V uplynulém roce patřila Litva k nejrychleji rostoucím ekonomikám nejen v Evropě, ale na celém světě. Její hrubý domácí produkt vzrostl ve srovnání s předchozím rokem o 8,9 procenta (v roce 2001 rostl o 6,5 procenta, v roce 2002 o 6,8 procenta). V žebříčku konkurenceschopnosti byla v roce 2002 Litva na 36. místě, zatímco Česká republika obsadila až 40. příčku a Polsko 61. Litevské podniky investovaly ve zmíněném roce dvakrát více než firmy v Evropské unii. Kromě toho má Litva méně dluhů a její obrat v místním obchodě i exportu roste třikrát rychleji než v Evropě.
Na celkové rozloze Litvy, která činí 65 tisíc km2, žije téměř 3,7 milionu lidí. Venkovský prostor představuje 97,34 procenta celkové plochy státu a žije v něm 31,8 procenta obyvatel. Téměř 54 procenta celkové rozlohy země zaujímá využitelná zemědělská půda, 30 procent pokrývají lesy. Klimatické podmínky dovolují pěstovat plodiny, jako je pšenice, žito, len, řepka, cukrovka, brambory, ovoce a zelenina. Poměrně malé znečištění půdy, vody a ovzduší dává dobré předpoklady pro rozvoj ekologického zemědělství.
Postavení zemědělství a potravinářství
V roce 2003 dosáhlo HDP 55,74 miliardy litasů (tj. asi 16,14 miliard eur). HDP na hlavu za rok přitom činilo 16,14 tisíce litasů (4673 eur). Významný podíl na HDP má zemědělství a potravinářský průmysl. Zemědělství se na HDP podílelo 5,6 procenty v roce 2003 a 6,7 procenty v roce 2002.
Rozvoj zemědělství a venkovského prostoru po stránce ekonomické, ekologické, sociální a kulturní je státní prioritou. Podle litevského ministerstva zemědělství jej dnes brzdí několik faktorů. Je to zejména špatně fungující trh se zemědělskými komoditami, malé farmy, nedostatečná zemědělská produkce, málo vyvinuté inženýrské a sociální infrastruktury, nepříznivá demografická situace, potřeba alternativních aktivit, nedostatečné vzdělání venkovského obyvatelstva a jeho nízká kupní síla.
Půda
Restituce začaly v roce 1991. Do počátku letošního roku se obnovila vlastnická práva z 87,54 procenta. Spolu s vydáním náhradních pozemků se celkem vrátilo 3,58 milionu hektarů půdy a ještě zbývá restituovat dalších 610 tisíc hektarů. Do začátku roku 2002 dosáhl celkový počet majitelů půdy 555 700. Rozptýlené malé pozemky (průměrně velká litevská farma vlastní 9,1 ha, dvě třetiny z nejmenších farem hospodaří v průměru na 2,2 ha půdy) nedovolují aplikaci moderní technologie, efektivní a konkurenceschopné zemědělství. Počet soukromých majitelů zemědělské půdy se v průběhu pozemkové reformy měnil. Narůstá počet soukromých malých farem, zatímco se zmenšuje podíl družstev a ostatních zemědělských podniků.
V uplynulých letech stále více pozemků zůstávalo ladem. Odhaduje se, že v roce 2001 to bylo asi 600 tisíc ha zemědělské půdy. V mnoha případech hospaření skončilo pro malou úrodnot půdy nebo pro nepříznivé podmínky pro rostlinnou výrobu. Ve spolupráci s dánskými partnery běží od roku 2000 pilotní projekt na scelování pozemků, který by měl pomoci zabránit rozdrobení zemědělské půdy. Scelování pozemků stimuluje také prodej volné státní půdy, která pokrývá asi půl milionu hektarů.
Prodej půdy
Cena zemědělské půdy se liší okres od okresu. V loňském roce byly nejdražší pozemky ve Vilniuském okrese, kde v průměru dosahovala zemědělská půda 1408 eur za hektar, zatímco hektar lesních pozemků stál v průměru 732 eur. V Kaunaském okrese stála půda v průměru 439 EUR/ha, lesní pozemky 464 EUR/ha. Ve většině okresů se však cena půdy pohybovala kolem 385 EUR/ha, cena lesních pozemků kolem 499 EUR/ha.
Cenové mapy pozemků pro bytovou či průmyslovou výstavbu stejně jako zemědělské půdy jsou k dispozici na intenetové stránce www.kada.lt.
Struktura zemědělských podniků
V Litvě je možné rozlišit čtyři typy subjektů hospodařících na půdě:
zemědělské společnosti, veřejné nebo privátní, družstva apod.,
registrované zemědělské farmy,
rodinné farmy,
hospodářství domácností (samozásobitelé).
