Zapojte se do veřejné diskuse

Řadu otázek klade zelená kniha vztahující se k propagaci evropských potravin, která v polovině letošního července spustila veřejnou debatu na toto téma. Snahou Evropské komise, která tuto veřejnou debatu vyvolala, je zlepšit prodej evropských potravin jak v členských zemích unie, tak i na trzích třetích zemí stojících mimo ni.

Zelená kniha konstatuje, že současná informační a propagační politika pro zemědělské produkty vznikla v osmdesátých letech uplynulého století. Postupně se rozšířila na většinu zemědělských výrobků a potravinářských produktů z prvního sledu zpracování. Komise dokládá, že tato propagační politika pomohla i při závažných potravinových krizích, zejména spojených s nemocí šílených krav (BSE) či dioxiny, které otřásly důvěrou spotřebitelů v bezpečnost evropských potravin. Jako příklad úspěšné propagace uvádí zelená kniha rozšíření obliby olivového oleje do zemí střední a východní Evropy i rozvoj značek jakosti, jejichž cílem je pomoci spotřebitelům se lépe orientovat v nabídce na trhu. Nicméně zelená kniha ukazuje i některé nedostatky propagační politiky unie. Jde zejména o daleko větší nasměrování na její vnitřní trh. Je tedy nutné rozhodnout, zda se do budoucna nemají opatření více orientovat na spotřebitele ve třetích zemích. Zatím poměrně málo se podporují nadnárodní či víceproduktové programy, které zahrnují více členských zemí nebo se týkají několika výrobků. Je také pravda, že propagační programy nejsou rozloženy rovnoměrně po celé EU. Některé státy, zejména z původní evropské patnáctky, je využívají daleko více než dvanáctka nováčků.
Zaručit vyšší přidanou hodnotu Evropské komisi je zřejmé, že je zapotřebí lépe zhodnotit evropskou agrární produkci a upevnit její postavení na trzích. Je také třeba zdůraznit a podpořit velmi přísné standardy EU v oblasti zdraví. Ekologie a dobrých životních podmínek (welfare) zvířat a také lépe informovat spotřebitele o evropském modelu produkce. Konzumenti by měli dostat rovněž dobré informace o nových výrobcích a bohaté evropské nabídce potravin. Neméně nutné je seznamovat lépe veřejnost se systémy, které zajišťují jakost, a také s výrobky s vysokou přidanou hodnotou.
Otázka č. 1: Jaká by měla být zaměření informační a propagační politiky na podporu zemědělských produktů, aby se dalo lépe čelit novým výzvám místních, evropských a světových trhů a zaručila se co možná nejvyšší evropská přidaná hodnota? V čem by měl spočívat příspěvek této politiky vedle opatření již prováděných jinými subjekty (např. soukromým sektorem)? Podpořit místní a regionální trhy Důležitou součástí vnitřního trhu EU jsou podle komise místní a regionální trhy. Dovolují přímý kontakt výrobce se spotřebitelem, umožňují producentům lépe zhodnotit výsledky své práce, dávají možnost zlepšit příjmy zemědělců, snižují dopravní vzdálenosti a náklady apod. Při posilování místních trhů je podle zelené knihy možné využít i další evropské fondy. Důležitá je spolupráce jednotlivých subjektů. Pro prodej místních produktů je významné zakládání obchodních středisek, místních venkovských obchodů, rozvoj tržnic apod. Důležitou roli by zde mohl hrát například po lepším začlenění do společné zemědělské politiky (SZP) program Leader. Dnes nabízí politika rozvoje venkova některá opatření, která podporují seskupování producentů při informačních a propagačních akcích.
Otázka č. 2: Jaká informační a propagační opatření by měla být zavedena pro rozvoj stabilnějších místních a regionálních trhů? Posílit vazbu Evropanů na zemědělství v unii Zelená kniha zdůrazňuje, že je třeba vysvětlovat spotřebitelům v unii přednosti potravin vyráběných ve společenství, přísné standardy pro jejich bezpečnost, hygienu, ochranu životního prostředí i pohodu hospodářských zvířat. Důležité jsou také informace podporující zdravou výživu, tedy například programy pro vyšší spotřebu ovoce a zeleniny nebo omezení pití alkoholu. Je třeba také evropským spotřebitelům vysvětlit význam chráněného označení původu, chráněného zeměpisného označení či označení zaručená specialita. Důležité je umět reagovat na možné krize důvěry spotřebitelů, jako byly například dioxiny, nemoc šílených krav (BSE) nebo v nedávných dnech krvavý průjem způsobený patogenním kmenem Escherichia coli.
Otázka č. 3: Jaké jsou konkrétní potřeby v oblasti informací a propagace na podporu evropských produktů a jaké by měly být cíle na vnitřním trhu? Podle komise je také třeba vysvětlovat spotřebitelům evropský model zemědělství, SZP i eventuální jednorázové zásahy v době případné krize. Přínosem pro vypracování potřebných opatření je podle zelené knihy výměna osvědčených postupů, která by se měla zavést na celounijní úrovni.
Otázka č. 4: Jaká opatření by bylo třeba vypracovat k dosažení cílů, a optimalizovat tak zásah Evropské unie na vnitřním trhu? Posílit postavení na světovém trhu Zelená kniha konstatuje, že loni vyvezla evropská sedmadvacítka agrární produkci za více než 90 miliard eur, z toho hotové potraviny představovaly 64 procent. Nejvíce se na exportu podílely lihoviny a víno. Ve srovnání s dřívějším obdobím probíhá dnes agrární export s daleko menším množstvím vývozních subvencí. Loni na ně Brusel vydal 385 milionů eur, zatímco v roce 2000 to bylo šest miliard eur. Tento výsledek připisuje zelená kniha zvýšené konkurenceschopnosti evropského zemědělsko-potravinářského komplexu. Pro uplatnění produkce na trzích třetích zemí je však potřebná náležitá propagace.
