Chov prasat je u nás snad nejvíce ohroženým sektorem živočišné výroby. Často se mluví o nižším počtu odchovaných selat na prasnici ve srovnání s některými produkčními zeměmi Evropské unie. Podle reportáže z nizozemského odborného časopisu Boerderij je důležitý při odchovu selat zejména jejich odstav. Redaktor Guus Queisen si povídal o této fázi chovu prasat s farmářem Hubem Timmermansem. Podle něho je základem zdravého chovu prasat dobré odstavení selat. Za základní považuje co nejplynulejší přechod na nový typ stravy. Po mléčné výživě se podle Timmermanse musí střevo prasete přizpůsobit rostlinné stravě, což trvá přibližně deset dní. První dny po odstavení je důležitý především příjem energie a tekutin. Krmivo musí obsahovat snadno zpracovatelnou energii, aby se předešlo přílišnému zatížení trávicího traktu bílkovinami. Těžko stravitelné krmivo nebo přílišné množství bílkovin totiž výrazně zvyšuje riziko průjmů.
Jak Queisen uvádí, je Timmermans přesvědčen, že selata musí dostat příležitost přijímat krmivo co nejdříve. Jakmile jsou dva týdny stará, začne jim proto podávat malé množství prášku na podporu růstu (Babita). Šest dnů před odstavením jim dá do výběhu nádobu s granulemi na podporu odstavu selat. Granule zalije vodou, v níž rozpustí na každých deset litrů 50 gramů směsi elektrolytů. Zlepšuje to chuť a snižuje riziko průjmu. Queisen píše, že první den prasata pouze srkají vodu s rozpuštěným krmivem, pak začnou krmivo také žrát. Farmář dosahuje s levnými granulemi pro krmnou kaši lepších výsledků než s drahými granulemi, které dává selatům suché. Kaši doplněnou pevným odstavovacím krmivem podává až pět dnů po odstavu. Deset dní po odstavu dostávají selata granule, které obsahují vysoký podíl dobře stravitelného lysinu. Výsledkem jsou zdravá selata a nízká spotřeba léků.
Na zvířata působí velmi nepříznivě stres. Proto se farmář snaží stresové situace co nejvíce omezit. Jedním z protistresových opatření je i to, že nechává selata z jednoho vrhu co nejvíce pohromadě. Pokud je to možné, stěhují se z porodny rovnou do výkrmny. Některé kusy přemisťuje do výkrmny, až když dosáhnou hmotnosti třicet kilogramů. Selata, která zůstávají ve známém prostředí déle, se lépe adaptují na změny.
Díky promyšlené změně ustájení a krmiva u právě odstavených selat, i proto, že nedováží zvířata z jiných farem, je, jak tvrdí Queisen, nemocnost selat minimální. Timmermans sice očkuje třítýdenní selata proti mykoplazmě, ale je přesvědčen, že i toto očkování bude časem zbytečné. V minulosti ohrožovaly selata často na streptokoky, nyní se tyto bakterie objevují jen zřídka. Několikrát mělo nějaké sele oteklou nohu nebo střevní potíže. Tyto střevní potíže se podle veterinářů objevují především jako následek stresových situací, jako je odstavení, přemístění do jiné stáje nebo změna krmiva.
Hub Timmermans řídí společně se svým otcem farmu vof Middenheidehof, která je veřejnou obchodní společností. Farma má rostlinnou výrobu a uzavřený chov prasat. Chová asi 100 prasnic a 1800 prasat má ve výkrmu. Počet odstavených selat na prasnici za rok činí v průměru 27,5. Počet vrhů na prasnici za rok je 2,48. Vykrmovaná prasata mají průměrný denní přírůstek 775 gramů a konverze krmiva je 2,58.