Chov prasat a produkce vepřového masa se dostávají do další fáze vývoje. Podle všeho byla překonána předchozí industriální etapa, která započala v 60. letech minulého století. Ta znamenala obrovský růst produkce nejenom v důsledku jejího přenesení do podmínek vysoké koncentrace zvířat na farmě. Nastupující nová etapa se již nesoustřeďuje na samotné průmyslové pojetí chovu, ale na profesionalismus.
Profesionalismus vyžaduje plné soustředění všech, kteří se na produkci podílejí, zejména však úzkou spolupráci chovatele s veterinárním lékařem v roli zdravotního poradce.
Měli bychom proto nový vývoj brát v úvahu, pokud chceme pokračovat v chovu prasat a produkci vepřového masa i v budoucnu. Musíme si být vědomi toho, že pravidla, která jsme si dříve určili pro zajištění produkce a zdraví stád na farmách, je nutno neustále upravovat a zlepšovat s ohledem na nové poznatky v oboru, ale i globalizaci produkce prasat.
Virus PRRS a PCV-2
Víme dobře, že v uplynulém desetiletí některé nové virové infekce (PRRS – reprodukční a respirační syndrom prasat, cirkovirové chřadnutí selat) ukázaly na řadu chyb, které byly součástí předchozího managementu produkce prasat, ale i technologií používaných pro ustájení prasat. Zdá se, že budeme muset pochopit i taková technická opatření, jakým je například filtrace vzduchu přiváděného do stájí s prasaty za účelem zachycení prasečích patogenů ve formě virových částic či bakteriálních buněk.
Zkušenosti získané z USA ukazují, že tento systém může zabránit devastaci chovu prasat, ke které dochází v důsledku infekce virem PRRS po přenosu vzduchem z jiného PRRS pozitivního chovu až do vzdálenosti 9 km.
Praktické poznatky svědčí o tom, že tento systém je finančně výhodný ve srovnání s náklady vynaloženými na udržení populace prasat již infikované virem PRRS. Je důležité si uvědomit, že zmíněný způsob představuje jednu z možností dosažení ochrany chovu na úrovni regionu, v kterém nejsou všechny chovy prosté PRRS. Máme tedy o čem přemýšlet již nyní při rekonstrukcích našich stájí v souvislosti s ozdravováním chovů od PRRS.
Také druhý virus, kterým byl prasečí cirkovirus 2 (PCV-2), vyvolal mimořádně intenzivní vlnu onemocnění u odstavených selat v letech 2003 až 2005 a poukázal na mnohá slabá místa v produkci a v prevenci onemocnění. Bylo to zejména na farmách, kde docházelo k trvalému překračování kapacit stájí odchoven z hlediska zástavu a tím i zvyšování tak zvaného infekčního tlaku.
Na rozdíl od viru PRRS však jednotlivá prasata ani jejich populaci na farmě tohoto viru (PCV-2) asi nikdy nezbavíme. Proto této velmi komplikované situaci musíme přizpůsobit management chovu prasat a zdraví stáda.
Programy ozdravování
Podíváme-li se v této souvislosti na vývoj v zemích EU, které dosáhly až dosud nejlepších parametrů v produkci prasat, zjistíme, že se jedná o země, kde byly prosazovány programy ozdravování chovů nejenom od nebezpečných nákaz, ale především od ekonomicky významných infekčních onemocnění, jako jsou dyzenterie prasat a aktinobacilová pleuropneumonie.
Například v Dánsku dokázali chovatelé ve spolupráci s jejich veterinárními lékaři průběžně přehodnocovat a vylepšovat používané metody prevence infekčních onemocnění, vzhledem k řadě předchozích nedostatků.
I když dánská strategie neměla takové parametry jako například ve Švýcarsku, kde proběhla eradikace ekonomicky významných infekcí prasat na celostátní úrovni, ukázalo se, že stačila k dosažení vytčených cílů na úrovni většiny farem. Jisté je, že vysoká úroveň zdraví v mnoha stádech zvýšila nejen reputaci dánských farmářů, ale i jejich možnosti při prodeji prasat a produktů na evropském i celosvětovém trhu. Přes dosažené výsledky si ale jsou stále vědomi určitých rezerv v ochraně stád před infekcí.
Velmi zajímavá se v této souvislosti jeví současná aktivita zkušených nizozemských a dánských farmářů ve východním Německu, kde využívají původních lokalit velkokapacitních chovů k produkci prasat na úrovni chovů prostých specifických patogenů. Podle posledních informací právě v této oblasti dochází ke zvyšování počtu prasnic i prasat ve výkrmu s velmi vysokými parametry produkce.
