půdě,“ prohlásil předseda družstva, které do roku 1990 obdělávalo přes 2000 hektarů zemědělské půdy.
ZOD Kolinec se zabývá jak rostlinnou, tak živočišnou produkcí. Do počátku 90. let byl největším výkrmcem brojlerů pro klatovskou porážku. „Hodně zemědělských podniků v této oblasti vykrmovalo drůbež, ale bylo to na úrovni do pěti tisíc nebo deseti tisíc kusů. My jsme už v roce 1983 prováděli jednorázový zástav 140 tisíc kusů, sice v několika halách, ale byly to haly kolem 30 až 32 tisíc,“ přiblížil předseda družstva. Postupem doby vybudovali dvě nové velké haly, každou pro 48 tisíc kusů. Měli však přitom problém s místními obyvateli, kteří si stěžovali na zápach a hluk při vyskladňování kuřat.
„Do poloviny devadesátých let byla kuřata velmi výhodnou komoditou. Tenkrát se vydělávaly asi tři koruny za kilogram. Ve druhé polovině 90. let přišly nové technologie, cena výkrmu se zvyšovala a cena na porážce naopak klesala, takže jsem se nevešli do ekonomiky,“ vysvětlil, proč od výkrmu kuřat na rok upustili. Následně se Kolinečtí k této produkci opět vrátili. Když se situace podniku o něco zlepšila, modernizovali technologii. „Dříve se vykrmovalo za 42 až 45 dní, dnes by to mělo být 35 dní. Za tu dobu musí kuře narůst na 1,80 až 1,90 kilogramu,“ dokreslil. Ekonomika výkrmu kuřat vychází v současnosti podle něj jako lepší nula.
Kromě drůbeže zemědělské obchodní družstvo chová také 380 kusů dojného skotu, převážně holštýnského plemene. Užitkovost dojnic přesahuje osm tisíc litrů za laktaci. „Ačkoliv v rámci tohoto plemene nejsme s užitkovosti na předních pozicích, jsme však na špici v okrese. Zvládáme dobře i odchov telat v novém teletníku,“ pochvaloval si. Mléko dodávají do klatovské mlékárny. Přestože snížily náklady, jak nejvíce to šlo, na této komoditě stále prodělávají. Jen veterináři stojí přes milion korun, postěžoval si Kohout. Připomněl, že počátkem 90 let se museli potýkat i s IBR, ale povedlo se jim svůj chov ozdravit.
Obilí pro vlastní potřebu Oblast na úpatí Šumavy, kde se podnik rozkládá, přímo vybízí k ekologickému hospodaření. Proto se rozhodli část zařadit do ekologického režimu. „Měli jsme sice oddělené středisko, ale EU nedovoluje vedle sebe provozovat ekologické a konvenční zemědělství v jednom podniku. Než došlo k oddělení ekologické výroby do samostatné firmy, jeden cyklus jsme absolvovali bez dotací,“ řekl. Nově vzniklá Ekofarma je zařazena do ekologického režimu a zaměstnává dva pracovníky. Chová asi 700 kusů masného skotu, převážně charolais. Stejně jako při převodu dojného stáda na holštýnské plemeno, začínali i u masného skotu v polovině 90. let převodným křížením. Masný skot chovají celoročně venku. Problémy jim způsobuje očkování proti bluetongue. „Zvířata musíme oddělit od stáda, pozměnit výživu a tím ztrácejí na váze,“ vysvětlil. Zástav prodávají do zahraničí. „V oblasti je hodně, zejména drobnějších zemědělců, kteří se zabývali dojným skotem a zcela přešli na chov masného skotu,“ podotkl.Kohout.
Rostlinnou produkci ZOD Kolinec využívá zejména pro vlastní potřeby. Na zhruba 400 hektarech pěstuje obilí, a to pšenici, ječmen a tritikale, které v podhorských podmínkách dosahují výnosu k šesti tunám. Kromě toho 140 až 150 hektarů zaujímá kukuřice. Družstvo dříve mělo také asi 150 hektarů brambor, část výměry pokrýval i len. „Jsou tu lehké půdy, takže trpí přísušky,“ informoval předseda. Většinu obhospodařované půdy pak tvoří trvalé travní poroty. „Když byly vypsány dotace na zatravnění, tak jsme jako jeden z mála podniků tyto porosty poměrně nákladně opravdu založili a nenechali volné plochy pouze zarůst,“ uvedl. Podle svého předsedy Kolinečtí také využívali půjčky ministerstva zemědělství a následně podpory z Programu rozvoje venkova. Od poloviny 90. let dosud investovali přes sto milionů korun. Jen investice do modernizace kravína představovaly kolem 11 milionů korun a přes 40 milionů korun do nových hal na výkrm kuřat. Další finanční prostředky padly na nákup moderní techniky, vyjmenoval předseda družstva ZOD Kolínec František Kohout.
