K plošnému přimíchávání biopaliv do motorové nafty a benzínu bez jakékoliv podpory se přiklonila v uplynulém týdnu Poslanecká sněmovna. Do konce roku je však třeba dořešit řadu dalších věcí.
Poslanci svým rozhodnutím podpořili návrh ministryně zemědělství Mileny Vicenové. Zatímco plošné přimíchávání biopaliv bude u nás bez jakékoliv podpory, čistá biopaliva budou podle schváleného návrhu poslance Martina Bursíka osvobozena od spotřební daně. "Díky tomu, že plošné přimíchávání biopaliv bude bez podpor, není nutné tento způsob jejich uplatnění konzultovat s Evropskou unií," podotkla tisková mluvčí ministerstva zemědělství Táňa Králová s tím, že o schválení osvobození čistých biopaliv od spotřební daně bude muset Česká republika žádat Brusel. Sněmovna zároveň podle Králové uložila vládě připravit víceletý program na podporu biopaliv a získat pro něj souhlas v Bruselu. Pověřila dále vládu, aby urychleně řešila otázky pěstování energetických plodin s důrazem na pomoc pěstitelům.
"Pokud se bude přimíchávat plošně, nemáme k tomuto řešení námitek," uvedla mluvčí a. s. Setuza Marie Logrová. "To, že jsme nebyli schopni uhlídat korupční skandál, není důvodem, abychom nastavili jiné podmínky," poznamenal na workshopu o biopalivech Oldřich Reinbergr, generální ředitel společnosti Cukrovary TTD. Poukázal na to, že státy kolem nás zvýhodňují biopaliva vratkou nebo osvobozením od spotřební daně. Některé, jak uvedl, i dotovaly výstavbu lihovarů. Náměstek ministryně zemědělství Tomáš Doucha připomněl, že původní představa vlády o podpoře biopaliv jen z českých surovin a tuzemského původu v Bruselu neprošla. Podpora by se tedy musela týkat všech biopaliv na našem trhu.
Zatímco v ekonomické otázce biopaliv je jasno, zbývá do rozjezdu jejich plošného přimíchávání dořešit ještě spoustu technických a legislativních záležitostí. Na některé z nich upozornil Miloš Podrazil, generální ředitel České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu. "Technické problémy se řeší ve spolupráci s Vysokou školou chemicko technologickou. Jde zejména o stabilitu lihobenzínových směsí, vliv vody a etanolu na parametry, které má benzín splňovat podle evropské normy." Je třeba konzultovat i s automobilovými firmami. Například Škoda auto již nyní vyrábí vozidla na pohonné hmoty s až 85procentním obsahem bioetanolu. Ten se používá ve třeba ve Švédsku. Jak Podrazil dále uvedl, existují i obavy, že směs benzínu s lihem by mohla uvolňovat nečistoty. Odborníci se mají strach i z vody, která by se mohla do směsí dostat. Podrazil proto požaduje, aby dodávané biosložky byly v kvalitě předepsané evropskými normami. Pro závislost objemu etanolu na teplotě bude také nutné stanovit standardní podmínky pro jeho předávání.
Podrazil se obává konkurence z okolních zemí, zejména Rakouska, Polska a Slovenska, které podporují biopaliva. Odstranit by ji podle něj mohla vratka spotřební daně, která by se odvíjela od aktuálních cen čisté biosložky i fosilního paliva. "Čtyřicet procent pohonných hmot se k nám dováží právě z těchto zemí a dovozci budou využívat podporu, kterou mají na svém trhu, a sem budou moci vozit levnější zboží, než bude naše," argumentoval. Podrazil také upozornil na potřebu zjednodušit legislativu. Dnes u nás řeší biopaliva asi 20 nařízení, zákonů a vyhlášek. Podle něj by postačila pouze novela zákona o ovzduší nebo o pohonných hmotách. Před plošným přimícháváním by dal Podrazil přednost jen podílu z celkového objemu paliva. Obává se totiž možných problémů v sítích některých dodavatelů pohonných hmot. Motorová paliva skladovaná ve státních hmotných rezervách musí, jak upozornil, být čistá bez příměsí biopaliv. Otázkou také podle něj zůstává, zda na počátku příštího roku bude dostatek biosložek pro plošné přimíchávání.
Cenu bioetanolu zvyšuje možná zbytečně vysoký stupeň rafinace. Podle Karla Melzocha z Vysoké školy chemickotechnologické je z hlediska palivového využití rozhodující obsah vody a jen některých doprovodných látek, například kyselin.
Doucha připomněl, že odborníci dnes mluví již o obnovitelných palivech tří generací. My se zatím zabýváme jen palivy první generace vázanými na zemědělskou výrobu, tedy metylesterem řepkového oleje a bioetanolem. Paliva druhé generace bude již možné vyrobit levněji z odpadních surovin a paliva třetí generace již nebudou mít se zemědělstvím nic společného.
Zavádění biopaliv má snížit závislost na fosilních zdrojích, omezit emise skleníkových plynů a zajistit odbyt pro zemědělskou výrobu. Rozhodující přitom není jen ekonomická, ale i energetická bilance výroby daného biopaliva tak, aby se v konečném důsledku na něj nevydalo více energie z fosilních zdrojů, než kolik jí samo dodá. Proto třeba je výhodnější surovinou cukrovka, z jejíž jedné tuny se energeticky méně náročný postupem vyrobí třikrát více bioetanolu než z tuny obilí.