Zemědělské společnosti ať již veřejné, nebo soukromé jsou výsledkem privatizace státních statků a transformace původních zemědělských družstev. Podle statistického šetření z roku 2003 ubývá zemědělských právnických osob. V červnu 2003 jich bylo 568, zatímco v roce 1995 jich hospodařilo 2611. Důvodem jsou údajně zastaralé stroje a zařízení, vysoké výrobní náklady a nedostatek investic. Poté, co Litva získala nezávislost, začaly vznikat zemědělské farmy. Podle registru by jich mělo být asi 45 tisíc. Tak zvané rodinné farmy se tvořily ještě před samostatostí státu. V polovině loňského roku jich bylo kolem 233 tisíc. Posledním typem zemědělských subjektů jsou hospodářství domácností (samozásobitelská) s průměrnou výměrou zemědělské půdy do jednoho hektaru. Jejich produkce obvykle jen doplňuje příjem domácností. V polovině loňského roku jich bylo 332 tisíc, což ve srovnání s rokem 2000 představuje nárůst o více než třicet tisíc.
Podle sčítání z roku 2003 převažují malá hospodářství. Od 2,0 do 9,9 ha jich je 29 procent, od 10,0 do 19,9 ha je to 17,7 procenta, od 20,0 do 29,9 ha jen 8,6 procenta a od 30,0 do 49,9 ha také 8,6 procenta. Podniky od 50,0 do 499,9 ha přestavují 20,7 procenta a nad 500 ha jen 14,3 procenta. Právě malá průměrná velikost subjektů — menší než je průměr v EU–15 — je podle litevského ministestva zemědělství hlavním problémem pro rozvoj a konkurenceschopnost sektoru. Ustavování jakýchkoliv typů hospodářských či jiných družstev, která by mohla pomoci tento problém řešit, však brání nedávné zkušenosti s násilnou kolektivizací venkova.
Lidské zdroje
Asi 40 procent lidí pracujících v zemědělství je v důchodovém věku. Téměř polovina registrovaných farmářů dosáhla 60 let, nebo je dokonce překročila. Více než 20 procent registrovaných farmáčů je mezi 50 a 59 lety. Mladých farmářů do 40 let je pouze 14 procent.
Zemědělská výroba
V letech 1995 až 1997 zemědělská výroba stejně jako podíl zemědělství na přidané hodnotě rostly. Ale v letech 1998 a 1999 kvůli ruské krizi a dalším faktorům se přidaná hodnota snížila. Zatímco v roce 1995 činila 10,9 procenta, v roce 2000 spadla na 6,9 procenta.
Struktura zemědělské výroby se během uplynulých roků měnila. Zatímco v roce 1990 převažovala živočišná výroba (54,5 procenta), v roce 2000 již to bylo naopak a rostlinná výroba činila 61,9 procent.
Litevská zemědělská produkce je hodně diferencovaná. Je charakterizovaná koncentrací jednotlivých druhů produkce do různých částí země. Hlavní část výroby produkují rodinné farmy, a to kolem 85 procent rostlinné a 70 procent živočišné výroby. Struktura zemědělské výroby se příliš nemění: podle čísel platných v roce 2000 zaujímaly největší podíl obiloviny (28 procent), dále to bylo mléko a maso (po 18 procentech), brambory (13 procent), ovoce a zelenina (devět procent), krmné plodiny (šest procent), cukrovka (tři procenta), vejce (tři procenta), řepka (jedno procento) a zbytek tvoří ostatní produkce.
Rostlinná výroba
V posledních letech byli hlavními producenty v rostlinné výrobě farmáři a ostatní obyvatelé, na jejichž vrub připadá zhruba 80 procent veškeré rostlinné produkce. Téměř veškerou úrodu brambor, zeleniny a většinu krmných plodin vypěstovaly rodinné farmy. Kvůli poměrně malé průměrné velikosti však nemohou používat moderní techniku a technologie a investovat do nich.
Sady a plantáže drobného ovoce pokrývají 41,8 tisíc hekarů. Většinou jde o malé rozlohy s velikostí od 0,06 do 0,5 ha, které pokrývají hlavně spotřebu pěstitelů. Velké společnosti mají sady od 30 do 400 ha s průměrnou rozlohou asi 210 ha. Výměry zahradictví jsou od pěti do 20 ha, v některých případech dosahují až 100 ha.
Důležitá je produkce zeleniny. Asi 99,5 procenta zeleniny rostoucí na volných plochách se pěstuje na farmách a hospodářstvích domácností. Malí producenti nejsou schopni produkovat zeleninu ve větším množstí a uspokojit požadavky řetězců. Chybí dostatek hodných skladů. Ve sklenícch se zelenina pěstuje asi na 100 ha.
