Zásady reprodukce u masného skotu

Plodnost je nejdůležitější a ekonomicky nejcennější vlastností v chovu skotu pro produkci masa. Tento faktor zahrnuje počet narozených a odchovaných telat na krávu a rok a závisí na věku krávy při prvním otelení, dlouhověkosti krávy, tj. věku při vyřazení, a na reprodukční kapacitě během života, jako jsou oplozovací schopnost a embryonální přežití jedinců. Dalšími ukazateli reprodukce jsou mezidobí krávy a životaschopnost telete.

Ve stádech krav bez TPM je ve většině případů používána přirozená plemenitba, a to formou společného chovu plemenných býků a určitého počtu plemenic ve stanoveném období (Teslík V. a kol., 2000). Tento způsob reprodukce má především výhodu v relativní nenáročnosti.
Mimo přirozenou plemenitbu je vždy druhým nejčastějším způsobem plemenitby inseminace, viz tabulka. Hlavní výhodou je možnost většího genetického pokroku mezi jednotlivými generacemi, a tím zvýšení průměrné růstové schopnosti telat ve stádě. Podle R. Auműllera (2005) je celosvětově ročně provedeno u skotu více než 110 milionů inseminací.
Inseminaci plemenic je možno také kombinovat s přirozenou plemenitbou. Plemenice po 1 – 2 inseminacích se přeřadí do skupiny, kde působí plemeník a zapustí všechny tzv. přebíhalky. Při této kombinaci je možno přiměřeně zvýšit počet plemenic na jednoho býka a dosáhnout příznivého zabřezávání krav (Golda J. a kol., 1995).
V případě přirozené plemenitby se využívají mladí býci na 10 – 15 krav, dvouletí býci na 20 krav a starší býci ve skupině nejvýše na 35 krav. Připouštěcí období trvá 8 – 10 týdnů (Burdych V. a kol., 2004).
Jalovice při prvním zapouštění by měly dosahovat 66 % hmotnosti dospělých krav (Maas, J., 1987). J. Golda a kol. (1995) uvádí, že by se jalovice měly zapouštět při dosažení 60 – 65 % hmotnosti v dospělosti, což u převážné většiny masných plemen skotu činí 380 – 420 kg. Věk při zapuštění jalovic závisí na intenzitě jejich odchovu a je podřízen požadavku sezónnosti telení krav. Při intenzivním odchovu se jalovice zapouští asi ve věku 15 měsíců (věk při prvním otelení dva roky), při extenzivním odchovu se jalovice zapouští zhruba ve věku 27 měsíců (věk při prvním otelení tři roky). J. Maas (1987) navrhuje připouštět jalovice ve 14 až 15 měsících věku a měly by předcházet v telení dospělé krávy o 30 dní.
Zabřezávání krav závisí značnou měrou na jejich výživném stavu. U vyhublých krav je stupeň zabřezávání zřetelně horší. Při zimním období telení se proto doporučuje krátce před zahájením a během zapouštěcího období zlepšit zásobování krav energií přikrmováním jadrných krmiv (asi 1 kg na krávu a den). V dobře vedených chovech je možné od 100 zapouštěných krav (včetně zařazených prvotelek) očekávat 95 otelených a 90 odchovaných telat. Zásadně mají být do nového produkčního roku převáděny jen březí krávy a jalovice (Golda J. a kol., 1995).
Samičí plodnost spočívá ve schopnosti krávy zabřeznout a na životaschopnosti embrya. Pro selekci samičích jedinců přichází v úvahu tyto vlastnosti:
– doba od první až do poslední inseminace,
– inseminační index (počet inseminací až do doby zabřeznutí),
– podíl nepřeběhlých plemenic za jednotlivé inseminace (Non return test, NR),
– reprodukční frekvence – je charakteristická časovým odstupem, ve kterém mohou být produkováni potomci. Měřítkem této vlastnosti je mezidobí, tj. skutečný časový odstup mezi jednotlivými oteleními anebo obecně produkční interval. Tato vlastnost je jak druhově, tak i individuálně specifická a je závislá na těchto faktorech: pohlavní cyklus, doba březosti, stání na sucho (Jakubec V. a kol., 1998).
Od plemenného býka je požadována optimální plodnost. V podstatě má být schopen zapustit a oplodnit velký počet krav. Samčí plodnost obsahuje oplozovací schopnost býka a část životaschopnosti embrya. Důležitá je raná pohlavní dospělost, která zaručuje krátký generační interval, jenž je jedním z důležitých faktorů selekčního pokroku (Jakubec V. a kol., 1998).
Při použití několika býků ve stádě je důležité býky před připouštěcí sezónou umístit do samostatného oddělení, kde si mezi sebou určí dominantního býka. Býci takto nepřipravení se minimálně deset dnů zaobírají vlastními souboji a ne připouštěním krav. Býk si ve stádě vytvoří svojí skupinu krav (Hranka J., 2007).
Podle J. Přibyla (1997) je vhodné používat nejlepší plemeníky po co nejkratší dobu zařazení do plemenitby, velmi intenzivně je využívat a co nejrychleji je vyměňovat za mladší. Jako pomocný ukazatel může sloužit horní věková hranice býků přípustná pro inseminaci. U býků pro užitkové křížení na masnou užitkovost by tento věk neměl přesáhnout u mladých zvířat 17 – 18 měsíců a 4 – 4,5 roku u prověřených jedinců.

