Zákony dostatečně chrání zvířata

Ochrana zvířat je záležitostí odbornou, nikoli politickou. Současná legislativa stačí k tomu, aby zvířata bylo méžné chránit před špatným zacházením. Ochranu zvířat hospodářských, pokusných, zájmových i volně žijících řeší v první řadě zákon na ochranu zvířat proti týrání a trestní zákoník, dále, a to nepřímo, veterinární zákon, zákon na ochranu přírody i řada dalších zákonů, upozornil mluvčí Státní veterinární správy ČR Josef Duben.

Na tvorbě veterinární i „ochranářské“ legislativy se pochopitelně nejvíce podílejí odborníci, a to jak ze Státní veterinární správy, tak z Ministerstva zemědělství, či Ministerstva životního prostředí, ale i nevládní organizace, a je i prostor pro poslanecké návrhy. Základem pak je příbuzná legislativa EU, tedy nařízení a směrnice.
Čas od času se objeví téma, které veřejností zahýbe, například zda je zvíře věcí, anebo není., uvedl Duben. Zvíře podle něj považuje stávající občanský zákoník za věc. Pokud majitel (chovatel zvířete) svou věcí někomu něco způsobí, nese za to zodpovědnost. Je to podobné, jako když někoho přejede auto, není trestáno auto, ale řidič. Když někoho pokouše pes, opět je pohnán k zodpovědnosti majitel. A je to vhodné i proto, že věc se může dědit, a pochopitelně i prodávat a koupí nabývat. To všechno je možné z důvodu jednoduchého, že zvíře je podle zákona věcí. Je to pes, je to kočka, je to hospodářské zvíře. Chované zvíře není svéprávný jedinec, je v majetku člověka, nicméně ten s ním musí nakládat jako se živým tvorem. A jsme u druhé charakteristiky zvířete. Ve smyslu jeho ochrany a podmínek pro zacházení s ním je zvíře podle zákona na ochranu zvířat proti týrání samozřejmě vnímáno jako tvor schopný pociťovat bolest a utrpení, a proto také požívá zákonné ochrany, kterou si samo svojí podstatou není schopno zajistit, vysvětlil Duben.
Objevují se však iniciativy, které usilují o zákonné konstatování, že zvíře je živý tvor, což však někomu jinému může připadat podobné, jako by někdo chtěl do zákona vtělit větu, že v noci je tma a ve dne světlo, což přece každý dobře ví. I když někdy je hodně pod mrakem a někdy zase v noci hodně svítí měsíc. Podstatné je, že při snížené viditelnosti je potřeba svítit. Podobně se zvířaty je to tak, že při snížené úrovni péče o ně je možné podle zákonů, které platí, dotyčného trapiče či lajdáka postihnout, tvrdí Duben.