Jak víme, infekce prasat nemají negativní dopad pouze na ekonomiku. Jsou předmětem pozornosti a zvýšených nároků na úroveň hygieny. Někteří původci představují na farmě riziko zátěže prostředí na dlouhou dobu, či dokonce riziko pro potravní řetězec. Farmy se záchytem salmonel přímo z prasat či s prokázaným výskytem salmonel v prostředí jsou příkladem problému, jehož řešení je velmi obtížné i časově náročné, jak ukazují některé zkušenosti z Dánska. Některé farmy se nemohou ani po více než deseti letech zbavit výskytu salmonel, zejména sérovaru Salmonella Typhimurium.
Hygiena a související faktory
Uvažujeme-li o hygienických podmínkách pro chov prasat, pravděpodobně nejdůležitější je lokalita, ve které se farma nachází. Víme dobře, že ne všechny farmy jsou v optimálních místech, která vylučují negativní působení faktorů významných pro hygienu a biosekuritu. Některé lokality farem leží přímo u silnic, rybníků nebo v blízkosti jiného chovu.
Druhým faktorem, který zásadně souvisí s úrovní hygieny a biosekurity chovu, je pohyb prasat oběma směry. Pokud má farma z hlediska toku prasat charakter sběrného tábora, kam se uchylují prasata z nejrůznějších míst (od nás, ale rovněž ze zahraničí), je velmi těžké udržet hygienu a biosekuritu na úrovni zaručující maximální produkci. To platí i při naskladňování výkrmových farem prasaty pocházejícími z různých zdrojů v Dánsku.
I v této situaci existuje možnost importu prasat vylučujících salmonely bez klinických příznaků onemocnění. Takto importované salmonely se dostávají do prostředí farmy, kde následně může dojít k infekci dalších kategorií zvířat. Pokud nedojde včas k zásadním hygienickým opatřením směřujícím k eradikaci původce, může být výskyt salmonel v organismu prasat zaznamenán i při jejich porážce.
Třetím faktorem velmi důležitým pro udržení vysoké úrovně hygieny a biosekurity je pohyb lidí a dopravních prostředků. Vycházíme-li z toho, že jsme v etapě profesionalizace činnosti, měl by být vstup lidí umožněn pouze několika zaměstnancům farmy (tj. ošetřovatelům a zootechnikům) za jasně vymezených pravidel.
Ostatní osoby by měly být na farmu vpuštěny jen v nezbytných případech po předem stanovené lhůtě, která uplynula od kontaktu s jinými prasaty či od návštěvy jiné farmy. Tyto osoby se musí podrobit hygienickým požadavkům stanoveným pro vstup, bez ohledu na jejich postavení.
Také všechny dopravní prostředky přijíždějící k farmě by měly být pod podobnou kontrolou. V současnosti je běžné, že transporty chovných zvířat se uskutečňují v prostorách kamionů vybavených antimikrobiálními vzduchovými filtry, které brání přenosu infekci během transportu.
Takový přenos nelze vyloučit například během bezpečnostních zastávek kamionů na parkovištích dálnic nebo při ztrátě orientace řidičů kamionů a návštěvě jiné farmy.
Také všechny další služby zajišťující dovoz či odvoz materiálů jsou zatíženy různými stupni rizik. V tomto směru je určitě nejzávažnější nakládka zvířat uhynulých na farmě zajišťovaná svozovými linkami služeb. Pro eliminaci rizik se na farmě s vysokou úrovní hygieny v zahraničí, ale už i u nás používají k likvidaci kadáverů spalovací pece instalované uvnitř čistého provozu. Toto řešení budeme muset přijmout jako základní východisko, pokud budeme chtít dále zlepšovat úroveň ochrany chovů u nás.
Hygiena stájového prostředí
Dalším faktorem, který je velmi významný, je úroveň hygieny stájového prostředí. Nejde až tolik o úzkostlivé dodržování čistoty personálem, pokud se v chovu užívá bariérový systém s černobílým provozem a tok prasat z jednoho zdroje. Uvnitř uzavřené farmy se totiž pracuje s omezeným počtem možných původců onemocnění, na rozdíl od farem bez bariéry. Přesto během jednoho turnusu dochází trvale k růstu počtu mikrobů v prostředí trvalým vylučováním z těl zvířat. Jde zejména o bakterie, které využívají jejich schopnosti tvořit biofilm na povrchu použité stájové technologie bez ohledu na kvalitu (kov, plast, beton), ale i schopnost přežívat v podobě spor mimo organismus prasete.
Ukončením turnusu v daném prostoru se vytváří předpoklad ke snížení bakteriální i virové zátěže. Následuje sanitace v podobě mytí povrchů a aplikace dezinfekčních prostředků podle nároků v daném prostředí a chovu.
