Bohatství v rozmanitosti je ústřední heslo nadcházejícího září, které bude letos stejně jako loni měsícem biopotravin. Spotřebitele čeká více než stovka nejrůznějších akcí od ochutnávek až po návštěvy farem či biodožínky.
Důkladnou propagaci má produkce ekologického zemědělství opravdu zapotřebí. Vždyť podle nedávného průzkumu nakupují biopotraviny maximálně tři procenta spotřebitelů a jen asi 20 procent dotázaných znalo jejich logo.
Důrazněji proto ekologicky vyráběné potraviny hodlá do budoucna propagovat i Státní zemědělský intervenční fond. Podle ministra zemědělství Jana Mládka hospodaří dnes ekologicky asi 850 zemědělců na šesti procentech zemědělského půdního fondu. Struktura však není optimální, protože nad ornou půdou výrazně převažují pastviny. Prvovýroba není provázaná s potravinářskou výrobou ani s prodejnami, chybí marketing. Chybí zejména zpracovatelé. Proto naši ekologičtí zemědělci často vyvážejí suroviny, které se k nám pak vracejí v podobě zahraničních biopotravin. Ministr připomněl, že ekologičtí zemědělci dnes dostávají podpory z Horizontálního programu rozvoje venkova. Celkem jde ročně asi o 300 milionů korun. Jak Mládek uvedl, od příštího roku by se měly podpory pro ekologické zemědělství, které půjdou z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD), podstatně zvýšit. Například platba na hektar ekologických sadů a vinic by se měla zvednout na 25 285 Kč. Celkově by příští rok mělo do našeho ekologického zemědělství jít půl miliardy korun. Ekologická produkce je podle Mládka jednou z uliček, která vede z křižovatky, na níž dnes stojí s nadprodukcí zápasící evropské zemědělství.
Obrat na trhu s biopotravinami pravidelně ročně roste o 20 až 30 procent. Loni činil asi 350 milionů korun. Podle Toma Václavíka z firmy Green marketing by měl v roce 2011 dosáhnout hodnoty 1,3 miliardy korun. Jak Václavík konstatoval, loni poklesla poprvé od roku 1995 výměra ekologicky obhospodařované půdy, a to o 8317 ha. Podle Zdeňka Perlingera, předsedy Svazu ekologických zemědělců Pro Bio, převažovaly přirozené příčiny, zejména prodej farmy či její převod na děti. Dalším důvodem byla neúnosná administrativní zátěž a byrokracie. Tu by měla alespoň z části snížit skutečnost, že v ekologickém zemědělství dnes již působí ne jediná, ale tři kontrolní organizace. Konkurence je nutí vyjít zemědělcům vstříc i ve zkrácení délky kontroly a množství související administrativy.