Faktory ovlivňující reprodukci

Na reprodukci krav bez TPM působí řada faktorů, mezi něž patří především chovatel, mikroklima a výživa. Obecně extrémy ve výživě jsou na škodu dlouhodobé produkci a dieta s nízkým kalorickým příjmem je považována za nejméně  vhodnou. Další, co je považováno v managementu reprodukce za podstatné, jsou faktory prostředí jako světlo, teplota, sociální kontakty, plyny a toxiny (Dziuk P. J., Bellows R. A., 1983).
Důležitým faktorem ve vztahu k bezproblémovému telení a dobrému výživnému stavu je hodnocení tělesné kondice. V ČR je kondice hodnocena pětibodovou stupnicí v rozsahu 1 (vyhublé) až 5 (extrémě tučné), jak uvádí například F. Louda a kol. (2008). V zahraničí je kondice odhadována dokonce v devítibodové stupnici, například v práci D. B. Herda a L. R. Sprota (1998). Při obou možnostech hodnocení plyne jasný závěr: Krávy s podprůměrnou kondicí při otelení budou mít v průběhu dalšího reprodukčního cyklu horší parametry reprodukce oproti kravám s průměrnou kondicí při otelení. J. Maas (1987) navrhuje jako ideální skóre při telení v rozmezí 5 až 7.
Podle tuzemských výsledků kontroly užitkovosti se počet živě narozených telat na 100 krav snížil z 91,9 v roce 2001 na 79,2 v roce 2005. V roce 2005 existovala značná variabilita mezi plemeny (102,2 až 64,5 telete na 100 krav). Počet živě narozených telat je snižován jejich ztrátami před narozením nebo při porodu. Podíl mrtvě narozených telat, zmetání krav a celkové ztráty telat za rok 2005 (6,2; 0,2 a 6,7 %) jsou srovnatelné s výsledky vykazovanými např. v Německu. Značné kolísání mezi plemeny (mrtvě narozená telata 1,4 až 12,4 %, zmetání 0 až 2,7 %, ztráty celkem 3,1 až 13,5 %) poukazují na možnost zvýšení počtu odchovaných telat na 100 krav (Kvapilík J. a kol., 2007).
Parametry reprodukce za kontrolní rok 2007 u masného skotu jsou uvedeny v tabulce. Zde jsou potom viditelné diference mezi rustikálnějšími a intenzivnějšími plemeny hlavně z hlediska zastoupení přirozené plemenitby a inseminace. V této tabulce jsou uvedeny průměrné hodnoty vždy v rámci celého plemene (všechny oddíly plemenné knihy).