Poněkud jiná situace je na farmě, kde se v populaci prasat vyskytují původci ekonomicky významných infekcí. Tam nesmíme zapomínat, že patogenní bakterie jsou přítomny v těle některých zvířat třeba i vakcinovaných a přeléčených a že jejich návrat do prostředí stáje je jen otázkou času. Nesprávným managementem toku prasat, jako je míchání zvířat mimo turnusy, nebo dochováváním infikovaných nerostů se udržuje vysoká pravděpodobnost přenosu původců přímo anebo nepřímo z prostředí. Máme-li tedy definitivně odstranit některé patogeny z takového chovu, musíme ukončit chov infikované populace a provést repopulaci stáda zvířaty prostými určitých patogenů.
Takovým příkladem, se kterým jsme si v nedávné minulosti hrubě neporadili v našich podmínkách, je dyzenterie prasat. Její původce B. hyodysenteriae zůstává v organismu prasat i po proběhlém onemocnění, ale také v prostředí stájí pod rošty a kanalizaci. Tyto prostory s výkaly jsou místem výskytu i dalších původců střevních infekcí (salmonely, Clostridium perfringens, Lawsonia intracelullaris), kteří zde přežívají různě dlouhou dobu v závislosti na nedostatcích v režimu sanitace.
Na druhé straně bychom neměli také zapomínat, že ke snižování zátěže prostředí stájí původci infekčních průjmů přispívá také okyselování krmiv pomocí acidifikátorů. V souvislosti s úrovní hygieny v kotcích je dobré také připomenout možnost výskytu původců průjmových onemocnění v krmítku nebo korytě. Při akutním průjmovém onemocnění prasat způsobeném patogenními kmeny, například Escherichia coli, dochází ke kontaminaci krmítek a koryt vysokou dávkou původce přítomnou ve výkalech. V případě mokrého krmení můžeme očekávat rychlé pomnožování bakterií přímo v korytě, což vytváří mimořádně silnou infekční dávku pro každé prase, které takové krmivo i v menším měřítku pozře. Při průjmovém onemocnění totiž dochází ke snížení příjmu krmiva, které zůstává v určitém objemu ve žlabech. Pokud není takové krmivo včas odstraněno, můžeme očekávat hromadný výskyt průjmového onemocnění v kotci podle délky inkubační doby daného onemocnění. Pokud je však tekuté krmivo správně okyselováno, mělo by zabránit množení bakteriálních původců infekcí. Je jen otázkou, zda acidifikátory použité pro okyselení byly aplikovány v účinné koncentraci, nebo nikoliv.
Hmyz, hlodavci a jiná zvířata
O úrovni hygieny v chovu často svědčí i přítomnost nebo nepřítomnost hmyzu. Ignorování výskytu velkého počtu much na porodnách, ale i ve výkrmech se nemusí vyplatit s ohledem na množství nových poznatků o možnostech přenosu některých virů (PRRS), ale i bakterií (E. coli) na těle hmyzu. Za velmi spolehlivého nosiče patogenních bakterií vyvolávajících průjmové onemocnění prasat se považují kromě much také švábi, jak ukazují studie z Anglie. Absence dezinsekčního programu tak obecně přispívá k udržení, ale i dalšímu šíření mikrobiálních původců v chovu.
Přítomnost hlodavců byla dříve velmi často dávána do souvislosti s jejich rolí rezervoárů patogenních leptospir. Myš domácí a potkan mohou být kromě toho hostiteli salmonel, ale i dalších původců (Brachyspira hyodysenteriae nebo Lawsonia intracellularis). Proto musí být nezbytnou součástí programu udržení vysoké úrovně hygieny na farmě i deratizace zajišťovaná profesionály, raději než pouze chovatelem.
I po několika letech mi utkvěl v paměti chov, v němž potkani ve velkém množství běhali mezi nástrahami. Proto nebylo v takových podmínkách překvapivé, že došlo k rozšíření dyzenterie prasat na všechny kategorie zvířat od prasnic až po finální výkrm. Majitel a současně vedoucí farmy naprosto nerespektoval požadavky na hygienu a usiloval o řešení problému pomocí antibiotik, což se nezdařilo, stejně jako zachránit farmu.
Na farmě s prasaty by neměla být jiná domácí zvířata . Jsou tam však často především kočky, psi, ale i ptáci (krůty, perličky, ale i pávi), tedy zvířata schopná překonávat oplocení kolem farmy. Přítomnost ovcí spásajících trávníky kolem budov v areálu je rovněž riziková s ohledem na možné vylučování původce červenky prasat.
