Receptem na úspěšné hospodaření je dodržovat agrotechniku na poli a zaměřit se na komodity, kterým se v oblasti daří. Uvedl to Josef Valášek, jednatel společnosti Farma R.V. spol. s.r.o., která hospodaří v Moravském Žižkově a letos obsadila druhé místo v soutěži Zemědělec roku a stala se i krajským vítězem. Firma podle svého jednatele neměla tak problém ani s finančním zdravím, banky ji považovaly za solidního klienta.
Farma R.V. vznikla v roce 1997 z bývalého Zemědělského družstva Moravský Žižkov a společností, které v rámci privatizace postupně vznikaly a zanikaly. „Rozhodli jsme se, že budeme podnikat samostatně a necháme si pouze rostlinnou výrobu. Zatím toho nelitujeme,“ míní jednatel. Připustil, že bývalé zemědělské družstvo provozovalo i živočišnou výrobu, ale vzhledem k dělení podniku ji získal jiný podnikatel a postupně ji předal dál.
Společnost nyní obhospodařuje 726 hektarů orné půdy a pět hektarů vinic. Sady a trvalé kultury opustila. Nosnou plodinou je přitom pšenice ozimá, zaujímá rozlohu asi 320 hektarů. Zajímavou komoditou je podle Valáška dnes i kukuřice na semeno nebo řepka. Tu pěstovali na 90 hektarech a nyní ji naseli na 120 hektarech. Přes 50 hektarů zaujímá slunečnice, určitou plochu i kukuřice na semeno a kolem 30 až 40 hektarů hrách. „Dříve jsme pěstovali i zeleninu, měli jsme tu závlahy, nebylo to špatné, ale nastaly problémy s odbytem. Německá firma, které jsme dodávali, skončila se svojí činností. Jsme v integrované produkci zeleniny, proto dokončíme pětiletý závazek, který o dva roky prodloužíme. Nyní pěstujeme hrášek pro Hamé Babice,“ shrnul s tím, že zajímavou plodinou je i ostropestřec mariánský, o který je v současnosti zájem. „Pěstujeme ho asi na 40 hektarech. Pro nás je to také jedna z dobrých předplodin pro pšenici,“ dodal Valášek s tím, že hospodaří na bývalém Lichtenštejnském statku Prechov. „Většinu majetku jsme vydali v restitucích, teď ho máme v nájmu. Platíme nájem jak za budovy, tak za půdu. Odkoupili jsme jen některé budovy,“ sdělil.
To, že nemají vlastní majetek je naštěstí příliš netíží. „Je výhodou, že když si nyní pořizujeme stroje, tak ručíme stroji,“ podotkl jednatel. Za mírný problém považuje, že sušárna je v majetku zhruba 200 lidí a půda pod ní je také cizí. Dědická řízení jsou přitom nekonečná. „Nejsme schopni to vůbec nějak dát dohromady, abychom část získali a odkoupili půdu. Nájem je ale přiměřený, není až tak přehnaný. S lidmi se dá jednat,“ doplnil.
Vše je o vodě Valášek připomněl, že podnik hospodaří v sušší kukuřičné výrobní oblasti, přičemž jižní část katastru je vátý písek s vystupujícím jílem. Jsme hodně závislí na vodě, srážkách. Závlahy, které tu byly vybudované v letech 1975 až 1980, byly v průběhu privatizace rozkradeny a poničeny. „Díky těmto závlahám se však dosahovalo vynikajících výsledků, a to v zelenině, ovoci i v pícninách,“ podotkl.
Dnes úroda závisí na množství srážek. Přesto nebyla v posledních letech špatná. Výnos řepky jsme měli 3,5 až 4,4 tuny z hektaru. Hrášek vyšel 3,8 tuny z hektaru. Měli jsme 6,4 tuny z hektaru pšenice, což je u nás slušný výsledek. „Vloni jsme seli také později, já vůbec zastávám pozdější termíny setí kvůli virózám a poslední roky tam nebyl problém. Výnos kukuřice představuje kolem 8,5 tuny, kukuřice na osivo dá tři tunu, přičemž u kukuřice na osivo je nejvyšší tržba,“ konstatoval. Také zkoušeli pěstovat mák, ale skončili s ním. „Přece jen voda tady chybí. Byl drobný, přischlý,“ řekl. Také ceny této komodity měly veliké výkyvy.