Živočišná výroba
Za dobu transformace se produkce hovězího a telecího masa snížila asi 3,3krát, výroba vepřového poklesla 2,9krát a drůbeže 2,7krát. Počet krav klesal v rozmezí let 1995 až 2000 a stabilizoval se až v roce 2001. Loni měla Litva 445,4 tisíce krav Z tohoto počtu bylo 409,4 tisíce na soukromých farmách a 36 tisíc v zemědělských společnostech a podnicích. V chovu převažují malé farmy, na jednu z nich připadá v průměru 2,3 dojnice. Asi 84 procent producentů mléka má jednu až dvě krávy, 15,1 procenta tři až devět krav a jen 0,9 procenta má deset a více krav. Postupná koncentrace chovu se objevila v období 1995 až 2001. Počet farem, které měly méně než deset krav se od roku 1998 do roku 2001 snížil o 33,7 tisíce a naopak téměř se zdvojnásobil počet chovatelů více než deseti dojnic.
Průměrná dojivost dosáhla v roce 2001 asi 4150 kg mléka na dojnici. V dodávkách mléka se projevují velké sezónní rozdíly, kdy letní produkce je až 2,5krát vyšší než zimní.
I prasata se chovají v Litvě hlavně na malých farmách. Právnické osoby převažují v chovech drůbeže (viz tab. č. 4).
Průměrné zatížení dobytkem na hektar dosahuje v Litvě asi 0,244 dobytčích jednotek (rok 2002) a je tedy doleko nižší než dovoluje nitrátová směrnice.
Potravinářský průmysl
Podobně jako zemědělství hraje i potravinářský průmysl tradičně velkou ekonomickou i sociální roli v hospodářství země, ačkoliv jeho podíl postupně klesá. Na celkových tržbách průmyslu se v roce 1999 podíleli potravináři 26,8 procenty. Nejdůležitějšími jsou mlékárenský a masný průmysl, které představují více než polovinu tržeb potravinářů. Speciálně mlékárenský průmysl je důležitý pro export.
Náklady na pracovní síly představují 10 až 15 procent platů, které dostávají zaměstnanci v potravinářském průmylu v západních evropských zemích. Potravinářství má nejnižší mzdy ze všech oborů litevského průmyslu.
Ekologické zemědělství
Počet ekologicky hospodařících farem stále vzrůstá. První hospodářství dostala certifikáty v roce 1993, v roce 2002 jich bylo již 393 a obhospodařovaly 8760 ha. Certifikovaná plocha představuje asi 0,8 procenta zemědělské půdy. Průměrné rozloha ekologických farem je 22 ha. Cílem je do roku 2006 dosáhnout toho, aby se ekologicky hospodařilo na dvou procentech celkové zemědělské půdy.
Hlavní podíl certifikované půdy tvoří louky — 50 procent, a orná půda pro obiloviny — 40 procent. Na zbytku se pěstuje zelenina, luštěniny, drobné ovoce, je osázena sady apod. Plodinová struktura ekologického a konvenčního zemědělství jsou velmi podobné, pouze na ekologických farmách se pěstuje více zeleniny, luštěnin a brambor.
V živočišné výrobě je hlavním produktem mléko. Protože nejsou podniky, které by mohly živočišné produkty ekologického zemědělství zpracovat, dostávají se obvykle na trh bez označení bio. Více než 20 procent ekologické produkce se prodává přímo z farem, 40 procent na trzích, 14 procent v obchodech a 25 procent jiným způsobem. Poptávka po ekologických výrobcích v Litvě vzrůstá, ale zatím není dostatek specializovaných obchodů.
Zahraniční obchod
Litva exportuje hlavně mléčné výrobky (zhruba 25 procent agrárního exportu), dále krmiva (17 procent). Ne třetí místo se loni zařadily obiloviny (12 procent). Za zmínku stojí vývoz ryb a rybích výrobků (5,2 procenta) a export hospodářských zvířat, masa a masných výrobků (4,3 procenta), tabákových výrobků (4,3 procenta), olejnin, zejména řepky (4,2 procenta), cukrovinek a dalších výrobků obsahujících cukr (2,6 procenta, zeleniny (2,4 procenta) a čokoládových výrobků (2,4 procenta). Konzervovaného mléka vyvezla loni Litva přes deset tisíc tun, a to zejména do zemí Evropské unie, Polska, Lotyšska, Estonska a bývalého Sovětského svazu. Dále exportovala 13,5 tisíce tun sušeného mléka, téměř 11 tisíc tun kyselých smetan a 37,8 tisíc tun litevského sýra. Litva loni vyvezla celkem 604 578 tun potravinářského obilí do 38 zemí světa, hlavně na Ukrajinu, a 45 645 tun krmného obilí do 15 států, zejména do Polska.
Dovážejí se převážně takové produkty, které se v Litvě nepěstují nebo nevyrábějí, zejména tropické a subtropické ovoce a ořechy (11 procent), koření, káva a čaj (5,7 procenta), oleje a margaríny (8,9 procenta). V dovozních položkách se však také objevují ryby a rybí výrobky (8,6 procenta), potravinářské odpady a krmiva (7,1 procenta) a a zelenina (3,7 procenta).
