Zemědělské odborné vzdělávání v EU

Úroveň zemědělského odborného vzdělávání není stejná ani v původních členských zemích, liší se samozřejmě i v těch, které do unie vstoupily teprve v loňském roce. Za odborné vzdělávání v agrární oblasti neodpovídají ani stejné resorty. Odlišnosti jsou patrné i v jednotlivých spolkových zemích Německa. Přitom i na úrovni vzdělávání a podílu odborníků v agrárním sektoru záleží, jakým způsobem se naplňuje jedna z největších společných politik. Společná zemědělská politika každoročně odčerpává z rozpočtu unie obrovské finanční prostředky a řídí se nejrozsáhlejší legislativou. O úrovni odborného vzdělávání v EU hovořil na semináři k programu Leonardo, který v závěru letošního ledna proběhl v Praze, Martin Mulder. Působí v Nizozemsku na Wageningské univerzitě a zároveň v Řecku v organizaci Cedefop (Evropské centrum pro vývoj odborného vzdělávání).

Tlaky na zemědělství
Na světě je dnes asi šest miliard lidí. Předpokládá se, že v roce 2020, tedy o pouhých 15 let později, jich bude zhruba osm miliard. To samozřejmě vyvine enormní tlak na zajištění potravin, jejich bezpečnost a životní prostředí. Nebude to však jen růst populace, ale také boj s chudobou a podvýživou. Zemědělství EU je možné podle Muldera charakterizovat některými čísly, které uvádí tabulka. Z ní je mimo jiné patrné, že zemědělství všech členských zemí plně zaměstnává 14,5 milionu lidí, tedy téměř tolik, kolik občanů mělo bývalé Československo. Nemalý počet zemědělských subjektů — podle Mulderových údajů čtyři miliony, hospodaří v unii v oblastech s trvale zhoršenými přírodními podmínkami (LFA). Přestože se unie snaží svůj agrární trh chránit a podporuje export svých přebytků, bilance jejího zahraničního agrárního obchodu je záporná.

Zaměstnanost v zemědělství vzrostla
Jedním z důsledků rozšíření EU na 25 členských států je podle Muldera nárůst podílu zaměstnanosti v zemědělství, a to z původních 3,7 na 5,1 procenta. Pro sektor průmyslu a služeb je to zvýšení z 28,4 na 29 procent, respektive pokles ze 67,9 na 65,9. Právě s ohledem na relativní vzestup podílu zemědělství na celkové zaměstnanosti je zřejmé, že zemědělské odborné vzdělávání si vyžádá více pozornosti než dříve. Přitom uvnitř EU má zemědělství různou roli i přírodní podmínky, což se odráží v národních systémech agrárního vzdělávání.
Podle Muldera je odborné vzdělání v agrárním sektoru spojeno hlavně s výrobou potravin. "Potravinářský a nápojářský průmysl je jedním z nejdůležitějších průmyslových odvětví a hlavním zaměstnavatelem a exportérem v EU," tvrdí oprávněně Mulder a dodává, že právě toto odvětví charakterizuje rozmanitost používaných technologií, výrobních linek i zařízení a konečných produktů. V EU představuje tento sektor asi 26 tisíc společností a je třetím největším průmyslovým zaměstnavatelem s ročním obratem 600 miliard eur.

Vlastní vzdělávání
Zemědělské vzdělávání je podle Muldera velmi široký pojem. Rozsáhlý je i samotný pojem zemědělství. To se, jak Mulder uvedl, rozprostírá od vědy o rostlinách či zvířatech přes potraviny a výživu, po ekologii a sociální vědy. Druhou věcí je úroveň vzdělání. I ta se liší a to od univerzitního přes střední vzdělání až po základní úroveň danou kurzy. Třetí je cílová skupina, pro niž je vzdělávání určeno. To se značně liší. Výchozí zemědělské vzdělání je určeno studentům, kteří chtějí pracovat v agropotravinářském komplexu jako zaměstnanci nebo podnikatelé (například na mléčné farmě, v zahradnictví, květinářství, u jezdeckých koní či pečovat o domácí "mazlíčky"). Další zemědělské vzdělávání je zaměřené na absolvování různých vzdělávacích programů.
Věk studentů zemědělského vzdělávání je obvykle mezi 13 až 23 lety, ale může se pohybovat v širších mezích. Mulder připomněl, že ekologické vzdělávání začíná většinou již na základní škole, nebo dokonce v mateřské školce. Na druhou stranu pokud student vysoké školy dále pokračuje v doktorantském studiu, věková hranice pro ukončení jeho vzdělání se dostane až někam k 27 rokům. To ovšem nebereme v úvahu dálkové vzdělávání, které většinou využívají lidé, jejichž věk se pohybuje mezi 30 a 45 lety. Určitou formou vzdělávání jsou i poradenské služby zaměřené na nějaký úsek zemědělské výroby. Také sami farmáři se mohou mnoho naučit jeden od druhého.

