Dokáže na tuzemské poměry relativně malá farma uživit rodinu? Podle soukromého zemědělce Václava Novotného z jihočeského Levína záleží na tom, co si kdo pod pojmem uživit vlastně představuje. Zemědělství je, jak říká, spíš otázkou volby a životního stylu než čistě ekonomického rozhodnutí.
V Levíně vzniklo družstvo v roce 1956 a jenom díky tehdejšímu starostovi, tehdy nebyla rodina Novotných ze vsi vystěhována. Václav Novotný starší tak začal v místním družstvu pracovat a zůstal v něm spolu s bratrem až do počátku devadesátých let. To byl také jeden z důvodů, proč neměla rodina při restitucích problémy a s vedením družstva se o vydání majetku domluvila. „Situaci zjednodušila také dochovaná listina, která dokládala, jaký majetek jsme při vstupu do družstva vložili a od toho se odvodil počet kusů vydaného dobytka i techniky. V roce 1992 nám tedy vrátili kromě polí také devět krav a jeden traktor, který se vlastně rovnal jednomu páru koní. Samozřejmě, že šlo o traktor ojetý, sedmnáct let starý, ale na začátek to stačilo. Pozemky a inventář se však vracely až v září. Já jsem ale požádal už v březnu, abychom ještě mohli zasít oves a nadělat seno pro dobytek. Neztratili jsme tak rok a z toho, co jsme nahospodařili, jsme mohli hospodářství dovybavit technikou,“ říká Novotný a dodává, že pro rozjezd byla důležitá také bezúročná půjčka 150 tisíc korun na tři roky, za kterou se při cenách v roce 1993 dalo ještě relativně dost pořídit. V současnosti má farma kromě další techniky jeden starší kombajn, dva traktory, řezačku na kukuřici a svinovačku. Obnovu zemědělské techniky ale komplikuje skutečnost, že pro sedláky s výměrou do 50 hektarů je nových strojů na trhu nedostatek.
Hospodařit začínal Václav Novotný s bratrem a později se k nim přidal syn Václav vyučený automechanik, který převzal starost o údržbu a opravy techniky, jezdí s kombajnem a současně vede účetnictví farmy. Nyní na ní pracují pouze otec, matka a syn. K původní výměře 22 hektarů později od obecního úřadu pronajali dalších 25 hektarů zemědělské půdy, takže dnes obdělávají téměř 50 hektarů a spravují asi osm hektarů lesa. Na 15 hektarech má farma louky a na zbytku výměry pěstuje tradiční plodiny, tedy obilí, pícniny a něco brambor. „Řepku neděláme, protože jednak a ni nemáme sušičku a jednak jsou u této komodity různé výkyvy cen a jestliže cena klesne příliš, samotnou řepku jinak než prodejem zpracovateli nezužitkujete, kdežto obilí se dá vždycky zkrmit nebo prodat v malém,“ vysvětluje Novotný.
Obilí je farma schopna uskladnit ve vlastním skladu, na který upravili stodolu. Ročně sklízejí zhruba 55 tun a s prodejem nemají problémy, i když připouštějí, že počátkem devadesátých let organizace ZZN platily za obilí dříve. V několika posledních letech se platební morálka zhoršuje a není výjimkou čekat na peníze za obilí i půl roku. „Rostlinná výroba tedy nijak zvlášť nevynáší, při současných cenách se spíš jenom vrátí vložené prostředky. Jde ale o to, aby byla pole v pořádku, aby nebyla zanedbaná a kdyby přišly lepší časy, abychom mohli během roku operativně zvýšit výrobu,“ říká hospodář s tím, že farmu drží mléko a maso. Ročně prodávají tak pět býků na jatka a mléko od 15 dojnic jihočeské Madetě. V odbytovém družstvu Novotní nějaký čas byli, ale nyní mléko dodávají přímo zpracovateli. Podle jeho slov v tom není nedůvěra k odbytovému družstvu, ale při dodávkách mléka v jsou důležité dobré osobní vztahy se zástupci odběratele. „Samozřejmě, že se mlékárny nepředají, mléko zpeněžujeme kolem osmi korun za litr a jsou na něj velké kvalitativní nároky. Někdy dokonce srážky kvůli kvalitě působí dojmem šikanování. Protože například před třemi roky se na výčtu dodávek objevila srážka za smyslové znaky a nikdo nám nedokázal vysvětlit, v čem výtka spočívala.“
Produkční kvótu na 72 tisíc litrů mléka ročně letos v Levíně asi překročí, protože na počátku října, tedy po půl roce ji již naplnili z šedesáti procent. Podle Václava Novotného mladšího to však nebude problém, protože řada chovatelů z okolí naopak svoji kvótu nenaplní. Celý systém produkčních kvót na mléko ale farmáři vyhovuje, protože brání nadvýrobě. Jediné co výrazně komplikuje život je zvýšené administrativa a papírování s tím spojené. To zřejmě po vstupu do EU ještě naroste, nějakou výraznější změnu pro jeho farmu však se vstupem do unie neočekává. „Je dobře, že Evropa není nakloněna americkému způsobu hospodaření, který nebere ohled ani na zvířata ani na lidi. Z toho, jak se dnes jeví vyjednávání s unií to ale na nějaké zlepšení podmínek pro české zemědělce nevypadá,“ dodává.
Roční obrat farmy se pohybuje kolem 700 tisíc korun a podle Novotného to zajišťuje rodině slušný životní standart. Navíc, jak říká život a obživa na venkově umožňují v případě, že právě zemědělství příliš nevynáší, žít skromněji a získané prostředky vložit spíš do provozu. Příjem členů rodiny vychází v průměru kolem sto tisíc korun hrubého ročně. „Ono se to možná nezdá být moc, ale tady se život prolíná s hospodářstvím. Neplatíme například nájem za bydlení, topení je z vlastního lesa a také většina potravin je vlastních. Jinak ale žijeme jako normální lidi a požitky, které si dopřáváme jsou srovnatelné s lidmi, kteří žijí ve městě,“ vysvětluje Novotný.
