Z celkem sedmnácti opatření, které předložila minulý týden na doporučení své ekonomické rady vláda poslanecké sněmovně se pouze jeden týká přímo zemědělství a z dalších šesti mohou zemědělské podniky tak či onak do jisté míry profitovat.
I když resort v současné době čelí velkým problémům, jejichž řešení zatím není na dosah, je třeba přiznat, že vláda, poslanci ani samotné ministerstvo zemědělce na pospas krizi nenechali. Celkem jednoduché počty ukazují, že finanční situace tohoto odvětví jako celku je díky společné zemědělské politice Evropské unie i díky přístupu státu ve srovnání s některými jinými oblastmi české ekonomiky relativně příznivá. Nemluvím samozřejmě o producentech mléka nebo o chovatelích prasat, které potápějí kriticky nízké výkupní ceny. Obchodním organizacím navíc dnes nahrává nižší kurs koruny a možná, alespoň podle posledních údajů z plodinové burzy, se pomalu začnou směrem vzhůru hýbat i ceny obilí. Co se však skutečně bude dít v následujících měsících na trzích jednotlivých komodit a nejen na nich, dnes neví určitě nikdo.
Jedno je však jisté, totiž že na současné, z pohledu některých dříve lukrativních průmyslových odvětví, spíše pozitivní situaci našeho zemědělství mají lví podíl také nevládní agrární organizace. Především díky jejich soustavnému tlaku například souhlasil stát s plným dorovnáním přímých plateb či s doplněním prostředků Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, který tak mohl rozšířit svoji činnost. To vše se podařilo i přes často nesmiřitelné názorové rozpory mezi jejich lídry, které na rozdíl od dosažených výsledků většinu zemědělců nezajímají. Nedělám si iluze, že současná krize sjednotí naše agrární organizace, ale je dobře, že je zatím neochromila.