Úroveň vzdělání
Úroveň vzdělání pracovníků v zemědělství a rybářství se v jednotlivých státech EU výrazně liší. Stejný není ani přístup k dalším formám získávání vědomostí. Velká Británie, Dánsko, Nizozemsko a Švédsko jsou země, kde se poměrně velký podíl zemědělských odborných pracovníků celoživotně vzdělává: Ve Finsku je to asi 17,5 procenta lidí v agrárním sektoru ve věku mezi 25 a 65 lety, ve Velké Británii asi 13 procent, v Dánsku deset procent, v Nizozemsku a ve Švédsku kolem osmi procent. Z nových zemí je na tom nejlépe Slovensko — sedm procent, které za sebou nechalo nejen Rakousko (zhruba čtyři procenta), ale také Německo — asi 1,8 procenta. V ČR se celoživotně vzdělávají jen asi dvě procenta odborníků, v Itálii je to však již pouze 1,5 procenta, ve Španělsku a Polsku ještě méně.
Počet vysokoškolsky vzdělaných pracovníků v zemědělství se pohybuje od něco málo přes nulu procenta v Itálii po 25 procent v Rakousku. Druhé nejúspěšnější je Dánsko s 15 procenty. Průměrná hodnota nových států — asi sedm procent, převyšuje průměr starých členských zemí — asi 3,5 procenta. Z nových zemí je na tom nejlépe s 6,5 procenty Slovensko, nejhůře Maďarsko (dvě procenta). ČR má asi čtyři procenta vysokoškolsky vzdělaných pracovníků v agrárním sektoru.

Ani garanti nejsou stejní
V některých státech EU je za odborné vzdělávání v zemědělství odpovědné ministerstvo, které má na starosti agrární oblast, a zároveň i ministerstvo školství. V Německu spoluodpovídá dokonce i ekonomický resort. Kypr, ČR, Dánsko, Estonsko, Finsko, Itálie, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Polsko, Španělsko, Slovinsko a Velká Británie ponechaly zemědělské vzdělávání pouze v rukou ministerstva školství. Naproti tomu Francie, Řecko, Maďarsko a Nizozemsko spoléhají v tomto směru jen na agrární resort. Například ve Francii má příslušné ministerstvo spolu se zemědělstvím na starosti i odborné vzdělávání pro tuto oblast již od roku 1848, kdy toto vzdělávání vůbec ve Franci začalo. Na druhé straně má například Německo systém daleko komplikovanější, protože se liší podle jednotlivých spolkových zemí. Bezpečnost potravin, veřejné zdraví a zemědělství spadá hlavně pod federální ministerstvo ochrany spotřebitelů, potravin a zemědělství. Toto ministerstvo je také odpovědné za některé základní a další odborné školení pro farmáře nebo třeba mlékárenské mistry. Za dodržování regulace na poli potravinářské výroby je federální ministerstvo ekonomiky a práce. A ministerstvo kultury ve spolkových zemích je zodpovědné za zemědělské vzdělávání zajišťované školami nebo skupinovém vzdělávání. Komplikovaná situace je i ve Velké Británii, kde jsou jiné vzdělávací struktury v Anglii, Skotsku, Severním Irsku i Walesu. Ovšem přístup k probíraným otázkám je v celé Velké Británii stejný.