Vliv použité technologie
Máme k dispozici stále více informací o souvislostech mezi nevhodnou technologií a zdravotními problémy u různých kategorií prasat. Takové poznatky se získávají zejména v chovech s vysokou úrovní zdraví a produkce, protože se tam neprojevují ztráty způsobené ekonomicky významnými chorobami.
Použitá technologie nemusí být vždy úplně zřejmou příčinou vzniklých zdravotních problémů. Chovatelé si velmi často vzniklou situaci neuvědomí, protože se s něčím takovým před tím nesetkali. Mohou to být zdánlivě zanedbatelné nedostatky menšího významu, které se projeví nejprve omezením pohody zvířat v podobě četných poranění.
Nejčastější a nejvíce zřetelné jsou případy pozorované po naskladnění prasnic do nově instalované technologie porodních kotců. Povrchy nebo profily roštů nejsou kvalitně opracované tak, aby zaručily bezpečné užívání prasnicemi a selaty. V krátké době obvykle dojde k tomu, že chovatel zaznamená výskyt odřenin kůže na nohách prasnic nebo selat (nebo obou kategorií) podle toho, o který z typů použitých roštů se jedná.
Musíme si uvědomit, že dospělé prase nemá hroší kůži. Naopak má přibližně stejně silnou kůži jako my, lidé. Novorozené a sající sele má kůži jemnou jako dítě, tedy velmi citlivou, a proto k jejímu poranění dochází velmi snadno.
Tento problém by nebyl tak významný, pokud by došlo jen k povrchovým odřeninám. Tím, že selata při sání mnohokrát, stejně jako prasnice v kleci, během dne namáhají stále stejné plochy kůže, kryjící především kosti kloubů, dochází k dalšímu sumarizujícímu působení faktorů souvisejících s nekvalitními povrchy.
Stupeň poškození kůže se postupně zhoršuje a má po několika dnech charakter otlaků a někdy i ran, pokud je hrana ostrá. Tato poranění o různě velké ploše se okamžitě infikují bakteriemi pocházejícími především z prasete (kůže) a prostředí kotce. V tomto případě je sice na místě dezinfekce poškozené kůže a ran jako prevence, ale s ohledem na trvalou hrozbu kontaminace ran, které na rozdíl od člověka nejsou kryté obvazem, nelze zabránit dalšímu nepříznivému vývoji.
S rozvojem infekce dochází k zánětu, který je bolestivý a omezuje pohyblivost zvířete – pokud je na končetině. Obraz onemocnění je zřejmý především v podobě poruch chůze, různého stupně ochromení končetin a někdy i horečky.
Takto „nepřátelský“ rošt můžeme dát přímo do souvislosti s výskytem zánětů kloubů selat a prasnic, které vedou k vyššímu procentu vyřazování zvířat. Obhajoba dodavatelů technologie, že vlastně o nic nejde, protože technologie se používáním otupí, má stejnou hodnotu, jako když člověk používá holicí strojek (s nímž si vždy pořeže kůži) a výrobce mu sdělí, že je třeba počkat, až se ostří žiletky otupí.
Poruchy zdraví související s nedostatky technologie jsou časté a vyplývají z neprofesionálního přístupu dodavatelů.
Chovatel by se proto s takovým stavem neměl smiřovat v zájmu udržení vysoké úrovně welfare, zdraví a produkce. Měl by ve spolupráci s veterinárním lékařem negativní vlivy monitorovat pravidelně a ze získaných podkladů vyvodit závěry pro jednání s dodavatelem. Měli bychom vycházet z toho, že technologie má být naprosto bezpečná pro zvířata, která jsou na ní závislá svou existencí a kvalitou života na farmě.
Problémem technologie nejsou jen podlahy, ale také konstrukce klecí a jejich prvky: ty často způsobují otlaky a později záněty v podobě vředů na hřbetě nebo bocích prasnic, kde následně dochází ke vzniku místních zánětů různé povahy.
Klíčové informace
– Udržení vysoké úrovně zdraví na farmě prasat s velkou produkcí vyžaduje péči skutečných profesionálů, schopných reagovat na situaci a předvídat vývoj.
– Každý člen týmu ponese odpovědnost za svěřený úsek a bude schopen komunikace a diskuse v zájmu udržení i zlepšení systému.
– Něco takového bude možné jen na určitých farmách, nikoliv plošně v celostátním měřítku. Je jasné, že budoucnost budou mít pouze takové chovy, kde se skupiny profesionálů budou chovat jako tým pro zajištění odpovídající produkce a zdraví.
Prof. MVDr. Jiří Smola, CSc.
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
Fakulta veterinárního lékařství
Ústav mikrobiologie a imunologie