Součástí hospodářství je i vinice o rozloze pět hektarů. „Máme tam sortiment odrůd, které od nás místní vinaři vykupují. Jde například o Svatovavřinecké, Zweigeltrebe, Rulandské šedé, Savignon a další,“ vyjmenoval. Na vinicích pracují někteří zaměstnanci během vegetačního klidu.
Zaměřují se na služby Významnou roli v hospodaření farmy zaujímají sušárny. Toto středisko bylo vybudované pro JZD Velké Bílovice, které mělo 3500 tisíce hektarů a farma není schopná ho využít pro své potřeby, proto ho nabízejí formou služeb. „Využíváme pro čištění a další úpravu, hrachu, hořčice, pelušky, - největší objem děláme pro zahraniční partnery, což je osivo kukuřice. To je celý náš projekt. Sem se doveze v klasech, tady se usuší, pak se to veze zpátky na finální úpravu,“ podotkl. Sušíme kolem dvou, dvou a půl tisíce tun kukuřice, dodal.
Připomněl, že jedna sušárna je komorová na osivo kukuřice. Má 18 komor, kukuřice se suší na roštech v klasech a každá komora má kapacitu 20 tun, celkem tam projde 360 tun kukuřice na jedno naplnění, suší se od 80 až do 120 hodin. Sušárna byla postavená v roce 1986 až 87 s trojnásobným využitím vzduchu, na starých sušárnách se vzduch využíval pouze dvakrát. Další je kontejnerová sušárna, kde se sušily rodičovské komponenty kukuřičného osiva. Díky zahraničním firmám produkujícím ve velké míře osivo, se na jižní Moravě snížila výměra. „Tady se dělalo 18 tisíc tun osiva na jižní Moravě, teď se dělá kolem 4 až 4,5 tisíce tun, což je asi jedna třetina,“ poznamenal. „Pak sušíme prosa, hořčice, pupalky, třezalky a jiné,“ podotkl. Třetí sušárna je sesypná, má kapacitu 20 tun – dva vagony. Pracuje kontinuálním nebo dávkovým způsobem, tam sušíme kolem 150 až 180 tun denně. Jde o pšenici, řepku, kukuřici, ale třeba i pohanku, sóju.
Připomněl, že mají i biocertifikát. Téměř polovina osiva je v bioprodukci – přes tisíc tun biokukuřice. „To je ale produkt sousední firmy,“ poznamenal. Zkoušeli také GMO, ale s tím skončili, protože to vyžadovalo značná technická omezení. GMO plodiny se totiž při sušení nesmí dostat do kontaktu s běžně pěstovanými. „ Nejsme zásadně proti pěstování GMO. Díky GMO se totiž výrazně uspoří chemikálie na ošetřování,“ doplnil.
Společnost zaměstnává 12 pracovníků, na obsluhu sušárny pak najímá brigádníky. „Přes léto potřebujeme kolem 25 až 30 brigádníků. Produkce osiva kukuřice je velmi náročná,“ podotkl.
Udržet klasickou zemědělskou výrobu
Valášek prozradil, že by uvažoval o vybudování podpůrných systémů jako je bioplynová stanice, ale do toho se zatím nepustili kvůli dnešnímu nejistému období.
Firma by měla směřovat tak, aby udrželi zemědělskou rostlinnou výrobu. Budeme se snažit ušetřit na nákladech. „Podařilo se nám sestavit slušný kolektiv – když zaměstnanec má zájem o práci, tak je to ta největší deviza. My jedeme třeba ode žní nepřetržitý provoz a teprve teď jsme skončili,“ podotkl s tím, že se budou držet klasické produkce, která tady funguje.
Zaměří se výhradně na tržní komodity, které jsou pro ně zajímavé. „Jde zejména o produkci semena kukuřice, ostropestřec, řepku a pšenici. Nepočítáme s velkými změnami,“ dodal jednatel podniku Josef Valášek s tím, že odměnu, kterou získali v soutěži Zemědělec roku využijí pro zlepšení pracovních podmínek lidí. „Je to totiž ocenění celého kolektivu.“