Otázka č. 5: Jaké jsou konkrétní potřeby v oblasti informací a propagace na podporu evropských produktů a jaké by měly být cíle na vnějším trhu? V období 2007 až 2010 představovaly programy pro vnější trh pouze 29 procent z počtu celkově fungujících a šlo na ně 26 procent veškeré finanční podpory (tj. z Bruselu jen 14 milionů eur za rok). K propagaci se v nich používaly hlavně informační brožurky, účast na veletrzích a profesní kontakty. Sama komise organizuje jednu až dvě propagační akce ve formě návštěv na vysoké úrovni. Účelnější by však pravděpodobně byla jiná opatření například podporující vývozní schopnosti evropských producentů, větší součinnost mezi nimi či programy na pomoc novým subjektům.
Otázka č. 6: Jaká opatření by bylo třeba vypracovat k dosažení cílů a optimalizovat tak zásah Evropské unie na vnějším trhu? Kdo by měl dostat podporu Zatímco dnes propagační programy na potraviny podávají a podporu z Bruselu na ně získávají uskupení producentů či jejich profesní organizace, v případě vína to může být i určitý podnik. Naskýtá se tedy další otázka, zda by se neměl okruh příjemců podpory na propagační programy rozšířit.
Otázka č. 7: Kdo by měl být příjemcem? Měli by se někteří příjemci upřednostňovat? Propojit s ostatními nástroji politiky Podle zelené knihy je třeba uvažovat o propojení mezi informační a propagační politikou na podporu zemědělských produktů a režimem podpory spotřeby mléka a ovoce či zeleniny ve školách, propagací evropského vína ve třetích zemích a dalšími podobnými nástroji.
Otázka č. 8: Je možné za účelem vypracování ambicióznějších a účinnějších strategií přístupu na světové, evropské a místní trhy uvažovat o součinnosti mezi různými informačními a propagačními nástroji, jimiž EU disponuje? Lepší vymezení Otázka č. 9: Jaké by měly být způsobilé zemědělské produkty a potraviny a podle jakých kritérií?
Otázka č. 10: Jaké by měly být propagační prostředky, aby byly důraznější? Je třeba se soustředit na propagaci klíčových sdělení, jako je např. „pět kusů ovoce a zeleniny každý den“ nebo „chuť Evropy“, či na skupinu produktů (např. sýr či víno)? Lepší využití původu a značek Dnes je používání některých značek či označení původu při propagaci omezeno. Zvláštní pravidla má sektor ovoce a zeleniny a víno.
Otázka č. 11: Bylo by vhodné dát více prostoru označení původu produktu a podle jakých kritérií?
Otázka č. 12: Bylo by vhodné využívat značek jako nástroje propagace na vnějším trhu a podle jakých kritérií? Nadnárodní programy Přestože Brusel dnes upřednostňuje nadnárodní programy, do nichž se zapojuje více členských zemí unie nebo které se mají uplatnit ve více státech společenství, využívá tuto možnost jen málo členských států. Navíc tyto programy nebývají úspěšné, protože většinou chybí skutečná strategie či společný cíl. Otázka č. 13: Co brání předkládání a provádění nadnárodních programů? Co by bylo nutné zavést pro povzbuzení těchto programů s výraznějším celoevropským rozměrem? Otázka č. 14: Je nutno vypracovat jiné typy programů a/nebo nástrojů? Realizace opatření i výběr programů by měly být jednoduché. Dnes se navržené programy vybírají nejdříve v daném členském státě, pak v Evropské komisi. Mezi podáním návrhu a souhlasem komise s jeho spolufinancováním proběhne většinou sedm měsíců. Postup by bylo možné zkrátit třeba tím, že by se programy vybíraly jen v členských zemích, které by na propagaci dostaly určitý balík peněz (podobně je tomu u ovoce a zeleniny i vína). Druhou možností je výběr programů jen na celoevropské úrovni. Pak je ale otázka, jakou roli by v tomto případě hrály členské země.
Otázka č. 15: Jak zjednodušit a zlepšit výběr a provádění programů? Kolik peněz Důležitý bude také objem prostředků, které bude Brusel chtít a moci na tento účel použít. Komise dodává, že první odhad rozpočtu bude určen na konci této veřejné konzultace a bude vycházet z posouzení stávající politiky a analýzy dopadu různých možností v budoucnu.
Kam poslat své názory Příspěvky k dané tématice je třeba posílat prostřednictví internetových stránek http://ec.europa.eu/yourvoice do konce letošního září. U příspěvků organizací e třeba uvést, koho zastupují. Očekává, že dostane příspěvky od zemědělců, výrobců potravin, nevládních organizací, zpracovatelského průmyslu, maloobchodníků, distributorů, obchodníků, dovozců, vývozců, spotřebitelů, veřejných organizací a dalších zainteresovaných stran. Plný text zelené knihy je na stránkách Evropské komise (europa.eu) v sekci zemědělství.
Otázka č. 16: Komise vyzývá účastníky veřejné diskuse, aby vznesli jakoukoliv otázku týkající se informační a propagační politiky na podporu zemědělských výrobků, které se tento dokument nedotkl.