Sezónní telení

U krav bez TPM je žádoucí uplatňovat sezónní telení, aby se jednotlivé pracovní operace soustředily do určitého období, a tím se snížila potřeba práce na ošetřování jedné krávy (Golda J. a kol., 1995).  Správná volba období telení je velmi důležitá, neboť byl potvrzen vliv meteorologických faktorů na mortalitu telat, zejména chladného vlhkého a větrného počasí (Teslík V. a kol., 2000). Období telení krav ve stádě má být co nejkratší a nemá trvat déle než deset týdnů. Krávy, které se otelí o více než dva měsíce později, nežli je hlavní období telení, je potřebné ze stáda vyřadit. Delší období telení může mít za následek prodloužení neklidu ve stádě, zaostávání nejmladších telat v růstu (v důsledku jejich vytlačování při sání staršími telaty) a nevyrovnanost hmotnosti telat při jejich odstavu (Golda J. a kol., 1995). Podle J. Hranky (2007) je ideální období telení zhruba od 20. listopadu do 10. dubna, což odpovídá šesti měsícům. Nejlepší je ovšem telit v lednu až březnu.
Zimní telení je soustředěno na období prosinec až leden, výjimečně únor. Výhodou zimního telení je, že spadá do období, kdy je málo práce; vysokou spotřebu mléka 3 – 5měsíčních telat pokrývá kráva levnou pastvou; je malý požadavek na stájové místo, protože odstavená telata jsou po pastevním období prodána a je vysoká živá hmotnost telat při odstavu (Burdych V. a kol., 2004).
Letní telení spadá do období května a června. Výhody letního telení jsou následující: úhyny telat jsou nízké v důsledku lepší hygieny při porodu na pastvině; jsou malé požadavky na kvalitu a množství krmiva pro zimní období. Nevýhodou je, že po dlouhé zimě je organismus matky vyčerpaný a tele má menší životaschopnost. Dále je při porodu na pastvě omezena možnost kontroly nebo asistence, která je podle statistiky nutná v 10 až 20 % případů a v neposlední řadě je nespornou nevýhodou, že většinou nelze tele po porodu ošetřit (Burdych V. a kol., 2004).
Podzimní telení je doplňková varianta ve velkých chovech, které potřebují dvě období telení, aby mohly stále zásobovat trh odstavenými nebo vykrmenými zvířaty (Burdych V. a kol., 2004).
J. Seidenglanz a kol. (1994) udávají, že zimní a letní termíny telení jsou preferovány zejména v podnicích s vysokou intenzitou zimního krmení. Ale v horských podmínkách, kde dlouhé zimní krmení chov prodražuje, je časné jarní telení efektivnější.
Chovatelé se snaží o co nejvyšší efektivnost produkce masa, a proto se snaží využívat plemenice po co nejdelší produkční dobu. J. Kvaplík (2007) počítá s produkční dobou plemenic v rozmezí pěti až šesti roků a s nárůstem produkčního věku se ředí náklady na její odchov.
Práce vznikla za podpory výzkumného záměru MSMT 6046070901.
Literatura je dostupná u autorů.

Klíčové informace

- Finálním produktem chovu krav bez tržní produkce mléka je odstavené tele ve věku asi 7 až 9 měsíců. 
- Cílem chovatelů této kategorie zvířat proto musí být odchov jednoho telete od každé krávy za rok. 
- Z tohoto hlediska je třeba plodnost krav bez tržní produkce mléka považovat za jeden z hlavních faktorů ovlivňujících ekonomické výsledky tohoto způsobu chovu.

Ing. Jaromír Ducháček
Ing. Jan Beran
Česká zemědělská univerzita v Praze
Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních produktů
Katedra speciální zootechniky